50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

6. kapitola

21. listopadu 2008 v 14:42 | přejetá Agi |  Světice bez svatozáře
Achjo.....konečně kapitola.... Ty prsty mi psaní komplikují více, než jsem předpokládala...
A vy jste se s těmi komentáři taky moc nevytáhli...jojo.... Nepřekročili jste ani polovinu limitu. Tohle je naposledy, kdy vám to odpouštím. Příště budu čekat klidně půl roku...
Mám divnou náladu...takovou smutnou...
A tomu odpovídá i tahle kapitola...
Kam se poděl vtip?
Spadl do kanálu...stejně jako můj pilník na nehty...budu si muset pořídit nový...
Dávám limit. Zase. No netvařte se tak!
A tentokrát opravdu kapitolu nepřidám dřív. Na to vemte jed...
Takže budu chtít....15 KOMENTÁŘŮ....

Nádech. Výdech. To zvládneš!
Nezvládnu to! Nezvládnu to!
Ovládej se!
Všichni mě budou sledovat! A já půjdu a zakopnu o vlastní nohy a a a a a a spadnu....
Mlč! Zvládneš to! Prostě půjdeš, nebudeš se dívat nikam jinam než na Brumbála a všechno bude v pohodě!
Já to nezvlááááádnuuuuu!
TICHO!
Zhluboka jsem se nadechla. Stejný postup jsem zopakovala ještě pětkrát. Nefungovalo to. Pořád jsem měla žaludek jako zauzlovaný...ruce se mi klepaly...a z břicha mi vystřelovalo chvění...
Běž! Jsi na řadě!
Nohy mě nechtěly poslouchat. Nechtěly se hnout z místa...
Jestli se okamžitě nepohneš, tak pro tebe přijdou!
Udělal jsem jeden váhavý krok a vstoupila do Velké Síně. Okamžitě se na mě upřely pohledy všech lidí.
Klopýtavě jsem se sunula k židličce. Posadila jsem se a zavřela oči, abych nemusela sledovat všechny ty zvědavé obličeje. Dělalo se mi z toho nevolno.
,,Máří Magdaléna...jak zvláštní..." promluvil klobouk. Leknutím jsem nadskočila. Z levého rohu síně se ozvalo posměšné uchechtnutí. Nemusela jsem otvírat oči, abych věděla, od koho pocházelo.
Instinktivně jsem překřížila nohy v kotnících, narovnala záda a konečky prstů pravé ruky si urovnala vlasy. Dělala jsem to vždy, když jsem byla nervózní. Moji sestru to hrozně štvalo. Říkala, že se chovám, jako bych byla nějaká šlechtična či co...

,,Kam tě poslat?" mumlal si potichu klobouk.
Kamkoli! Jen rychle pryč odsud!
,,Nač ten spěch? Jsi zvláštní osobnost... Citlivá a přitom cílevědomá. Romantická a přitom svým způsobem krutá. Nenápadná a přitom vyčnívající z davu... Milovaná a přitom nenáviděná... Statečná a přitom vyděšená každou maličkostí. Oddaná a zároveň nezávislá..." šeptal se zvláštním podtónem v hlase. Mlčky jsem seděla. jestli očekával moji odpověď, tak to nedával znát.
,,Nejsi typ, který by se hodil do jedné koleje. Myslím, že tvoje přítomnost by byla přínosem každé koleji..." pokračoval.
,,Ale?" zeptala jsem se. Možná jsem ho překvapila svým dotazem. Umím moc dobře číst mezi řádky...všímat si nepatrných maličkostí...
,,Někdy je krev to, co rozhodne. Někdy je krev to, co rozhodne o tom, kam budeš patřit. Někdy nepomůže ani tvoje přání. Někdy..." hlasem mu prosakovala otázka. Chci někam patřit? Chci? Nebo mi to je jedno? A co že to myslel tou krví?
,,Chceš někam patřit?" zeptal se přímo.
,,Nebelvír?" zkusila jsem to.
,,Trochu přesvědčivěji, prosím."
,,Nebelvír." prohlásila jsem.
,,Nejsi o tom přesvědčená." oponoval mi. Došla mi trpělivost.
,,Fajn. pošli mě tam, kam uznáš za vhodné. Stejně jsi se už rozhodl...jen si přeješ, abych tvoje rozhodnutí zvrátila!" zavrčela jsem. A pak m to došlo. to, co jsem řekla ve vzteku, byla vlastně pravda. On už se rozhodl...byla jeho volba tak hrozná?
,,Jsi bystrá...více, než je zdrávo..." posmutněle zkonstatoval.
Síní se začalo šířit šuškání. Ani jsem si neuvědomovala, jak dlouho tu už sedím. Naklonila jsem nohy napravo, aby polevilo mravenčení v levé noze.
,,Verdikt?" zašeptala jsem.
,,Poprvé za dobu své existence nepošlu studenta do koleje, do které doslova patří. Je mi líto...ale tohle nemohu. Nezasloužíš si Zmijozel...jakkoli moc se tam hodíš...není to pro tebe vhodná kolej...způsobilo by to mnoho neštěstí..." povzdechl si. Zmijozel? A sakra...
,,Nebelvír!" zakřičel s nejistotou v hlase.
Pomalu jsem se zvedla a zamířila k rudému stolu. Posadila jsem se na samý kraj a netečně poslouchala Brumbálův proslov. Věty Moudrého klobouky mi ležely v hlavě. Převalovaly se tam jako uvízlé v bažině. Chápala jsem čím dál tím míň věcí. Narážky na můj původ..."vábení" krve...neposlal mě do Zmijozelu, protože by to znamenalo pohromu.... Nic jsem nechápala. Zírala jsem na stůl plný jídla a nenamáhala se ani ochutnat. Studenti sedící vedle po mně zvědavě pokukovali. Neměla jsem hlad. Neměla jsem chuť na nic. Jediné, co jsem žádala, byly odpovědi. A ty jediné mi byly upřeny...
,,Ty nebudeš jíst?" zeptal se kdosi po mé pravé ruce. nenamáhala jsem se na něj podívat, pouze jsem zavrtěla hlavou. Ruce stále složené v klíně.
,,Pravděpodobně nemůže jíst. Je samá záhada....takoví upíři také nikdy nejedí normální stravu..." ozval se pošklebující hlas poblíž. Black. Co komu dělám?
Podívala jsem se na něj prázdným pohledem. To ho překvapilo. Asi čekal něco lepšího, než jen pasivní odpor.
,,Už ani nemluvíš?" podivil se.
Zavrtěla jsem hlavou. Co ten klobouk sakra myslel těmi narážkami na můj původ? CO?!?
,,Slečna se s námi nebaví?" provokoval Black. Pohledem jsem zůstala viset na jeho tváři a jediné slovo, které mi lezlo do mysli bylo: Vypadni. Čuměla jsem na něj, na mém výrazu nerozeznatelná jediná emoce. Bylo to, jako bych se dívala skrz něj.
,,NIKDO nebude ignorovat Siriuse Blacka." nakrabatil čelo. Kéž by mu začal hořet plášť, aby mě nechal na pokoji. Hořet! Hořet! HOŘET!
Stále jsem mu zírala do tváře.
,,Hoří ti hábit." pronesla jsem ochraptěle. Moc dlouho jsem mlčela.
Poděšeně se podíval na malý plamínek na lemu hábitu. Vedle něj stojící Potter ho jediným šlápnutím uhasil.
,,Tichošlápku....radši půjdeme..." prohlásil obezřetně. zdálo se mi to, nebo z jeho hlasu čišel...strach?
Kývla jsem hlavou a pohled stočila na desku stolu. Odpovědí mi byly vzdalující se kroky.
Co tím ten klobouk myslel? CO TÍM MYSLEL?!?
Zavrzání lavice mě upozornilo na to, že ostatní studenti odchází. To mi připomnělo Blacka. Když věděl, že má před sebou pár minut života, choval se celkem...normálně. Tedy normálně, posouzeno v ohledu na to, jak se chová teď. Nemůže mě nechat na pokoji? Nemůže mě ignorovat? Nemůže si proboha odpustit ty trapné poznámky? Nemůže mi dát pokoj alespoň on?
Pohodila jsem hlavou a také vstala. Nechala jsem se unášet davem Nebelvírských k jejich společenské místnosti. Možná bych měla začít říkat k NAŠÍ společenské místnosti. Patřím k nim. Už ano...ale jako bych nepatřila...
Jako bych nepatřila nikam...
Dav mě vtáhnul do společenské místnosti. nenápadně jsem se připojila k zástupu dívek pochodujících po schodišti. Nějak jsem nedokázala docenit krásu téhle místnosti. Dnes ne. Dnes byl můj černý den...
,,Já jsem Alicia. Alicia Cadwalladrová." ozvalo se na levé straně. Otočila jsem se za hlasem a uviděla tmavovlasou dívku silnější postavy.
,,Máří. Máří Magdaléna Genezaretská." představila jsem se. Mlčky jsme šly vedle sebe. Pokud stála o rozhovor se mnou, nevypadala na to. Stačilo jí jít vedle mě.
,,Asi budeš se mnou na pokoji se mnou. teda...chtěla jsem říci s NÁMI." studenou rukou mě chytla za paži a zastavila u masivních dveří. Tabulka na dveřích hlásala mimo jiné i mé jméno.
Já ale pohledem utkvěla na jménu Lilyan Evansová.
Vešla jsem do místnosti. Bylo to tam...fascinující. Nebyla to typicky krásná místnost, ovšem měla své kouzlo... Kouzlo věků...
Usmála jsem se nad svým přirovnáním.
,,Je tu něco vtipného?" nadzvedla obočí Lilyan Evansová sedící na posteli poblíž dveří.
,,Ne...je to tu...kouzelné..." pokrčila jsem rameny. Připadalo mi, jako bych Evansové nebyla sympatická od začátku. A co mi připadalo nejvíc nespravedlivé, bylo, že se to ani moc nesnažila skrývat. Prostě mi dala najevo, že vedle sebe budeme existovat, ale nebudeme se nadměrně přátelit. Jasný signál. Upřímný signál...
,,Tvoje postel je támhle." ukázala Alicia na postel vedle okna. Skvělé. Budu se moci dívat na hvězdy...
,,V zimních obdobích tam pěkně táhne." jen tak mimochodem poznamenala Lily. Pokouší se mi zkazit radost, nebo co?
,,Mně zima nevadí." stroze jsem odvětila a vzdala veškeré pokusy o navázání přátelství.
,,Nejíš...zima ti nevadí...nejsi ty upírka?" zasmála se Alicia, snažíc se odlehčit atmosféru v pokoji.
,,Opravdu ne." snažila jsem se na tváři vyloudit úsměv. Vylezl z toho falešný škleb.
,,Tak až si vybalíš, tak ti ukážu hrad. Teda jestli chceš." nesměle nadhodila Alicia.
,,Aby ses nepřetrhla..." zamumlala Lily na půl pusy a vytáhla si z lodního kufru starou knihu. Alicia to buď nezaslechla, nebo alespoň předstírala, že to neslyší.
,,Nemám, co bych vybalovala...jen pár kotlíků, učebnice a hábity..." usmála jsem se a snažila se vypadat šťastně. Nemám s sebou nic osobního. Nic, co by mi připomínalo domov...
,,Tak...můžeme jít?" nečekala na odpověď a vystřelila z pokoje. Pomalu jsem ji následovala.
,,CADWALLADROVÁ! Nemůžeš dávat pozor?" zaječel povědomý hlas. Zase on. Proč? Proboha proč?!? V Bradavicích jsou stovky studentů a já POŘÁD potkávám jen jeho. POŘÁD!
Obezřetně jsem sešla ze schodů a postavila se vedle Alicie. Myslím, že moji přítomnost ani nezaregistrovali. Jen jeden zvědavý pohled jsem ucítila, ale jakmile jsem se podívala směrem, odkud by mohl přicházet, nespatřila jsem nikoho, kdo by na mě zíral. Zatřásla jsem hlavou a vložila se do jejich hádky.
,,Co kdybys nás nechal projít, Siriu...ehm...Blacku?" pomalu jsem artikulovala, abych svým slovům dodala váhu. Proč se do toho vůbec pletu? Tohle nejsem já...já nevyhledávám konflikty...
,,Co za to, slečno svatá? Rande? Pusu?" zašklebil se.
Než jsem si uvědomila, co dělám, už jsem se k němu blížila. Místností to zašumělo. A najednou mi došlo, že si všichni myslí, že jej jdu políbit. Naivní to lidé....
S nepřítomným pohledem jsem se postavila na špičky a do zašeptala mu do ucha: ,,Snad nechceš, abychom tu rozdělávali táborák a jako palivo použili tvůj hábit, viď že ne?"
Odtáhla jsem se a počkala na jeho reakci. Se zamyšleným pohledem mi uhnul z cesty. Potter jen valil oči. Kývla jsem na Alicii a prošla zástupem lidí, kteří mi instinktivně uhýbali z cesty.
,,To bylo...bombastický!!" vydechla Alicia, jen co jsme vyšly na chladnou chodbu.
,,Ano?" pousmála jsem se jejímu nadšení. Jak málo někomu stačí k radosti...
,,Samozřejmě!" radost ji stále neopouštěla.
,,No...myslím, že to nebylo poslední slovo..." ušklíbla jsem se a jen tázavě nadzvedla obočí nad jejím novým návalem radosti. Ta holka byla extrém...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ďáblík ďáblík | Web | 21. listopadu 2008 v 16:59 | Reagovat

jejda mám první komentík:)) takže tahle tvoje povídka je hrozně moc vydařená...je strašně pěkná...jen tak dál:)vážně máš moc pěkný styl psaní a hlavně tahle povídka nepostrádá jistou dávku originality

2 Hope Hope | Web | 21. listopadu 2008 v 19:31 | Reagovat

ejš, to bylo krásné :o) není upír, viď že ne? :o)

3 alex alex | Web | 21. listopadu 2008 v 19:48 | Reagovat

krásné, další!

4 jayne jayne | Web | 21. listopadu 2008 v 20:19 | Reagovat

uzasna kapitolka :D:D:D..bola skvela..to co jej povedal klobuk..preco nepoviedal viac??!!!!!..dobre, je mi jasne. ze nemozes prezradit vsetko na zaciatok :D, ale aspon niecoooooo :D

a ten taborak :D:D:D:D:D..uzas..perfektna kapca..tesim sa na pokracko :))

5 jita jita | 21. listopadu 2008 v 22:30 | Reagovat

Ježíšku na křížku!xD to bylo fan-ta-sti-cké!!!

Doufám, že vážně nehodláš čekat půl roku než vložíš další kapitolu, protože to bych asi zešílela xD

ááá už teď je to doba!! Co já budu dělat než přibude nová kapitola!!! dalsi kapca! dalši kapča! dalši kapča!

6 Tracy Tracy | Web | 22. listopadu 2008 v 10:43 | Reagovat

Skvělý holka, povedla se ti XD Doufám, že další to bude rychle...Jinak sorry, moc nestíhám, ale na pár kapitolek už jsem se jukla XD

7 Envy Envy | Web | 22. listopadu 2008 v 18:19 | Reagovat

já bych ho!!! normálně to není možný!!! takovej krypl XD fakticky nemožno!! Black blbej XD hej jak si tam dala to Máří s Malfoyem se páří tak sem se začala fakt tlemit XD jelikož mé oslovení je Máří XD a Luciuska milujuuu XD a Lilyana je největší p... XD fakt kráva až mě z toho srdce usedá XD chudák holka tas nima fakt vychází XD

8 Tonks Tonks | Web | 22. listopadu 2008 v 19:04 | Reagovat

super kapitola... klobúk bol super, hoci moho povedať viac ;) a ten konie... k nezaplateniu :DDD alice sa mi páči ;)

9 jayne jayne | Web | 23. listopadu 2008 v 18:06 | Reagovat

no taaaaaaaak..ludia piste komentiky, lebo agnes nam tu nic neprida..a my urcite chceme pokracko k tejto uzasnej poviedke..prosiiiiiim..necakaj prilis dlho a hod nam sem dalsiu kapcu..ja sa fakt neviem dockat pokracka :)))

10 Trili Trili | 23. listopadu 2008 v 20:35 | Reagovat

pěkná kapitola :-)

11 Gigi Gigi | Web | 23. listopadu 2008 v 20:45 | Reagovat

moc povedená kapitola, Agi...sice docela...ne, úplně smutná....ale prostě taková neveselá...a taky byla podle mě napsaná hodně dospěle:-) víš, že já tvůj humor přímo miluju, ale tahle kapitola byla jiná a opravdu krásná... opravdu...už se těším na pokráčko...

P.S. počkám tak dva dny a jestli tady těch 15 komentů nebude,tak je dopíšu sama:-)

12 Lia Lia | 23. listopadu 2008 v 21:57 | Reagovat

noooooooo peknee..:)

13 Kris Kris | Web | 24. listopadu 2008 v 8:16 | Reagovat

Super kapitolka. Rychle se tu hromadí komentáře. Jejda. za chvíli se budeme moci těšit na novou kapitolku.

14 Lenka Lenka | Web | 24. listopadu 2008 v 14:43 | Reagovat

Páni...těším se  na pokračování...by mě zajímalo, co mu provede příště=))

15 Vivi Vivi | 24. listopadu 2008 v 16:13 | Reagovat

Jééééé to bylo hroooooooozně hustýýýýýýý!!!!!!!!!!!

16 Envy Envy | Web | 25. listopadu 2008 v 6:41 | Reagovat

hehe agnes bobane XD limit splněn XD co za to dostanem? XD

17 jayne jayne | Web | 25. listopadu 2008 v 19:48 | Reagovat

tiez sa pridavam :D..kde mame slubenu kapcu???

18 Jita Jita | 25. listopadu 2008 v 20:57 | Reagovat

jooo! další kapču! další kapču!

19 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 26. listopadu 2008 v 16:52 | Reagovat

Další kapču...další kapču...hehe XD

Četl někdo tu pasáž o zlomených prstech?

Měla bych dodat: o zlomených špatně srůstajících a jak svině bolících prstech...

Nj...mám zákaz psát dlouho na počítači :D

A levačkou to fakt nedávám..teda snažím se, ale mám zatím jenom jednu A4....takže prosím o strpení...:(

20 Envy Envy | Web | 26. listopadu 2008 v 18:43 | Reagovat

noo že jsi to ty XD XD tak ti možná ten čas sám XD XD to su hodná co XD XD a hrdě se hlásím že jsem to četla XD a buď f poho spolužáky mám dráty v celým předloktí...otevřená zlomenina a ta 10 cm dlouhá jizvička je fáákt parádní XD

21 Jita Jita | 27. listopadu 2008 v 20:46 | Reagovat

no jo!.....(*červená se, až teď jí dochází smysl slov napsaných nahoře*) .... ehm ... tak se jenom brzy uzdrav, ja snad ještě dokážu chvilku počkat  než to sroste :).... moje ruka to není, co bolí .... hlavně si s tim neudělej nic dalšího!

22 tija12 tija12 | E-mail | Web | 18. ledna 2009 v 10:29 | Reagovat

hezký

23 Alecta Black Alecta Black | Web | 8. července 2009 v 13:54 | Reagovat

waw!! :D:D Neuveritelné...
Ja som sa nasmiala a zauvažovala. Chápem, prečo jej to nepovedia, ale na druhej strane nie je to trochu nefér, nevedieť čo chcel povedať klobúk... Neviem mno, ale pobavil ma koniec. Alice je vo všetkých príbehoch super baba, tak bude aspoň jej kamoška :) No a... Zaujalo ma to, čo povedal klobúk o jej osobnosti. Myslím, že také niečo by sa dalo prirovnať aj k mojej povahe... Sme si niečím podobné, ale nie až tak moc, lebo neviem zapáliť myšlienkou spolužiakovi tričko :D haha.. super! :)

24 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 15. listopadu 2009 v 12:51 | Reagovat

jak ona muze o nekome rict ze je extrem :D podpaleni habitu je dobry :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama