50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

4. kapitola

2. listopadu 2008 v 16:16 | Agnesa v euforii =D |  Světice bez svatozáře
Kapitola...první po dlouhé době. Mám z ní smíšené pocity.... Chvílemi je divná, chvílemi se mi poměrně zdařila...
Posouzení nechám na vás...
A prosím o komentáře. Nedávám limit. Ale stejně prosím...


Pracně jsem se vydrápala na bahnitý břeh. Nechutně to čvachtlo při každém mém kroku. Jak já to bahno nenávidím! Ty ichtilní bílé šaty se mi lepily na tělo. Ty šaty taky nenávidím! A na nebi svítilo sluníčko. To sluníčko taky nenávidím!


Pohled mi padl na Blacka, který už byl v polovině cesty do hradu. Ten syčák mi uplaval a klidně mě nechal v jezeře hlubokém jak Bajkal a navíc plném krvelačných jezerních lidí! Teda já jako nevím, jestli jsou vyloženě krvelační, ale sympatičtí mi nejsou už teď...


Mrkla jsem na oblohu a čas odhadla asi na jedenáct dopoledne. Žádný div, že tu nikdo není. Všichni jsou nalezlí ve škole a drtí se.


Čvachtavým krokem jsem se vydala rovnou ke hradu. A ten nechutný zvuk mi už pěkně lezl na nervy. Znělo to, jako když auto přejede žábu a ta se rozprskne pod předním kolem. Přesně takový zvuk...chudák žába...


Protočila jsem oči nad vlastními úvahami a dál jsem poslušně pochodovala k hradu. Vypadal trochu jinak než ve filmu. O trochu víc...majestátně... Ale Hagridova bouda byla téměř identická. Začínalo se mi tady líbit...


Docupitala jsem až k bráně a úzkou škvírou se protáhla dovnitř. Teď ještě najít ředitelnu... Mé obavy o tom, že nenajdu ředitelnu se ukázaly jako neopodstatněné, protože na každém rohu visel rozcestník. Trochu moc moderní ne?


Obří chrliče jsem našla snadno a teď na mě čekal úkol vskutku královský. Uhodnout heslo.


,,Citrónová limonáda...čokoládové žabky...Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak....ksakru, tohle neuhodnu! Já už znám akorát tak lentilky, ale to přece není-" zůstala jsem zírat na schodiště, které se přede mnou objevilo. Mírně jsem naklonila hlavu na stranu, abych se ubezpečila, že výjev zůstane stále stejný.


,,Lentilky? To heslo bylo LENTILKY?" překvapeně jsem nadzvedla obočí a beze slova jsem čuměla na točité schodiště. Když jsem se trochu vzpamatovala, tak jsem opatrně stoupla na poslední schod. Začalo se to točit jako šílené, to by mě zajímalo, proč Harry ve filmu stoupal tak pomalu... Než jsem se nad tím stihla pořádně zamyslet, tak jsem díky prudkému zastavení vyletěla pryč a kecla jsem si na zadek. Poraženecky jsem si povzdechla, vstala a zaklepala.


,,Pojďte dál, slečno..." ozvalo se zevnitř. Jak ten prašivej dědek může vědět, že jsem holka? Rozhlédla jsem se okolo sebe, ale kamery nikdy. Bodejť by tam byly, když v téhle době ještě žádné kvalitní minikamerky neexistovaly.... A to mi připomíná, že tady sebou nemám mp3 přehrávač! Nééé! V téhle době ještě neexistuje. Pane bože, proč jsi tak krutý? Co jsem udělala tak hrozného, že musím žít bez mp3?!?


Mírně jsem zakroutila hlavou a vešla dovnitř. Do nosu mě uhodil pach kubánských doutníků. Ten Brumbál se nezdá....


,,Čekal jsem vás..." pronesl a kostnatými prsty si podepřel bradu.


,,Ano? Já teda nečekala nic z toho, co se stalo. Bod pro vás..." mrzutě jsem zavrčela a skácela se do nejbližšího křesla. Normálně takhle drzá nejsem, ale dnes jsem měla všeho po krk....


Brumbál se nepatrně usmál a ještě nepatrněji pokýval hlavou.


,,Pan Filch nebude mít radost, že jste zaneřádila potahy na křesle..." pronesl pobaveně. Rychle jsem se podívala na mokré zabahněné (kdysi béžové) křeslo a v duchu jsem se zastyděla. Navenek jsem ale dál simulovala drsňačku.


,,Stačí mávnout hůlkou, ne?" ušklíbla jsem se.


,,Ach ta podoba..." zašeptal Brumbál.


,,Co prosím?" slušně jsem se optala, protože jsem mu nerozuměla.


,,Nevšímejte si samomluvy starého dědka..." dobrosrdečně se zazubil. Přešla jsem to mlčením.


,,Asi se divíte, co tu děláte, že?" konečně se dopracoval k tématu číslo jedna. Prostě jsem přikývla.


,,Pravda je taková, že to přesně nevím ani já." zadíval se do prázdna. No to si snad dělá srandu!


,,Faktem zůstává, že jste se narodila s mimořádnými kouzelnickými schopnostmi, pravděpodobně poděděnými..." pokračoval monotónně a dál civěl do prázdna.


,,Ale to není možné! Já jsem mudla, má sestra je mudla, má matka je mudla! Tak proboha jaké kouzelnické schopnosti?!?" skočila jsem mu do řeči.


"A otec?" nadzvedl obočí. Otec...prokleté téma. Díra v mém životě, o které vím velké kulové. Jedna blbá spermie...


Neodpověděla jsem.


,,Bezpochyby jste VELICE nadaná čarodějka." navázal na předchozí řeč.


,,Já NEJSEM čarodějka! Nikdy jsem neudělala jedno jediné kouzlo! teda doma jsem neudělala ani jediné kouzlo!" opět jsem ho přerušila.


"Doma... Ve vašem světě. Ve vaší dimenzi. Ve vašem vesmíru." upřel na mě pomněnkově modré oči, ve kterých se odrážel smutek.


,,Chcete říct, že....kde to vlastně jsem? V Bradavicích? Kde jsou Bradavice? Jak jsem se sem dostala? Co to má všechno ksakru znamenat?!?" vybuchla jsem a napřímila se v křesle. Mokré šaty mě studily na břiše.


,,Jediným vysvětlením je, že sem prostě patříte. Pouhou vůlí byste se sem přenést nedokázala. Musíte proto být předurčena. Musíte sem PATŘIT..." pronášel prázdná slova. Šetrně mi sděloval, že teď jsem tady. A už nikdy nebudu tam. Neřekl to přímo, ale já nejsem blbá. Nejsem naivní....


,,Takže DOMŮ už se nikdy nevrátím?" zeptala jsem se přímo. Bez špetky emocí.


,,Ne." odvětil stejným tónem. Přímým. Strohým. Mlčky jsem zaklonila hlavu a vybavila si sestřin obličej. Matčin obličej... Dnes už jen pouhé vzpomínky. Obrazy ukryté v mozku... Věci dávno ztracené, jejichž obrazy budou s ubíhajícími léty stále méně zřetelné...


,,Takže teď jsem tady. Patřím sem. A co tu budu dělat?" shrnula jsem to. Nebudu dělat scény. Slzy by stejně ničemu nepomohly... Asi ho překvapilo, s jakým to beru klidem. Ale já vevnitř brečela. Řvala. Vztekala se. Jen jsem se za ty roky naučila nedávat najevo emoce. Neukázat svoje slabé stránky...


,,Budete navštěvovat Bradavice. Studovat. A potom se uvidí..." oznámil mi.


,,Netajíte mi nic, že ne?" obezřetně jsem se zeptala. Něco mi na tom nesedělo. Ta skládačka nebyla celá...


,,Ne, slečno, nic..." odvětil po chvilce mlčení. Povážlivě dlouhé chvilce ticha.


,,Opravdu?" zopakovala jsem otázku s jistou nedůvěrou v hlase.


,,Opravdu." přikývl.


,,A co hůlka?" vyzvídala jsem.


,,Na co hůlka, když dokážete čarovat bez ní?" v očích mu pobaveně zajiskřilo.


,,Ale já neumím kouzlit....to ono samo...když mám strach...nebo mi nic jiného nezbývá..." vykulila jsem oči a bezmocně rozhodila rukama.


,,A jste si tím STOPROCENTNĚ jistá?" stále mu v očích hrály jiskřičky pobavení.


,,Samozřejmě." nakrčila jsem čelo.


,,A co kdybyste zavřela oči a soustředila se na tu sílu, co máte uvnitř. Sílu, která vám koluje žilami. Co kdybyste ji pustila na povrch?..." potichu odříkával a já se systematicky řídila jeho pokyny. Soustředila jsem se na neidentifikovatelné něco. Něco nového. Co tam dřív nebylo. Nespoutaná síla z které mrazí. Silou vůle jsem se to něco pokoušela najít. Uchopit...vytáhnout na světlo dne. Tělem se mi začal rozprostírat pocit euforie. Jako když jsem matce kdysi vypila láhev vína. Moc se zlobila... Matka... MOJE matka... Síla mi začala proklouzávat mezi prsty. Vracela se zpět tam, odkud přišla. Vypustila jsem z hlavy všechny vzpomínky a soustředila jsem se jenom na tu energii uvnitř. Pomalinku jsem ji vyzdvihávala na povrch. Pomalinku... Na čele mi perlily kapičky potu. Na očích jsem cítila tlak. A přesto ve mně ta energie vyvolávala pocit bezpečí. Pocit nesmrtelnosti. Pocit krásna...


S trhnutím jsem otevřela oči a dívala se na svět....JINAK. Barvy byly sytější. všechno mělo svůj význam. Všechno mělo souvislost se vším...


,,A teď běžte do kabinetu profesorky McGonagalové. Všechno vám vysvětlí. Paní Norissová vás k ní zavede." rukou naznačil směr dveře. Vstala jsem a těsně přede dveřmi jsem se otočila.


"Opravdu jste mi řekl všechno?" naposledy jsem se zeptala.


,,Ano." odvětil a já s uspokojením pečlivě zavřela dveře.


,,Téměř všechno, slečno Raddleová. Téměř všechno..." pronesl do ticha místnosti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 2. listopadu 2008 v 17:29 | Reagovat

Tak teda předstva Brumbála, který kouří kubánské doutníky a dobrosrdečně se zubí mě odrovnala...

Opravdu moc hezký...XD

2 Hope Hope | Web | 2. listopadu 2008 v 18:47 | Reagovat

ježíš, to bylo krásné...já se moooc těším na další... :o)

3 jayne jayne | Web | 2. listopadu 2008 v 21:12 | Reagovat

sekundu..predychavam.......

:D :D..tak ona je Raddleova :D :D..to ma mohlo napadnut :D

uplne bestova kapitolka..ja z toho nemozem..ja sa vzdy tak sulam pri tychlo kapitolach :D :D..ja proste nemozem z toho..je to uzasne..tesim sa na pokracko :)

4 Gigi Gigi | Web | 3. listopadu 2008 v 17:05 | Reagovat

masakr:-D Miss Riddle,jo??? hustý:-) tak Voldík ma dcerunku:-)? to je tak roztomilý:-) upe skvělá kapitolka,fakt,že jo:-) těším se na pokráčko:-)

5 Tonks Tonks | Web | 3. listopadu 2008 v 18:44 | Reagovat

raddleová? good :D úžasné :D a teším sa na ďalšiu a dúfam, že nebudeme na ňu musieť čakať tak dlho, ako na túto :D

6 Envy Envy | Web | 4. listopadu 2008 v 16:27 | Reagovat

oooo Agnes!!!!!!!!!!!!!!!! Raddleová jo XD no to bude sadááá!!! XD hej bóžo!!! eště žes tu!!!! paráda! XD

7 Lia Lia | 5. listopadu 2008 v 21:57 | Reagovat

ouha..Raddleova??!!:D..super

8 alex alex | Web | 8. listopadu 2008 v 18:23 | Reagovat

Raddleová! Tak to bude eště zajímavý....

9 tija12 tija12 | E-mail | Web | 18. ledna 2009 v 10:16 | Reagovat

ou... to se vyvíjí celkem zajímavě. Nečekala bych, že bude zrovna z rodu Voldíka. Ale je to hezké

10 Alecta Black Alecta Black | Web | 8. července 2009 v 13:31 | Reagovat

Raddleovááá? :D OMG, tak toto bolo cool zistenie na tuty.. Ach jaj, aj ja chcem zostať v kóme a ísť si zakúzliť do sveta ako je v tejto kapitole.. :D mno...

11 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 15. listopadu 2009 v 11:39 | Reagovat

krutyyyy xD

12 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 15. listopadu 2009 v 11:39 | Reagovat

jedna blba spermie :D:D:D

13 MelzinNup MelzinNup | E-mail | 23. ledna 2017 v 2:18 | Reagovat

cialis and alcohol safe log in
http://pharmshop-online.com - generic cialis  cialis v cialis
<a href="http://pharmshop-online.com">generic cialis</a> - like cialis for heart help that insurance pays
cialis free trial

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama