50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

5. kapitola

12. listopadu 2008 v 17:03 | Agnes |  Světice bez svatozáře
No tak další kapitola. Budeme jí říkat STAGNOVACÍ. Protože tam není žádný děj, jen fůra keců...
Jinak tuhle kapitolu rozhodně nepovažuji za žádné veledílo...je prostě...ZVLÁŠTNÍ...
No nic no, posouzení nechám na vás...
PS.: Možná jste si všimli, že mezi kapitolami je veeeliký časový rozptyl...není to proto, že bych se flákala (možná trochu...), ale proto, že jsem si zlomila prsty na pravé ruce. Hezky napřeskáčku. Ukazováček a prsteníček. Tuhle kapitolu jsem dopisovala levou rukou a trvalo mi to o hooodně déle než normálně. takže se neděste, když tu dlouho nic neřibude...pořád žiju...
PS2.: K-O-M-E-N-T-Y-!-!-!-! OK?
PS3.: A abych si nepřipadala, že mě čas tlačí a já s tou svojí zmrzačenou hnátou nestíhám, tak vám dám limit komentářů...Muhehehe....co byste řekli takových 17? Krásné to číslo...

Následovala jsem opelichanou kočku a připadala si jako blázen, když se pořád zastavovala a kontrolovala, jestli jdu za ní.
Navíc se z učeben začínali houfovat studenti a zírali na mě jako na zjevení. Sklopila jsem hlavu k zemi a ruce jsem si založila na prsou. Ty mokré šaty byly pekelně průsvitné.
Nechci být středem pozornosti. Nechci! Sakra! Proč na mě všichni tak čumí?
Propálila jsem pohledem několik asi 12ti letých kluků.
,,Ale ale! Naše světice jde!" ozvalo se mi po pravé straně.
,,Jdi do prdele, Blacku!" zavrčela jsem.
,,Kdo to je?" ozvalo se z místa směr Black. Nenápadně jsem natočila hlavu.
,,Máří Magdaléna." odpověděl Black škodolibě. Jako by snad Sirius bylo nějaké extra jméno!
,,Ta holka, která ti zachránila krk?" pronesl třetí hlas. To už jsem to nevydržela a zastavila se. Přece si nenechám ujít pohled na Poberty!
"Héhéhé! Máří s Malfoyem se páří!" ozvalo se nějaké tlusté cosi stojící vedle Pobertů. Sjela jsem to zjevení znechuceným pohledem. Petr. Jednoznačně.
Prohlédla jsem si dvě postavy stojící vedle Blacka. Ta rozcuchaná musel být James Potter a ta druhá Remus Lupin. Rem právě Petra sjel káravým pohledem.
,,Neřekl bych, že mě přímo zachránila....v podstatě jsem z průšvihu tahal já ji..." prohlásil sebevědomě Black a jen tak mimochodem plácnul přes zadek opodál stojící brunetku. Chudák holka se jen připitoměle zachichotala a zamrkala na Blacka zpod umělých řas. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.
,,Sirius nám říkal, že umíš kouzla, která ještě neviděl..." obrátil se na mě se zájmem Remus.
,,Sirius je baron Prášil." protočila jsem oči.
,,To je kdo?" vyvalil oči Potter a Rem se taky netvářil zrovna inteligentně.
,,Neřešte...ÁÁÁUUUU!!!!" zaječela jsem, když mě do kotníku sekla naštvaná paní Norissová. Asi nemá ráda čekání...
,,Jedeš potvoro!" nakopl ji James až přeletěla půl chodby a dala se na zběsilý úprk.
,,Děkuji!!! Jak teď asi najdu kabinet McGonagalové, ty inteligente?" sevřela jsem rty do tenké čárka. Možná bych se měla nechat očkovat proti vzteklině...
,,My tě tam zave-" začal Remus, ale Black mu zacpal pusu.
,,Remus chtěl říct, že se určitě najde někdo, kdo tě tam rád zavede." andělsky se na mě usmál. Sevřela jsem ruce v pěst a snažila jsem se potlačit vzdouvající energii.
,,POTTERE! Co tu zase děláš?" zaječela mi u ucha nějaká poměrně mrňavá zrzka.
,,Kudy se jde do kabinetu McGonagalové?" chopila jsem se příležitosti.
,,Ty jsi kdo? Další Blackova děvka?" sjela moje oblečení znechuceným pohledem. A ignorovala ublížený pohled Siriuse Blacka.
,,Jen návštěva z jiné dimenze... S NÍM já nemám nic společného. Neurážej můj vkus..." odfrkla jsem si.
,,Chceš teda ukázat ten kabinet?" zeptala se a dívala se na mě jako na blázna.
,,Kdybys byla tak hodná..." poděkovala jsem a bez rozloučení se vzdálila z Blackova zorného pole.
,,Jak se jmenuješ?" pokusila se navázat hovor.
,,Máří Magdaléna Genezaretská." vychrlila jsem na jeden nádech.
,,Jako ta ehm děvka z bible?" pronesla obvyklý dotaz.
,,Nebyla děvka! Jenom pocházela z města nechvalné pověsti." ohradila jsem se.
,,Opravdu?" skepticky se zeptala.
,,To nikdo neví." zazubila jsem se. Opět se na mě podívala jako na cvoka.
,,Tady to je." zastavila se u okopaných dveří postaršího vzhledu.
,,Díky." řekla jsem vzdalujícím se zádům. Taky se mohla alespoň rozloučit...
Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala.
,,Á, to jste vy, slečno Rad...ehm...Genezaretská. Pojďte dál." stroze mě přivítala profesorka s pověstným staženým drdolem.
Pípla jsem pozdrav a usadila se na nepohodlnou dřevěnou židli. Brumbálovo křesílko bylo rozhodně pohodlnější...
,,Při večeři vás zařadíme do koleje. Pan ředitel vám dal malý finanční obnos, abyste si mohla zakoupit školní potřeby. Nějaké dotazy?" zabodla do mě upjatý pohled, pod kterým jsem se přikrčila na židli.
,,Ne." potichu jsem odvětila a nehty nervózně zarývala do židle.
,,V tom případě vás doprovodím k našemu hajnému a společně půjdete do Příčné pro kotlíky, hábity apod." mluvila a stále si zachovávala nepřístupný výraz.
Mlčky jsem přikývla a pomalu se zvedla k odchodu. Šaty už mi uschly.
Kráčela jsem za profesorkou jako stín a pohledem jsem se vyhýbala ostatním studentům. Stačilo mi vědět, jak na mě nepokrytě zírají.
Chci být neviditelná! Chci být neviditelná! Chci být neviditelná! Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
,,ZMIZELA!ONA ZMIZELA!" zavřeštěla nějaká holka a ukázala na mě. McGonagalová se otočila a zmateně se rozhlížela okolo. Všichni zírali na místo, kde jsem před chvílí stála.
,,Nemůžeš dávat pozor?!?" vztekle jsem křikla, když do mě někdo narazil. Reakcí bylo zděšené vřísknutí.
,,Ona je neviditelná..." vydechl postarší dědek v davu. Poznala jsem v něm Křiklana. Ten pivní pupek velikosti břicha ženy v devátém měsíci byl nezaměnitelný...
No super...nejhorší způsob, jak se stát nenápadnou, je zneviditelnit se. Jak ironické...
Chci být viditelná! Chci být viditelná!... Jako doufám, že to bude fungovat...
Cítila jsem jak se mi tělem rozlévá teplo. Jen co jsem se objevila, většina lidí stojících v mé blízkosti poděšeně couvla. Jako bych snad byla Voldemortova dcera, či co...
,,Pojďte, slečno!" Minerva mě vytrvale postrkovala chodbou. To jsem se zase jednou předvedla...
,,Paní profesorko, já..." začala jsem.
,,Nepovažuji za vhodné, abyste takto veřejně demonstrovala své síly. Měla byste se je naučit ovládat. Vím, že to pro vás musí být těžké..." povzbudivě mi stiskla rameno a mohla bych přísahat, že ji na nanosekundu opustil ten přísný výraz.
,,To je ONA?" s téměř posvátnou hrůzou promluvil dvoumetrový obr. Nebo spíš poloobr...
Taky nevím, co všichni nadělají s tím, že jsem odjinud... Už chápu, proč Harryho ta pozornost lidí tak hrozně sra...ehm...vytáčela...
,,Jistě. Máří Magdaléna." představila mě McGonagalová. Prkenně jsem přikývla.
,,Tak...půjdeme?" ozval se opět Hagrid a v rukách žmoulal kapesník velikosti prostěradla. Pro změnu jsem prkenně přikývla. =D
Kráčeli jsme přes školní pozemky. Beze slova.
,,Dostala jsi seznam toho, co potřebuješ?" zeptal se po chvíli.
,,Ne." odvětila jsem jednoslovně. Nějak jsem nevěděla, co bych měla vykládat...
,,Sakra! Tak to ho budu někde mít..." začal prošacovávat kapsy. Trpělivě jsem stála a čekala.
,,Už to asi mám!" oznámil a za kabátu vítězoslavně vytáhl mrtvou myš.
,,Myš?" nechápala jsem.
,,Eh...asi to bude v druhé kapse..." znervózněl a myšku narval zpět. Po dlouhé době jsem se upřímně rozesmála.
,,Tady to je!" zamával mi před nosem složeným papírem.
,,Bezva. Jdeme." mávla jsem rukou k Zapovězenému lesu.
,,Dem, ale ne tam." ohromnou tlapou mě nasměroval ke kočáru. Já jsem tak blbá! Chtěla jsem vlézt do Zapovězeného lesa, i když se jezdí kočárem...
Mírně jsem zrudla...nerada se nechávám nachytat při omylech... Ale...proč vlastně jedeme kočárem?
,,Proč vlastně jedeme kočárem?" zeptala jsem se za mírného poklusu, kdy jsem se snažila stačit Hagridovým dvoumetrovým krokům.
,,Doveze nás to na palouk, kde na nás bude čekat přenášedlo...Brumbál to zařídil..." nervózně se ošil. Tipovala bych, že cestování přenášedlem nebude jeho hobby...
Vlezla jsem si do kočáru a sledovala Hagridovu marnou snahu projít metr a půl širokým otvorem. Odměnou bylo zapraskání dřeva a vylomení části zdi kočáru.
,,A safra..." ulevil si. Začaly mi cukat koutky.
,,Nebude ti vadit, když tu bude trochu ventilovat vzduch, že ne?" ubezpečoval se. Zamítavě jsem zavrtěla hlavou. Poslední dobou pořád jen kroutím hlavou...budu z toho mít revma...jde to vůbec, mít revma v páteři? Nebo se říká revma páteře?
Obezřetně se usadil na dřevěné lavici. Podlaha zapraštěla, ale držela. Jenom jestli to ti testrálové vůbec utáhnou...
,,Testrálové jsou krásní..." pronesla jsem do ticha.
,,Ty je vidíš?" vyvedla jsem ho z míry.
,,Jistě." pousmála jsem se nad jeho překvapením.
,,Ale testrály vidí jen ti, kteří už-" začal.
,,Viděli někoho zemřít. Já vím." odvětila jsem se zasněným výrazem na tváři.
,,Takže ty jsi viděla-" opatrně vyzvídal.
,,Smrt. Jistě." pohodila jsem hlavou.
,,Tak to ehm...upřímnou soustrast..." pronesl po chvíli.
,,To by se mělo říkat pozůstalým a ne mně. Ta smrt byla totiž moje vlastní..." pokrčila jsem rameny a ušklíbla se. Viděla jsem svoji smrt....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tonks Tonks | Web | 12. listopadu 2008 v 18:05 | Reagovat

tak najprv: čo si robila, že si si zlomila dva prsty? :D no nezávidím...

kapitola bola pekná, na niektorých častiach som sa zasmiala a ten koniec bol veľmi dobre vystihnutý ... ;)

2 Lenka Lenka | Web | 12. listopadu 2008 v 18:20 | Reagovat

Ty mě chceš zabít, viď?Ale, smrt smíchem mi není zas tak protivná. Honem na další kapitolu=)

3 Kris Kris | Web | 13. listopadu 2008 v 13:17 | Reagovat

Bez děje, bez děje? *Hystericky se směje a kroutí hlavou* Ještě, že jsi nečetla moje povídky. Ty jsou, bez děje. Jinak, je to zábavná povídka a je prostě trochu jiná, tak,... zvláštní.

4 Hope Hope | Web | 13. listopadu 2008 v 19:31 | Reagovat

já četla koukek už dřív...teda jenom jeden úryvek,myslím, ale stejně to bylo skvělé :o)

5 jita jita | 13. listopadu 2008 v 21:52 | Reagovat

jééé, kručiš to jsem zase narazila na pěknou povidku :) hm... oxiduju na tomhle blogu už delší dobu (teď nevím přesně, ale musím se omluvit že nejsem moc aktivní písař komentů o:)) ale teprve teďkon sem si všimla i tejdle povidky, a musim říct, že je dost povedená :) dřive jsem neměla tolik času a čela jsem jenom jednu a to NEMOHU S TEBOU BÝT, NEMOHU BEZ TEBE ŽÍT.............. a víte co je problém lidi?? že v tej anketce nahóře vyhrává povidka Blackovi jdou do nebe, a teď na sebe taky něco prásknu a to to,že tuhle povidku jsem taky ještě nečetla , ale asi se na ni brzy vrhnu (nejspiš hned teď :))... no tak přeju hodně zdaru při psani a ať brzo zase přibyde kapitola ;)

6 jayne jayne | Web | 13. listopadu 2008 v 23:18 | Reagovat

je to uzasna kapca..skvela..tesim san a pokracko :)

a vitaj v klube sadrovych ruk :D:D:D

uz 4 dni tam patrim aj ja :D:D

u mna to schytal palec na pravej ruke :D:D

prajem skore uzdravenie

7 Gigi Gigi | Web | 14. listopadu 2008 v 17:58 | Reagovat

Jako bych snad byla Voldemortova dcera, či co... tahle věta neměla chybu:-D kdyby holka věděla...a ještě Lily: Jako ta ehm děvka z bible?...noo,prostě opět parádní kapča:-)

8 ďáblík ďáblík | Web | 15. listopadu 2008 v 21:34 | Reagovat

tak tahle púovídka se vyvíjí hodně dobře...vážně tvoje povídky jsou něčím strašně jedinečný..talent ti rozhodně nechybí...jen tak dál..jinak s těmi prsty ti přeju brzké uzdravení

9 tija12 tija12 | E-mail | Web | 18. ledna 2009 v 10:22 | Reagovat

super :)

10 Alecta Black Alecta Black | Web | 8. července 2009 v 13:42 | Reagovat

no fúúú... tda poviem ti dobre si ma prekvapila ako sa správala Lilly :D:D som čakala nejakú slušňáčku a ona samé "Děvka sem, děvka tam" :D:D Sirus sa zase začal predvádzať a Remus bol zlatý, chcel jej pomôcť. No a napokon časť kedy povedal James "Jedeš potvoro" tak to som vážne nemohla.. skoro som umrela od smiechu, skvelo napísané :D

11 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 15. listopadu 2009 v 11:48 | Reagovat

ech videla vlastni smrt jo xD mno to bude hoooodne zvlastni holka xD sem nevedela ze je lily tak sprosta xD  debilni black xD prej neurazej muij vkus :D:D:D la ehagrid je stejne nejlepsi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama