http://agnes-lore-ley.blog.cz/ cs <div>Ne, nemáte halucinace. Svým způsobem jsem zpět. Ale nechystám se psát nové kapitoly. Chystám se zrekonstruovat tenhle blog. Tyto povídky. Všechno. Dalo by se říci, že stále nejsem zpět....:D Chci upravit stylistiku většiny povídek. Ne ten stupidní děj, ne rádoby vtipné hlášky...prostě udělat věty schůdnějšími a zaměnit slova za vhodnější. Myslím, že děj by se mazat neměl. Je to trapný důkaz mých "spisovatelských" začátků. A na ty bych nerada zapomněla. Jednou jsem dokonce uvažovala o zničení celých povídek, ale nedokázala jsem to. Je v tom moje dospívání, je v tom zakletý můj vývoj. Nemělo by se to ničit.... Ale HP mě už nudí...anebo ani ne tak HP, jako spíše Mary-Sue s hlavními postavami "Black a kamarádka Lily Evansové". No jo, i já si tímto prošla...ovšem troufám si říci, že mů styl psaní byl možná romantický, ale nadruhou stranu byl trapným způsobem originální...no to je jedno... Prostě upravuji...lépe řečeno, chystám se upravovat... Pokud sem někdy někdo zavítáte a chcete, abych zase začala přidávat nové kapitoly (ať už k HP, nebo něčěmu, co teprve vymyslím ve svém geniálním mozku), mám pro vás návod: a) okomentujete tento článek b) na ICQ si uložíte kontakt 471659014 c) napíšete tomu kontaktu d) poradíte kontaktu s úpravou povídek...kontakt ocení objektivní pohled na svoji příšernou gramatiku a stylistiku e) nabídnete se mi jako betareader (čti opravář mých babyček :D) f) budete v hodnocení výtvorů objektivní g) bod G zatím nechám na pokoji...."Kateřino, kam dojede vlak, když dojede do bodu G?" já: "Do tunelu, paní profesorko?" :D eeeh....toho si nevšímejte O:) Takže chápete, co se vám tu snažím říci, že? :D Hlavně tohle komentovat, ať vím, jestli má cenu sem ještě chodit opruzovat...jestli sem vůbec ještě někdo zabloudí atd....každý komentář se počítá :D tentokrát nejedeme na kvalitu, ale na kvantitu (i když krásný komentář mě vždycky dosane do kolen...):D Takže....snad brzy naviděnou? Ne. Naslyšenou? Ne. Nanapsanou? Anoo! :)</div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0908/zpetko-jsem-zpetkooo http://agnes-lore-ley.blog.cz/0908/zpetko-jsem-zpetkooo OZNÁMKA Tue, 04 Aug 2009 11:15:58 +0200 <div><strong>Sakra.</strong></div><div><strong>Krize.</strong></div><div><strong>Na ICQ skoro nikdo není :D</strong></div><div><strong>Tak jsem psala.</strong></div><div><strong>Konec stojí za hovno. :D</strong></div><div><strong>Prostě povídka psaná z nudy :D</strong></div><div><strong>Nestojí za zlámanou grešli :D</strong></div><div><strong>Jinak je to povídka na přání :D</strong></div><div><strong>Pro Gigi :) doufám, že tě moc nezklamu, ten hepáč jsem tam rvala zuby nehty :D a je to vidět :D</strong></div><div><strong>Jinak si nemyslím, že jsi blbá a ošklivá :D:D:D jen se mi to tam hodilo :D nezabij mě prosííím :D</strong></div><div><strong>tak se do toho pusťte.</strong></div><div><strong>Ovšem doporučuju nečíst, pokud si chcete uchovávat představu, že píšu dobře :)</strong></div><div><strong>je to hrůůůza</strong></div><div><strong>pa</strong></div><div><strong>Agneska</strong></div><div><strong>PS: Koukejte někdo napsat na iCQ, nebo se tu sežeru nudou!!!!!!! :D</strong></div><hr /><div>,,Ginger! Ginger!" ozvalo se za mnou. Nenápadně zpomalit. Áááno, táák. Neotáčet se. Předstírat nezájem. Poočku se podívat dozadu...</div><div>,,ÁÁÁÁÁ!" a na zakončení parádní držkopád.</div><div>,,Čum radši na cestu, Zázvore!" ozvalo se to NĚCO, díky kterému jsem ležela na podlaze.</div><div>,,Tichošlape, neříkej jí Zázvor..." napomenul ho Rem. No to je super. Jak dement se snažím hrát lhostejnou, aby mě nakonec viděl rozmajzlou u svých nohou.</div><div>,,Proooč? Ginger = Zázvor. Hotovo." dramaticky gestikuloval Black. Zabijte ho někdo! Vydloubejte mu střeva plastovou lžičkou! Vykastrujte ho klíčema! Prostě cokoli! Cokoli! Panebože! Prosím!</div><div>,,Jméno Ginger má hodně překladů..." začal Rem tím jeho sexy poučujícím hlasem. Uch. Žeru ho. A takhle zespodu vypadá ještě líp!</div><div>Ale stejnak.</div><div>Nejhezčí je zezadu.</div><div>Ten jeho zadek! Uchm!</div><div>,,Jsi v pohodě? Nemůžeš vstát?" podíval se na mě. Krucinál! neříkejte mi, že tu ještě pořád ležím jak hybrid! Ne! Neříkejte mi to! To není možný! Proč tu ležím?!? ÁÁÁ!</div><div>,,To je v pohodě...jen jsem se...zamyslela..." zářivě jsem se usmála. Bravo Ginger. Perfektní výmluva. Není nic normálnějšího, než padnout ksichtem k zemi, zůstat ležet a přemýšlet při tom!!!</div><div>,,Určitě se praštila do hlavy." zkonstatoval Black. Kretén!</div><div>Ovšem...mám nápad. Huhuhúúúúú!</div><div>,,Moje noha! Moje noha! Nemůžu chodit! OOOÚÚÚÚÚ!" zavyla jsem. A teď mě dopravte na ošetřovnu. Oprava! Reme, doprav mě na ošetřovnu!</div><div>,,Tichošlape, musí na ošetřovnu." nekompromisně oznámil Remík. Jo! Jo! Jooo!</div><div>,,Ale Reme! Máme po škole! Proč se s ní tahat? Hele, touhle chodbou nikdo nechodí. Když ji hodíme za brnění, tak tam v klidu umře a nepráskne nás!" osnovoval plány Black. Tak to ne, chlapečku, to ne. S tím nepočítej!</div><div>,,Siriusi! Je to neetické!" rozhořčil se Rem tím svým sexy spisovným jazykem. Uchm. Ách...</div><div>,,Je to PRAKTICKÉ!" zašermoval rukou Black.</div><div>,,Ehm." dovolila jsem se ozvat.</div><div>,,Co zas?" zamračil se Black a podíval se na mě jak na rohožku. No jo, klidně si do mě utři boty! V pohoděěě!</div><div>,,Měla bych jít na ošetřovnu..." udělala jsem psí oči.</div><div>,,Ano. To by měla. Okamžitě. Vezmeš ji, Siriusi?" rozhodl Remus. Ne! Tohle mi nedělej! Remíííčkuu! Tohle néé! Ty pako jedno provensálský! Reméé!</div><div>,,Já? A proč já?" našpulil pusu. Díky Blacku. Poprvé v životě s tebou souhlasím. Jen tak dál. Jojojooo...</div><div>,,No fajn." zasyčel Rem mírně nasraně a pomohl mi na nohy.</div><div>,,Zkus na to došlápnout." poradil mi. A teď využijeme hereckého talentu... Máš to spočítaný, Remíku...</div><div>,,ÁÁÁUUU!" zhroutila jsem se mu okolo krku. Ale no tak, zlato, netvař se tak zděšeně!</div><div>,,Gigi! Ehm. Tohle...eh...Gigi...neto...vy....uchm..." zrudl. Ježíš ten je sladkej! A jakej má krásnej krček! Mňam. Co kdybych se mu vrhla na krk? Raději ne. Ještě bych ho vyděsila. A to přece nemám v úmyslu... Na upíry si zahrajeme až jindy...</div><div>,,Promiň Reme! Ach! To bolí! To bolí! Ta bolest mě sžírááá!" zalkala jsem. Doufám, že jsem to nepřehnala... Asi se budu muset přestat dívat na telenovely. Chjo. Ale pro Rema všechno. Oprava! Pro Rema a jeho zadek všechno! Království za Remááá (a jeho zadek)!!!!</div><div>,,Tohle nebudu poslouchat! Počkám na tebe...ty víš kde!" mile se rozloučil Black a hbitě zmizel. Uf. Konečně je pryč!</div><div>,,Jsi v pohodě, Zrzko?" trošku se zamračil. Ano! Ano! Ano! A mám volné odpoledne, víš? Naprosto bez programu! Co kdybys to volno zaplnil, co? Hmm?</div><div>,,Jasně. Zrzko...tak mi nikdo neříká..." zamyslela jsem se. Zrzka. Zrzka. Zrzka. Říct mi takhle Black, tak to beru jako urážku. Ale copak to jde, urazit se na Rema. S tím jeho odzbrojujícím kukučem? Sakra holka, jde to s tebou z kopce. Zrzka....to je děs. Ale od něj to zní tak heezkyyy...</div><div>,,Ginger = zrzka. Ale jestli ti to vadí, tak ti tak nebudu říkat, Gí...." rychle se opravil.</div><div>,,Ne. V pořádku. Je to hezká přezdívka..." usmála jsem se.</div><div>,,Už je ta noha dobrá?" nenápadně mě sundal ze svého krku. Já tam ještě pořád visím?!?</div><div>,,Ajo! Už je to dobré! Asi jsem si to jen narazila..." pročechrala jsem si vlasy. No tak! Zaber, brouku! Co je s tebou?</div><div>,,Aha. Tak já teda půjdu..." urovnal si hábit. To ne! Kam bys chodil?!?</div><div>,,Kam?" optala jsem se nenápadně a uhlazovala si sukni.</div><div>,,Do knihovny. Napsat to pojednání na runy..." prohodil ledabyle. Teď, nebo nikdy!</div><div>,,Proboha! To pojednání! Jak jsem na to mohla zapomenout?!? Můžu jít s tebou?" hraně jsem se zděsila. Podíval se na mě jako na dementa. Co jsem zase řekla?</div><div>,,Gí, ty nechodíš na runy." sdělil mi pobaveně. Ajo! Doprdele! ÁÁÁÁÁ! To né! To né! Já se zase ztrapnila!</div><div>,,Ale... Vlastně mě to hrozně zajímá. No fakt! Strašně mě to zajímá! Miluju starověký Egypt!" rozhodila jsem rukama.</div><div>,,Gí, runy nemají s Egyptem nic společného." znatelně mu pocukávaly koutky.</div><div>,,Jak to, že ne? Dyť je čmárali po těch špičatejch...jak se to sakra jmenuje..jo, po zikkuratech!" obhajovala jsem se.</div><div>,,Pyramidy, Gí, určitě myslíš pyramidy." zasmál se. No jo, jen si ze mě dělej prdel. Ale...když on je tak...chytrý...ach...</div><div>,,Jo. To jsem myslela. A můžu s tebou jít do knihovny a číst si tam? Nechce se mi být sama na pokoji, když je Sue na ošetřovně..." vykouzlila jsem pohled laně. Vyprskl smíchy.</div><div>,,Co je?" nechápala jsem.</div><div>,,Tváříš se, jako bych se k tobě blížil s kulometem a chtěl tě odstranit z cesty." vysypal ze sebe. Fajn, laň necháme stranou.</div><div>,,Tak řekni rovnou, že chceš mít v knihovně klid. Pochopím to..." nasadila jsem zkroušený pohled.</div><div>Okamžitě se přestal tlemit a zatvářil se polekaně. No jo, hochu, nutíš mě nasazovat těžší kalibr...</div><div>,,Tojevpořádkuklidněpojďsamozřejměžemitonevadí!" vychrlil na jeden nádech. Juhúúú! Jsem king!</div><div>Mlčky jsme šli vedle sebe.</div><div>Poočku jsem si ho prohlížela.</div><div>On je tak...roztomilej. MŮJ Remík. MŮJ!</div><div>,,Dáma má přednost." s úsměvem mi podržel dveře. Málem jsem se tam roztekla jak sliz. Ach. Je gentleman! Uchm. ÁÁÁCH! Vyculeně jsem docupitala k nejbližšímu křeslu a svalila se do něj. Naslepo jsem chytla první bichli, která ležela odhozená na stole.</div><div>,,Zajímáš se o problematiku skřetích národů?" ozval se Rem.</div><div>,,Ne. Proč?" nepobrala jsem to.</div><div>,,Protože sis vzala knihu o skřetech a jejich problematice..." objasnil mi.</div><div>,,No někdy s tím začít musím...." pokrčila jsem rameny.</div><div>,,Gí, skřety jsme brali už v páťáku..." naprosto rozkošně se pousmál.</div><div>,,Hm." zmohla jsem se na pouhé zabručení. Copak to jde, vnímat toho chcíplého páprdu, který si říká učitel? Mluví jak když hodiny tikaj... Odhodila jsem knížku někam za sebe a sledovala, jak Rem bolestně přivřel oči, když kniha narazila do regálu. Pohodlně jsem se uvelebila v křesle a jen tiše zírala, jak mu ruka klouže po papíře. Úhledný rukopis. Všechna písmenka stejně velká...</div><div>,,Gigi, nezírej na mě." ozval se. Zachichotala jsem se a propalovala ho rentgeňákem. Po chvilce zvedl oči od knihy.</div><div>Překvapeně zamrkal, když jsem hodila nohy na stůl.</div><div>,,Gí, jestli sem přijde knihovnice, tak..." začal, ale pak jen mávl rukou a pokračoval v práci. Vítězně jsem se zazubila.</div><div>,,Ty, Reme..." nadhodila jsem.</div><div>,,Hm?"</div><div>,,Proč s nikým nechodíš?" vypálila jsem natvrdo. Ty blbko, cos to zase kvákla?!? Na pergamenu se objevila kaňka inkoustu. Nevěřícně zvedl oči.</div><div>,,Co-cože?" zakoktal se. Fajn, Gí. To zvládneš. Zhluboka se nadechni...</div><div>,,Proč kluk, jako ty, s nikým nechodí? A neříkej mi, že o tebe holky nemají zájem. Stačí poslouchat cizí rozhovory před zrcadlem v umývárně..." hryzala jsem si spodní ret a čuměla všude okolo. Sakra, Gí, seber se trochu!</div><div>Zastavila jsem se u něho pohledem. Začal nabírat barvu rajského protlaku.</div><div>,,Tohle je trochu složitější, Gí." povzdechl si a opět se vrátil k práci. Tak to ne, hošánku, tohle hezky rozvedeš!</div><div>,,Jak to myslíš?" usmála jsem se tím nejhezčím úsměvem, který dokážu.</div><div>,,Neřeš to." nenamáhal se na mě podívat.</div><div>,,Když jsi to nakousl, tak to doraž." přetřela jsem si pusu pomádou.</div><div>,,Zapomeň na to." zamručel nevrle. Co se děje? Proč je najednou tak protivnej?</div><div>,,Ale já na to nechci zapomenout." dupla jsem si a vzpurně našpulila dolní ret.</div><div>,,Nechtěla sis číst?" zavrčel.</div><div>,,Ne. Chtěla jsem tu být s tebou!" prskla jsem. Proč je tak hnusnej? Co jsme mu udělala? ÁÁÁ! Co jsem to řekla? Vyvalila jsem oči a plácla se přes pusu.</div><div>,,Promiň, ale tohle ne. Asi jsi to špatně pochopila.." zvedl se a zamířil ke dveřím.</div><div>,,Reme! Reme! Sakra počkej!" utíkala jsem za ním.</div><div>,,Tohle ne, Gigi." nevěnoval mi jediný pohled. Proč jsem jen nedržela tu svou nevymáchanou držku?</div><div>,,Sakra promiň!" zaskučela jsem mírně zoufale. Sakriš, tohle mi nedělej, ty blbe, tohle ne...</div><div>,,Moje chyba. Nedošlo mi to." pokrčil rameny a ještě zrychlil chůzi.</div><div>,,V čem je problém? Kromě toho, že jsem ošklivá a blbá? (pozn. autora: sorry Gigi, potřebovala jsem to tam :D)" postavila jsem se před něj a nechtěla ho nechat jít dál.</div><div>,,Je to jen můj problém." povzdechl si a pokusil se mě obejít. Zapomeň!</div><div>,,Doprdele! Tohle jsem poslouchala těsně předtím, než jsem kdysi začala chodit s upírem! Úplně stejný kecy! Rok jsem to poslouchala! Tak to vyklop na rovinu! V ČEM JE KURVA DRÁT PROBLÉM?!?" vybublala jsem. Bravo, děvče. Teď jsi to posrala komplet. Pravidlo číslo jedna. Nikdy se nezmiňuj o bývalých klucích. A obzvláště ne o upírech.</div><div>Zůstal na mě němě zírat. Teď se sebere a zdrhne. Gí! Kurva udělej něco! Rychle, dokud stojí jak solnej sloup! Honem! Zdrhne ti! Hejbni! Ale co? Co mám sakra udělat? ÁÁÁ! To je dilema! Rychle! Mysli! Mysli!</div><div>Překotně jsem udělal pár kroků dopředu, chytla ho za kravatu, škubla dolů, abych na něj dosáhla a rychle ho políbila. OK. Tím získáváme minuty. Pár minut, než se z toho šoku vzpamatuje. A teď....plán B. Jaký je plán B? Potřebuji plán B!!!</div><div>Omráčit ho, svázat a odtáhnout do přístěnku? Sexuální otrok? Ne, to ne. Teda ne že by to byla špatná představa, ale ti jeho kamarádíčkové by ho určitě našli...</div><div>,,Gí...tohle..." začal. To je v pytli. On už se vzpamatoval?</div><div>,,Mlč!" varovně jsem zdvihla prst a udělal pár kroků k němu. Vyvalil oči a zacouval. Narazil do zdi. Juhúúú!</div><div>,,Jednu pusu! Malou! Malinkou!" začala jsem smlouvat.</div><div>,,Gí! Proboha pochop, že-" nedořekl, protože jsem mu ucpala krk jazykem. Sakra kroť se a nesvlíkej mu tu košili!!!</div><div>Chvíli stál jak prkno. Však on změkne...</div><div>Potom se mě pokusil jemně odstrčit. Snad si nemyslel, že se nechám?!?</div><div>Pak rezignoval. Přitáhl si mě k sobě. Málem jsem tam sebou štěstím sekla. Je tohle možný? Vždyť je to jak z červené knihovny! Panebože, děkuji!!!</div><div>Ty blááho! Já se ocumlávám s Remem ve vylidněné chodbě! ÁÁÁCH! Uchmmm! Eéééh!</div><div>,,Reme?" vydechl někdo za mými zády. Nerušit! Teď neééé!</div><div>,,Blacku?" zavrčela jsem výhružně.</div><div>,,Tohle mi pak vysvětlíš!!" ušklíbl se a rychle vypadl.</div><div>,,Gí, já nemyslím že..." začal se Rem cukat.</div><div>,,Já myslím že jo! A já mám vždycky pravdu!" sdělila jsem mu důvěrně a kousla ho do ucha. Lekl se tak moc, že sebou cukl. Chudák, bude to mít se mnou těžký...protože mě se jen tak nezbaví...muheheheheeeeee.....</div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0902/zrzavy-zazvor http://agnes-lore-ley.blog.cz/0902/zrzavy-zazvor JEDNORÁZOVKY Wed, 04 Feb 2009 20:08:29 +0100 <div>To čumíte co?</div><div>Kapitola.</div><div>Taky čumím.</div><div>Furt tomu nemůžu uvěřit. já vážně místo učení psala kapitolu. Máti mě přerazí. Nadělá ze mě segedín. Fuj. Nemám ráda segedín.</div><div>Ale začínám mít v oblibě Ježíška :D. To pochopíte, až dočtete tuhle kapitolku. Klasický děj. Všichni zlití pod obraz, okno, Slet Sokolů a sado-maso Ježíšek :D</div><div>Eh....fakt nejsem úchylná :D</div><div>Jen jsem se trochu nechala unést :D</div><div>Tak snad se alespoň trochu zasmějete...</div><div><span style="background-color:#fc9">Prosím o komenty</span>.</div><div>Limit není, ale čím víc komentů, tím dřív tu něco bude :)</div><div>Nejlíp komentáře alespoň na tři řádky :D</div><div>Vidíte, jak jsem náročná?</div><div>Sledujete to?</div><div>Ach jo, asi mám ještě nějaký ty promilečka v krvičce. Moje krvinky s těma promilema tancujou kankán.</div><div>Sandokáááááán! :D</div><div>Eh.</div><div>Heh.</div><div>Huh.</div><div>Ups.</div><div>Ehm.</div><div>Nevšímejte si toho a přejděte to bez poznámky :D</div><div>Včera jsem slavila a ještě jsem to nevydýchala .D Spíš bych dneska nadýchala :D</div><div>PS: KOMENTY, nebo se na vás příště vybodnu.... :D</div><div>PPS: Nakutko, <span style="background-color:#fc9">moje ICQ je 471659014</span> :D</div><div>PPPS: jestli mi na ICQ chce te napsat i někdo jiný, nebudu se zlobit. :D Ráda s někým debatuju :D</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><span style="false">,,Ali, tomu prostě neuvěříš. Prostě NE! Vyloučeno! A já říkám NE!" razantně jsem mávla rukou.</span></div><div><span style="false">,,Měla bych...škyt...snad...škyt...sakra to je dobrýýý pitííí!!!" připila si Alicia z lahve.</span></div><div><span style="false">,,Já už z toho trapáka fakt NEMŮŽU. Prostě ne. Já ho snad brutálně napadnu hůlkou a vrazím mu ji do prdele. Ali...půjčíš mi hůlku?" seděla jsem v tureckém sedu a hypnotizovala lahev Fernetu.</span></div><div><span style="false">,,Nééé! Smrděla by!" zamítla můj návrh.</span></div><div><span style="false">,,Tak já už FAKT NEVÍM. Zabít ho nemůžu, mučit ho nemůžu....život stojí za hovno..." povzdechla jsem si. Áááách! To blaho! Rozumějte-zabarikádovaly jsme se s Alicií v ložnici a odmítli sem vpustit Lily. Zrubaly jsme se jak prasata.</span></div><div><span style="false">,,A ještě se nakonec porvou s tím vyblitým tím...tím...víš koho myslím, ne? S tím...jmenuje se tak debilně...joo! Remusem." sdělila mi důvěrně.</span></div><div><span style="false">,,Cooo?" nepochopila jsem to.</span></div><div><span style="false">,,To je přece naprosto...škyt...jasnýýý! Black tě chce ojet kdykoli a kdekoli a tohohle cucáka to žere!" vševědoucně mi poklepala na rameno.</span></div><div><span style="false">,,Oh! Já omdlím! To jsi vydedukovala SAMA?" hraně jsem se zděsila.</span></div><div><span style="false">,,Jo." pyšně přikývla.</span></div><div><span style="false">,,A...bolelo to hodně?" ušklíbla jsem se.</span></div><div><span style="false">,,Héééj! Však ono na moje slova dojde!" trpitelsky si povzdechla. Achich, moje milovaná, nepochopená vědma! XD</span></div><div><span style="false">,,Si věříš..." přihnula jsem si z lahvinky. Safra! To má grády!</span></div><div><span style="false">,,Jako za hřích by stáli oba. Ten černovlasej..to je kus. Ten by si to s tebou rozdal klidně i v sovinci..." fantazírovala dál. Jako tohle mě odrovnalo. Já a ten děvkař? Nemožné! Takhle klesnout? Nikdy!</span></div><div><span style="false">,,Stačí, Ali. Stačííí!" obranně jsem před sebe natáhla ruce.</span></div><div><span style="false">,,A ten druhej! Mňam! K sežrání! K nakousnutí! Hned bych si ho dala k večeři...okolo něj oblohu...áááách!" zasnila se Alicia. Vyprskla jsem smíchy. Umíte si představit Rema na stříbrném podnose a okolo něj nastrouhanou mrkev a salát...a červenou řepu? A na židli Alicii s fanatickým výrazem a vidličkou...ne! Pořádnejma vidlema v ruce?!?</span></div><div><span style="false">Vyprskla jsem smíchy. Škoda toho Fernetu...</span></div><div><span style="false">,,No ale stejně nejhezčí je ten učitýlek na Obranu. Hned bych si dala říct..." protáhne si záda a zívne.</span></div><div><span style="false">,,Není trochu...ehm...starej?" nadzvednu obočí.</span></div><div><span style="false">,,Věkovej rozdíl 15 let. Co to je?" bohémsky mávla rukou.</span></div><div><span style="false">,,To je poměrně DOST." snažila jsem se chovat taktně.</span></div><div><span style="false">,,Já tomu říkám VYZRÁLOST." zašermovala mi ukazováčkem před očima.</span></div><div><span style="false">,,Já tomu říkám úchylnost." provokovala jsem.</span></div><div><span style="false">,,Héééj!" skočila na mě. Jako skočila jako že skočila, ne že skočila :D Chápete?</span></div><div><span style="false">,,Uííííí!" zavřeštěla jsem a majzla jí láhví po palici.</span></div><div><span style="false">,,Auuuu!" chytla se za hlavu a ublíženě se na mě podívala.</span></div><div><span style="false">,,Okamžitě MĚ PUSŤTE DOVNITŘ, NEBO VÁS NAHLÁSÍM PANÍ PROFESORCE!" zaječela Lily.</span></div><div><span style="false">,,Víš co mi můžeš?!?" zařvala jsem na půl pusy.</span></div><div><span style="false">,,Jo! Dej nám pokoj!" bojovně zamávala pěstí nad hlavou moje spřízněná duše. Týýjo, kde je ta tichá holčička, kterou jsem poznala?</span></div><div><span style="false">,,Já to na vás KÝÝDNUUU!" protáhla hlas.</span></div><div><span style="false">,,Posluž si! Vítej svobodo!" vyskočila Alicia na nohy a přetáhla si triko přes hlavu.</span></div><div><span style="false">,,Heh." dostala jsem ze sebe.</span></div><div><span style="false">,,Co je? Když slavit, tak pořádně!" vylila si na hlavu polovinu lihu, který jí zbyl v lahvi pochybného vzezření.</span></div><div><span style="false">,,Heh." zasekla jsem se.</span></div><div><span style="false">,,Nebuď labuť a trochu se odvaž!" proklátila se co nejblíže k oknu.</span></div><div><span style="false">,,Fajn. Nebudu to kazit." kopla jsem do sebe na kuráž jednoho santu.</span></div><div><span style="false">,,Koukééj! Venku je táák hezky!" vylezla si na okenní římsu.</span></div><div><span style="false">,,Šoustni se trochu!" vylezla jsem vedle ní a trochu se zaklátila.</span></div><div><span style="false">,,Vidíš ten výhled?" rozmáchla se Alicia a přitom málem sletěla do stometrové propasti.</span></div><div><span style="false">,,Vidím dole nějak moc lidiček. AHOOOOJ!" zamávala jsem jim. Co tam všichni dělaj?</span></div><div><span style="false">,,To je pohoda..." s těmi slovy se postavila až na kraj parapetu. Davem to zašumělo.</span></div><div><span style="false">,,Co to tam dělaj?" klekla jsem si k ní a vyklonila se dopředu. Nějaká madam tam zkolabovala. Uniká mi něco?</span></div><div><span style="false">,,To bude nějakej sraz. Víš co, něco jako Slet Sokolů..." zafantazírovala Alice.</span></div><div><span style="false">,,Nazdááár Sokolííícííí!" zamávala jsem jim oběma rukama a málem přepadla dopředu.</span></div><div><span style="false">,,Myslíš, že člověk umí létat?" zamyslela se Alicia.</span></div><div><span style="false">,,No někde jsem slyšela, že ptáci se naučej lítat až za pádu..." vzpomněla jsem si.</span></div><div><span style="false">,,Ale houbeles. Ptáci lítaj sami od sebe." nemravně se uchichtla Al.</span></div><div><span style="false">,,Stejně. Nejde mi na rozum, jak můžou chlapi něco postavit, aniž se toho dotknou..." podrbala jsem se na hlavě a sundala si triko.</span></div><div><span style="false">,,Koho myslíš? Stavbyvedoucí?" zakřenila se a vyškubla mi triko z rukou. Krapet jsem zavrávovala.</span></div><div><span style="false">,,Co děláš?" nedalo mi to.</span></div><div><span style="false">,,Hodíme to do davu fanoušků. Hvězdy to tak dělaj..." švihla s trikem co nejdál to šlo.</span></div><div><span style="false">,,Á! Co děláš, vole?" chytla jsem se za hlavu. Odkdy mám hlavu metr nalevo? Aha, to byla Alicina hlava.</span></div><div><span style="false">,,Sakra! Šprajclo se to o vršek věžičky. Metr na levobok." plácla nesouvisle.</span></div><div><span style="false">,,Ale to zklameme fanoušky!" zděsila jsem se.</span></div><div><span style="false">,,Je to jen kousek, to slezem. Je tady nějaká římsa." zatleskala a hned se na ni hrnula.</span></div><div><span style="false">,,Já ti nevím, Al..." zaváhala jsem.</span></div><div><span style="false">,,Nedělej tlaky a pojď! Ve jménu Pána kaktusů!" pokývala hlavou a po čtyřech lezla po půl metru široké, napůl zřícené římse. Tenhle hrad by potřeboval zrestaurovat. Co by tomu řekli na Ministerstvu kultury? Takové zanedbávání kulturního dědictví!!!</span></div><div><span style="false">,,Já že dělám tlaky? Já že dělám tlaky?!?" rozhořčeně jsem se plazila za ní.</span></div><div><span style="false">,,Už jen skočit dva metry dolů a jsme tam." odbočila od tématu. Moment. Slyšela jsem SKOČIT?!?"</span></div><div><span style="false">,,Jsem vládkyně netopýrů!" zařvala a seskočila. S hrůzou v očích jsem se podívala, kam dopadla.</span></div><div><span style="false">,,Nezdržuj a skákej! Sakra! Moje...eh... kostrč!" usmívala se na mě. Fajn. Nezmatkuj. Zavři oči. Skoč.</span></div><div><span style="false">,,ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" narazila jsem do něčeho měkkého.</span></div><div><span style="false">,,Uh! Slez dolů! nemůžu dý-dýchat!" zaskučelo to něco.</span></div><div><span style="false">,,Hned. Jen se ujistím, že žiju." pomalu jsem otevřela jedno oko. Druhé oko. Sakra, proč nic nevidím? Aha. Zapomněla jsem zvednout hlavu.</span></div><div><span style="false">,,Pospěš si!" zachrčelo to něco pode mnou.</span></div><div><span style="false">,,Ali? kde jsi?" zpanikařila jsem a rozhlédla se okolo.</span></div><div><span style="false">,,Pod tebou, vole!" ozvalo se. Spěšně jsem vyskočila na nohy.</span></div><div><span style="false">,,Ty vole, Ali, já se asi praštila do hlavy." spadla mi dolní čelist až ke kolenům.</span></div><div><span style="false">,,A to jako proč? Mně připadáš jen mírně retardovaná, ale to bude vrozený..." odpověděla a rovnala si podprsenku.</span></div><div><span style="false">,,Já vidím Ježíška." vydechla jsem a zkusmo zamrkala.</span></div><div><span style="false">,,Coo?" protáhla obličej.</span></div><div><span style="false">,,Letí sem Ježíšek." pokývala jsem lebkou.</span></div><div><span style="false">,,A nese dárky?" zamžourala.</span></div><div><span style="false">,,Nevim. Asi jo. Veze koště. To bude pro tebe, ty bordelářko. I Ježíšek viděl, jaký seš prase!" zakmitala jsem jí ukazováčkem před levým okem.</span></div><div><span style="false">,,Koště? Copak jsem nebyla hodná? A nemůže to být dárek pro tebe? Víš jako, že by tě tím koštětem seřezal...takovej SM Ježíšek..." povzdechla si.</span></div><div><span style="false">,,No jo, letí sem." zkormouceně jsem se posadila.</span></div><div><span style="false">,,To je v pr...v pytli." praštila sebou vedle mě.</span></div><div><span style="false">,,Dyť jsem byly hodné!" fňukla jsem.</span></div><div><span style="false">,,Hele, třeba to není Ježíšek, ale-" začala s novým elánem v hlase.</span></div><div><span style="false">,,Santa Klaus? To těžko. Nemá to soby." pokusila jsem se zkazit jí radost.</span></div><div><span style="false">,,Ale hovno! Třeba je to Pánbůh!" pokývala hlavou.</span></div><div><span style="false">,,Co by tady dělal?" zeptala jsem se.</span></div><div><span style="false">,,Šel nás pochválit za naši dobrosrdečnost." spokojeně se usmála.</span></div><div><span style="false">,,HÁÁHÁÁHÁÁHÁÁHÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!" svalila jsem se v záchvatu smíchu.</span></div><div><span style="false">,,Co je tu k smíchu?" zamračila se.</span></div><div><span style="false">,,To už je pravděpodobnější, že si tenhle hrad spletl s bordelem!" škytla jsem smíchy.</span></div><div><span style="false">,,Myslíš?" zamyslela se nad tím.</span></div><div><span style="false">,,Stoprocentně." Ale co když...ale co když si to fakt spletl? Zděšeně jsem vyvalila oči.</span></div><div><span style="false">,,V tom případě jsem Bordelmamá." sdělila mi nekompromisně.</span></div><div><span style="false">,,Ne! Já budu Bordelmamá!" oponovala jsem.</span></div><div><span style="false">,,Ty? vyloučeno! Já jsem pro to jako stvořená!" vykvikla.</span></div><div><span style="false">,,Ty seš stvořená tak max. pro TO." prskla jsem.</span></div><div><span style="false">,,Máří? Alicio?" přistál vedle nás Ježíšek.</span></div><div><span style="false">,,TO JÁ JSEM BORDELMAMÁ! NE ONA!" zařvaly jsme unisono.</span></div><div><span style="false">,,Jamesi, ty jsou na šrot." ozval se Ježíšek number 2. Kdy se tam vzal?</span></div><div><span style="false">,,Kterou bereš ty, Tichošlape?" ozval se první Ježíšek.</span></div><div><span style="false">,,Mařenu." lhostejně pokrčil rameny.</span></div><div><span style="false">,,Ne! Ji si vemte! Ona je pracující! Já jsem BORDELMAMÁ!" snažila jsem se ho zastavit.</span></div><div><span style="false">,,Nech toho a nedělej tlaky. Buď to půjde po dobrým, nebo po zlým. Nasedni na to!" poručil.</span></div><div><span style="false">,,Na co že mám nasednout?" zděsila jsem se. Tohle je normálně sexuální obtěžování! Na to nemá právo! Já jsem přece Bordelmamá!</span></div><div><span style="false">,,Nekecej a dělej!" poroučel dál a sundal si triko.</span></div><div><span style="false">,,Nešahej na mě!" zaječela jsem.</span></div><div><span style="false">,,Mlč a obleč si to na sebe." podal mi to triko. To bude nějakej úchyl. Chce si mě převlíct za chlapa. Ti Ježíškové jsou ale prasata.</span></div><div><span style="false">,,Nepřibližuj se ke mně!" škytla jsem rozčilením.</span></div><div><span style="false">,,Nezdržuj, nebo dostaneš na zadek!" pohrozil. Panenko Maria! Ježíšek, kterej chce, abych si na něj nasedla, převlíkla se za kluka a jako bonus má sadomasochistické choutky!</span></div><div><span style="false">,,Tak nasedej! nemám na tebe celej den! Víš kolik toho ještě musím stihnout? Já Jamesovi říkal, že to s tebou bude těžký! Že se mnou nebudeš chtít jít! Ale on ne! Prej by dvě nezvládl!" protočil oči a udělal krok mým směrem. A druhej Ježíšek jede švédské trojky. Panebože, zač mě trestáš? Mě! Nevinnou, svatou dívenku! Co si to dovoluješ, ty starej dědku?!?</span></div><div><span style="false">,,Tak a mám toho dost! Okamžitě přede mnou přestaneš couvat, nebo tě svážu!" založil si ruce na prsou. Bezva. Ještě u toho budu svázaná. Oběť jeho zvrhlých choutek. Že se nestydíš, Ježíšku!</span></div><div><span style="false">,,A kolik mi za to dáš?" přistoupila jsem na to z praktického hlediska. no co? Když už budu převlečená za kluka, svázaná a bičovaná, tak bych ráda věděla, co z toho budu mít!</span></div><div><span style="false">,,Já tobě? Ty bys měla platit mně!" překvapeně zamrkal.</span></div><div><span style="false">,,Ty platíš penězi, já naturáliemi!" varovně jsem zvedla prst.</span></div><div><span style="false">,,Sakra ty seš na bahno..." povzdechl si a surově si mě přehodil přes rameno. Ta vůně košile je mi nějaká povědomá... Moment! My LETÍME? Kam si mě odveze? Do nebe? navždy jeho sexuálním otrokem? ÁÁÁÁÁ!</span></div><div><span style="false">,,ÁÁÁÁÁÁ!!!" zaječela jsem.</span></div><div><span style="false">,,TICHO TAM BUDE!" zařval nasraně. Poděšeně jsem se přikrčila. Budu hrdě nést úděl svůj... Ale za to, mi ten Ježíšek zaplatí! Chce si užít, tak bude srát prachy jak divej! Já nejsem žádné laciné zboží, aby bylo jasno!!!</span></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0902/12-kapitola http://agnes-lore-ley.blog.cz/0902/12-kapitola Světice bez svatozáře Sun, 01 Feb 2009 13:30:11 +0100 <div><strong>Abych přiznala pravdu...byla jsem odrovnána :D</strong></div><div><strong>Smíchem :D</strong></div><div><strong>U jednorázovky jsem napsala, že chci 20 komentů (OD RŮZNÝCH LIDÍ :D)</strong></div><div><strong>No...děkuji Angel za jejích 13 komentářů :D</strong></div><div><strong>Původně jsem to sem nechtěla přidat, ale pak jsem si říkala...že když to někomu udělá radost...:)</strong></div><div><strong>Takže je tu Světice. Opět nijak extrémně vtipná. Mám divnou náladu.</strong></div><div><strong>Chápete, že když napíšu nějaké dílko, u kterého se má přemýšlet, tak se tam objeví komentáře od 10ti lidí, ale když napíšu takovou tu typickou krávovinu, tak se tam během pár dní objeví 20 komentářů? Je to ironie. :D Přijde mi to vtipné. Lidé chtějí číst jen blbosti a to, co má cenu číst, je neláká :D Samozřejmě, že tím nemyslím všechny lidi :D Ale...tohle je mé pozorování :)</strong></div><div><strong>No, vrátím se k tématu...</strong></div><div><strong>Je tu Světice</strong></div><div><strong>Nepovažuji to za nějakou povedenou kapitolu. Spíš se řádí do kategorie "průměr". Bez děje, nijak moc vtipná, zdlouhavá... :( Ale už nevím, jak ji vylepšit...</strong></div><div><strong>Snad se vám bude alespoň malinko líbit.</strong></div><div><strong>Věnování: Hyperaktivní Angel :D</strong></div><div><strong>PS: Opět prosím o komenty. VELICE mě potěší :) Obvykle i dojmou :D Jsem divná, já vím...</strong></div><div><strong>PPS: Pokud jste nečetli ty dvě jednorázovky...mohla bych vás poprosit, abyste tak udělali? Chci vědět, jaké pocity to ve vás vyvolalo, a jestli má cenu někdy napsat něco podobného. Předem děkuji.</strong></div><div><strong>PPS: Slabé žaludky ať prosím nečtou posledních pár řádků :D</strong></div><hr /><div>,,Malfoyi!" houkla jsem na něj. Překvapeně vyvalil oči nad tónem mého hlasu. Mluvila jsem s ním jako se psem. Očima jsem metala blesky. Rychle přemýšlel, čím mě mohl naštvat. Na provokování, které měl určitě v úmyslu provést, už ani nevzpomněl.</div><div>,,Ty slizkej ocase! Pojď sem!" štěkla jsem panovačně. v duchu jsem se chlámala. Ten jeho pohled.</div><div>,,Neslyšíš?!? Malfoyi! K noze!" zřetelně jsem artikulovala. Koutkem oka jsem zahlédla, jak Alicia ztuhla. Bojovně jsem vystrčila bradu jeho směrem. Zrudl vzteky. Chvíli váhal, jestli má vytáhnout hůlku.</div><div>,,Takhle se mnou mluvit nebudeš! Mdloby na tebe!" vyslal kouzlo. Sakra! Co jsem to zas udělala? ÁÁÁ! Jen taktak jsem uskočila stranou. No ale...nešlo mi do hlavy, proč nepoužil něco nebezpečnějšího.</div><div>,,Indepente-depent-impedente......." zamotal se mi jazyk. Zlostně jsem si odfrkla a pomyslela na jediné slovo. Odhodit.</div><div>Malfoy s překvapeným výrazem odletěl o pár metrů dozadu.</div><div>,,Ty mi nebudeš vyhrožovat, ty zelená obludo! Ty budeš držet hubu! Rozuměls? Nebudeš obtěžovat nikoho z mé koleje. A já si to zjistím. Je ti to jasné, ty bastarde plesnivá?" ukázala jsem na něj prstem. Zíral na mě jak tele na nová vrata.</div><div>,,Chceš to snad zopakovat?!?" naštvala jsem se a napřáhla k němu dlaň.</div><div>Zavrtěl hlavou. Usmála jsem se.</div><div>,,Máš novou hůlku?" zvedla jsem ze země klacík a přejela přes něj prstem. Hůlka s erbem. Ušklíbla jsem se. Jak je povrchní.</div><div>,,Ou! Promiň, já NECHTĚLA!" se smíchem jsem mu hodila k nohám dva kusy hůlky, ze kterých čouhalo něco sušeného. Nějaká blána nebo co. Radši jsem nad tím nebádala. Bůhví, co tam to prase narvalo. Svoji pupeční šňůru? Nepřekvapilo by mě to...</div><div>Zrudl vzteky, ale nic neudělal. Alicia mě chytla za ruku a táhla co nejdál.</div><div>,,Proč se s ním hádáš? Jen ho vyprovokuješ!" vyčetla mi. Pokrčila jsem rameny. Neznala jsem důvod, proč mě tak vytáčel. Proč se mi tak hnusil.</div><div>,,Sere mě." odůvodnila jsem to. Alicia pozvedla obočí.</div><div>,,Neksichti se tak! Je to MAFOY!" lekla jsem se.</div><div>,,Jo ahááá! Sere tě? Ale ale!" vševědoucně se usmála.</div><div>,,Ne! Tohle ne! Na to ani nemysli! Fuj! Malfoy! Lůza lidstva! To by byla KATASTROFA!" odplivla jsem si a zděšeně vyvalila oči.Proč zrovna já musím mít tak živou fantazii? Pokrčila rameny, ale stále se usmívala. Vzdala jsem snahu, jí cokoli vymlouvat.</div><div>Chvíli mlčela.</div><div>,,Tobě se teda líbí Malfoy?" zeptala se.</div><div>,,NÉÉÉ! JENOM MĚ SERE! SERE! SERE! DO MRTĚ MĚ SERE!" zařvala jsem nepříčetně, až se na nás otočila polovina studentů stojících na chodbě. Zrudla jsem a táhla Alicii pryč. Chechtala se. Ha ha ha.</div><div>,,Sorry, Reme!" narvala jsem to do něj pár metrů před vstupním portrétem. Sehnula jsem se, abych mu pomohla posbírat knížky. Alicia někam zmizela. Potvora. Určitě zase do knihovny.</div><div>Přidřepla jsem tak, aby se mi nevyhrnula sukně. Ozvalo se nenápadné zapraskání. Sakra! Kdybych měla prdel jak tank, tak neřeknu, ale takhle? Pane bože, za co mě trestáš?!?</div><div>Rem si toho všiml a zrudl. No jo no, kalhotky se Snoopym. Aby se nezbláznil...</div><div>,,Tady to máš. Promiň, že jsem tě srazila." usmála jsem se a podstrčila mu knihy pod nos.</div><div>,,No Náměsíčníku! Koho tu zase balíš?" prolezl ven Black. Urychleně jsem si připlácla dlaň na zadek. Nemusí vidět ten originální rozparek...</div><div>,,Já...no...eh....NIKOHO NEBALÍM!" zamračil se Remus.</div><div>,,To vidím!" rozesmálo toto tvrzení Blacka.</div><div>,,Blacku, nech si svoje chytré kecy pro ty vyšplouchané Barbie! A uhni!" chtěla jsem si založit ruce na prsou, ale včas mi došlo, že nebude moudré posouvat svoji levou ruku. Tvrdě jsem se mu dívala do očí a zároveň kroutila kotníkem. Nikdy jsem nenosila boty na podpatku. A tady to patří ke školní uniformě. Bylo to jako nosit Španělské boty. Mučící nástroje.</div><div>,,Slečna se zlobí!" rozesmál se a přiblížil se o pár kroků. Zaregistrovala jsem, jak se Rem mírně zamračil a pevněji sevřel knihy v ruce.</div><div>Podle dlouholetého zvyku jsem ucouvla pár kroků dozadu. Při druhém kroku jsem si zvrátila kotník. Proč já ty boty nenechala ležet v tom bahně?!? Proooč? Pane bože, řekni! Proooč?!? Na tváři mi přeběhlo mírné překvapení a já přepadla vzad. Šlincla jsem se hlavou o zeď a narazila si ruce společně se zadkem. Usykla jsem.</div><div>Rozesmál se. Jen počkej, ty parchante. Spadni. Spadni!</div><div>Neviditelná síla mu podtrhla nohy. Lekl se :D. Na mém obličeji se objevil vítězný úsměv.</div><div>,,Jsi v pořádku?" přiskočil ke mně Remus.</div><div>,,Ale v pohodě, nic mi není..." reagoval Black a až později mu došlo, že otázka nebyla adresována jemu.</div><div>,,Ptal se tě snad někdo?" zavrčela jsem a sama se zvedla ze země.</div><div>,,Siriusku! Broučínku můj! Jsi v pořádku? Nemáš bebí?!?" přiskočila k němu jedna páťačka. OK. Někoho to jeho zdraví zajímá.</div><div>,,Nechceš na ošetřovnu?" starostlivě se optal Rem a ukazováčkem mi přejel po temeni hlavy.</div><div>,,Au!" ozvali jsme se s Blackem unisono. No jo, to naše propojení bolesti. Ještě jsem tomu nepřišla na kloub.</div><div>,,Teče ti krev." podíval se na svoje umazané prsty. Bolelo to jako čert. Zavrtěla jsem hlavou.</div><div>,,Radši si to nech zahojit, děsně to bolí!" sobecky namítl...však vy víte kdo. Nechci být sprostá...</div><div>,,Radši budu chodit s rozmajstrovanou lebkou, než abych způsobila, že tě to přestane bolet!" sykla jsem a zamířila si to k portrétu. Dělaly se mi mžitky před očima. no tak, Alicio! Kde sakra jsi? Budu potřebovat nějaký lektvar!</div><div>,,Pojď za mnou, něco ti na to dám..." zastavil mě Remus rozpačitě. Přikývla jsem. Co je na tom špatného, využít přátelské pomoci?</div><div>,,Moment!" chytila jsem ho za rameno a opřela se o něj. Měl docela sílu... Servala jsem si z nohou ty prokleté botky. Večer z nich ohobluju podpatky...</div><div>,,Můžeme." bosky jsem vešla do společenky.</div><div>,,Druhé schodiště." pousmál se, když jsem zamířila do dívčích ložnic. Zapýřila jsem se a následovala ho. Připadalo mi, že nás všichni pozorují. Byl to zvláštní pocit. Tady jsem ještě nebyla. Zabočil do třetích dveří a já bázlivě nahlédla ze ním.</div><div>,,Fuj, vy tady máte smrad!" nakrčila jsem nos a snažila se probrodit k oknům. Asi mu bylo trapně. Koutkem oka jsem zaregistrovala, že jeho postel je jako jediná ustlaná.</div><div>,,No jo, James se Siriusem vařili lektvar proti kocovině." pokrčil rameny a rychle něco hledal v kufru. Konečně jsem se doštrachala k oknu. Štítivě jsem sundala trenky visící na kličce od okna. Trenky s poletující zlatonkou. Dokázala bych tipnout, komu patří. Odhodila jsem je na nejbližší postel a s trhnutím rozevřela okenice. Do nosu mě udeřil čerstvý vzduch. Tady se nevětralo minimálně dva měsíce... Prokopala jsem se kupou hadrů a knih válejících se na zemi až k Removi.</div><div>,,Počkej, otřu ti tu krev..."dal mi lahvičku se svítivě fialovým lektvarem.</div><div>,,Ty...Reme...seš si jistý, že to je...poživatelné?" nedůvěřivě jsem s tím zahrkala. Barva se změnila na tyrkysově modrou a opět se vracela do fialové.</div><div>,,Neboj. Vařil jsem ho už milionkrát. Sirius s Jamesem jsou věčně dobití..." Opatrně se dotknul rány na hlavě. Sotva znatelně jsem ucukla.</div><div>,,Bolí?" zastavil se.</div><div>,,V pohodě..." mávla jsem rukou a ten lektvar do sebe kopla na ex. Na chvíli jsem měla pocit, že vyvrhnu střeva.</div><div>,,Je to hnusný, já vím... Sakra, zaschlo ti to ve vlasech..." zabručel.</div><div>,,Tak je ustřihni." poradila jsem mu.</div><div>,,To ne. Sluší ti." odpověděl. Nekomentovala jsem to. Co se na tohle vůbec odpovídá?</div><div>,,Je tu bordel." převedla jsem řeč jinam. Upoutaly mě trenýrky s pobíhajícími pouličními psisky. Bylo to...vtipné.</div><div>,,Zkus je donutit uklízet. Sirius se v tom nepořádku doslova rochní jak prase v bahně." ušklíbl se. Posadila jsem se k němu na postel. Stála těsně vedle dveří. Jestli někdo otevře, tak to Rem pěkně schytá dveřmi.</div><div>,,Jste tu?" někdo s gestem rozrazil dveře. Rem to nevychytal a zřítil se přímo na mě.</div><div>,,Sakra, nechtěl jsem rušit..." zašklebil se Black.</div><div>,,Nerušíš." ohradil se Rema snažil se podepřít na loktech, abych se mohla nadechnout. Za co mě ten debilní Bůh trestá?!?</div><div>,,To vidím." nadhodil lhostejný výraz. Rem ze mě slezl.</div><div>,,Zmlkni, Blacku, a běž za tou svojí kvočnou. Určitě hyne touhou pofoukat ti BEBÍ." posadila jsem se a urovnala si vlasy. Hlava už mi netřeštila. Lektvar začínal působit.</div><div>,,Nežárli, Genezaretská." odfoukl si vlasy z čela a významně se podíval po Removi. nic jsem nechápala.</div><div>,,Já NEŽÁRLÍM!" zdůraznila jsem a obočí spojila do úzké linky.</div><div>,,Jen se nedělej, je vidět, jak po mně jedeš!" sebevědomě se usmál. Kripl.</div><div>,,S chutí bych tě přejela. Srazila, a pak zašlapala v bahně." souhlasně jsem pokývala hlavou.</div><div>,,Mne? Svoji velkou lásku? To bych přece neudělala!" zamrkal. Rem tiše sledoval náš rozhovor.</div><div>,,Blacku. Ticho. Nebo z tebe udělám Sirinku." zúžila jsem oči.</div><div>,,Cože?" nepobral to.</div><div>,,Vykastruju tě." věnovala jsem mu úsměv. Nadzvedl obočí. fajn. Rozvedeme to. Budeme trochu nechutní...</div><div>,,Ukopnu ti koule a uvařím si z nich šoulet." upřesnila jsem to. Rem vyvalil oči a otevřel pusu. Na Blacka šli mdloby. Možná jsem to neměla říkat s tak vážnou tváří...no to je jedno...</div><div>,,Sbohem, HOŠI, já mizím..." rozloučila jsem se a vyhopsala pryč z pokoje. Na chodbě jsem se rozesmála. Začíná mě bavit provokování. Jak jsem mohla být tak uťápnutá? Nerozuměla jsem tomu...</div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/11-kapitola http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/11-kapitola Světice bez svatozáře Wed, 21 Jan 2009 16:35:33 +0100 <div><strong>A je to tu. Jednorázovka <span style="background-color:#ff9">pro Hope</span> :D</strong></div><div><strong>V pořadí druhá. Konečně s happyendem :)</strong></div><div><strong>Pospíšila jsem si, protože se na ni těšila :) tak snad se bude líbit :) A Hope...zkus číst mezi řádky, ano? Život je to nejcennější :)</strong></div><div><strong>Je to pokračování minulé povídky (Nerozumět. Nechápat. Nevědět.), která skončila špatně :D. Milé Hope pořád nešlo do hlavy, jak na to můžu napsat pokračování se šťastným koncem, když jsem hlavní hrdinku srazila z věže :D Nj, jsem všemocná :D Posouvám hranice možností :D</strong></div><div><strong>Tak snad se vám bude líbit...:)</strong></div><div><strong>Je to romantický šplecht, ale podařilo se mi do něj nasr...éé...nacpat jedno poselství, které rozluští jen ti, kterých se týká :)</strong></div><div><strong>Jsem poměrně spokojena. Ta minulá jednorázovka byla sice o hodně lepší, ale pokračování obecně bývají méně podařené... Podle mě tenhle příběh má svoje kouzlo :) Nevnucuju vám svůj názor. Naopak. Ráda uslyším váš. V komentářích :)</strong></div><div><strong>Tentokrát mě opravdu zajímá váš názor.</strong></div><div><strong>A když prolomíte hranici <span style="background-color:#ff9">20 komentů</span> (od různých lidí!!!:D), tak se tu zčistajasna objeví Světice :D (heh, jsem vyděračka :D)</strong></div><div><strong>PS: Omluvte hrubky, čeština není moje parketa :D</strong></div><hr /><div><br /></div><div><span style="false">Slyšíš? To bije srdce...</span></div><div><span style="false">Vypadalo to, jako by Sirius padal celou věčnost - jeho tělo opsalo elegantní křivku, když po zádech klesal k roztřepenému závoji, visícímu z kamenného oblouku. Na jeho tváři se usadil výraz strachu. Strachu a...překvapení... Pak propadl závojem.</span></div><div><span style="false">Slyšel dozvuky boje. Někdo křičel. Ale on si připadal, jako by mu někdo zacpal uši. Jako by vrazil hlavu pod vodu. Ticho. Ticho. Ticho. Ale jiné ticho, než dosud znal. Tady to ticho bylo SLYŠET. Ševelilo. Hýbalo se. Existovalo. Žilo...</span></div><div><span style="false">Až teď si uvědomil, že nestojí ve tmě. Ne. Stál na opuštěné ulici a jediným společníkem mu bylo Ticho a Šero. Šero jiné, než znal. Šero, které se táhlo jako med. Neproniknutelné. Beznadějné...tak moc...PRÁZDNÉ.</span></div><div><span style="false">Rozhlédl se okolo a najednou si uvědomil, že ten svět není jen šedý. Ale barvy byly mdlé. Nevýrazné...</span></div><div><span style="false">Slyšel kroky. Tiché. A přesto tak hlučné. Obezřetně se natočil a podíval se směrem k návštěvníkovi.</span></div><div><span style="false">,,Nějak jsi nám zestárl, brácho!" vystoupil ze stínů James Potter. Sirius couvl o pár kroků. Nevěřil. Nechtěl věřit. Nebyl přece...MRTVÝ! Nebo ano? Nevěděl. Nechtěl vědět.</span></div><div><span style="false">,,Čekali jsme na tebe." objevila se poblíž něho zrzka. Lilyan Potterová. Pamatoval si zářivou barvu jejích vlasů. Nyní vypadaly jako korodované železo. Nechápal, kde se tu objevila. Přišla tak neslyšně. Tak tajemně... Prohlédl si je pozorněji. Kontrasty mezi barvami se prohloubily. Kůže zesvětlala, vlasy a oči ztmavly. Zděsil se toho.</span></div><div><span style="false">,,Jamesi?" uniklo mu ze rtů. Svěsil ruce podél těla. A stále nerozuměl.</span></div><div><span style="false">,,Brácho, čekal jsem vřelejší uvítání." usmál se Potter. V tom úsměvu už nebylo pranic život. A přesto...byla v něm naděje...a přátelství? Ano, viděl to. Tu upřímnost.</span></div><div><span style="false">,,Kde to jsem?" naléhal. Žralo ho to. Tížila ho nevědomost. Lily se zasmála zvonivým smíchem. James se pousmál.</span></div><div><span style="false">,,Tam, kde se jednou objeví každý. Na místě, kde si jsou všichni rovni. Vítej, Siriusi, vítej ve Smrti..." ozvalo se za ním. Překotně se otočil. Mátlo ho to, děsilo jej to. Přerývavě se nadechl. Díval se na ni. Světle hnědé vlasy...ne...nebyly takové, jaké si je pamatoval. Ztmavly. Pozbyly záře života. Ale zároveň byly nádherné. Takovou tou ledovou krásou...</span></div><div><span style="false">,,Hope?" zachraptěl. Došla mu slova. Vypadala stejně jako když ji viděl naposledy. Stejně...a přesto jinak. Vyzařovala z ní laskavost, ale ne teplo života. Byla krásná...ale nedosažitelná.</span></div><div><span style="false">Usmála se. Jak dlouho čekala! 20 let. Věčnost? Chvilka? Splývalo jí to. Čas tu neměl hodnotu. Každému byl měřen jinak...</span></div><div><span style="false">,,Siriusi." rozesmála se. Přišel k ní blíž.</span></div><div><span style="false">,,Jsem.....mrtvý?" zeptal se tiše. Naklonil se, aby ho slyšela.</span></div><div><span style="false">,,Ano." odpověděla. Ovanul ho dech omamné vůně. Jenže ledový. Bodal jako severák...</span></div><div><span style="false">,,Kde to jsme? Ve Smrti? Co je tedy Smrt?" ohlédl se, ale James už tam nestál. Byli sami. Sami?</span></div><div><span style="false">,,Místo, kde jsou si všichni rovni. Nechtěj, abych ti to vysvětlila, musíš to pochopit sám..." zatvářila se omluvně.</span></div><div><span style="false">,,Jsme tu sami?" vyptával se dál. Její odpovědi ho svíraly. Nechtěl to věděl, ale ptal se dál. Musel to vědět...</span></div><div><span style="false">,,Jistěže ne! Jsou tu miliony lidí...duší... Až budou chtít, tak se ti ukáží. Čekají. Nebo čekají, až pochopí. Pochopí smysl života..." pobavila ji jeho otázka. Prohlížel si ji. Vypadala stejně jako když se s ní loučil. O tolik mladší než on...</span></div><div><span style="false">,,Není odtud úniku zpět. Můžeš jít pouze dál." pokračovala a pohrávala si s pramenem vlasů.</span></div><div><span style="false">,,Dál? Kam dál?" vyzvídal.</span></div><div><span style="false">,,Nevím. Když dojdeš smíření, když začneš litovat, když chceš jít dál a nečekat na ty, které máš rád....když odpustíš křivdám... Pak můžeš pokračovat v cestě." odvětila jemným hlasem. Vypadala tak mladá. Klidně by mohla jeho dcera...</span></div><div><span style="false">,,Čekala jsem. Chyběl jsi mi...nevím proč..." zamračila se. Na čele se jí objevila malá vráska. Vypadala stejně roztomile a bezmocně jako tenkrát...</span></div><div><span style="false">,,Dospěl jsi. Jsi...starý..." prstem přejela po několika šedivých vlasech na straně hlavy.</span></div><div><span style="false">Nechtěl to poslouchat. Myslel na ni. Chyběla mu. Jistě, nedržel celibát, ani se nedal na dráhu poustevníka...ale...nezapomněl...</span></div><div><span style="false">,,Jaké to je, pamatovat si živě barvy? Jaké to je, pamatovat si jejich zářivost a svěžest? Jaké? Vzpomínky vyblednou. Vytratí se.." její hlas se změnil na naléhavý. Mlčel.</span></div><div><span style="false">,,Je tu slunce. Svítí...ale nehřeje." ukázala k obloze. Podíval se tím směrem a spatřil zamlžené svítící kolo. Jako v mlze. jako by byl vzduch plný smogu...</span></div><div><span style="false">,,Lidské teplo. Ještě ho máš. Pomalu se ztrácí. Uniká z tebe život." ledovou rukou mu přejela po tváři. Mírně ucuknul. Bylo to, jako by mu po obličeji přejížděli ledem.</span></div><div><span style="false">,,A tvé srdce. Ach! Bije. Pomalu. Skomírá. Ale bije. Ještě bije. ŽIJE. Ještě ano, avšak ne nadlouho. Jeho tlukot je nepravidelný. Zpomaluje. Jeho bušení pomalinku utichá. Umírá....jako ty..." přitiskla se k němu a ucho přiložila na levou stranu hrudníku. připadalo mu, jako by ho objímala socha z ledu. Děsil se jí. Děsil se jejího smutku. Děsil se jejích slov. Opravdu přichází o tak vzácnou věc? Je život to nejcennější? Myslela si to. Byla si tím jistá.. Poslouchala bušení srdce a tvář se jí zalila smutkem. Nepotřeboval vidět její myšlenky. Záviděla mu. Přála si jediné. Žít.</span></div><div><span style="false">,,Je tu všechno, nač si vzpomeneš. Všechno. Můžeš mít vše, co si umaneš." začala hovořit a odtáhla se od něho. Cítil, jak jeho srdce utichlo. Byl to divný pocit. Jako by mu něco ukradli...</span></div><div><span style="false">,,Jenže nač jsou ti peníze, když si za ně nemáš co koupit?" zvedla ze země starý peníz a hodila ho na stranu. Mlčky ji sledoval. Byla tak stejná a zároveň jiná...</span></div><div><span style="false">,,Nač je ti moc, když nemáš koho ovládat?!?" rozesmála se a rozhodila rukama. Sledoval ji. A poslouchal.</span></div><div><span style="false">,,Jsou tu květiny. Jsou krásné, ale....nevoní." podala mu růži, kterou utrhla na zahrádce u domu.</span></div><div><span style="false">,,Máš zdraví...ale nejsou tu nemoci!" pokračovala s útrpným výrazem na tváři.</span></div><div><span style="false">,,Je tu pravda...ale nač? Není tu lež!" sklonila hlavu. Po tváři jí stekla slza.</span></div><div><span style="false">,,Je tu láska. Nač je ti, když nemáš srdce?!?" zakroutila hlavou. Obejmul ji. Už mu nepřipadala tak studená. Jeho tělo chladlo.</span></div><div><span style="false">,,Nemůžeš zemřít. Nemůžeš. Nemůžeš utéct. Nemůžeš ŽÍT! Dala bych cokoli za to, moci žít. Život bylo to nejcennější, co jsem měla. Život. Krásné slovo. Tak nedosažitelné. Tak cenné. Tak nedoceněné, dokud nezemřeš." šeptala mu do košile. Mlčel. Její slova ho děsila.</span></div><div><span style="false">,,Takhle vypadá absolutní rovnost. Máš vše a zároveň nemáš nic. Můžeš vše dát, nemohou ti nic vzít. Ani život. Ani ten..." vzlykla, ale hned si setřela slzy.</span></div><div><span style="false">,,Co se tenkrát stalo?" zeptal se potichu.</span></div><div><span style="false">,,Bratr mě shodil z věře. Na rozkaz rodičů." pokrčila rameny. V Siriusovi se vařila krev. Zatnul pěsti. Jak mohla být tak v klidu? Mluvila o svém vrahovi. O tom, který jí vzal to, čeho si cenila nevíce. Života.</span></div><div><span style="false">,,To je v pořádku. Tady se naučíš odpouštět. Tady se naučíš litovat. Čas tu nemá hodnotu. A když odpustíš a lituješ....pak můžeš pokračovat dál. Máš věčnost na to, abys zpytoval svědomí. A nakonec zjistíš, že to nejcennější byla láska a život. Nic jiného. Prosíš o odpuštění. Každý ti odpustí. Musíš vyhnat zášť ze srdce. Každý dělá chyby. Odpustila jsem mu. Byl sám sobě obětí. Byl sám sobě otrokem. Mučí ho svědomí. Mučí ho minulost. Zničil sám sebe..." vysvětlila. Pomalu chápal smysl toho všeho. Najít klid. Očistit duši.</span></div><div><span style="false">,,Nejhůře jsou na tom sebevrazi. Nedokáží se přinutit, aby odpustili sami sobě. Aby si odpustili to, že se vzdali života. Chtěli by vrátit čas. Ale to nelze." pokrčila rameny a odmlčela se. Dívala se na něj. Klidně. Smířeně.</span></div><div><span style="false">,,Kde je James...Lily?" vzpomněl si na ně.</span></div><div><span style="false">,,Dávno všem odpustili. Čekali jen na tebe, chtěli se rozloučit...jdou dál..." stiskla mu rameno. Chápala, jak je to pro něho těžké. Ztratit život. Věc zdánlivě lehká. Ztratit ho lehce...ale jak ho získáš zpět? Pověz! JAK?!?</span></div><div><span style="false">Obejmul ji. Už mu nepřipadala chladná ani trochu. Byl stejný. Stejný jako ona. Mrtvý.</span></div><div><span style="false">Ukazováčkem mu přejela po hrudi.</span></div><div><span style="false">,,Je to těžké, že?" pronesla do ticha.</span></div><div><span style="false">,,Co?" nerozuměl jí.</span></div><div><span style="false">,,Ztratit srdce. Vidět, jak umírá. A nemoci s tím nic dělat. Ztratit to nejcennější..." vysvětlila a podívala se mu do očí.</span></div><div><span style="false">Všiml si, že jí ztmavly i oči. Rty. Pleť křídově bílá. Přejel jí palcem po tváři. Kůže jemná, jako z papíru.</span></div><div><span style="false">Sklonil se k ní a jemně se dotknul jejích rtů. Zamrkala. Připadalo mu to správné? Ne. Bylo to...ujeté. Úchylné. Ale když ne teď a dnes..tak kdy? KDY?</span></div><div><span style="false">Nadzvedla koutky úst a přitiskla se k němu co nejblíže. Jemně ji políbil. Jako by se setkaly dva kusy ledu. A roztávaly.</span></div><div><span style="false">Po chvíli se poděšeně odtáhla a chytila se za levou stranu hrudníku. S vyvalenýma očima cítila pod rukou tichounké, sotva postřehnutelné zabušení. Taky to cítil. Slyšel to. Cítil, jak se jeho srdce opět probouzí k životu. Bolelo to. Ale byl šťastný. Věděl, že je připraven jít dál. Do neznáma. Buch buch. Buch buch. Buch buch.</span></div><div><span style="false">Jak mu byl ten zvuk drahý...</span></div><div><span style="false">Zvuk života...</span></div><div><span style="false">Usmáli se na sebe. Svoji drobnou ruku vsunula do jeho. Tušila, že je čas jít dál. Čekala dlouho. A dočkala se. Zavřela oči a poslouchala tomu kouzelnému zvuku. Po těle se jí rozlévalo teplo krve. Už zapomněla, jaké to je. Žít. Už se toho nikdy nechtěla vzdát. Nikdy. I sebevětší bolest byla lepší než to studené ticho.</span></div><div><span style="false">,,Slyšíš? To bije srdce..." zašeptala.</span></div><div><span style="false">Věděl to.Cítil to. byl šťastný. Povzbudivě jí stiskl ruku. Čas jít dál... Čas opět žít...</span></div><div><span style="false"><br /></span></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/slysis-to-bije-srdce http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/slysis-to-bije-srdce JEDNORÁZOVKY Tue, 20 Jan 2009 17:06:09 +0100 <div><strong>No...eh...jsem nějaká hyperaktivní :D</strong></div><div><strong>Prostě...konečně je tu ta slibovaná jednorázovka pro Hope :D až na jeden detail... :D</strong></div><div><strong>Nedodržela jsem zadání. Tudíž budu psát ještě jednu :D</strong></div><div><strong>Měl tam být happyend...není :D</strong></div><div><strong>Teda zezačátku je vidět, že to směřovalo ke šťastnému konci...ale...v polovině se to nějak zlomilo. Popadla mě taková divná nálada...</strong></div><div><strong>A tohle z toho vzešlo.</strong></div><div><strong>Neberte to moc vážně.</strong></div><div><strong>Byla to jen chvilková poblázněnost mysli :D</strong></div><div><strong>Ovšem zadání bylo tzv. silná romantika :D</strong></div><div><strong>To jsem snad dodržela :D</strong></div><div><strong>Nic romantičtějšího už doopravdy nedokážu...</strong></div><div><strong>Prosím o komentáře..</strong></div><div><strong>PS: Vím, že ten konec jsem hodně přehnala, ale hepáč mi tam prostě nepasoval...</strong></div><div><strong>PPS: Věnováno samozřejmě Hope :D</strong></div><div><strong>PPPS: První komentář mi může zadat další jednorázovku (to neplatí pouze pro Hope!!! :D) (samozřejmě vím, že v jednorázovkách na přání mám nějaké resty, ale věřte...stihnu to :D)</strong></div><div><strong>PPPPS: Tak snad vás tenhle příběh donutí se malinko zamyslet. nad čím? Nad smyslem přetvářky. Protože až si jednou uvědomíte, že to je na nic, tak může být pozdě...</strong></div><div><strong>PPPPPS: A nezapomeňte okomentovat včerejší kapitolu k Světici :)</strong></div><hr /><div>,,Blacku! Nemůžeš dávat pozor?!?" zaječela Hope. Sledovala, jak se tmavomodrý lektvar rozlévá po kamenné podlaze. Nasucho polkla.</div><div>,,Snad se tak moc nestalo!" protočil oči v sloup.</div><div>,,Nic se nestalo? NIC SE NESTALO? Právě jsi mi zajistil další rok navíc na téhle škole! A možná nejen to!!!" bezmocně se zasmála a cílila podivný tlak v očních důlcích. No tak, Hope! Snad se tu nerozbrečíš!</div><div>,,Cože?" nechápal.</div><div>,,Gratuluji Blacku. Tohle," ukázala na tmavěmodrý flek na podlaze, ,,je moje seminární práce z lektvarů. Makala jsem na tom měsíc. Mám to odevzdat za půl hodiny. Ovšem díky tobě mě čeká opakování šestého ročníku. Doufám, že jsi sám se sebou spokojený!" křičela na něj. V očích jí pálily slzy. Sakra! tohle přece nechtěla! Tolik se snažila! Tak hrozně moc! Snažila se a on to všechno zkazil. Připadala si, jako by jí nafackovali. K čemu je snaživost?!? On se nesnaží. Nikdy. A bez problému složí všechny zkoušky. Samozřejmě to nezapomíná připomenout všem okolo. Jak ona ho nesnášela!!!</div><div>,,Tak to mě mrzí." pronesl lhostejně.</div><div>,,Ne. To tě teprve mrzet bude! Chápeš vůbec, co se ti povedlo? Zničit mi život! Co si myslíš, že udělá otec, až zjistí, že jsem proletěla? Víš, Blacku? Víš, co se stane?" hystericky se rozbrečela.</div><div>,,Dostaneš kázání, domácí vězení a nedostaneš dárky k narozeninám?" ušklíbl se.</div><div>,,Ty jsi tak povrchní! Pravý Black! Co můžeš vědět? děláš si legraci z cizího neštěstí! Ty o mně nevíš nic. NIC, BLACKU! NIC! Nenávidím tě! Nenávidím!" svezla se podél zdi a brečela do dlaní.</div><div>,,Hysterko." odfrkl si.</div><div>,,Hysterko? Blacku, copak si ani po šesti letech nepamatuješ moje příjmení?" nevěřícně na něj pohlédla. slzy jí na tvářích vykreslovaly potůčky a stékaly po krku. Sirius sledoval jejich cestičku a podíval se i trochu níž... :D</div><div>,,Hallová?" zkrabatil čelo přemýšlením. Ledově se zasmála a nevěřícně zavrtěla hlavou.</div><div>,,Hallstoneová! Ta smrtijedská rodinka! Tvoje matka je oproti tomu slabý kafe!" smála se se známkami hysterie v hlase.</div><div>,,Tvoje matka je ta Smrtijedka?!? Ta Hallstoneová?!?" vyvalil oči v nefalšovaném překvapení.</div><div>,,Oh! Jak jsi TAKTNÍ! Jsme v Nebelvíru jen dva krvezrádci a ty si to ani nedokážeš zapamatovat!" zašeptala potichu a opět složila hlavu do dlaní.</div><div>,,Hmm..to jsem nevěděl..." zamyslel se.</div><div>,,Tak teď to víš." hořce se zasmála a zvedla se ze země.</div><div>,,Omlouvám se. Nechtěl jsem." ozvalo se za ní, když už se otočila k odchodu.</div><div>,,Tak to jsem moc ráda, že tě to mrzí. Jo a Blacku, až někde najdou pohozenou moji mrtvolu, tak doufám, že ti bude jasné, kdo za to může." ušklíbla se a pomalu odcházela.</div><div>,,Hallstoneová?" doběhl ji. Mlčky, aniž by se otočila, na něho počkala.</div><div>,,Co je? Nezpůsobil jsi už škody dost?" vydechla rezignovaně. Žaludek se jí svíral strachy. Očekávala reakci svého otce. Už jednou ji málem zabil. Myslela, že se zblázní, když se svíjela pod červeným paprskem. Hrozně to bolelo. Jako by jí někdo pomocí střepů rozřezával kůži. Jako by jí škrtil. Jako by jí ždímal plíce. Nemohla se nadechnout...nemohla dýchat...a ta bolest...</div><div>Zatřepala hlavou, aby zahnala vzpomínky. Tolik chtěla mít normální rodiče. Mudly. Nezáleželo jí na čistotě krve. Chtěla jen lásku. Chtěla tak moc?!?</div><div>,,Proč ses nikdy nezmínila, že jsou tvoji rodiče Smrtijedi?" zeptal se.</div><div>,,Blacku, kdyby ses díval okolo sebe, kdyby ti záleželo i na někom jiném, než na sobě, tak bys to věděl. Koneckonců, teď už je to jedno. Myslíš, že otec s matkou a možná i bratr nechají bez povšimnutí, když zesměšním jejich jméno? Blacku, jak jsi naivní a sebestředný..." smutně zavrtěla hlavou.</div><div>,,Budou tě mučit?" opatrně se optal.</div><div>,,Doufám. Doufám, že mě budou JEN mučit. Doufám, že mě rovnou nezabijí jako obtížný hmyz." zasmála se hraným smíchem.</div><div>,,Proč to někomu neřekneš?" nepřestával pokládat otázky. Připadala si jako u výslechu. Připadalo jí to celé směšné. Celé zbytečné. Žaludek se jí houpal, v těle se jí rozléval pocit smíření. Pocit smíření s tím, co přijde..a možná i...úleva?</div><div>,,Komu? Lily? Proč bych ji měla vystavovat nebezpečí? Na mně nezáleží, ale nebudu ničit život i jiným..." zadívala se do prázdna a hřbetem ruky si setřela slzy.</div><div>,,Když to někomu řekneš, tak se ti uleví." prohlásil. Překvapeně se na něj podívala, jako by si právě něco uvědomila.</div><div>,,Řekla jsem to tobě." rozesmála se hořce.</div><div>,,Ale já ti nemůžu pomoci." nechápal.</div><div>,,Můžeš." oponovala zcela vážně.</div><div>,,Jak..?" pořád jí nerozuměl. Divil se, jak je možné, že mu unikala. Jak je možné, že si jí nikdy nevšiml... Byla mu tak moc podobná.</div><div>,,Obejmi mě." požádala.</div><div>,,Cože?" vyvalil oči.</div><div>,,Obejmi mě." zopakovala s mírným úsměvem na tváři. když nebyl ve společnosti, byl docela milý. Nebyl tak hrozně...namyšlený a sobecký...tak namachrovaný...</div><div>,,Proč?" odhrnul si vlasy z čela.</div><div>,,Než umřu, chci mít pocit, že mě má někdo rád. Nic neříkej. Prosím. Já jsem s tím smířená. Vlastně to bude...vysvobození..." vysvětlila. Chvíli na ni soustředěně hleděl. Pak se k ní pomalu přiblížil a lehce ji obejmul. Byla tak...maličká... Jemně si položil hlavu na temeno její hlavy a pousmál se. Co to tady dělal? Nechápal svoje chování...bylo to tak..neskutečné. Ale asi potkal prvního člověka, který byl schopen pochopit jeho pocity. Protože byla ve stejné situaci... Celé roky se tu míjeli... Najednou cítil potřebu to pískle chránit.</div><div>,,Mrzí mě to." zachraptěl do ticha.</div><div>,,Co?" zeptala se a tiskla se k němu. Nemohla uvěřit tomu, že se tu objímá s Blackem. S tím namyšleným Blackem. Opravdu byl takový sobec? Nebo to jen hrál? Nebo to snad hraje teď?</div><div>,,To s tím lektvarem. Nešlo by to nějak napravit? Zajít za Brumbálem. Promluvit si s Křiklanem..." zkusil to.</div><div>Zakroutila hlavou.</div><div>Litoval, že ji nepoznal dříve. Litoval toho, jak se choval. Ona byla první, před kým nic neskrýval. S hořkostí si vzpomněl, jak se k sobě chovali před dobrými deseti minutami. Uráželi se a křičeli na sebe. A teď? Podíval se na světlehnědé vlasy. Teď se tu objímají na chodbě a baví se jako bratr se sestrou.</div><div>,,I tak jsem už nadělala dost problémů. Bratr to tak nenechá. Matka to tak nenechá. Otec to tak nenechá. Nač se o něco pokoušet?" zamumlala mu do košile. Cítil, jak se mu slzy rozpíjí na košili a studí do ramene.</div><div>,,Vzepři se. Já to dokázal." potichu zašeptal.</div><div>,,Ale Blacku! Já nejsem ty! Já jsem srab! Nemám na to sílu..." bezradně vydechla.</div><div>,,Siriusi." opravil ji.</div><div>,,Siriusi." mírně se usmála.</div><div>,,Proč jsem si tě nikdy nevšiml?" zeptal se podruhé.</div><div>,,Nedíváš se okolo." odpověděla upřímně.</div><div>,,Ale teď jsem se rozhlédl. A viděl jsem něco...někoho, kdo je mi strašně podobný. Je hezká, dobře se mi s ní povídá, nemusím před ní nic skrývat a hlavně...je v pěkném srabu." usmál se.</div><div>,,Tohle...nejde." jemně se od něj vyprostila.</div><div>,,Chtěla jsi, abych tě obejmul a...nemluvila jsi tak nenávistně jako prvně..." nechápal to. Nechápal nic.</div><div>,,Chtěla jsem jen cítit někoho u sebe. Na chvíli. Promiň." odtáhla se a kajícně sklopila oči k zemi.</div><div>Nevyznal se v ní. Chvíli jí rozuměl, ale pak...udělala něco, co ho vyvedlo z míry. Fascinovala ho. Je možné, aby na ni změnil názor během několika minut? Jde to vůbec? Jak se mu dokázala tak rychle dostat pod kůži? Protože se mu svěřila? Protože byla stejná jako on? Protože byla neobyčejná? Protože ho zaujala? Protože mu dovolila, aby ji poznal blíž? Nevěděl. Nechápal.</div><div>,,Půjdu." poznamenala tiše. Kývl. Vzdalovala se mu. Mizela v mlze. Nechtěl, aby šla. Nechtěl, aby zůstala a dál se mu dostávala do srdce. Co vlastně chtěl? Co si přál? Netušil.</div><div>Pomalým krokem se vzdálila. Smířená s tím, že tenhle život nemá cenu. Ale už se nenechá znovu mučit. Už ne. Byla ráda, že ho poznala i jinak. Alespoň věděla, že není sama. Že v tom není sama... Možná si přála, aby ji zastavil. Možná si přála, aby nic neudělal. Co si vlastně přála? Nevěděla. Nechtěla vědět.</div><div>Díval se za ní. Za tou, kterou poznal a hned mu učarovala. Zaklepal hlavou a zamyšleně se toulal hradem. Přemýšlel. Přemýšlel nad tím, jak se choval. Nad svou maskou. Choval se jako Black. Schovával se pod masku. Bál se. Bál se, že mu někdo ublíží. Ani Jamesovi neotevřel srdce doširoka. Nechtěl se spálit...tak proč dnes? Proč se choval tak, jak se choval? Čím to bylo? Nerozuměl sám sobě.</div><div>Tak chodil asi ještě dvě hodiny. A nakonec usoudil, že ji chce poznat blíže. Poznat někoho, kdo cítí tu samou bolest. Někoho, kdo touží po lásce. Někoho, kdo ho bude mít rád takového, jaký je. Bez masky. Usmál se. Bude milejší. Upřímnější. Změní se. Je možné, aby ho změnila? Za pár minut? Pomůže jí to vyřešit. Určitě přehání, vidí to moc černě. V Bradavicích je bezpečno. Nejbezpečněji na světě. Co by se jí tu mohlo stát? Pomůže jí to vyřešit. Vzepřít se. Ona to dokáže. Věřil jí. Poprvé v životě měl pocit, že život má smysl...</div><div>Došel do společenky.</div><div>,,Evansová?" utkvěl pohledem na plačící Lily.</div><div>,,PROČ? PROČ? PROČ?!?" ječela zoufale.</div><div>,,Co se stalo?" obrátil se na Rema.</div><div>,,Hope. Ona...spadla z Astronomické věže..." polkl Rem a zamrkal.</div><div>Sirius na něho zůstal zírat. Hope?</div><div>,,Hope Hallstoneová?" ujistil se bezbarvým hlasem. To přikývnutí ho zničilo. Je možné ztratit spřízněnou duši? Je možné někoho najít a hned ho ztratit? Je možné někomu rozumět a nerozumět zároveň? Je to možné? Je to sen? Proč? Co udělal špatně? Proč nemůže najít člověka, který by ho chápal? Chápal ve všem?</div><div>Beze slova odešel do ložnice.</div><div>,,Ale já byla u jezera! Já to viděla! Někdo tam byl s ní. Shodil ji. JÁ TO VIDĚLA!!! Říkala, že chce být chvíli sama. Nechala jsem ji jít! Ale ona neskočila. Já to viděla! JÁ TO VIDĚLA!!!" slyšel fňukající Lily, která se nechávala utěšovat Jamesem.</div><div style="text-align:justify">,,Ale Lils, určitě jsi jen rozrušená. Hope prostě neunesla, že proletěla z lektvarů a zklamala rodiče. To se stane... Určitě si jen namlouváš, že ji někdo shodil..." chlácholil ji James.</div><div style="text-align:justify">,,Ne! proč mi nikdo nevěří? Já jsem to viděla! Viděla jsem, jak ji shodil! Viděla jsem to! slyšela jsem ji křičet! Hned jsem tam běžela. Nevěděla jsem...že to je Hope. Prostě tam ležela. V tý trávě a všude okolo krev... Ona by to neudělala! Ona CHTĚLA žít! Jak se ty skelné oči dívaly do nebe. A tak divně přetočené nohy... Pořád ji vidím.... Ona se...usmívala... Hope! Hope! HOPE!" rozbrečela se do dlaní.</div><div>Šel po schodech a nechápal.</div><div>Nechápal, proč ji nezadržel.</div><div>Nechápal, proč si jí nevšiml dřív.</div><div>Nechápal, proč nic neudělal.</div><div>Nechápal, proč je k němu život tak neférový.</div><div>Nechápal, proč se to muselo stát.</div><div>Nechápal, co s ním udělala.</div><div>Nechápal, jak je možné, že nevěřil vážnosti situace.</div><div>Nechápal prostě nic.</div><div>Bylo mu, jako by mu někdo v dlaních rozehřál srdce. A pak ty dlaně zmizely. Jen to srdce bilo. Nebo snad nebilo? Zastavilo se opět? Proč si připadal, jako by mu ostrým drápem rozryly to skomírající srdce a krev tekla do celého těla? Ta bolest. Byla to bolest? Ta bezmocnost. Byla to bezmocnost? Ta beznaděj... Byla to beznaděj? Ano. Byla.</div><div>A v uších mu zněla jedna věta: ,,Jo a Blacku, až někde najdou pohozenou moji mrtvolu, tak doufám, že ti bude jasné, kdo za to může..."</div><div>Proč?</div><div>Proč?</div><div>PROČ?</div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/nerozumet-nechapat-nevedet http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/nerozumet-nechapat-nevedet JEDNORÁZOVKY Sun, 18 Jan 2009 12:48:58 +0100 <div><strong>Vidíte to taky? Nová kapitola :D</strong></div><div><strong>Překonávám se :D</strong></div><div><strong>Avšak, asi vás trochu zklamu. Jak víte, tahle povídka je tak trochu na přání. Tudíž je konec znám dopředu :(</strong></div><div><strong>A já jsem v minulé (oddechové) kapitolce psala, že musí být oddechová, protože tam potřebuju nastálou situaci. Pak se mi to rozleželo v hlavě. Ta povídka by měla moc rychlý spád. Nebojte, neudělám z ní zdlouhavý román, ale přece jen...alespoň 20 kapitol by to chtělo :)</strong></div><div><strong>Rozhodla jsem se, že téhle povídce tzv. dám čas :D</strong></div><div><strong>Dám jí trochu času, než se vrhnu do klíčového děje. Možná proto, že nemám ráda povídky, u kterých se nic neděje, a potom se hlavní děj naravný v jedné kapitole. Tudíž tahle povídka bude vlastníkem tzv. pozvolného děje :D</strong></div><div><strong>A konec konců mi připadá, že se vám tahle povídka líbí, a proto by ji byla škoda ukončit po třech kapitolách (což by se stalo, kdybych te hlavní děj narvala už do téhle kapitoly :D).</strong></div><div><strong>V konečné výsledku...máte tu další oddechovku :D</strong></div><div><strong>Děj nenáročný na přemýšlení.</strong></div><div><strong>Nehrozí záchvaty smíchu, jen malé pousmívání :)</strong></div><div><strong>Možná na konci nepochopíte myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Nesnažte se. Vložila jsem do ní něco ze sebe samé :)</strong></div><div><strong>Radost nad věcmi, nad kterými ostatní jen kroutí hlavou. :)</strong></div><div><strong>Mám ráda déšť :)</strong></div><div><strong>Prostě...snad se vám bude líbit.</strong></div><div><strong>Není to vyloženě parodie jako vždy...ale...svým způsobem se mi líbí :)</strong></div><div><strong>Pa</strong></div><div><strong>Agneska</strong></div><div><strong>PS: <span style="background-color:#fff">Věnováno Hope</span> za nekonečnou trpělivost s mojí puntičkářskou povahou a za to, že trpělivě poslouchá moje psychické výlevy. :) :* Dále <span style="background-color:#fff">věnováno Jayne a Gigi</span> za megadlouhé komentáře. které potěšily. :D A nakonec <span style="background-color:#fff">věnováno Kris</span> s prosbou, jestli by mi nedala svoje ICQ, protože jsou mi její komentáře svým způsobem sympatické :D</strong></div><div><strong>PPS: Prosím komenty :) Motivují mě. Už nedávám limity, možná jsem z toho vyrostla. Ale z ničeho nemám takovou radost jako z upřímného komentáře :) Sakra, to jsem se nějak rozepsala..:D</strong></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><span style="false">Týjo...tady je krásné teplíčko...</span></div><div><span style="false">Kde to vlastně jsem?</span></div><div><span style="false">Neměla bych náhodou být...v promrzlém přístěnku?</span></div><div><span style="false">Aha! To o tom přístěnku byl určitě jen sen!</span></div><div><span style="false">Přitáhla jsem si kožešinu až pod bradu.</span></div><div><span style="false">,,UUííí!" ozvala se moje peřinka.</span></div><div><span style="false">,,Co to?!?" otevřela jsem oči a posadila se. Tedy...pokusila jsem se posadit. Zůstala jsem zírat na černý kožich. Ne tohle ne!</span></div><div><span style="false">Kožešina se samovolně přetočila a vycenila zuby v jakéms náznaku úsměvu.</span></div><div><span style="false">,,Blacku! Co to má znamenat?!?" skopla jsem svoji bývalou peřinu ze svého klína.</span></div><div><span style="false">Během sekundy vedle mě seděl Sirius.</span></div><div><span style="false">,,Ale prosimtě! Nevím, kdo mě tu celou noc objímal a dýchal mi za krk!" zasmál se tím stupidním úsměvem, který většina dívek považovala za neodolatelný.</span></div><div><span style="false">,,Spletla jsem si tě s peřinou!" prskla jsem.</span></div><div><span style="false">,,Okolnosti mě nezajímají." mávl rukou.</span></div><div><span style="false">,,Kolik je vůbec hodin?" zeptala jsem se a zívla.</span></div><div><span style="false">,,Řekl bych, že tak tři ráno." odhadl to.</span></div><div><span style="false">,,No bezva. Tak já jdu zase spát. A Blacku....OPOVAŽ SE KE MNĚ PŘIBLÍŽIT!" schoulila jsem se do klubíčka a za chvíli usnula.</span></div><div><br /></div><div><span style="false"><br /></span></div><div><br /></div><div><span style="false">o 55 minut a 20 sekund později:</span></div><div><span style="false">,,B-b-blacku?" zadrkotala jsem zuby.</span></div><div><span style="false">,,Hmmm?" zamumlal ze spaní. Sakra Máří! K čemu se to chystáš snížit?!? Prosit Blacka? Trochu zimy snad vydržíš!</span></div><div><span style="false">,,Ale nic, spi dál..." odsunula jsem se o metr dál a promnula si ruce. Samou zimou jsem necítila tělo.</span></div><div><span style="false">,,Genezaretská?" zamumlal z polospánku.</span></div><div><span style="false">,,Ale nic-c-c-c s-s-s-se n-n-n-neděje." třásla jsem se zimou. Tak sakra usni!</span></div><div><span style="false">,,Tobě je zima?" převalil se na druhý bok.</span></div><div><span style="false">,,N-n-n-ne!" razantně jsem zavrtěla hlavou.</span></div><div><span style="false">,,Fajn, tak až ti zima BUDE, tak řekni." založil si ruce pod hlavou. Zaklonila jsem hlavu a vydechovala obláčky páry.</span></div><div><span style="false">,,HeheheHEPČÍÍÍ!" kýchla jsem razantně a utřela si nos do rukávu.</span></div><div><span style="false">,,Pojď sem prosimtě!" posadil se zívl na celé kolo.</span></div><div><span style="false">,,Nikdy, Blacku!" odmítla jsem.</span></div><div><span style="false">,,Nebuď jak malá holka!" protočil oči v sloup.</span></div><div><span style="false">,,Nebuď jak šovinistické prase!" odsekla jsem okamžitě.</span></div><div><span style="false">,,Šo...co?" nechápavě vyvalil oči.</span></div><div><span style="false">,,Nic, Blacku. Spi dál." strčila jsem si ruce do podpaží.</span></div><div><span style="false">,,Nerad bych tu strávil noc s tvojí podchlazenou mrtvolou..." pokusil se o vtip. Upřímně...hodně chabý vtip...</span></div><div><span style="false">,,Raději budu podchlazená mrtvola, než se k tobě přiblížit na méně než metr!" popotáhla jsem nosem.</span></div><div><span style="false">,,Nekecej, stejně vím, že ti je pěkná kosa." snažil se. Sakra nebýt tady ty jeho vedlejší úmysly, tak už ho objímám okolo krku.</span></div><div><span style="false">,,Nekecám a teď spi." odbyla jsem ho. Už to tady nějak vydržím. Nebo to tady spíš už nějak doklepu...</span></div><div><span style="false">,,Je ti zima." zopakoval nejmíň podesáté.</span></div><div><span style="false">,,A na to jsi..hepčííí...přišel jak?!?" zavrčela jsem netrpělivě.</span></div><div><span style="false">,,Prostě to vím...a já mám pravdu obvykle velmi často..." prohlásil skromně.</span></div><div><span style="false">,,Blacku! SPI!" zasípala jsem v naprosté agonii hysterie.</span></div><div><span style="false">,,Vem si to." hodil mi svojí mikinu.</span></div><div><span style="false">,,Děkuju." hlesla jsem a oblékla si to o tři čísla větší mikinu.</span></div><div><span style="false">,,Mnohokrát ti děkuju, jsi zapomněla říct." uchechtl se.</span></div><div><span style="false">,,Mnohokrát ti děkuju!" zavrčela jsem ironicky. Koneckonců...kvůli komu tu vlastně jsme, že?</span></div><div><span style="false">,,Nechtěla jsi čistě náhodou říct: Mnohokrát ti děkuju, miláčku!?" pokračoval.</span></div><div><span style="false">,,Nechtěla...a teď SPI!!!" křikla jsem popuzeně a přetáhla si dlouhé rukávy přes dlaně.</span></div><div><span style="false">,,Možná by to mělo větší účinek, kdyby sis sundala to mokré triko..." poradil.</span></div><div><span style="false">,,Možná by mělo větší účinek, kdybys mlčel!" vysíleně jsem zaskučela. A nejhorší je, že ten zmetek má pravdu! Takhle je mi ta mikina na prd...</span></div><div><span style="false">,,Fajn." otočil se na druhou stranu. Co nejtišeji jsem si svlékla mikinu a triko.</span></div><div><span style="false">Prudce se otočil a já si jen taktak stihla mikinu přitisknout na hrudník.</span></div><div><span style="false">,,Já jsem se právě chtěla převléknout!" sdělila jsem mu tónem, kterým se hovoří s naprostými omezenci.</span></div><div><span style="false">,,Ale to klidně můžeš, mně to nevadí..." zůstal na mně viset pohledem.</span></div><div><span style="false">,,Myslíš si, bůhvíjak nejsi vtipný?!? Já ti to řeknu! Nejsi ani trochu vtipný! Jen otravný a vlezlý!" seřvala jsem ho.</span></div><div><span style="false">,,Se nezblázni...stejnak, tohle není nic, co bych už neviděl..." urazil se a obrátil na druhou stranu. Nasoukala jsem se do mikiny a skrčila se do klubíčka.<br />Po několika sekundách se mi hlava svezla na bok a já usnula bezesným spánkem.</span></div><div><br /></div><div><span style="false"><br /></span></div><div><br /></div><div><span style="false">O nějakou tu chvíli později...:</span></div><div><span style="false">,,Tichošlape?"</span></div><div><span style="false">Doširoka jsem otevřela oči.</span></div><div><span style="false">,,Jamesi! Konečně! Kvasili jsme tu celou noc!" šťastně vydechl Black. On snad nikdy nespí.</span></div><div><span style="false">,,Vsadím se, že ti to určitě HODNĚ vadilo!" rozesmál se.</span></div><div><span style="false">,,Ticho, Jamesi!" okřikl ho Remus. Hmm..Remus...tak ten je tu taky.</span></div><div><span style="false">,,Ale Reme! Nebuď tak...celibátní! Víš přece, že celibát je jen ´pravidlo mrtvé ruky´" uchechtl se James.</span></div><div><span style="false">,,Mohli byste pohnout?" netrpělivě houkl Sirius...ehm..Black.</span></div><div><span style="false">,,Hned...a je to..." okomentoval to Potter a otevřel dveře.</span></div><div><span style="false">,,Kde jste byli tak dlouho?!? Od čeho máme ten plánek?!?" vyčítal jim Black.</span></div><div><span style="false">,,My jsme vám chtěli nechat trochu soukromí...a jak koukám, tak jsem dobře udělali..." zvednul ze země mé oblíbené triko a s gestem mi ho podal.</span></div><div><span style="false">S odfrknutím jsem mu ho vytrhla z ruky.</span></div><div><span style="false">,,Já jdu." oznámila jsem jim a protáhla se okolo Rema. Tak nějak divně se na mě podíval. Pohodila jsem zacuchanými vlasy a oklepala si sukni plnou psích chlupů.</span></div><div><span style="false">S tichým zaklením jsem se vzdálila.</span></div><div><span style="false">,,A pak mi vrať tu mikinu!" slyšela jsem za sebou.</span></div><div><span style="false">Se zlostným frkáním jsem proletěla hradem, s nasraným výrazem proběhla společenkou, hlasitě vydupala schody, zprudka otevřela dveře od pokoje, třískla za sebou a nakonec zařvala: ,,JAK JÁ HO NENÁÁÁVIIIDÍÍÍÍM!!!"</span></div><div><span style="false">,,Koho?" zvedla Evansová oči od knihy.</span></div><div><span style="false">,,Toho bastarda!" zaskučela jsem a kopla do hromady oblečení válející se na zemi.</span></div><div><span style="false">,,Pottera?" účastně vyzvídala Evansová.</span></div><div><span style="false">,,BLACKA! A TU HAVĚŤ OKOLO NĚJ TAKY! POTTERA! MOMENTÁLNĚ I REMA! PAKÁŽ TO JE! NARCISTICKÁ PAKÁŽ!" řvala jsem jako smyslů zbavená.</span></div><div><span style="false">,,Souhlasím s tebou...teda až na to, že Rem je stejný jako oni...on je jiný......" pronesla poměrně přátelským tónem, ale vzápětí svoji pozornost opět obrátila k rozečtené knize.</span></div><div><span style="false">Zůstala jsem na ni překvapeně zírat. Tohle byl jeden z mála okamžiků, kdy jsme se shodly...</span></div><div><span style="false">Po několika vteřinách jsem zamrkala a svalila se na postel. Dívala jsem se z okna. Poprchávalo. Díkybohu, že je víkend. Dnes bych opravdu neměla sílu jít do školy...</span></div><div><span style="false">Lehounké kapičky vody se rozprskávaly o sklo, a vytvářely tak abstraktní malby.</span></div><div><span style="false">Fascinovaně jsem na to zírala a kousala si nehet na malíčku. Ve vedlejším pokoji vyhrával jazz. Pořád lepší než ABBA...</span></div><div><span style="false">,,Kde jsi byla celou noc?" vpadla do pokoje vystrašená Alice.</span></div><div><span style="false">,,V přístěnku." odpověděla jsem jí, aniž bych jí věnovala příliš pozornosti.</span></div><div><span style="false">,,Sama?" pozvedla obočí.</span></div><div><span style="false">,,S Blackem." vyplivla jsem a raději si strčila ruku pod hlavu, než ten nehet sežeru celý...</span></div><div><span style="false">,,S BLACKEM?!?" vypadala na omdlení.</span></div><div><span style="false">,,Ale jo, schovávali jsme se tam před Filchem a ten plesnivej dědek nás tam zamknul." vysvětlila jsem a sledovala její úlevu.</span></div><div><span style="false">,,Tohle! Tohle už! Tohle už mi nedělej!" chytla se za srdce a svezla se na postel vedle mě.</span></div><div><span style="false">,,Copak? Myslela sis, že jsem dostala chuť pelešit se s Blackem?" zasmála jsem se.</span></div><div><span style="false">,,Na chvíli i jo." oplatila mi úsměv a lehla si vedle mě.</span></div><div><span style="false">,,Nemám zájem chytit chlamydie, syfilis nebo HIV." poučila jsem ji a poslouchala stupňující se déšť.</span></div><div><span style="false">,,Nepůjdeme ven?" zeptala se Alice po chvíli ticha.</span></div><div><span style="false">,,Leje tam." poznamenala jsem celkem zbytečně.</span></div><div><span style="false">,,No a?" šibalsky se zašklebila.</span></div><div><span style="false">,,Fajn, jdeme! Jen Blackovi vrátím tu mikinu..." převlékla jsem se do svetru.</span></div><div><span style="false">,,Tak pojď!" zahulákala Alice ze schodiště.</span></div><div><span style="false">,,Joo! Vždyť už se valím!" odpověděla jsem a vyběhla z pokoje.</span></div><div><span style="false">,,Pohni! Vlečeš se jak na funuse!" popichovala mě.</span></div><div><span style="false">,,Chytej, Blacku!" mrštila jsem po něm mikinou a vyběhla vstupním portrétem. Hnaly jsme se po chodbách jako o závod. Oproti noci jsem si připadala tak nějak...čile.</span></div><div><span style="false">,,První!" zaječela Alice, když mě předběhla a na školní pozemky se dostala dříve než já.</span></div><div><span style="false">,,Příště dáme odvetu!" zafuněla jsem šťastně.</span></div><div><span style="false">,,To je náádheráá!" zatočila se v dešti.</span></div><div><span style="false">Obrátila jsem obličej k temným mrakům na obloze a usmála se. Do očí mi stékaly potůčky vody. Alice pobíhala okolo a na vyplazený jazyk chytala kapky deště.</span></div><div><span style="false">,,Ááááá!" zaječela jsem spontánně a odlepila si mokré vlasy od čela.</span></div><div><span style="false">,,Poběž!" smála se Alice.</span></div><div><span style="false">,,Budeme nemocné!" oponovala jsem naoko.</span></div><div><span style="false">,,To vadí?" neopouštěla ji šťastná nálada.</span></div><div><span style="false">,,Ani trochůůůů!" povyskočila jsem a čvachtavě dopadla do bláta.</span></div><div><span style="false">,,Tak dělej! Koukni! Ti cvoci nás sledují!" zamávala směrem k oknům nebelvírské věže. Zběžně jsem tam pohlédla a rozeběhla se napříč pozemky. Postupně jsem ztratila obě boty a mokrá tráva mě lechtala na promrzlých palcích u nohou.</span></div><div><span style="false">,,Vítej svobodooo!" zatočila jsem se dokola.</span></div><div><span style="false">,,Ať žije nezávislost!" dramaticky se rozmáchla Alice.</span></div><div><span style="false">,,Ať žijeme MY!" zařvaly jsme současně a s úsměvem na rtech se obrátily k hradu.</span></div><div><span style="false">U brány někdo čekal. Přimhouřila jsem oči, abych rozpoznala, kdo to je.</span></div><div><span style="false">Dlouhé blond vlasy. Sakra, mně tu radost musí vždycky někdo zkazit! Ale teď, teď si to Malfoyi vyžereš. NIKDO mě nebude omezovat. NIKDO. Ani ty.</span></div><div><span style="false">Zrychlila jsem krok. Rozhodnutá, že tentokrát to nebude on, kdo bude diktovat podmínky...</span></div><div><span style="false">Alice se mnou srovnala krok. Zatím nechápala, o co jde.</span></div><div><span style="false">Malfoyi, to bylo NAPOSLEDY, co jsi se nade mě povyšoval. To bylo naposledy, cos mě ponížil. Budeš pykat. V očích se mi zablesklo.</span></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/10-kapitola http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/10-kapitola Světice bez svatozáře Sat, 17 Jan 2009 14:39:56 +0100 <div><strong>Nj, vidíte dobře, nová kapitola :D</strong></div><div><strong>Omlouvám se, že tu dlouho nic nepřibylo, ale uzavírají se známky a já (= flákač, který se celý půlrok ulíval) mám teď napilno :D</strong></div><div><strong>Jinak...je tu spřátelko s</strong> <a href="http://hopeinkypovidky.blog.cz/"><strong>Hope :)</strong></a> <strong>(mojí věrnou vrbou :D). Ale že bylo na čase, se spřátelit, když si spolu už téměř půlrok obden píšeme na ICQ :D</strong></div><div><strong>Tak to tu spřátelení konečně je :)</strong></div><div><strong>A ke kapitole...no je trošku bez děje...ale ani moc vtipná...prostě taková oddechovka :)</strong></div><div><strong>Potřebovala jsem tam tuhle situaci kvůli dalšímu vývoji :D</strong></div><div><strong>UÍÍÍ! Já chci být taky zavřená v přístěnku s naprosto dokonalým Siriusem :D</strong></div><div><strong>Eh...to nic...</strong></div><div><strong>Tak prosím komentujte, ať mám motivaci :) Klidně i kritiku :) nebudu se zlobit :)</strong></div><div><strong>PS: Tenhle krásný diplomek jsem dostala od Hope za spřátelení :D Námět obrázku jsem si vybrala sama..je to trochu symbolické, kamarádi mi občas říkají Wednesday :D Občas myslím jen na jediné...zkáza světa :D:D:D</strong></div><div><img width="464" height="500" title="wednesday :)" alt="wednesday :)" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/311/279/59bf6c397e_39767559_o2.jpg" /></div><hr /><div><span style="false">,,Vrátila se. Je tady..." promnul si spánky Lord Voldemort a zamyšleně se posadil na svůj trůn.</span></div><div><span style="false">,,Ano, můj pane. Bezpochyby, je to ona... Je vám velice podobná..." snažil se mu zavděčit Lucius Malfoy. Napůl klečel před Pánem zla a díval se do země. V dálce z klenby stropu odkapávala voda. Kap. Kap. Kap. Jako by odpočítávala sekundy života jedné nic netušící dívky. Kap. Kap. Kap.</span></div><div><span style="false">,,Ona se vrátila!" rozesmál se Voldemort a Malfoyovi nad tím zvukem vstávaly vlasy hrůzou.</span></div><div><span style="false">,,Můj pane..." přemístila se vedle Malfoye pohledná Smrtijedka.</span></div><div><span style="false">,,Grace! Připrav komnatu pro moji nástupnici! Brzy nás přijde navštívit!" nepřestával se pochechtávat Voldemort. Lucius se opovážil vzhlédnout. Aby se Pán zla smál, byl jev opravdu neobvyklý...</span></div><div><span style="false">,,Přivedeš mi ji, Luciusi. Ale ještě ne. Sleduj ji. Zjisti její schopnosti, její cílevědomost...zjisti, jestli je hodna být mojí dcerou... Potom ji přivedeš. Pokud se ti vše podaří podle plánu, tak já získám tu nejmocnější zbraň. A ty získáš moji důvěru a vděčnost. A já umím být vděčný... TEĎ BĚŽ! Chci ji tu vidět co nejdříve. Svou dceru..." syčel Voldemort. Lucius kývl a přemístil se pryč.</span></div><div><span style="false">,,Můj pane..ona je opravdu...vaše dcera?" sebrala Grace všechnu odvahu a zeptala se. Podvědomě se přikrčila, aby čelila trestu za svoji drzost. Ale on měl dnes vynikající náladu, kterou mu mohla zkazit snad jen smrt jeho dcery-jeho největší zbraně. S jejími schopnostmi vyhraje válku. Brumbál zůstane bez šance... Rozesmál se ledovým smíchem, při kterém Grace hrůzou stiskla zuby k sobě.</span></div><div><span style="false">,,Ale jistěže to je moje dcera. Pochybuješ snad o mých...ehm...schopnostech?" ušklíbl se.</span></div><div><span style="false">,,Nene! Ani v nejmenším! Já jenom že...proč jste se o ní nikdy nezmínil, pokud spoléháte na to, že si díky ní podrobíte svět?" bázlivým hlasem vyzvídala dál a přitom upírala vyděšený pohled na rýhu v podlaze.</span></div><div><span style="false">,,Už jsem ani nedoufal, že ji někdy spatřím. Ta její šmejdská matka ji chránila do posledního dechu. A potom...nedokázal jsem to dítě zabít. Byla o tolik silnější než já... Poslal jsem na to mimino asi tři Avady a nic. Pořád brečela... A potom...na ni ta zkurvená děvka poslala nějaké kouzlo, které ji přeneslo někam jinam. A s úsměvem na rtech zemřela. Mrcha! Hledal jsem to dítě. Takovou moc jsem ještě neviděl. Ale všechno marné. A až teď se tu objevila...po tak dlouhé době...a sama...dobrovolně..." opět se ušklíbl.</span></div><div><span style="false">,,Děkuji za vaši důvěru, pane." sklonila se ještě níže.</span></div><div><span style="false">,,Poděkuješ mi až večer. A buď přesná..." stroze jí sdělil Voldemort. Pouze přikývla.</span></div><div><span style="false">,,TEĎ BĚŽ! PŘIPRAV KOMNATY! Chci, aby jí tu nic nechybělo. Musí se tu cítit dobře. Jenom tak bude ochotna spolupracovat..." zamumlal si sám pro sebe konec věty a nad něčím se zamyslel. Grace se opatrně vzdálila splnit jeho přání.</span></div><div><span style="false"><br /></span></div><div><span style="false">Mezitím v Bradavicích:</span></div><div><span style="false">,,Genezaretská?" ozvalo se v knihovně. Nenápadně jsem se přikrčila za nejbližší regál.</span></div><div><span style="false">,,Tak tady jsi! Všude jsem tě hledal!" kysele se zašklebil Black.</span></div><div><span style="false">,,Ach! Jaká starost o moji osobu!" teatrálně jsem se chytla za srdce a nehezky se zašklebila. Ach jo, kde je ta hodná holčička, co se objevila na Temném hradě? Nepoznávám se...</span></div><div><span style="false">,,O tvůj zadek budu mít zájem vždycky!" ležérně se opřel o regál a povalil několik knih vázaných v kůži.</span></div><div><span style="false">,,Pozor! Poškodíš je!" strčila jsem do něj, aby uhnul a srovnala knihy do jejich původní polohy.</span></div><div><span style="false">,,No booože! Blbé knížky!" protočil oči v sloup.</span></div><div><span style="false">,,Cos vůbec chtěl?" zamračila jsem se a zlostně našpulila rty.</span></div><div><span style="false">,,Máme spolu sepsat to pojednání pro Křiklu, zapomněla jsi?" podivil se.</span></div><div><span style="false">,,Jo tohle! Jako bych neměla starostí dost! Ještě mi je musíš přidělávat ty!" očima jsem metala blesky a snažila se vypadat vysoce nebezpečně.</span></div><div><span style="false">,,Nevím, kdo na mě poslal nějaké neexistující kouzlo!" odporoval mi okamžitě. Sakra ať drží hubu, nebo se neznám!</span></div><div><span style="false">,,Jestli to nevíš, tak tím líp. Ale zato já vím, kdo mi šahal pod sukni!" zasyčela jsem a měřila si ho zlostným pohledem. Prasáka jednoho! A taky nerozumím tomu, proč tu mají holky zakázáno nosit kalhoty! Tohle je naprosto staromódní škola!</span></div><div><span style="false">,,Tak co to pojednání? Máme ho odevzdat za....65 minut." podíval se na hodinky a andělsky se usmál.</span></div><div><span style="false">,,A TO MI ŘÍKÁŠ AŽ TEĎ?!?" zaječela jsem a vzápětí si narvala pěst až do krku. Jestli sem přijde knihovnice, tak je po mně.</span></div><div><span style="false">,,Já radši půjdu, než se sem přifaří ta baba jedovatá a nasolí mi trest...jdeš taky?" obrátil se na mě asi po dvou metrech. Super. Vzpomněl si na mě. Jaká to čest...</span></div><div><span style="false">,,Kam půjdeme? Do komnaty nejvyšší potřeby?" zeptala jsem se zatímco jsem svižně poklusávala vedle něj.</span></div><div><span style="false">,,J-j-jak víš o KNP?!?" zprudka zabrzdil a měřil si mě podezřívavým pohledem.</span></div><div><span style="false">,,Vím hodně věcí..." nasadila jsem na obličej úsměv zvaný "měsíček na hnoji". Tázavě nadzvedl obočí a na jeho tváři jsem mohla spatřit výraz, který bych u kteréhokoli jiného člověka, označila za roztomilý. U Blacka tomu budeme říkat...výraz přejetého potkana.</span></div><div><span style="false">,,No tak...půjdeme do té komnaty...stejně už o ní víš..." pokrčil rameny po malé chvilce přemýšlení. Uhrábla jsem si zpramínkovatělé po pás dlouhé (malý kompromis s Alicí) vlasy.</span></div><div><span style="false">,,No běž, co civíš?!?" nakrčila jsem čelo a pohledem ho popohnala dopředu.</span></div><div><span style="false">,,Musíš se pořád rejpat ve vlasech?" ozvalo se mírně popuzeně. Nedostávalo se mi slov. Tohle mi říká Black, který si každou sekundu odhazuje vlasy z čela?!? Tohle mi říká Black, jehož nejlepším kamarádem je známý cuchač James Potter?!? NO TO SI SNAD DĚLÁ PRDEL NE?!?</span></div><div><span style="false">,,Nekomentuj moje chování a pohni. Vlečeš se jak slimák!" škytla jsem popuzeně. Ještě se mě pokusí zatáhnout do přístěnku a budu si připadat jak ve špatné telenovele!</span></div><div><span style="false">,,Pozor! Někdo jde!" zatlačil mě do nejbližšího přístěnku. Vzteky jsem se rozškytala.</span></div><div><span style="false">,,Jsi v pohodě?" starostlivě se na mě přitiskl.</span></div><div><span style="false">,,Blacku! Škyt! Tady je místa...škyt...DOST! Posuň se trochu!" rozčilením mi hlas vyletěl o oktávu výše. Co si o sobě proboha myslí?!? Šovinista jeden!!!</span></div><div><span style="false">,,To já jen aby ses v té tmě nebála..." sdělil mi zcela bezelstně. Dostala jsem chuť mu ten jeho nevinný výraz rozmlátit baseballovou holí.</span></div><div><span style="false">,,Já se tmy nebojím...a teď VYSTŘEL!" stiskla jsem rty k sobě a měřila si ho nenávistným pohledem. Zdálo se, že ho to překvapilo. Potom teatrálně zvedl ruce nad hlavu a o půl metru se posunul.</span></div><div><span style="false">,,Lepší? Týjo! Jak se ti povedlo tu pusu takhle zúžit? Vypadáš jak Mcganagalová!!" vyprskl smíchy.</span></div><div><span style="false">,,Ticho!" šeptla jsem. No jo, jenom my děláme úkoly až po večerce... Mlčky přikývl, čímž mě naprosto odrovnal. Chápejte, čekala jsem vzdor a provokaci a on...kývne?!?</span></div><div><span style="false">,,Co to...já nezamkl!" ozvalo se za "dveřmi" přístěnku. Ztuhla jsem hrůzou nad neblahým tušením. Cvaknutí zámku. Vzdalující se kroky... Nadechla jsem se, že zařvu a prozradím nás. Lepší měsíční trest než strávit noc s Blackem na pár metrech čtverečních...</span></div><div><span style="false">,,My...!!!" začala jsem, ale přerušila mě dlaň přitisknutá na obličeji.</span></div><div><span style="false">,,Co to děláš?!? Víš jaký by to byl průser?!?" zasyčel Black a když viděl, že už mlčím pomalu ruku spustil.</span></div><div><span style="false">,,POMOOO-" zaječela jsem rychle.</span></div><div><span style="false">,,Ticho! Nerozumíš tomu?!?" s fanatickým výrazem mě znovu umlčel. Dlaní...samozřejmě. :D</span></div><div><span style="false">,,Klidně budu leštit tisíce pohárů než tu s tebou strávit noc." prskla jsem vzdorovitě.</span></div><div><span style="false">,,Klidně půjdeš trhat kytky do Zapovězeného lesa? O úplňku?" pobaveně se zasmál.</span></div><div><span style="false">,,Jo!" dupla jsem uraženě. Lesy já nerada...zvlášť ty vlhké, temné a plné různé havěti... Podvědomě jsem se oklepala.</span></div><div><span style="false">,,Já si to myslel!" okomentoval mojí sotva postřehnutelnou sekundovou zimnici.</span></div><div><span style="false">Uraženě jsem si založila ruce na prsou a svezla se podél zdi. Posadil se půl metru ode mě a mlčel.</span></div><div><span style="false">5 minut ticho</span></div><div><span style="false">10 minut ticho</span></div><div><span style="false">15 minut ticho</span></div><div><span style="false">,,Sakra nech toho!" prohlásila jsem.</span></div><div><span style="false">,,Čeho?" naoko se podivil.</span></div><div><span style="false">,,Ty víš! To ticho! Nech toho ti říkám, nebo se neznám!" zavřela jsem oči.</span></div><div><span style="false">,,Chceš snad dělat něco jiného než mlčet?" ozval se okamžitě. Prase jedno. Na co on pořád nemyslí?!?</span></div><div><span style="false">,,Víš co? Raději mlč! Nebo ti vážně něco udělám!!" zamumlala jsem ospale. Do prčic, tady je kosa...</span></div><div><span style="false">,,A co mi uděláš?" nenechal toho provokování.</span></div><div><span style="false">,,Já už něco vymyslím." vydechla jsem.</span></div><div><span style="false">,,Mně se ještě nechce spát..." sdělil mi.</span></div><div><span style="false">,,Tak počítej ovečky a neruš! A šáhneš na mě a nedožiješ rána! Jasné?" ospale jsem zakňučela. nerada to říkám, ale spíš než výhružně to znělo...roztomile. Fuj, nemám to slovo ráda!</span></div><div><span style="false">,,A co mi uděláš?" ucítila jsem jeho pařát na svém koleni. V mžiku jsem doširoka otevřela oči a zalapala po dechu. Tohle už přehání!</span></div><div><span style="false">,,Pokud to bude nutné, tak tu raději přenocuji s tvojí mrtvolou než s tebou!" shodila jsem ze sebe šátrající ruku.</span></div><div><span style="false">,,Máš snad hůlku?" ucítila jsem na krku teplý dech. Odsunula jsem se kousek stranou.</span></div><div><span style="false">,,Zapomínáš, že nepotřebuji hůlku k tomu, abych tě vyřídila!" opřela jsem si hlavu o studenou stěnu. Doufám, že tu do rána nenatáhnu bačkory..</span></div><div><span style="false">,,Ale to bys přece neudělala..." posunul se ještě blíž než prve.</span></div><div><span style="false">,,Ty nevíš, čeho všeho jsem schopná..." zpříma jsem mu pohlédla do očí. Chvíli jsme se jen měřili. Pak se usmál. Docela by mě zajímalo, co se mu honí hlavou...to zas bude nějaká nekalost...</span></div><div><span style="false">,,Tobě je zima?" zeptal se mírně pobaveně.</span></div><div><span style="false">,,Není" odporovala jsem.</span></div><div><span style="false">,,Je ti zima." nenechal si to vymluvit. Pokusila jsem se nemyslet na mrazem černající prsty u nohou.</span></div><div><span style="false">,,Na to jsi přišel jak, Blacku?" arogantně jsem se zašklebila.</span></div><div><span style="false">,,Máš promodralou pusu." skvěle se bavil.</span></div><div><span style="false">,,Prosimtě! Jak to v téhle tmě můžeš poznat?" oponovala jsem. Prstem mi přejel po dolním rtu. Načuřeně jsem trhla hlavou.</span></div><div><span style="false">,,Jako led." pohodlně se rozvalil na podlaze.</span></div><div><span style="false">,,Dobrou, Blacku." pokusila jsem se zakončit náš duchaplný rozhovor.</span></div><div><span style="false">,,Kdybys chtěla zahřát, tak stačí říct...jsem ti plně k dispozici..." nabídl.</span></div><div><span style="false">,,Díky, ale raději umrznu..." odvětila jsem a zavřela oči. Jsem ten největší smolař všech dob...</span></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/9-kapitola-spratelko-s-hope http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/9-kapitola-spratelko-s-hope Světice bez svatozáře Thu, 15 Jan 2009 19:20:30 +0100 <div><strong>No tak prosím kapitolku pro prasátka Wilbura :D od žirafy Aminy :D</strong></div><div><strong>Nepřekontrolovaná, bude tam chyb jak nasr...éé..nasekáno :D</strong></div><div><strong>Už na to, abych tu hrůzu po sobě četla opravdu nemám náladu :D</strong></div><div><strong>Asi půjdu spát, dneska jsem si udělala túru po obchodech :D</strong></div><div><strong>Nááádhernej korzet jsem ukořistila :D budu ho nosit přes triko :D</strong></div><div><strong>Tak to berte s rezervou :D</strong></div><div><strong>PS: Omlouvám se všem příznivcům ABBY :D</strong></div><div><strong>PPS: Prosím o komenty :) Čím víc jich bude, tím dřív bude další kapitola :D</strong></div><hr /><div>Seděla jsem na posteli a poslouchala úúúděsnou ABBU. Lilyina nejoblíbenější kapela. No potěš. Jestli tady tahle sračka bude vyhrávat ještě pět minut, tak dobrovolně skáču z okna...</div><div>,,Friday night and the light are low...looking out for a place to gooooo...." vyřvávalo rádio.</div><div>Prosebně jsem se podívala na strop, jako by mě snad Pánbůh sledoval a dobře se bavil. Zahrozila jsem pěstí ke kamenné klenbě stropu a na uši si připlácla polštář. Avšak ani to už nepomáhalo. Násilím jsem si do ušních dírek narvala malíčky. Pořád jsem tu vlezlou melodii slyšela.</div><div>S povzdechem jsem se zvedla, smekla se po učebnicích ležících vedle postele, narazila si kostrč, opět se zvedla a kolébavou chůzí vypadla z místnosti. Ach! Jaké to krááásnééé TICHO! Seběhla jsem schody a praštila sebou do nejbližšího křesla.</div><div>Zavrtala jsem se do měkkého polstrování, nohy si skrčila k tělu a zavřela oči. Konečně klid...</div><div>,,Co ty tady? Ve společence? A bez tý-tý-tý-obludy.." ozval se Blackův hlas.</div><div>,,Máš na mysli Alicii?" načuřeně jsem otevřela jedno oko a natočila hlavu tak, abych měla Blacka v zorném poli.</div><div>,,Jo." odkývl to a potáhl z vodní dýmky. Až teď mi došlo, co tu zase robí. Hulí vodnici. Příchuť jablko...</div><div>,,Je ti jasné, že budeš mít na plicích dehet?" opět jsem to oko zavřela, poněvadž jsem usoudila, že tu k vidění není zhola nic.</div><div>,,Je ti jasné, že mi to je naprosto ukradené?" odvětil. Pokrčila jsem rameny a dál se mu nevěnovala.</div><div>,,Genezaretská?" nedal si pokoj.</div><div>,,Hmmm?" zavrčela jsem. Pomalu jsem dostávala záchvat vrčenlivosti. Ještě chvilinku bude otravovat a s chutí půjdu poslouchat ABBU.</div><div>,,Zítra už jdeš na vyučování?" optal se.</div><div>,,Jo. Ještě nějaký dotaz, Blacku?" odpověděla jsem MILE.</div><div>,,Nedáš si taky?" ozval se a já tipovala, že ukazuje na vodní dýmku.</div><div>,,Svoje plíce mám ráda. Ne, Blacku, nedám." zamumlala jsem už značně popuzeně.</div><div>,,Je...NIKOTINOVÁ!" sdělil mi nadšeným hlasem.</div><div>,,Blacku, nechci, chápeš?" zaskučela jsem a opřela si hlavu o něco krásně teplého a měkkého. Co to může být?</div><div>,,Genezaretská...já vím, že mě náš STRAŠNĚ ráda, ale je nutné si o mě opírat lebku?" zasmál se. Mírně mi zrudly tváře a já hlavu položila na druhou stranu.</div><div>,,Nech mě dýchat, Blacku." hlesla jsem nabuzeně.</div><div>,,Pár tahů, Genezaretská! nebo se snad bojíš?" ušklíbl se. Stiskla jsem zuby a rozhodně otevřela oči.</div><div>,,Pár tahů, Blacku, a pak mi dáš pokoj, OK?" změřila jsem si ho výhružným pohledem.</div><div>,,Jo, jo, jo..." podal mi vodní dýmku...</div><div>O hodinu později...:</div><div>,,Mááářííí! Čemu se tle-tle-tlemííííš?" zahýkal Black.</div><div>,,Tobě, ty můj Fluffíku!" praštila jsem čelem o podlahu.</div><div>,,Co to je za přezdívku?" škytl.</div><div>,,Tak se jmenoval králík, co jsem ho měla v mém světě...teda...než jsem ho zapomněla na balkoně a on chcípnul..." setřela jsem si slzičku.</div><div>,,Ne-neplač Máářííí!" kymácivě se ke mě nahnul a neohrabaně mě obejmul.</div><div>,,Blečku, Blečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky! :D" rozesmála jsem se jak zjednaná.</div><div>,,To má být neslušný návrh?" poškrábal se na hlavě.</div><div>,,A víš, že ani nevím? A co jsi to do té dýmky vůbec před půl hodinou přisypal?" opřela jsem se mu o rameno.</div><div>,,Trošku jsem to zředil.." mávnul rukou.</div><div>,,Čím?" nedalo mi to.</div><div>,,Tráva dělá přátele..." přitiskl mě k sobě blíž.</div><div>,,Cooo? Tráva? Tak to jsme si nedomluvili!" pokusila jsem se vstát, ale nohy reagovaly přesně opačně, než jsem chtěla. Po několika neúspěšných pokusech jsem se odsunula kousek stranou, našpulila dolní ret a založila si ruce na prsou. Black si poposednul mým směrem. Zamračila jsem se.</div><div>,,Blacku, okamžitě se šoustni zpátky!" uraženě jsem se podívala na druhou stranu.</div><div>,,To je další neslušný návrh?" zatokal.</div><div>,,Ne! To je rozkaz, abys mi nefuněl za krk!" odstrčila jsem ho. Sakra se mnou ta dýmka mává... Taky mě mělo napadnout, že bude kouzelnická...</div><div>,,MÁŘÍ! PROBOHA! CO TU DĚLÁŠ? CO TU DĚLÁŠ S TÍM VEPŘEM?!?" starostlivě se ke mně vrhla Alicia. Moje nejlepší kamarádka a vrba v jednom.</div><div>,,Chce se mi spinkat." sdělila jsem jí mrzutě.</div><div>,,Tak půjdem na pokoj, ano?" usmála se na mě a pak střelila po Blackovi pohledem typu: S tebou si to ještě vyřídím.</div><div>S její pomocí jsem se zvedla, po čtyřech vylezla schodiště a nechala se uložit do postele doprovázena pohoršenými pohledy Lilyan Evansové.</div><div>Slastně jsem zavřela oči a propadla se do říše snů...</div><div>,,Vstávej! No tak! Máří! Přece nechceš hned první den přijít pozdě!" řval kdosi a hrubě se mnou lomcoval.</div><div>,,Co? Ale mami! Ještě mám čas!" zabručela jsem rozespale.</div><div>,,Vstávej! Bradavice volají Máří!" nepřestával se mnou ten někdo (o kom jsem měla podezření, že je to Alicia) třást.</div><div>,,Máří volá na pomoc satana...Máří nevstává..." promnula jsem si oči a protáhla svaly. Bolelo mě za krkem. Sakra, přeležela jsem si krk!</div><div>,,Bradavice volají! Halooo! Haloo! Vstávej, ty rozcuchaná obludko!" ječela Alicia a sebrala mi peřinu.</div><div>,,Máří je moc moc moc rozzlobená a potřebuje se po ránu napít dívčí krve. Nejlépe dívky jménem ALICIA!" vyskočila jsem na nohy.</div><div>,,ÁÁÁ UPÍÍÍRKAAA!" zapištěla komediantka Alicia. Mávla jsem rukou a odšourala se do koupelny. Proboha! Narostla mi druhá hlava! Ne, to jsem se jen podívala do Alicina kouzelného zrcadla. Celkem sranda...pokud se do něj nemrknete po ránu celá rozespalá.</div><div>Zůstala jsem zírat na celistvý dred na mé hlavě...jak mám proboha z tohohle vykouzlit vlasy?!?</div><div>Au! Au! Au! Sakra to taháááá!!!</div><div>,,Co řveš?" nakoukla do koupelny Alicia.</div><div>,,Snažím se učesat!" odsekla jsem</div><div>,,Jééé! To je BOŽÍ ÚČES! Vypadá jak faraonovo hovno!" zatleskala nadšeně. Zavrčela jsem a vykopla ji z koupelny. Dostala jsem geniální nápad.</div><div>Sebrala jsem Lilyiny nůžky na vlasy. Zkusmo jsem s nimi párkrát šmikla ve vzduchu...a pak jsem se pustila do té cupaniny. Super. Odhodila jsem chuchvalec vlasů na podlahu.</div><div>,,Máří, mám si vzít tyhle růžové podkolenky nebo ty svítivě zelené?" vlezla mi tam Alicia, spatřila mě a začala naprázdno mlátit pusou.</div><div>,,Ty zelené. Jdou ti k melírům." poradila jsem jí. Zůstala zaseknutá na místě.</div><div>,,Ty-ty-ty-ty...kde máš vlasy?!?" vykoktala.</div><div>,,Tady." pyšně jsem jí podala smotek vlasů a vyhodila jsem ji ze dveří.</div><div>Tak a teď krizový plán. Doufám, že se mi ty vlasy podaří přičarovat zpět...jestli ne, tak se jdu oběsit...</div><div>,,Ty sis ostříhala vlasy!!!" zabouchala Alicia na dveře. Na zamčené dveře, abych to upřesnila.</div><div>,,No faaakt?" zasmála jsem se.</div><div>Zavřela jsem oči a jak debil pořád dokola opakovala: Ať mi dorostou vlasy! Ať mi dorostou vlasy!</div><div>Po chvíli jsem otevřela svoje prasečí kukadla. Zděšeně jsem sledovala okudlanou hlavu odrážející se v zrcadle...a dopr...</div><div>,,Kurva ať už ty vlasy dorostou nebo je vlastnoručně vyškubu i s kořínky!" zaječela jsem a vykuleně sledovala rychle rostoucí háro....dost...dost...DOOOST!!!!</div><div>Ajajajaj....dívala jsem se na koupelnu plnou vlasů Začala jsem se brodit ke dveřím, abych sem vpustila Alici a ona mi to pomohla přistřihnout.</div><div>,,Ty krááávo! To je HUUUSTÝÝÝ!" vyvalila bulvy a rukou mi naznačila, ať jdu dál, aby viděla, jak jsou dlouhé. Došla jsem ke dveřím na chodbu a sledovala koupelnu plnou vlasů. Spolubydlící na to je oněměle zírali.</div><div>,,Běž dál!" rozkazovala Alice. Pokrčila jsem rameny, otevřela dveře a šla do společenky. Když jsem byla asi metr před vstupním portrétem, dolehlo ke mně vzdálené "Držím konečky!!!"</div><div>,,Ehm...Máří? Nechceš se obléct?" ozval se rozpačitý hlas. Zběžně jsem pohlédla na rudého Rema a na své piditílko s pidikalhotkami.</div><div>,,Ajajaj..." urychleně jsem se místo do oblečení zamotala do svých vlasů.</div><div>Safra...</div><div>Tohle už nemůže být horší...</div><div>,,Genezaretská? Hezkej zadek!" proplul okolo mě Black. Zrudla jsem. Co si to dovoluje?!?</div><div>Fajn, může to být ještě horší...ale horší než Black už ne...</div><div>,,Máří! Jestli si ty vlasy ostříháš, tak už s tebou v životě nepromluvím! Já ti učešu drdol! Čekej!" zavýskla Alicia.</div><div>ÁÁÁ! Tak ještě HORŠÍ to může být! Budu vypadat jako Marge za Simpsonových...</div><div>,,A kdybychom to obarvily na modro, to by teprve byla NÁDHERA!" básnila dál Alicia.</div><div>Jako bych to neříkala....Marge Simpsonová...</div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/8-kapitola http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/8-kapitola Světice bez svatozáře Fri, 09 Jan 2009 22:04:46 +0100 <div><strong>Jééé! Pohodička...zejtra žádnej stres...dneska jsem vypustila odpoledko...no prostě báááječné to je :D</strong></div><div><strong>A protože jsem absolutně spokojená, dám vám sem kapitolku. Jako takovou na rozjezd :)</strong></div><div><strong>Zatím nic extra, teprve se do té správné spisovatelské nálady dostávám :D</strong></div><div><strong>No tak snad se bude alespon trošinku líbit :)</strong></div><div><strong>Vypněte mozky a pusťte se do toho :D</strong></div><div><strong>Já si jdu dát kafe a jdu dočíst Lolitu :)</strong></div><div><strong>Zdartééé a komentujte :)</strong></div><div><strong>PS: Pořád ještě hledám "designéra"!!! :D</strong></div><hr /><div>"Hej ty!" ozvalo se za mnou. Zoufale jsem zachrčela.</div><div>,,Nějaký problém, Blacku?" zlobně jsem přimhouřila oči.</div><div>,,To jsem tak krásný, že musíš mhouřit oči, abys na mě zaostřila? Má krása tě oslepuje?" pohodil hlavou.</div><div>,,Moc si věříš." pohrdlivě jsem odvětila.</div><div>,,Jo a ještě něco!" vzpomněl si náhle. Poraženě jsem se otočila a unuděně naklonila hlavu na stranu.</div><div>,,Co zas?" zaúpěla jsem s jistou dávkou zoufalství v hlase.</div><div>,,Ty nebudeš chodit na vyučování?" zeptal se najednou předstíral nezájem.</div><div>,,Blacku, víš co ti do toho je? HOVNO." usmála jsem se odešla. No a co jako, že jsem ještě nebyla na vyučování a Bradavice musí moji přítomnost trpět už dva dny?!? Co mu je sakra po tom?!?</div><div>,,Jednou se mám možnost ulít, udělám to, a hned si toho každý všimne..." zabrumlala jsem si pod nos.</div><div>Rozrazila jsem dveře od knihovny a kecla sebou na nejbližší křeslo.</div><div>,,Ehm...sedíš mi na seminárce..." promluvil kdosi. Poděšeně jsem vyskočila a zvedla pomačkaný pergamen...</div><div>,,Tenhle papyrus?" zadívala jsem se na to.</div><div>,,Pergamen." dostalo se mi opravy. Protočila jsem oči. Jako by to snad nebylo jedno...</div><div>Nonšalantně jsem mu ten PERGAMEN podala. Až potom mi docvaklo, že se tu právě vybavuji s jedním z nejlepších přátel Siriuse Blacka. Toho zku*venýho čů*áka, který evidentně nemá na práci nic jiného než mi komplikovat život.</div><div>,,Remus Lupin."s těmi slovy jsem se opět svalila do křesla.</div><div>,,Máš dobrou paměť." pousmál se a nervózně si promnul prsty. Moment...seminárka?!? Tady se píšou i seminárky?!?</div><div>,,Máš rozkošné uši." plácla jsem v hlubokém zamyšlení nad jedovatým pojmem "seminárka". Svůj výrok jsem korunovala zářivým úsměvem. Až při pohledu na Remův výraz mi došlo, co jsem vlastně žbleptla.</div><div>,,Teda samozřejmě že jsem nechtěla říct, že máš rozkošné uši. Vůbec nemáš rozkošné uši. Popravdě ti trochu odstávají....čímž nenaznačuji, že se mi tvoje uši nelíbí, vlastně máš hezky tvarované lalůčky...dobře by se do nich nastřelovaly náušnice...bylo by to rozkošné....TEDA NE! NEBYLO! NEBYLO BY TO ROZKOŠNÉ! Tím ovšem neříkám, že by to nevypadalo dobře, ale..." rychle jsem začala mlít páté přes deváté.</div><div>,,Zadrž!!!" rozesmál se. Kurva čemu se tlemí? Mému ztrapnění? Tomu katastrofálnímu ztrapnění, díky kterému v životě nevylezu z pokoje? To je to tak moc k smíchu?!?</div><div>"No já radši půjdu..." co nejnenápadněji jsem vstala z křesla.</div><div>,,Proč? Ještě nikdo mi neřekl, že mám rozkošné...ha ha ha...uši...ha ha ha." nepřestával se řehnit.</div><div>Ha. Ha. Ha. Zabručela jsem sarkasticky v duchu. Už jenom aby začala hrát pohřební hudba. Takový TRAPAS! Na co jsem myslela? Na co jsem já, ubohá vymaštěná obluda, myslela? ÁÁÁ! Pomoooc!</div><div>,,No já radši půjdu. Pozdravuj Blacka a vyřiď mu, že je to můj cukroušek a že ho mocinky moc...sakra jak to říkaj ty slepice...jo LÁÁÁFUJU! Nebo ne! Vyřiď mu, že mu vzkazuji tohle: Limčuju tě mrtě!" zasmála jsem se a zaúkolovala Rema.</div><div>,,Možná bych si to měl napsat....to je latina?" s naprosto vážnou tváří začal šmátrat po stole a hledat PERGAMEN.</div><div>,,Takhle kvokají slepice." ušklíbla jsem se a vzpomněla si na můj dřívější svět. Spolužačky šišlající bez přestání....a moje nejlepší kamarádka se z nich snažila udělat feministky...tsse! Na to jim chyběla jedna veledůležitá věc. Mozek.</div><div>,,Ještě něco na vyřízení?" zeptal se s mírným úsměškem. Tak mě napadá, že to je asi jediný člověk, který se na nic neptá. A chová se naprosto přirozeně.</div><div>,,Jo ještě Blackovi vyřiď, že je moje upa nej supa kamojda." dodala jsem. A otevřeně se na něj usmála. Rozpačitě a trochu nejistě mi úsměv oplatil. No vidíš, ani to nebolelo...</div><div>,,Tak...brzy na viděnou, Máří..."rozloučil se a mírně zrudl. Proč rudne? Stojí snad za mnou někdo před kým se stydí? NENÁPADNĚ jsem se otočila. Nikde nikdo. Asi se mi jenom zdálo, že se začervenal....kurva ale on vypadá jako kdyby se mu veškerá krev nahrnula do hlavy...</div><div>,,V pohodě?" optala jsem se opatrně.</div><div>,,Jo jasně." odvětil. Ani se na mě nepodíval. No tak já půjdu. Určitě jen nechce, aby ho tu někdo viděl s tou divnou holkou... Potichounku jsem se vypařila.</div><div>,,Ale ale, kdopak nám to tu pobíhá? A sám... A navíc někdo, kdo nám sebral hračku k mučení....do koho teď budeme kopat, když ne do Blacka?" ozvalo se přede mnou. Zvedla jsem pohled od země, zaklonila hlavu a podívala se na toho bastarda, který se mě opovážil zdržet.</div><div>,,Malfoyi...kopni si třeba do Belly...určitě to ocení...a navíc...není ona taky Blacková?" ušklíbla jsem se. Kde se to ve mě krucinál bere?</div><div>,,Být tebou bych si moc nevyskakoval... Pán se zlobil. Moc. Moc. Moc. Zlobil." zašeptal ledovým hlasem. A s každým "moc" se přiblížil o pár centimetrů.</div><div>,,A já se ho bojííím. Moc. Moc. Bojím. Bééééé!" zkroutila jsem obličej do uplakané grimasy.</div><div>,,Měla bys.Ber to jako radu." zastrčil mi pramen vlasů za ucho.</div><div>,,Hnáty pryč, šmejde!" sykla jsem a naštvaným pohybem si ho měřila. Bože, jak jsem se za těch pár dní změnila od utlačované naivky do holky, která se nebojí hádat se s Malfoyem. Ty změny mě děsí. Jako bych to ani nebyla já. Nebo spíš...jako bych to konečně byla já...</div><div>,,O tom, kdo je tu šmejd, si popovídáme..ale až někdy jindy... A nezapomeň, krásko...máme spolu nevyřízené účty. Stejně nechápu, proč jsi Blacka zachraňovala. Krásně ti to vrací... No uvidíme se brzy. Dřív, než si myslíš..." nadzvedl pravý koutek v jakéms náznaku krutého úsměvu.</div><div>,,To bych se hádala, Malfoyi." odsekla jsem. co to s nimi všemi dneska je? A proč už na mě neútočí? Jak sám řekl, ještě jsme si mezi sebou nevyřídili to, že jsem mu zkazila plány. No jak tak koukám, tak tu s nimi fakt vycházím. Jestli mi doma nebylo líp. A kvůli komu jsem tady?!?</div><div>Kvůli tomu, tomu, tomu....grrrr...uáááá...vrrr...uklidni se, uklidni se, uklidni se!!!</div><div>,,S Malfoyem se nikdo nehádá." ležérně se opřel o kamennou stěnu. Jak ten mě vytáčí...jak ten mne SERE! Klid. Zhluboka dýchej. Představ si, že máš hůl. Golfovou hůl. A mlátíš s ní Malfoye. Jedna rána zprava. Druhá rána zleva. Už leží na zemi. Třísk. Jooo! A znova! Jen do něj! Prásk! Pažní kost v háji!</div><div>,,Co se tak díváš, děvenko? To ode mě nemůžeš odtrhnout oči? Ale to se stává. nám Malfoyům často. Ovšem my se nezahazujeme jen tak s někým... Avšak ty bys za hřích stála... Nebelvířanko..." vyplivl to poslední slovo, jako by se ho štítil.</div><div>,,Jsi snad nekrofil? To bych radši chcípla, než abych měla něco s TEBOU." odplivla jsem si.</div><div>,,Pozor na jazyk. Abys o něj náhodou nepřišla..." malinko se sklonil a ledovým neústupným pohledem mi propaloval sítnice. Panenko Maria, slibuji, že už nikdy nebudu z knihovny chodit zkratkami...</div><div>,,Pozor na koule Malfoyi. Abys o ně náhodou nepřišel..." sladce jsem se ušklíbla a vší silou vykopla nohu. ÁÁÁUUU! Asi jsem si narazila koleno....</div><div>Pohled na svíjejícího se Luciuse mi výrazně zvedl náladu. Bohužel, než jsem se nadála, tak opět stál na nohou a tiskl mě ke zdi. Ještě se trošinku hrbil. Asi jsem se trefila hodně přesně.</div><div>,,Ty malá šmejdko! Tohle tě bude mrzet!" zachrčel bolestně.</div><div>,,Mám pocit....že už mě to trošku mrzí..." nakrčila jsem nos. Neprovokuj, Máří, neprovokuj! Je to sadistickej vrah! Kam se ti poděl pud sebezáchovy?!?</div><div>Nosem mi přejel po tváři, ruce mi držíc přiražené ke stěně.</div><div>,,Bojíš se?" zašeptal posměšným tónem.</div><div>,,Ne. A NESLINTEJ MI PO KSICHTĚ!" zapitvořila jsem se na oplátku. V dálce jsem totiž něco zaslechla. Určitě sem brzy někdo přijde.</div><div>Lucius si povzdechl.</div><div>,,Ty máš štěstí jak nikdo. Ale nemysli si, tímhle jsme spolu ještě neskončili..." líbnul mě pod ucho, pustil a zmizel v zákrutu chodby.</div><div>Chystala jsem se poděkovat svému zachránci...teda měla jsem to v úmyslu jen do doby, než jsem je poznala po hlase. NÉÉÉÉ! Poberti néééé!</div><div>Pokusila jsem se schovat za brnění.</div><div>,,My tři kráálooovééééé jdeeemééé k vááám, štěstííí a zdrááávííí vinšuuujem vááám!" rozléhalo se chodbou. Ožralí Poberti. No ještě lepší...</div><div>Opatrně jsem nakoukla zpoza brnění. No jistě. Tři postavy objímající se okolo ramen a sotva držící rovnováhu. A za nimi poklusává Petr a nese jim flašky. Petr....s tím si to teprve vyřídím. I když je Lily kráva nehorázná, tak smrt je přece jen moc vysoký trest....</div><div>,,Kluci, tohle nebyl moc dobrý nápad..." škytl Rem. Vlastně se divím, že se do toho nechal uvrtat. Vypadal poměrně rozumně.</div><div>,,Ale nekecej, vlčku. Nekecej a bumbej! Noc je ještě mladáááá! A ty seš taky mladej. A mladejch holek tady je určitě taky hodně...a...a tak vůůůbec..." rozesmál se Black. No jo, prase jedno.</div><div>,,V řadě za sebou, tři čuníci jdou..." začal James notovat. Musela jsem se pousmát. Ty písničky neměly chybu...</div><div>,,Chichichi! Já nevím, jak to je dál... Tak třeba... Válejí se v bahně s hezkou hosteskou!!!" vyprskl smíchy Black. To už jsem měla co dělat, abych se nezačala smát nahlas.</div><div>,,Prachy nemají! Šprcky neznají! Vyšli prostě do světa a vesele si zpííívajíííí!" navázal Rem. Nacpala jsem si ruku do chřtánu, abych se neprozradila nelidským zahýkáním.</div><div>,,Ui-ui-ui-ui-uííí!" dorazil to Black. Kvičel opravdu dokonale. To už se mi jejich hlasy ztrácely v ohybu chodby. Přesně tam, kde zmizel Malfoy. Svezla jsem se podél stěny a setřela si slzy zadržovaného smíchu. To byl zase den...</div><div>Malfoy a teď tahle tři prasata....celkem vlastně čtyři prasata...chi...</div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/7-kapitola http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/7-kapitola Světice bez svatozáře Thu, 08 Jan 2009 18:47:31 +0100 <div><span style="background-color:#ff9">Brouci moji! :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">To čumíte, což? Co já tady zase dělám, že? Proč tu zase oxiduju? :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">No prostě...<span style="background-color:#f60">SE VRACÍÍÍM</span>! Hééj! :D jou! :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Máte radost? Cooo? Neslyším vás!!! :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Takže vás opět budu zahlcovat prázdnými kecy :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Vypnout mozky na můj rozkaz....TEĎ :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Jak říká kámoška: Tvoje povídky jsou dokonalé tím, že u nich můžeš naprosto vypnout. Jsou tak prvoplánové a stupidní, že myšlení u nich prostě není možné :D Souhlasím :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">ÁÁÁCH! AMOOOREEE! HÉÉJ! HYJÉÉÉ! :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Chyběla jsem vám? Nooo? Chyběla? :D</span></div><div><span style="background-color:#f60">V KOMENTECH CHCI SLYŠET, JAK MOC JSEM VÁM CHYBĚLA :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Čím víc bude komentů, tím dřív bude první kapitola :D k Světici :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Pokud dáte 20 komentů (jako že je nedáte, ale šanci jsem vám dát musela...XD), tak tu máte kapitolu...třeba v pátek :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Jinak se budu těšit za 14 dní na shledanou :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Musím domrvit tohle školní pololetí...a pak se na to vrhnout po palici :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Prstíky už jsou zdravé, mozek ještě mořád (a nenávratně) retardovám...prostě vše tak, jak má být :D</span></div><div><span style="background-color:#ff9">TY KOMENTY!!!!!!!!!!!!!! XD</span></div><div><span style="background-color:#ff9">PS: Navnadím vás na kapitolu Světice XD Stručný obsah: Removy ušní lalůčky, Malfoyovy koule, Tři čuníci, Tři králové a papyrus XD</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Pááááá! Váženíííí! Ahooooj!</span></div><div><span style="background-color:#ff9">Vaše jeblá Agneskááá (a napište jak MOC MOC MOC vám chyběla :D :D :D :D)</span></div><div><span style="background-color:#ff9">PPS: Ty barvy jsou děsný, co? :D</span></div><div><span style="background-color:#0ff">PPPS: SHÁNÍM NĚJAKÝHO MACHRA NA LAYE! CHCE TO TU OŽIVENÍ! KDO SE HLÁSÍ DOBROVOLNĚ? NIKDO? NO TO SE DALO ČEKAT....:D<br /></span></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/let-s-go-heej-jedeeemeee-pripravit-branice-vypnout-mozky http://agnes-lore-ley.blog.cz/0901/let-s-go-heej-jedeeemeee-pripravit-branice-vypnout-mozky OZNÁMKA Tue, 06 Jan 2009 20:38:03 +0100 <div>Fajn. Je to tady zase XD.</div><div>Dávám si oraz. Nekončím.</div><div>Psát budu dál.</div><div>Ale s tou rukou prostě nedokážu napsat víc než jeden odstavec na jeden zátah...</div><div>Prostě si budu cvakat do Wordu...a pak tenhle blog zase rozjedu. Myslím to vážně. Dopíšu již rozepsané povídky...a pak uvidím, co dál.</div><div>Psaní na téma HP už mě začíná, jak to jen říct,....UBÍJET.</div><div>A nemyslím si, že mám na to, vymyslet si vlastní svět...</div><div>Zatím prostě občas přibude kapitola...</div><div>Loučím se</div><div>Vaše Agnes Lore-Ley</div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0812/mozna-jste-to-cekali-mozna-ne http://agnes-lore-ley.blog.cz/0812/mozna-jste-to-cekali-mozna-ne OZNÁMKA Mon, 01 Dec 2008 16:22:07 +0100 <div><strong>Achjo.....konečně kapitola.... Ty prsty mi psaní komplikují více, než jsem předpokládala...</strong></div><div><strong>A vy jste se s těmi komentáři taky moc nevytáhli...jojo.... Nepřekročili jste ani polovinu limitu. Tohle je naposledy, kdy vám to odpouštím. Příště budu čekat klidně půl roku...</strong></div><div><strong>Mám divnou náladu...takovou smutnou...</strong></div><div><strong>A tomu odpovídá i tahle kapitola...</strong></div><div><strong>Kam se poděl vtip?</strong></div><div><strong>Spadl do kanálu...stejně jako můj pilník na nehty...budu si muset pořídit nový...</strong></div><div><strong>Dávám limit. Zase. No netvařte se tak!</strong></div><div><strong>A tentokrát opravdu kapitolu nepřidám dřív. Na to vemte jed...</strong></div><div><strong>Takže budu chtít....<span style="background-color:#ff0">15 KOMENTÁŘŮ</span>....</strong></div><hr /><div>Nádech. Výdech. <em>To zvládneš!</em></div><div><em>Nezvládnu to! Nezvládnu to!</em></div><div><em>Ovládej se!</em></div><div><em>Všichni mě budou sledovat! A já půjdu a zakopnu o vlastní nohy a a a a a a spadnu....</em></div><div><em>Mlč! Zvládneš to! Prostě půjdeš, nebudeš se dívat nikam jinam než na Brumbála a všechno bude v pohodě!</em></div><div><em>Já to nezvlááááádnuuuuu!</em></div><div><em>TICHO!</em></div><div>Zhluboka jsem se nadechla. Stejný postup jsem zopakovala ještě pětkrát. Nefungovalo to. Pořád jsem měla žaludek jako zauzlovaný...ruce se mi klepaly...a z břicha mi vystřelovalo chvění...</div><div><em>Běž! Jsi na řadě!</em></div><div>Nohy mě nechtěly poslouchat. Nechtěly se hnout z místa...</div><div><em>Jestli se okamžitě nepohneš, tak pro tebe přijdou!</em></div><div>Udělal jsem jeden váhavý krok a vstoupila do Velké Síně. Okamžitě se na mě upřely pohledy všech lidí.</div><div>Klopýtavě jsem se sunula k židličce. Posadila jsem se a zavřela oči, abych nemusela sledovat všechny ty zvědavé obličeje. Dělalo se mi z toho nevolno.</div><div>,,Máří Magdaléna...jak zvláštní..." promluvil klobouk. Leknutím jsem nadskočila. Z levého rohu síně se ozvalo posměšné uchechtnutí. Nemusela jsem otvírat oči, abych věděla, od koho pocházelo.</div><div>Instinktivně jsem překřížila nohy v kotnících, narovnala záda a konečky prstů pravé ruky si urovnala vlasy. Dělala jsem to vždy, když jsem byla nervózní. Moji sestru to hrozně štvalo. Říkala, že se chovám, jako bych byla nějaká šlechtična či co...</div><div><br />,,Kam tě poslat?" mumlal si potichu klobouk.</div><div><em>Kamkoli! Jen rychle pryč odsud!</em></div><div>,,Nač ten spěch? Jsi zvláštní osobnost... Citlivá a přitom cílevědomá. Romantická a přitom svým způsobem krutá. Nenápadná a přitom vyčnívající z davu... Milovaná a přitom nenáviděná... Statečná a přitom vyděšená každou maličkostí. Oddaná a zároveň nezávislá..." šeptal se zvláštním podtónem v hlase. Mlčky jsem seděla. jestli očekával moji odpověď, tak to nedával znát.</div><div>,,Nejsi typ, který by se hodil do jedné koleje. Myslím, že tvoje přítomnost by byla přínosem každé koleji..." pokračoval.</div><div>,,Ale?" zeptala jsem se. Možná jsem ho překvapila svým dotazem. Umím moc dobře číst mezi řádky...všímat si nepatrných maličkostí...</div><div>,,Někdy je krev to, co rozhodne. Někdy je krev to, co rozhodne o tom, kam budeš patřit. Někdy nepomůže ani tvoje přání. Někdy..." hlasem mu prosakovala otázka. Chci někam patřit? Chci? Nebo mi to je jedno? A co že to myslel tou krví?</div><div>,,Chceš někam patřit?" zeptal se přímo.</div><div>,,Nebelvír?" zkusila jsem to.</div><div>,,Trochu přesvědčivěji, prosím."</div><div>,,Nebelvír." prohlásila jsem.</div><div>,,Nejsi o tom přesvědčená." oponoval mi. Došla mi trpělivost.</div><div>,,Fajn. pošli mě tam, kam uznáš za vhodné. Stejně jsi se už rozhodl...jen si přeješ, abych tvoje rozhodnutí zvrátila!" zavrčela jsem. A pak m to došlo. to, co jsem řekla ve vzteku, byla vlastně pravda. On už se rozhodl...byla jeho volba tak hrozná?</div><div>,,Jsi bystrá...více, než je zdrávo..." posmutněle zkonstatoval.</div><div>Síní se začalo šířit šuškání. Ani jsem si neuvědomovala, jak dlouho tu už sedím. Naklonila jsem nohy napravo, aby polevilo mravenčení v levé noze.</div><div>,,Verdikt?" zašeptala jsem.</div><div>,,Poprvé za dobu své existence nepošlu studenta do koleje, do které doslova patří. Je mi líto...ale tohle nemohu. Nezasloužíš si Zmijozel...jakkoli moc se tam hodíš...není to pro tebe vhodná kolej...způsobilo by to mnoho neštěstí..." povzdechl si. Zmijozel? A sakra...</div><div>,,Nebelvír!" zakřičel s nejistotou v hlase.</div><div>Pomalu jsem se zvedla a zamířila k rudému stolu. Posadila jsem se na samý kraj a netečně poslouchala Brumbálův proslov. Věty Moudrého klobouky mi ležely v hlavě. Převalovaly se tam jako uvízlé v bažině. Chápala jsem čím dál tím míň věcí. Narážky na můj původ..."vábení" krve...neposlal mě do Zmijozelu, protože by to znamenalo pohromu.... Nic jsem nechápala. Zírala jsem na stůl plný jídla a nenamáhala se ani ochutnat. Studenti sedící vedle po mně zvědavě pokukovali. Neměla jsem hlad. Neměla jsem chuť na nic. Jediné, co jsem žádala, byly odpovědi. A ty jediné mi byly upřeny...</div><div>,,Ty nebudeš jíst?" zeptal se kdosi po mé pravé ruce. nenamáhala jsem se na něj podívat, pouze jsem zavrtěla hlavou. Ruce stále složené v klíně.</div><div>,,Pravděpodobně nemůže jíst. Je samá záhada....takoví upíři také nikdy nejedí normální stravu..." ozval se pošklebující hlas poblíž. Black. Co komu dělám?</div><div>Podívala jsem se na něj prázdným pohledem. To ho překvapilo. Asi čekal něco lepšího, než jen pasivní odpor.</div><div>,,Už ani nemluvíš?" podivil se.</div><div>Zavrtěla jsem hlavou. Co ten klobouk sakra myslel těmi narážkami na můj původ? CO?!?</div><div>,,Slečna se s námi nebaví?" provokoval Black. Pohledem jsem zůstala viset na jeho tváři a jediné slovo, které mi lezlo do mysli bylo: Vypadni. Čuměla jsem na něj, na mém výrazu nerozeznatelná jediná emoce. Bylo to, jako bych se dívala skrz něj.</div><div>,,NIKDO nebude ignorovat Siriuse Blacka." nakrabatil čelo. Kéž by mu začal hořet plášť, aby mě nechal na pokoji. Hořet! Hořet! HOŘET!</div><div>Stále jsem mu zírala do tváře.</div><div>,,Hoří ti hábit." pronesla jsem ochraptěle. Moc dlouho jsem mlčela.</div><div>Poděšeně se podíval na malý plamínek na lemu hábitu. Vedle něj stojící Potter ho jediným šlápnutím uhasil.</div><div>,,Tichošlápku....radši půjdeme..." prohlásil obezřetně. zdálo se mi to, nebo z jeho hlasu čišel...strach?</div><div>Kývla jsem hlavou a pohled stočila na desku stolu. Odpovědí mi byly vzdalující se kroky.</div><div>Co tím ten klobouk myslel? CO TÍM MYSLEL?!?</div><div>Zavrzání lavice mě upozornilo na to, že ostatní studenti odchází. To mi připomnělo Blacka. Když věděl, že má před sebou pár minut života, choval se celkem...normálně. Tedy normálně, posouzeno v ohledu na to, jak se chová teď. Nemůže mě nechat na pokoji? Nemůže mě ignorovat? Nemůže si proboha odpustit ty trapné poznámky? Nemůže mi dát pokoj alespoň on?</div><div>Pohodila jsem hlavou a také vstala. Nechala jsem se unášet davem Nebelvírských k jejich společenské místnosti. Možná bych měla začít říkat k NAŠÍ společenské místnosti. Patřím k nim. Už ano...ale jako bych nepatřila...</div><div>Jako bych nepatřila nikam...</div><div>Dav mě vtáhnul do společenské místnosti. nenápadně jsem se připojila k zástupu dívek pochodujících po schodišti. Nějak jsem nedokázala docenit krásu téhle místnosti. Dnes ne. Dnes byl můj černý den...</div><div>,,Já jsem Alicia. Alicia Cadwalladrová." ozvalo se na levé straně. Otočila jsem se za hlasem a uviděla tmavovlasou dívku silnější postavy.</div><div>,,Máří. Máří Magdaléna Genezaretská." představila jsem se. Mlčky jsme šly vedle sebe. Pokud stála o rozhovor se mnou, nevypadala na to. Stačilo jí jít vedle mě.</div><div>,,Asi budeš se mnou na pokoji se mnou. teda...chtěla jsem říci s NÁMI." studenou rukou mě chytla za paži a zastavila u masivních dveří. Tabulka na dveřích hlásala mimo jiné i mé jméno.</div><div>Já ale pohledem utkvěla na jménu <em>Lilyan Evansová</em>.</div><div>Vešla jsem do místnosti. Bylo to tam...fascinující. Nebyla to typicky krásná místnost, ovšem měla své kouzlo... Kouzlo věků...</div><div>Usmála jsem se nad svým přirovnáním.</div><div>,,Je tu něco vtipného?" nadzvedla obočí Lilyan Evansová sedící na posteli poblíž dveří.</div><div>,,Ne...je to tu...kouzelné..." pokrčila jsem rameny. Připadalo mi, jako bych Evansové nebyla sympatická od začátku. A co mi připadalo nejvíc nespravedlivé, bylo, že se to ani moc nesnažila skrývat. Prostě mi dala najevo, že vedle sebe budeme existovat, ale nebudeme se nadměrně přátelit. Jasný signál. Upřímný signál...</div><div>,,Tvoje postel je támhle." ukázala Alicia na postel vedle okna. Skvělé. Budu se moci dívat na hvězdy...</div><div>,,V zimních obdobích tam pěkně táhne." jen tak mimochodem poznamenala Lily. Pokouší se mi zkazit radost, nebo co?</div><div>,,Mně zima nevadí." stroze jsem odvětila a vzdala veškeré pokusy o navázání přátelství.</div><div>,,Nejíš...zima ti nevadí...nejsi ty upírka?" zasmála se Alicia, snažíc se odlehčit atmosféru v pokoji.</div><div>,,Opravdu ne." snažila jsem se na tváři vyloudit úsměv. Vylezl z toho falešný škleb.</div><div>,,Tak až si vybalíš, tak ti ukážu hrad. Teda jestli chceš." nesměle nadhodila Alicia.</div><div>,,Aby ses nepřetrhla..." zamumlala Lily na půl pusy a vytáhla si z lodního kufru starou knihu. Alicia to buď nezaslechla, nebo alespoň předstírala, že to neslyší.</div><div>,,Nemám, co bych vybalovala...jen pár kotlíků, učebnice a hábity..." usmála jsem se a snažila se vypadat šťastně. Nemám s sebou nic osobního. Nic, co by mi připomínalo domov...</div><div>,,Tak...můžeme jít?" nečekala na odpověď a vystřelila z pokoje. Pomalu jsem ji následovala.</div><div>,,CADWALLADROVÁ! Nemůžeš dávat pozor?" zaječel povědomý hlas. Zase on. Proč? Proboha proč?!? V Bradavicích jsou stovky studentů a já POŘÁD potkávám jen jeho. POŘÁD!</div><div>Obezřetně jsem sešla ze schodů a postavila se vedle Alicie. Myslím, že moji přítomnost ani nezaregistrovali. Jen jeden zvědavý pohled jsem ucítila, ale jakmile jsem se podívala směrem, odkud by mohl přicházet, nespatřila jsem nikoho, kdo by na mě zíral. Zatřásla jsem hlavou a vložila se do jejich hádky.</div><div>,,Co kdybys nás nechal projít, Siriu...ehm...Blacku?" pomalu jsem artikulovala, abych svým slovům dodala váhu. Proč se do toho vůbec pletu? Tohle nejsem já...já nevyhledávám konflikty...</div><div>,,Co za to, slečno svatá? Rande? Pusu?" zašklebil se.</div><div>Než jsem si uvědomila, co dělám, už jsem se k němu blížila. Místností to zašumělo. A najednou mi došlo, že si všichni myslí, že jej jdu políbit. Naivní to lidé....</div><div>S nepřítomným pohledem jsem se postavila na špičky a do zašeptala mu do ucha: ,,Snad nechceš, abychom tu rozdělávali táborák a jako palivo použili tvůj hábit, viď že ne?"</div><div>Odtáhla jsem se a počkala na jeho reakci. Se zamyšleným pohledem mi uhnul z cesty. Potter jen valil oči. Kývla jsem na Alicii a prošla zástupem lidí, kteří mi instinktivně uhýbali z cesty.</div><div>,,To bylo...bombastický!!" vydechla Alicia, jen co jsme vyšly na chladnou chodbu.</div><div>,,Ano?" pousmála jsem se jejímu nadšení. Jak málo někomu stačí k radosti...</div><div>,,Samozřejmě!" radost ji stále neopouštěla.</div><div>,,No...myslím, že to nebylo poslední slovo..." ušklíbla jsem se a jen tázavě nadzvedla obočí nad jejím novým návalem radosti. Ta holka byla extrém...</div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/6-kapitola http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/6-kapitola Světice bez svatozáře Fri, 21 Nov 2008 14:42:18 +0100 <div><strong>No tak další kapitola. Budeme jí říkat STAGNOVACÍ. Protože tam není žádný děj, jen fůra keců... </strong></div><div><strong>Jinak tuhle kapitolu rozhodně nepovažuji za žádné veledílo...je prostě...ZVLÁŠTNÍ...</strong></div><div><strong>No nic no, posouzení nechám na vás...</strong></div><div><strong>PS.: Možná jste si všimli, že mezi kapitolami je veeeliký časový rozptyl...není to proto, že bych se flákala (možná trochu...), ale proto, že jsem si zlomila prsty na pravé ruce. Hezky napřeskáčku. Ukazováček a prsteníček. Tuhle kapitolu jsem dopisovala levou rukou a trvalo mi to o hooodně déle než normálně. takže se neděste, když tu dlouho nic neřibude...pořád žiju...</strong></div><div><strong>PS2.: K-O-M-E-N-T-Y-!-!-!-! OK? </strong></div><div><strong>PS3.: A abych si nepřipadala, že mě čas tlačí a já s tou svojí zmrzačenou hnátou nestíhám, tak vám dám limit komentářů...Muhehehe....co byste řekli takových 17? Krásné to číslo...</strong></div><hr /><div><span style="false">Následovala jsem opelichanou kočku a připadala si jako blázen, když se pořád zastavovala a kontrolovala, jestli jdu za ní.</span></div><div><span style="false">Navíc se z učeben začínali houfovat studenti a zírali na mě jako na zjevení. Sklopila jsem hlavu k zemi a ruce jsem si založila na prsou. Ty mokré šaty byly pekelně průsvitné.</span></div><div><span style="false">Nechci být středem pozornosti. Nechci! Sakra! Proč na mě všichni tak čumí?</span></div><div><span style="false">Propálila jsem pohledem několik asi 12ti letých kluků.</span></div><div><span style="false">,,Ale ale! Naše světice jde!" ozvalo se mi po pravé straně.</span></div><div><span style="false">,,Jdi do prdele, Blacku!" zavrčela jsem.</span></div><div><span style="false">,,Kdo to je?" ozvalo se z místa směr Black. Nenápadně jsem natočila hlavu.</span></div><div><span style="false">,,Máří Magdaléna." odpověděl Black škodolibě. Jako by snad Sirius bylo nějaké extra jméno!</span></div><div><span style="false">,,Ta holka, která ti zachránila krk?" pronesl třetí hlas. To už jsem to nevydržela a zastavila se. Přece si nenechám ujít pohled na Poberty!</span></div><div><span style="false">"Héhéhé! Máří s Malfoyem se páří!" ozvalo se nějaké tlusté cosi stojící vedle Pobertů. Sjela jsem to zjevení znechuceným pohledem. Petr. Jednoznačně.</span></div><div><span style="false">Prohlédla jsem si dvě postavy stojící vedle Blacka. Ta rozcuchaná musel být James Potter a ta druhá Remus Lupin. Rem právě Petra sjel káravým pohledem.</span></div><div><span style="false">,,Neřekl bych, že mě přímo zachránila....v podstatě jsem z průšvihu tahal já ji..." prohlásil sebevědomě Black a jen tak mimochodem plácnul přes zadek opodál stojící brunetku. Chudák holka se jen připitoměle zachichotala a zamrkala na Blacka zpod umělých řas. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.</span></div><div><span style="false">,,Sirius nám říkal, že umíš kouzla, která ještě neviděl..." obrátil se na mě se zájmem Remus.</span></div><div><span style="false">,,Sirius je baron Prášil." protočila jsem oči.</span></div><div><span style="false">,,To je kdo?" vyvalil oči Potter a Rem se taky netvářil zrovna inteligentně.</span></div><div><span style="false">,,Neřešte...ÁÁÁUUUU!!!!" zaječela jsem, když mě do kotníku sekla naštvaná paní Norissová. Asi nemá ráda čekání...</span></div><div><span style="false">,,Jedeš potvoro!" nakopl ji James až přeletěla půl chodby a dala se na zběsilý úprk.</span></div><div><span style="false">,,Děkuji!!! Jak teď asi najdu kabinet McGonagalové, ty inteligente?" sevřela jsem rty do tenké čárka. Možná bych se měla nechat očkovat proti vzteklině...</span></div><div><span style="false">,,My tě tam zave-" začal Remus, ale Black mu zacpal pusu.</span></div><div><span style="false">,,Remus chtěl říct, že se určitě najde někdo, kdo tě tam rád zavede." andělsky se na mě usmál. Sevřela jsem ruce v pěst a snažila jsem se potlačit vzdouvající energii.</span></div><div><span style="false">,,POTTERE! Co tu zase děláš?" zaječela mi u ucha nějaká poměrně mrňavá zrzka.</span></div><div><span style="false">,,Kudy se jde do kabinetu McGonagalové?" chopila jsem se příležitosti.</span></div><div><span style="false">,,Ty jsi kdo? Další Blackova děvka?" sjela moje oblečení znechuceným pohledem. A ignorovala ublížený pohled Siriuse Blacka.</span></div><div><span style="false">,,Jen návštěva z jiné dimenze... S NÍM já nemám nic společného. Neurážej můj vkus..." odfrkla jsem si.</span></div><div><span style="false">,,Chceš teda ukázat ten kabinet?" zeptala se a dívala se na mě jako na blázna.</span></div><div><span style="false">,,Kdybys byla tak hodná..." poděkovala jsem a bez rozloučení se vzdálila z Blackova zorného pole.</span></div><div><span style="false">,,Jak se jmenuješ?" pokusila se navázat hovor.</span></div><div><span style="false">,,Máří Magdaléna Genezaretská." vychrlila jsem na jeden nádech.</span></div><div><span style="false">,,Jako ta ehm děvka z bible?" pronesla obvyklý dotaz.</span></div><div><span style="false">,,Nebyla děvka! Jenom pocházela z města nechvalné pověsti." ohradila jsem se.</span></div><div><span style="false">,,Opravdu?" skepticky se zeptala.</span></div><div><span style="false">,,To nikdo neví." zazubila jsem se. Opět se na mě podívala jako na cvoka.</span></div><div><span style="false">,,Tady to je." zastavila se u okopaných dveří postaršího vzhledu.</span></div><div><span style="false">,,Díky." řekla jsem vzdalujícím se zádům. Taky se mohla alespoň rozloučit...</span></div><div><span style="false">Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala.</span></div><div><span style="false">,,Á, to jste vy, slečno Rad...ehm...Genezaretská. Pojďte dál." stroze mě přivítala profesorka s pověstným staženým drdolem.</span></div><div><span style="false">Pípla jsem pozdrav a usadila se na nepohodlnou dřevěnou židli. Brumbálovo křesílko bylo rozhodně pohodlnější...</span></div><div><span style="false">,,Při večeři vás zařadíme do koleje. Pan ředitel vám dal malý finanční obnos, abyste si mohla zakoupit školní potřeby. Nějaké dotazy?" zabodla do mě upjatý pohled, pod kterým jsem se přikrčila na židli.</span></div><div><span style="false">,,Ne." potichu jsem odvětila a nehty nervózně zarývala do židle.</span></div><div><span style="false">,,V tom případě vás doprovodím k našemu hajnému a společně půjdete do Příčné pro kotlíky, hábity apod." mluvila a stále si zachovávala nepřístupný výraz.</span></div><div><span style="false">Mlčky jsem přikývla a pomalu se zvedla k odchodu. Šaty už mi uschly.</span></div><div><span style="false">Kráčela jsem za profesorkou jako stín a pohledem jsem se vyhýbala ostatním studentům. Stačilo mi vědět, jak na mě nepokrytě zírají.</span></div><div><span style="false">Chci být neviditelná! Chci být neviditelná! Chci být neviditelná! Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.</span></div><div><span style="false">,,ZMIZELA!ONA ZMIZELA!" zavřeštěla nějaká holka a ukázala na mě. McGonagalová se otočila a zmateně se rozhlížela okolo. Všichni zírali na místo, kde jsem před chvílí stála.</span></div><div><span style="false">,,Nemůžeš dávat pozor?!?" vztekle jsem křikla, když do mě někdo narazil. Reakcí bylo zděšené vřísknutí.</span></div><div><span style="false">,,Ona je neviditelná..." vydechl postarší dědek v davu. Poznala jsem v něm Křiklana. Ten pivní pupek velikosti břicha ženy v devátém měsíci byl nezaměnitelný...</span></div><div><span style="false">No super...nejhorší způsob, jak se stát nenápadnou, je zneviditelnit se. Jak ironické...</span></div><div><span style="false">Chci být viditelná! Chci být viditelná!... Jako doufám, že to bude fungovat...</span></div><div><span style="false">Cítila jsem jak se mi tělem rozlévá teplo. Jen co jsem se objevila, většina lidí stojících v mé blízkosti poděšeně couvla. Jako bych snad byla Voldemortova dcera, či co...</span></div><div><span style="false">,,Pojďte, slečno!" Minerva mě vytrvale postrkovala chodbou. To jsem se zase jednou předvedla...</span></div><div><span style="false">,,Paní profesorko, já..." začala jsem.</span></div><div><span style="false">,,Nepovažuji za vhodné, abyste takto veřejně demonstrovala své síly. Měla byste se je naučit ovládat. Vím, že to pro vás musí být těžké..." povzbudivě mi stiskla rameno a mohla bych přísahat, že ji na nanosekundu opustil ten přísný výraz.</span></div><div><span style="false">,,To je ONA?" s téměř posvátnou hrůzou promluvil dvoumetrový obr. Nebo spíš poloobr...</span></div><div><span style="false">Taky nevím, co všichni nadělají s tím, že jsem odjinud... Už chápu, proč Harryho ta pozornost lidí tak hrozně sra...ehm...vytáčela...</span></div><div><span style="false">,,Jistě. Máří Magdaléna." představila mě McGonagalová. Prkenně jsem přikývla.</span></div><div><span style="false">,,Tak...půjdeme?" ozval se opět Hagrid a v rukách žmoulal kapesník velikosti prostěradla. Pro změnu jsem prkenně přikývla. =D</span></div><div><span style="false">Kráčeli jsme přes školní pozemky. Beze slova.</span></div><div><span style="false">,,Dostala jsi seznam toho, co potřebuješ?" zeptal se po chvíli.</span></div><div><span style="false">,,Ne." odvětila jsem jednoslovně. Nějak jsem nevěděla, co bych měla vykládat...</span></div><div><span style="false">,,Sakra! Tak to ho budu někde mít..." začal prošacovávat kapsy. Trpělivě jsem stála a čekala.</span></div><div><span style="false">,,Už to asi mám!" oznámil a za kabátu vítězoslavně vytáhl mrtvou myš.</span></div><div><span style="false">,,Myš?" nechápala jsem.</span></div><div><span style="false">,,Eh...asi to bude v druhé kapse..." znervózněl a myšku narval zpět. Po dlouhé době jsem se upřímně rozesmála.</span></div><div><span style="false">,,Tady to je!" zamával mi před nosem složeným papírem.</span></div><div><span style="false">,,Bezva. Jdeme." mávla jsem rukou k Zapovězenému lesu.</span></div><div><span style="false">,,Dem, ale ne tam." ohromnou tlapou mě nasměroval ke kočáru. Já jsem tak blbá! Chtěla jsem vlézt do Zapovězeného lesa, i když se jezdí kočárem...</span></div><div><span style="false">Mírně jsem zrudla...nerada se nechávám nachytat při omylech... Ale...proč vlastně jedeme kočárem?</span></div><div><span style="false">,,Proč vlastně jedeme kočárem?" zeptala jsem se za mírného poklusu, kdy jsem se snažila stačit Hagridovým dvoumetrovým krokům.</span></div><div><span style="false">,,Doveze nás to na palouk, kde na nás bude čekat přenášedlo...Brumbál to zařídil..." nervózně se ošil. Tipovala bych, že cestování přenášedlem nebude jeho hobby...</span></div><div><span style="false">Vlezla jsem si do kočáru a sledovala Hagridovu marnou snahu projít metr a půl širokým otvorem. Odměnou bylo zapraskání dřeva a vylomení části zdi kočáru.</span></div><div><span style="false">,,A safra..." ulevil si. Začaly mi cukat koutky.</span></div><div><span style="false">,,Nebude ti vadit, když tu bude trochu ventilovat vzduch, že ne?" ubezpečoval se. Zamítavě jsem zavrtěla hlavou. Poslední dobou pořád jen kroutím hlavou...budu z toho mít revma...jde to vůbec, mít revma v páteři? Nebo se říká revma páteře?</span></div><div><span style="false">Obezřetně se usadil na dřevěné lavici. Podlaha zapraštěla, ale držela. Jenom jestli to ti testrálové vůbec utáhnou...</span></div><div><span style="false">,,Testrálové jsou krásní..." pronesla jsem do ticha.</span></div><div><span style="false">,,Ty je vidíš?" vyvedla jsem ho z míry.</span></div><div><span style="false">,,Jistě." pousmála jsem se nad jeho překvapením.</span></div><div><span style="false">,,Ale testrály vidí jen ti, kteří už-" začal.</span></div><div><span style="false">,,Viděli někoho zemřít. Já vím." odvětila jsem se zasněným výrazem na tváři.</span></div><div><span style="false">,,Takže ty jsi viděla-" opatrně vyzvídal.</span></div><div><span style="false">,,Smrt. Jistě." pohodila jsem hlavou.</span></div><div><span style="false">,,Tak to ehm...upřímnou soustrast..." pronesl po chvíli.</span></div><div><span style="false">,,To by se mělo říkat pozůstalým a ne mně. Ta smrt byla totiž moje vlastní..." pokrčila jsem rameny a ušklíbla se. Viděla jsem svoji smrt....</span></div><div><span style="false"><br /></span></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/5-kapitola http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/5-kapitola Světice bez svatozáře Wed, 12 Nov 2008 17:03:20 +0100 <div><a href="http://agnes-lore-ley.blog.cz/rubriky/retezaky">ŘETĚZÁKY</a></div><div><br /></div><div><br /></div><div><a href="http://agnes-lore-ley.blog.cz/rubriky/alphabety">ALPHABETY</a></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/rozcesti-proc-to-delat-jednoduse-kdyz-to-jde-i-slozite-ze-xd http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/rozcesti-proc-to-delat-jednoduse-kdyz-to-jde-i-slozite-ze-xd ŘETĚZÁKY + alphabety Mon, 03 Nov 2008 16:22:33 +0100 <div><strong>Asi před čtvrt rokem jste mi mohli zadat jednorázovku na přání . Trochu jsem se opozdila ...</strong></div><div><strong>Ale nakonec je to tady...</strong></div><div><strong>Upozornění: Naprosto bez děje...</strong></div><div><strong>Upozornění číslo 2: <span style="false">12+ (sprosté výrazy)...</span></strong></div><div><strong>Upozornění číslo 3: Nejsem až TAK MOC zkažená, jak si asi budete myslet...</strong></div><div><strong>Věnování: Pro Lili....</strong></div><div><strong>PS: 1. komentář si může vybrat námět pro další jednorázovku...</strong></div><div style="false"><h2><strong>A tohle bylo zadání: [<a href="http://admin.blog.cz/clanky/#komentar-35052416"><span style="color:#006">3</span></a>]</strong> <strong>Lili</strong>, <a href="http://rokfort-harrypotter.blog.cz/"><span style="color:#006">Web</span></a>, 22.7.2008 15:53</h2><div>pridám sa:D<br />žáner:humor<br />doba:Poberti (ako inak ,ze?)<br />postavy : to mi je uplne jedno:D<br />moc sa tesim co vykuzlis:) tak potom daj vediet:)</div><hr /></div><div style="false"><br /></div><div style="false"><br /></div><div>,,Tu tu du du tááááá du tu tu tu tááá!" broukal si James Potter. Byla jedna hodina v noci a on ležel na pohovce v nebelvírské společenské místnosti, nohy hezky nahoře.</div><div>,,Nechceš už zmlknout?" ozvalo se z vedlejší ho křesla, které obýval Jamesův teplý bratr - Sirius Black.</div><div>,,Ne." odvětil James a dlouze potáhl z balené cigarety. Rozhlédl se po pokoji, který vypadal jako po nájezdu tanku. Pohledem utkvěl na tanku zaparkovaném v rohu místnosti a nechápavě zavrtěl hlavou.</div><div>,,Taky jsi nevěděl, že Rem umí to kouzlo, které ti knihu změní na tank?" zeptal se Sirius, když si všiml, kam směřuje kamarádův pohled.</div><div>,,Nevěděl. Tak to je štěstí, že se Rem taky opil, protože jinak by nám to kouzlo nikdy neřekl..." zauvažoval James.</div><div>,,Ale že jsme to vítězství nad Zmijozelem náležitě oslavili, co?" usmál se Sirius nad vzpomínkou na bednu plnou whisky.</div><div>,,Ale co s tím tankem teď?" zeptal se James a přiložil si balenou ke rtům.</div><div>,,Ráno pojedeme vyděsit Zmijozeláky." nadšeně mu sdělil Black.</div><div>,,Myslíš, že projedeme tím portrétem?" skepticky sjel pohledem desetimetrový tank a dvoumetrový vchod.</div><div>,,Hele, to neřeš, vole! Prostě pojedeme a ono se to nějak podá.." mávl rukou Sirius a přihnul si z poloprázdné lahve rumu.</div><div>,,Taky pravda... A kde je vůbec Remus?" rozhlédl se Potter okolo sebe.</div><div>,,Odtáhly si ho ty děvky z pokoje č.5." rozesmál se Sirius.</div><div>,,A neměli bychom ho odtamtud nějak dostat? Vždyť ho ty kurvy znásilní..." navrhl James, ale k odchodu se neměl. Místo toho dlouze nasál kouř z ručně vyráběné cigarety, ve které bylo vyjma marihuany také trochu trolího trusu, o čemž ale již zmiňovaný Poberta neměl ani tucha.</div><div>,,Alespoň to už bude mít za sebou..." opět si notně přihnul Tichošlápek.</div><div>,,No jo, ale jde o to, kolikrát to bude mít za sebou..." pochmurně si povzdechl Potter a vybavil si čtyři dívky z pokoje č.5, které byly vyhlášené svým sexuálním apetitem.</div><div>,,Víš, že mu závidím?" opile se rozchechtal Black.</div><div>,,Co?" nechápal James.</div><div>,,Tu obsluhu přece!" bujaře se rozvalil na křesle mladý Black.</div><div>,,Nebuď nechutnej..." protočil oči James, poněvadž byl stále trochu při smyslech. Celý večer čekal na svoji lásku Lilyan Evansovou, aniž by tušil, že si tato ctnostná dívka užívá se Snapeem ve skleníku číslo dva.</div><div>,,Já nejsem nechutnej! Nechutnej je Petr." okamžitě se ohradil Sirius a setřásl si vlasy z čela.</div><div>,,Co zase provedl?" zeptal se James zvědavě, protože dosud neznal důvod, proč se jeden z jeho přátel nedostavil na oslavu.</div><div>,,Víš jak ho před měsícem chtěli vyloučit za to, že školníkovi vojel kočku?" připitoměle se zachichotal.</div><div>,,No..." vzpomněl si James na sáhodlouhé výslechy v ředitelně a Filche fňukajícího do obrovského růžového kapesníku s bílými puntíčky.</div><div>,,Tak dneska večer se neudržel a vrhnul se na třaskavýho škvorejše." naplno se rozesmál Black.</div><div>,,Nekecééééj!" otevřel nadšeně pusu Potter a posadil se, přičemž nedopalek hodil za hlavu.</div><div>,,No fakt! A teď leží na ošetřovně a Pomfreyka se mu HO snaží nechat znovu narůst." kácel se smíchy Sirius.</div><div>,,Kecáš!" okomentoval to James nadšeně, protože drby on miloval asi stejně jako Lilyan Evansovou. Ach ten bláhový idiot! Kdyby jen věděl, že druhý den se k němu Lily začne lísat a skočí s ním do postele! Kdyby jen věděl, že to udělá jen proto, aby malému Snapíkovi (kterého nenosila pod srdcem, nýbrž v děloze) zajistila tátu - sponzora a dům v Godrikově dole!</div><div>,,Jo. Prej už mu nenaroste. Zapíchli mu do panděra nějakou trubičku, aby mohl na záchod, ale už si prej asi neužije..." soucitně se zašklebil Sirius, který by bez sexu nevydržel ani dvě hodiny.</div><div>,,Fuj." ohodnotil to Potter a opět se zadíval na tank stojící v rohu.</div><div>,,Kam furt čumíš?" snažil se Black zaostřit pohled, ale vzhledem k množství zkonzumovaného alkoholu se tento cíl jevil jako nereálný.</div><div>,,Neprojedeme se?" navrhl, protože mu vykouřený trolí trus dočista zakalil mozek.</div><div>,,Ale jo! Dobrej nápad!" nadchl se Tichošlap a pokusil se vstát. A poněvadž byl Potter v lepším stavu, tak k již zmiňovanému tanku dorazil dříve.</div><div>,,Na co myslíš, že je tahle...roura?!?" podíval se na část tanku zvanou kanón.</div><div>,,Není to třeba dalekohled, vole?" dolezl k němu Black a jal se drápat nahoru směrem k "dalekohledu".</div><div>,,Nebo třeba obří kaleidoskop! Jeden jsem měl, když jsem byl ještě prcek..." sdílel jeho nadšení James.</div><div>,,Já měl jenom jednoho domácího skřítka na mučení..." povzdychl si Black a v hloubi duše zatoužil po pestrobarevném kaleidoskopu.</div><div>,,Taky dobrý..." mávl rukou James a v hloubi duše zatoužil po skřítkovi, na kterém by si mohl trénovat útočná kouzla.</div><div>,,Nic tam není! Nic barevného...asi to bude dalekohled...zavřenej...." smutně zkonstatoval Black jen co se podíval do hlavně kanónu.</div><div>,,Ukaž!!!" nechtěl tomu uvěřit James a též se podíval do hlavně.</div><div>,,Víš co? Určitě se to bude otvírat někde vevnitř... Otevřeme to a podíváme se na hvězdu Sirius... Samozřejmě že ne na mě! Na nebíčko!" zatleskal Black a hrnul se dovnitř tanku. James ho poslušně (a s menšími potížemi s rovnováhou) následoval.</div><div>,,Tak teda nevím, čím se to otvírá..." podrbal se na hlavě Sirius a hypnotizoval desítky páček uvnitř tanku.</div><div>,,Ty si vůl, Tichošlape! I Petr by přišel na to, že ten dalekohled se odtemní tou největší červenou páčkou!" znalecky promluvil James a vrávoravým krokem se vydal k řídící desce.</div><div>,,Já! Já! Já to zmáčknu!" předběhl ho nadšenec Sirius Black a vší silou trhnul za páčku.</div><div>Následovala ohlušující rána a tank sebou vlivem odstředivé (?) síly trhnul dozadu.</div><div>James se zřítil na zem. Black se rozplácl o stěnu a již zmiňovaná obrovská rudá páčka se mu zabodla do VELICE choulostivých míst.</div><div>,,ÁÁÁUUU!" zachrčel bolestí paralyzovaný Sirius.</div><div>,,Ono to vystřelilo!" zaradoval se James a vylezl z tanku.</div><div>,,Myslíš, že ta zeď, co v ní je díra, je nosná?" natočil Black hlavu na stranu, jen co vyhlédl z vozidla a uviděl díru skrz dva metry tlusté kameny.</div><div>,,Asi ne...dyť je to "krajní" zeď..." mávl James rukou a podíval se na Bradavické pozemky.</div><div>,,Máme to jak východ na terasu...ještě by to chtělo přistavět terasu..." zauvažoval Black.</div><div>,,POTTERE!" kde se vzala, tu se vzala, zjevila se Lilyan Evansová ve vstupním portrétu do místnosti. Dýchánek ve skleníku už pravděpodobně skončil.</div><div>,,Ahoj lásko..." prohrábl si rukou vlasy.</div><div>,,HOŘÍ! HONEM PRYČ! HOŘÍ!" ignorovala ho Lily.</div><div>,,Kde?" rozhlédl se Black. Pohledem se zastavil na zčernalé zdi a dvoumetrových plamenech šlehajících z pohovky.</div><div>,,Aha, tady." inteligentně natočil hlavu na stranu.</div><div>,,Možná bych se měl odnaučit házet nedopalky za hlavu..." zauvažoval James.</div><div>,,POTTERE! TOS ZAPÁLIL TY?" zaječela Lily a hledala hůlku po kapsách. Výsledkem bylo pouze to, že jí na koberec vypadlo balení nekvalitních (jak zjistí druhý den) kondomů.</div><div>,,Ale Lily, lásko, to byla nehoda!" obhajoval se. Rudá Lily zřejmě usoudila, že hůlka zůstala ve skleníku, rychle sebrala balíček ležící na podlaze a vzpurně se na Pottera podívala.</div><div>,,UHAS TO! DĚLEJ!" přikázala.</div><div>,,Bez obav! Už se na tom pracuje!" ozvalo se z útrob tanku, který se zčistajasna dal do pohybu.</div><div>,,KURVA, BLACKU, ZASTAV TO! ZASTAV TO!!!" zařvala zděšeně Lily.</div><div>,,Nejlepší je plameny udusit..." odpověděl z rozjetého tanku znalec Black.</div><div>,,Lily, lásko, nač tak silná slova?" něžně se zeptal James, kterého ani trochu nežralo nebezpečí uhoření.</div><div>,,Trochu důvěry, prosím!" odpověděl Black a snažil se nasměrovat tank na epicentrum požáru.</div><div>,,JAMESI! ZASTAV HO! PROSÍM!" hystericky zaječela Lily na pokraji zhroucení.</div><div>,,Na co máš ty kondomy, Lily?" podezíravě se na ni zadíval Potter a okázale ignoroval Blackův záchranný manévr.</div><div>,,JAMESI! PROSÍM!UDĚLEJ NĚCO!" zaštkala Lily a přitiskla se ke zdi, aby byla od Siriuse co nejdál.</div><div>,,Kde jsi vůbec byla celou noc?" nakrčil James čelo.</div><div>Ozvalo se zapraskání dřeva. To Black přejel druhou pohovku než měl.</div><div>,,Panebože...." vydechla Lily a v očích se jí zračil strach.</div><div>,,Kdes byla?" tlačil na ni James.</div><div>,,On jede přímo na nás..." roztřesenou rukou ukázala na přibližující se tank. James ležérně natočil hlavu.</div><div>,,Ty demente! ZPÁTEČKU!" zařval a ihned nato se otočil zpět na Lily, aby mohl pokračovat ve výslechu.</div><div>,,Jasný! Sorry, vole!" odpověděl Black a kupodivu opravdu začal couvat. Těsně minul pohovku a narazil do zdi. Komnata se otřásla a na zdi vedle krbu se objevila táhlá prasklina jako palec široká.</div><div>,,Nosná zeď..." vydechla Lily při pohledu na naprasklou plochu.</div><div>,,Vidíš, já ti říkal, že tamta nosná nebyla!" vítězoslavně se zazubil James.</div><div>,,Je to hotovo!" vystrčil ruku z tanku Sirius a ukázal vztyčený palec. Tank stál přímo na místě, kde se dříve nacházela hořící pohovka.</div><div>,,CO SE TO TADY DĚJE?!?" vletěla dovnitř profesorka McGonagalová s natáčkami na hlavě a v chlupatých růžových papučkách.</div><div>,,My jsme prosím...větrali a testovali statiku hradu..." zcela vážně odpověděl Black.</div><div>,,VĚTRALI?" spadla profesorce čelist při pohledu na dva metry vysokou a dva metry širokou díru ve zdi.</div><div>,,Ehm...paní profesorko...vaše protéza..." ozvala se Hujer Evansová. Naznačovala profesorce, že tak za tři sekundy jí z ústy vypadnou umělé zuby.</div><div>,,ŠTATIKU?" nevěnovala jí profesorka žádnou pozornost a pro změnu zůstala zírat na prasklinu vedle krbové římsy. Protéza s nechutným cvaknutím dopadla na zem. Šišlání se stalo nevyhnutelným.</div><div>Potter kajícně přikývl.</div><div>,,OKAMFITĚ ŠE ŠEBERTE A PADEJTE DO ŠEDITELNY! VY TAKÉ ŠLEČNO EVANŠOVÁ! TO ŠEM ŠI O VÁŠ NEMYŠLELA!" zahromovala Minerva.</div><div>,,Ale paní profesorko! To tady Potter a Black..." začala Lily ublíženě a zapíchla Jamesovi do hrudi ukazováček.</div><div>,,UŽ ŠEM ŽEKLA!" zaječela Mcgonagalová. Lily popotáhla, propálila pohledem Pottera a rázným krokem vykročila k ředitelně. Tichošlap pokrčil rameny, navzájem se s Dvanácterákem podepřeli a vydali se za zrzavými vlasy.</div><div>Pro dnešek toho měli už taky dost.</div><div>Hodiny odbily půlnoc.</div><div>,,Co dneska podnikneme?" okamžitě zareagoval James.</div><div>,,Chtělo by to něco speciálního...včera byla celkem nuda..." nadhodil Black a pomalu se sunul do Brumbálovy pracovny...</div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/dva-poberti-v-tanku http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/dva-poberti-v-tanku JEDNORÁZOVKY Mon, 03 Nov 2008 15:54:08 +0100 <div><span style="false">Řetězák od Tinky psaný 1.11.2008......</span></div><div><span style="false"><em>PS.: Připomínám, že prosím o komenty k poslední kapitole Světice...</em>.</span></div><hr /><div><br /></div><div><span style="false">1. KOLIK JE HODIN ???<br />12:56<br />2. JAK ZNÍ TVÉ JMÉNO PODLE RODNÉHO LISTU ???<br />Kateřina Anna<br />3. PŘEZDÍVKY ???<br />Holanďanka =D, Satanka, Agi, Smrtijedka....je toho hodně =D<br />5. KTERÝ DEN DOSTANEŠ SVŮJ DALŠÍ NAROZENINOVÝ DORT ???<br />nedostávám narozeninové dorty =D<br />6. MÁŠ NĚJAKÉ OBLÍBENÉ ZVÍŘE ???<br />Pavouci, hadi, myšky....a taky ŽELVY =D<br />7. JAKOU MÁŠ BARVU OČÍ ???<br />převážně modro-zelená<br />8. A VLASŮ ???<br />od přírody blondééé, od holičky světle hnědá<br />9. MÁŠ PIERCING ???<br />ne<br />10. A TATTOO ???<br />ne<br />11.A CHCEŠ PIERCING NEBO TATTOO ???<br />JO =D piercing!!!<br />12. NEJOBLÍBENĚJŠÍ ZEMĚ ???<br />Island, Norsko, Nový Zéland, Anglie....<br />13. JAKOU BARVU MAJÍ TVOJE PONOŽKY ???<br />bílou<br />14. KAM BYS RÁD(A) CESTOVAL(A) ???</span></div><div><span style="false">Island, Norsko, Nový Zéland....<br />15. TVŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FILM ???<br />těch je....HODNĚ =D Ale nedávno jsem byla na filmu Dva dny v Paříži. Celkem povedené...<br />16. JSI MOMENTÁLNĚ ZAMILOVAN(Á) ???<br />zabiju ho! zabiju ho! ZABIJU HO! A zamilovanost už mě přešla. Dnes v 9:26 =D<br />17. TVÉ NEJOBLÍBENĚJŠÍ JÍDLO ???<br />čokoláda<br />18. MÁŠ SVŮJ OBLÍBENÝ DEN V TÝDNU ???<br />sobota<br />19. NEJOBLÍBENĚJŠÍ SERIÁL ???<br />Doktor House<br />20. JAKOU POUŽÍVÁŠ ZUBNÍ PASTU ???<br />bělící =D<br />21. MÁŠ SVOJI NEJOBLÍBENĚJŠÍ RESTAURACI ???<br />mám oblíbenou ČAJOVNU a HOSPODU =D<br />22. TVOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ KVĚTINA ???<br />nemám nejoblíbenější kytku =D (ale kdysi mi přišla kytice kapradí =D tak jsem ji tomu klukovi omlátila o hlavu....a pak jsem zjistila, že to má něco společného s květomluvou =D)</span></div><div><span style="false">23. NEJOBLÍBENĚJŠÍ SPORTY ???<br />tenis, squash, plavání, brusle....<br />24. TVŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FAST-FOOD REUSTAURANT ???<br />nemám nejoblíbenější..... prostě jím, kde se dá....=D<br />25. CO NEJRADĚJI PIJEŠ ???</span></div><div><span style="false">co je zrovna po ruce.....=D (Beton má taky něco do sebe....ale to jen na oslavách =D)<br />26. JAKOU BARVU MÁ TVŮJ POKOJ ???<br />bílou<br />27. KDE VIDÍŠ SEBE ZA 10 LET ???<br />na vejšce medicíny? =D<br />28. OD KOHO JE POSLEDNÍ MAIL, KTERÝ TI PŘIŠEL ???<br />hmmm...nevím, neznám =D Spamy nečtu =D=D=D<br />29. KDY CHODÍŠ SPÁT ???<br />okolo půlnoci<br />30. KTERÝ PŘEDMĚT NESNÁŠÍŠ VE ŠKOLE ???<br />občanka, chemie, zeměpis...<br />31.KTERÝ FILM JSI VIDĚL NAPOSLED ???<br />Dva dny v Paříži =D (mimochodem....doporučuju!!!)<br />32.JAKÉ TALÍŘE MÁTE V KUCHYNI ???<br />modrobílé<br />33.KTEROU KNIHU PRÁVE ČTEŠ ???<br />Myslím že se to jmenuje Přes okraj propasti....ale je to děsná kravina, asi to ani nedočtu....<br />34. CO JE NA TVÉ PODLOŽCE POD MYŠÍ ???<br />Takovej hezkej brunet v kuchyňské zástěře =D =D =D<br />35. CO TĚ NAPADNE JAKO PRVNÍ, KDYŽ SE RÁNO VZBUDÍŠ ???<br />Doprdele!!!!<br />36. OBLÍBENÁ BARVA ???<br />fialová...<br />37. KOLIKRÁT NECHÁŠ ZVONIT TELEFON, NEŽ HO ZVEDNEŠ ???<br />podle toho, kdy k němu doběhnu (jednou jsem měla 400 nepřijatých hovorů =D)<br />38. MÁŠ RÁD(A) RYCHLOU JÍZDU ???<br />JOOOOOOOOOO<br />39. KDYBYS MOHL(A) POTKAT NĚJAKOU OSOBU, ŽIVOU I MRTVOU, KTERÁ BY TO BYLA ???<br />asi kamarádka, co se před půl rokem zabila při autonehodě...<br />40. KDYBY SIS MOHL(A) VYBRAT JAKÉKOLI ZAMĚSTNÁNÍ, KTERÉ ???<br />lékařka (pediatrie)<br />41. BYL(A) JSI NĚKDY OPRAVDU ZAMILOVAN(Á ) ??? KOLIKRÁT ??</span></div><div><span style="false">dvakrát<br />43. OBLÍBENÝ SPORT KE SLEDOVÁNÍ ??<br />fotbal, formule, tenis....toho je =D<br />44. KEČUP NEBO HOŘČICE ???<br />kečup</span></div><div><span style="false">45. NEJKRÁSNĚJŠÍ MÍSTO, KTERÉ JSI NAVŠTÍVIL(A) ???<br />Fjordy<br />46. VANILKA NEBO ČOKOLÁDA ???<br />čokoláda<br />47. HOROR NEBO KOMEDIE ???<br />horor<br />48. MOŘE NEBO HORY ???<br />Madeira =D tam je oboje<br />49. TEPLO NEBO ZIMA ???<br />podle nálady....<br />50. KOLIK JE TEĎ HODIN ???<br />13:13<br />51. KDO BY V TOM MĚL POKRAČOVAT ???</span></div><div><span style="false">nechám to na vás....ať si to napíše, kdo chce....</span></div><div><span style="false">nebudu nikoho nutit....</span></div><div><br /></div><div><span style="false"><br /></span></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/retezak http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/retezak řetězáky Mon, 03 Nov 2008 12:43:00 +0100 <div>No a zbytek...</div><div>Nějak se mi ty fotky nelíbí ....</div><div>Prostě fotografka ze mě určitě nebude...</div><div>PS: Opět fotky bez jakýchkoli úprav. Nejsou přibarvované, ani zesvětlované atd...</div><hr /><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/469/148/2bffe9e001_36390500_o2.jpg" /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/744/854/5f949f6b19_36390480_o2.jpg" /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/811/252/3aa0d5d3b2_36390524_o2.jpg" /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/946/483/7e83c4de00_36390456_o2.jpg" /></div><div><img width="757" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/137/669/c3925c3c1a_36390438_o2.jpg" /></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/do-tretice-vseho-zleho-agi-foti-xd http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/do-tretice-vseho-zleho-agi-foti-xd OSTATNÍ DÍLKA ŠÍLENÉ RUKY Sun, 02 Nov 2008 17:43:14 +0100 <div>A další blbinky jednoho devět let starého digitálu...</div><div>Kraksna jedna stará....ale třeba JEŽÍŠEK přinese novej...</div><div>A zase prosím o komenty...</div><div>PS.: A dodatečně prosím i o komenty k poslední kapitole Světice bez svatozáře...</div><div>PPS.: Opět fotky bez jakýchkoli úprav...</div><hr /><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/142/227/f9e6c351f4_36390212_o2.jpg" /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/655/637/f6ece55cdb_36390391_o2.jpg" /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/773/372/388faee730_36390357_o2.jpg" /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/276/853/0cc3d112f2_36390402_o2.jpg" /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/268/657/a641337f5f_36390424_o2.jpg" /></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/agi-proste-foti-i-kdyz-ji-to-nejde-xd http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/agi-proste-foti-i-kdyz-ji-to-nejde-xd OSTATNÍ DÍLKA ŠÍLENÉ RUKY Sun, 02 Nov 2008 17:37:24 +0100 <div>No tak jsem fotila...teda SNAŽILA JSEM SE FOTIT . Výsledek je bídný. Ale co...</div><div>Focení mě strašně baví a strašně mi nejde...celkem ironie...</div><div>No tak při focení těchhle fotek jsem si uhnala angínu .</div><div>Takže jsem chcíplá...</div><div>No nic no, komentujte, komentujte, komentujte....</div><div>PS.: Kritika potěší </div><div>PPS.: TY FOTKY NEJSOU UPRAVENÉ!!! ANI JAS, KONTRAST, BARVY, PROSTĚ NIC!!! DALO BY SE ŘÍCT, ŽE JSOU SVÝM ZPŮSOBEM BIO...</div><hr /><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/239/358/0d5b40bfd8_36390232_o2.jpg" /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/636/642/3883a793f5_36390277_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/001/313/d2869cfcd6_36390332_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img width="768" height="576" title="?" alt="?" class="center" src="http://nd01.jxs.cz/269/686/fa3be840a7_36390346_o2.jpg" /></div> http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/ach-boze-agi-fotila-d http://agnes-lore-ley.blog.cz/0811/ach-boze-agi-fotila-d OSTATNÍ DÍLKA ŠÍLENÉ RUKY Sun, 02 Nov 2008 17:28:19 +0100