50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

Nerozumět. Nechápat. Nevědět.

18. ledna 2009 v 12:48 | Frustrovaná Agi |  JEDNORÁZOVKY
No...eh...jsem nějaká hyperaktivní :D
Prostě...konečně je tu ta slibovaná jednorázovka pro Hope :D až na jeden detail... :D
Nedodržela jsem zadání. Tudíž budu psát ještě jednu :D
Měl tam být happyend...není :D
Teda zezačátku je vidět, že to směřovalo ke šťastnému konci...ale...v polovině se to nějak zlomilo. Popadla mě taková divná nálada...
A tohle z toho vzešlo.
Neberte to moc vážně.
Byla to jen chvilková poblázněnost mysli :D
Ovšem zadání bylo tzv. silná romantika :D
To jsem snad dodržela :D
Nic romantičtějšího už doopravdy nedokážu...
Prosím o komentáře..
PS: Vím, že ten konec jsem hodně přehnala, ale hepáč mi tam prostě nepasoval...
PPS: Věnováno samozřejmě Hope :D
PPPS: První komentář mi může zadat další jednorázovku (to neplatí pouze pro Hope!!! :D) (samozřejmě vím, že v jednorázovkách na přání mám nějaké resty, ale věřte...stihnu to :D)
PPPPS: Tak snad vás tenhle příběh donutí se malinko zamyslet. nad čím? Nad smyslem přetvářky. Protože až si jednou uvědomíte, že to je na nic, tak může být pozdě...
PPPPPS: A nezapomeňte okomentovat včerejší kapitolu k Světici :)

,,Blacku! Nemůžeš dávat pozor?!?" zaječela Hope. Sledovala, jak se tmavomodrý lektvar rozlévá po kamenné podlaze. Nasucho polkla.
,,Snad se tak moc nestalo!" protočil oči v sloup.
,,Nic se nestalo? NIC SE NESTALO? Právě jsi mi zajistil další rok navíc na téhle škole! A možná nejen to!!!" bezmocně se zasmála a cílila podivný tlak v očních důlcích. No tak, Hope! Snad se tu nerozbrečíš!
,,Cože?" nechápal.
,,Gratuluji Blacku. Tohle," ukázala na tmavěmodrý flek na podlaze, ,,je moje seminární práce z lektvarů. Makala jsem na tom měsíc. Mám to odevzdat za půl hodiny. Ovšem díky tobě mě čeká opakování šestého ročníku. Doufám, že jsi sám se sebou spokojený!" křičela na něj. V očích jí pálily slzy. Sakra! tohle přece nechtěla! Tolik se snažila! Tak hrozně moc! Snažila se a on to všechno zkazil. Připadala si, jako by jí nafackovali. K čemu je snaživost?!? On se nesnaží. Nikdy. A bez problému složí všechny zkoušky. Samozřejmě to nezapomíná připomenout všem okolo. Jak ona ho nesnášela!!!
,,Tak to mě mrzí." pronesl lhostejně.
,,Ne. To tě teprve mrzet bude! Chápeš vůbec, co se ti povedlo? Zničit mi život! Co si myslíš, že udělá otec, až zjistí, že jsem proletěla? Víš, Blacku? Víš, co se stane?" hystericky se rozbrečela.
,,Dostaneš kázání, domácí vězení a nedostaneš dárky k narozeninám?" ušklíbl se.
,,Ty jsi tak povrchní! Pravý Black! Co můžeš vědět? děláš si legraci z cizího neštěstí! Ty o mně nevíš nic. NIC, BLACKU! NIC! Nenávidím tě! Nenávidím!" svezla se podél zdi a brečela do dlaní.
,,Hysterko." odfrkl si.
,,Hysterko? Blacku, copak si ani po šesti letech nepamatuješ moje příjmení?" nevěřícně na něj pohlédla. slzy jí na tvářích vykreslovaly potůčky a stékaly po krku. Sirius sledoval jejich cestičku a podíval se i trochu níž... :D
,,Hallová?" zkrabatil čelo přemýšlením. Ledově se zasmála a nevěřícně zavrtěla hlavou.
,,Hallstoneová! Ta smrtijedská rodinka! Tvoje matka je oproti tomu slabý kafe!" smála se se známkami hysterie v hlase.
,,Tvoje matka je ta Smrtijedka?!? Ta Hallstoneová?!?" vyvalil oči v nefalšovaném překvapení.
,,Oh! Jak jsi TAKTNÍ! Jsme v Nebelvíru jen dva krvezrádci a ty si to ani nedokážeš zapamatovat!" zašeptala potichu a opět složila hlavu do dlaní.
,,Hmm..to jsem nevěděl..." zamyslel se.
,,Tak teď to víš." hořce se zasmála a zvedla se ze země.
,,Omlouvám se. Nechtěl jsem." ozvalo se za ní, když už se otočila k odchodu.
,,Tak to jsem moc ráda, že tě to mrzí. Jo a Blacku, až někde najdou pohozenou moji mrtvolu, tak doufám, že ti bude jasné, kdo za to může." ušklíbla se a pomalu odcházela.
,,Hallstoneová?" doběhl ji. Mlčky, aniž by se otočila, na něho počkala.
,,Co je? Nezpůsobil jsi už škody dost?" vydechla rezignovaně. Žaludek se jí svíral strachy. Očekávala reakci svého otce. Už jednou ji málem zabil. Myslela, že se zblázní, když se svíjela pod červeným paprskem. Hrozně to bolelo. Jako by jí někdo pomocí střepů rozřezával kůži. Jako by jí škrtil. Jako by jí ždímal plíce. Nemohla se nadechnout...nemohla dýchat...a ta bolest...
Zatřepala hlavou, aby zahnala vzpomínky. Tolik chtěla mít normální rodiče. Mudly. Nezáleželo jí na čistotě krve. Chtěla jen lásku. Chtěla tak moc?!?
,,Proč ses nikdy nezmínila, že jsou tvoji rodiče Smrtijedi?" zeptal se.
,,Blacku, kdyby ses díval okolo sebe, kdyby ti záleželo i na někom jiném, než na sobě, tak bys to věděl. Koneckonců, teď už je to jedno. Myslíš, že otec s matkou a možná i bratr nechají bez povšimnutí, když zesměšním jejich jméno? Blacku, jak jsi naivní a sebestředný..." smutně zavrtěla hlavou.
,,Budou tě mučit?" opatrně se optal.
,,Doufám. Doufám, že mě budou JEN mučit. Doufám, že mě rovnou nezabijí jako obtížný hmyz." zasmála se hraným smíchem.
,,Proč to někomu neřekneš?" nepřestával pokládat otázky. Připadala si jako u výslechu. Připadalo jí to celé směšné. Celé zbytečné. Žaludek se jí houpal, v těle se jí rozléval pocit smíření. Pocit smíření s tím, co přijde..a možná i...úleva?
,,Komu? Lily? Proč bych ji měla vystavovat nebezpečí? Na mně nezáleží, ale nebudu ničit život i jiným..." zadívala se do prázdna a hřbetem ruky si setřela slzy.
,,Když to někomu řekneš, tak se ti uleví." prohlásil. Překvapeně se na něj podívala, jako by si právě něco uvědomila.
,,Řekla jsem to tobě." rozesmála se hořce.
,,Ale já ti nemůžu pomoci." nechápal.
,,Můžeš." oponovala zcela vážně.
,,Jak..?" pořád jí nerozuměl. Divil se, jak je možné, že mu unikala. Jak je možné, že si jí nikdy nevšiml... Byla mu tak moc podobná.
,,Obejmi mě." požádala.
,,Cože?" vyvalil oči.
,,Obejmi mě." zopakovala s mírným úsměvem na tváři. když nebyl ve společnosti, byl docela milý. Nebyl tak hrozně...namyšlený a sobecký...tak namachrovaný...
,,Proč?" odhrnul si vlasy z čela.
,,Než umřu, chci mít pocit, že mě má někdo rád. Nic neříkej. Prosím. Já jsem s tím smířená. Vlastně to bude...vysvobození..." vysvětlila. Chvíli na ni soustředěně hleděl. Pak se k ní pomalu přiblížil a lehce ji obejmul. Byla tak...maličká... Jemně si položil hlavu na temeno její hlavy a pousmál se. Co to tady dělal? Nechápal svoje chování...bylo to tak..neskutečné. Ale asi potkal prvního člověka, který byl schopen pochopit jeho pocity. Protože byla ve stejné situaci... Celé roky se tu míjeli... Najednou cítil potřebu to pískle chránit.
,,Mrzí mě to." zachraptěl do ticha.
,,Co?" zeptala se a tiskla se k němu. Nemohla uvěřit tomu, že se tu objímá s Blackem. S tím namyšleným Blackem. Opravdu byl takový sobec? Nebo to jen hrál? Nebo to snad hraje teď?
,,To s tím lektvarem. Nešlo by to nějak napravit? Zajít za Brumbálem. Promluvit si s Křiklanem..." zkusil to.
Zakroutila hlavou.
Litoval, že ji nepoznal dříve. Litoval toho, jak se choval. Ona byla první, před kým nic neskrýval. S hořkostí si vzpomněl, jak se k sobě chovali před dobrými deseti minutami. Uráželi se a křičeli na sebe. A teď? Podíval se na světlehnědé vlasy. Teď se tu objímají na chodbě a baví se jako bratr se sestrou.
,,I tak jsem už nadělala dost problémů. Bratr to tak nenechá. Matka to tak nenechá. Otec to tak nenechá. Nač se o něco pokoušet?" zamumlala mu do košile. Cítil, jak se mu slzy rozpíjí na košili a studí do ramene.
,,Vzepři se. Já to dokázal." potichu zašeptal.
,,Ale Blacku! Já nejsem ty! Já jsem srab! Nemám na to sílu..." bezradně vydechla.
,,Siriusi." opravil ji.
,,Siriusi." mírně se usmála.
,,Proč jsem si tě nikdy nevšiml?" zeptal se podruhé.
,,Nedíváš se okolo." odpověděla upřímně.
,,Ale teď jsem se rozhlédl. A viděl jsem něco...někoho, kdo je mi strašně podobný. Je hezká, dobře se mi s ní povídá, nemusím před ní nic skrývat a hlavně...je v pěkném srabu." usmál se.
,,Tohle...nejde." jemně se od něj vyprostila.
,,Chtěla jsi, abych tě obejmul a...nemluvila jsi tak nenávistně jako prvně..." nechápal to. Nechápal nic.
,,Chtěla jsem jen cítit někoho u sebe. Na chvíli. Promiň." odtáhla se a kajícně sklopila oči k zemi.
Nevyznal se v ní. Chvíli jí rozuměl, ale pak...udělala něco, co ho vyvedlo z míry. Fascinovala ho. Je možné, aby na ni změnil názor během několika minut? Jde to vůbec? Jak se mu dokázala tak rychle dostat pod kůži? Protože se mu svěřila? Protože byla stejná jako on? Protože byla neobyčejná? Protože ho zaujala? Protože mu dovolila, aby ji poznal blíž? Nevěděl. Nechápal.
,,Půjdu." poznamenala tiše. Kývl. Vzdalovala se mu. Mizela v mlze. Nechtěl, aby šla. Nechtěl, aby zůstala a dál se mu dostávala do srdce. Co vlastně chtěl? Co si přál? Netušil.
Pomalým krokem se vzdálila. Smířená s tím, že tenhle život nemá cenu. Ale už se nenechá znovu mučit. Už ne. Byla ráda, že ho poznala i jinak. Alespoň věděla, že není sama. Že v tom není sama... Možná si přála, aby ji zastavil. Možná si přála, aby nic neudělal. Co si vlastně přála? Nevěděla. Nechtěla vědět.
Díval se za ní. Za tou, kterou poznal a hned mu učarovala. Zaklepal hlavou a zamyšleně se toulal hradem. Přemýšlel. Přemýšlel nad tím, jak se choval. Nad svou maskou. Choval se jako Black. Schovával se pod masku. Bál se. Bál se, že mu někdo ublíží. Ani Jamesovi neotevřel srdce doširoka. Nechtěl se spálit...tak proč dnes? Proč se choval tak, jak se choval? Čím to bylo? Nerozuměl sám sobě.
Tak chodil asi ještě dvě hodiny. A nakonec usoudil, že ji chce poznat blíže. Poznat někoho, kdo cítí tu samou bolest. Někoho, kdo touží po lásce. Někoho, kdo ho bude mít rád takového, jaký je. Bez masky. Usmál se. Bude milejší. Upřímnější. Změní se. Je možné, aby ho změnila? Za pár minut? Pomůže jí to vyřešit. Určitě přehání, vidí to moc černě. V Bradavicích je bezpečno. Nejbezpečněji na světě. Co by se jí tu mohlo stát? Pomůže jí to vyřešit. Vzepřít se. Ona to dokáže. Věřil jí. Poprvé v životě měl pocit, že život má smysl...
Došel do společenky.
,,Evansová?" utkvěl pohledem na plačící Lily.
,,PROČ? PROČ? PROČ?!?" ječela zoufale.
,,Co se stalo?" obrátil se na Rema.
,,Hope. Ona...spadla z Astronomické věže..." polkl Rem a zamrkal.
Sirius na něho zůstal zírat. Hope?
,,Hope Hallstoneová?" ujistil se bezbarvým hlasem. To přikývnutí ho zničilo. Je možné ztratit spřízněnou duši? Je možné někoho najít a hned ho ztratit? Je možné někomu rozumět a nerozumět zároveň? Je to možné? Je to sen? Proč? Co udělal špatně? Proč nemůže najít člověka, který by ho chápal? Chápal ve všem?
Beze slova odešel do ložnice.
,,Ale já byla u jezera! Já to viděla! Někdo tam byl s ní. Shodil ji. JÁ TO VIDĚLA!!! Říkala, že chce být chvíli sama. Nechala jsem ji jít! Ale ona neskočila. Já to viděla! JÁ TO VIDĚLA!!!" slyšel fňukající Lily, která se nechávala utěšovat Jamesem.
,,Ale Lils, určitě jsi jen rozrušená. Hope prostě neunesla, že proletěla z lektvarů a zklamala rodiče. To se stane... Určitě si jen namlouváš, že ji někdo shodil..." chlácholil ji James.
,,Ne! proč mi nikdo nevěří? Já jsem to viděla! Viděla jsem, jak ji shodil! Viděla jsem to! slyšela jsem ji křičet! Hned jsem tam běžela. Nevěděla jsem...že to je Hope. Prostě tam ležela. V tý trávě a všude okolo krev... Ona by to neudělala! Ona CHTĚLA žít! Jak se ty skelné oči dívaly do nebe. A tak divně přetočené nohy... Pořád ji vidím.... Ona se...usmívala... Hope! Hope! HOPE!" rozbrečela se do dlaní.
Šel po schodech a nechápal.
Nechápal, proč ji nezadržel.
Nechápal, proč si jí nevšiml dřív.
Nechápal, proč nic neudělal.
Nechápal, proč je k němu život tak neférový.
Nechápal, proč se to muselo stát.
Nechápal, co s ním udělala.
Nechápal, jak je možné, že nevěřil vážnosti situace.
Nechápal prostě nic.
Bylo mu, jako by mu někdo v dlaních rozehřál srdce. A pak ty dlaně zmizely. Jen to srdce bilo. Nebo snad nebilo? Zastavilo se opět? Proč si připadal, jako by mu ostrým drápem rozryly to skomírající srdce a krev tekla do celého těla? Ta bolest. Byla to bolest? Ta bezmocnost. Byla to bezmocnost? Ta beznaděj... Byla to beznaděj? Ano. Byla.
A v uších mu zněla jedna věta: ,,Jo a Blacku, až někde najdou pohozenou moji mrtvolu, tak doufám, že ti bude jasné, kdo za to může..."
Proč?
Proč?
PROČ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 18. ledna 2009 v 13:25 | Reagovat

na to, že jsi mě právě zabila, tak to beru docela dobře =oD

povídka byla krásná, moc se mi líbila :o) a musím říct, že mi ani nevadí, že jsem se nedočkala happyendu :o) jenom by mě zajímalo, kdo hlavní hrdinku shodil...tipuju, že brácha...

2 Gigi Gigi | Web | 18. ledna 2009 v 15:28 | Reagovat

teda, Agnes...klobouk dolů:-) to bylo opravdu krásné...smutné,ale krásné...

3 Gigi Gigi | Web | 18. ledna 2009 v 15:29 | Reagovat

joo a zadám ti hned další

4 Gigi Gigi | Web | 18. ledna 2009 v 15:31 | Reagovat

takže... doba pobertů, hlavní postava...jááá:-D Ginger,jo??...okej...noo,hoď tam prosím hepáč,teď to opravdu potřebuju...noo, a děj asi nechám na tobě...hlavně,ať neskončím s Pettigrewem, prosííííím!!!!!!

5 tonks tonks | Web | 18. ledna 2009 v 16:31 | Reagovat

veľmi smutná poviedka :( skoro až depresívna, ale zas, nemôžeme sa u všetkých tvojich poviedok len smiať, dakedy nezaškodí pár sĺz... :.( bolo to veľmi pekné ;)

6 alex alex | Web | 18. ledna 2009 v 17:23 | Reagovat

Krása! I když mám radši šťastný konec,tohle bylo taky krásný

7 Lenka Lenka | E-mail | Web | 19. ledna 2009 v 14:37 | Reagovat

Bylo to opravdu krásné. Opravdu moc povedené, ten špatný konec se tam báječně hodil...bylo to...hezké. Děkuji za nádherný zážitek.

8 tija12 tija12 | E-mail | Web | 19. ledna 2009 v 17:10 | Reagovat

Hezké.

9 Nakuta Nakuta | Web | 20. ledna 2009 v 16:55 | Reagovat

Četla jsem a napadlo mě: proč se k ní tak chová? To nesmí...

Četla jsem a napadlo mě: Proč se ona vzdává? Musí žít!

Četla jsem a napadlo mě: Je sentimentální, že si až po tolika letech otevřeli jeden k druhému srdce...A takhle...

Četla jsem a napadlo mě: Strašně to prožívám. To já jsem sentimentální.

Dočetla jsem tuhle povídku, zavřela jsem pusu a řekla jsem si: Proč umřela Hope? Ona byla okouzlující, žalostné a nenaplněné stvoření...

Tahle povídka byla moc krásná, Agi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama