50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

XIV. kapitola - Změna plánu...ale už vážně naposledy...!!!

21. září 2008 v 14:49 |  Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...

Ach bože, mám osobní problémy a píšu takovéhle píč*viny...
Tohle je kapitola, kterou by měli číst jen naprostí romantici, jinak hrozí nebezpečí toho, že se z té romantiky poblijete....taky jsem se málem pozvracela...
Ale dodělám tuhle povídku a vrhnu se na úchylárny....
PS: Děkuji Angelce za opravení....

,,Sam! Vstávej!" někdo se mnou opatrně třásl.
,,A proč?" zabručela jsem a přetáhla si peřinu přes bradu.
,,Chtěla ses přece připravit na ten ples. Měl tě vzbudit Remus, ale nevím,proč to neudělal...," mluvil na mě ženský hlas. Opatrně jsem otevřela oči a zamžourala na postavu, která se nade mnou skláněla.
,,To nevadí, paní Lupinová, já tam stejně nepůjdu..." zívla jsem a protáhla jsemse. Pohlédla jsem z okna a sledovala obrovské kusy sněhu, jak se snášejí z oblohy.
,,To se mému bratrovi nebude líbit...," opatrně se ozvala paní Lupinová, která se za svobodna jmenovala de La Fontaine. Rem je vlastně napůl čistokrevný vlkodlak...
,,Já vím," povzdechla jsem si a vzpomněla si na své noční ukvapené jednání.
,,Chci, abys věděla, že tu klidně můžeš zůstat, jak dlouho budeš chtít...,"ujistila mě. Když byla o rok starší než já, tak utekla s nečistokrevným kouzelníkem. Moje rodina sice není vyloženě smrtijedská, ale je to případ lidí, kteří fandí vítězi. Takže s Removou mámou přerušili veškeré kontakty, ale nikdy ji nepronásledovali či tak podobně...
,,Děkuju," poděkovala jsem a vyhrabala se z postele. Paní Lupinová jen přikývla a odešla do práce. Postavila jsem se a pracně si vyšťourávala ospalky z očí. Mátožně jsem nahlédla do Améliiny postýlky. Spala. Nikdy jsem neviděla dítě, které by spalo tak dlouho...
Rezignovaně jsem zavrtěla hlavou a odploužila se do koupelny. Koutkem oka jsem zavadila o záchod a na zemi spadlé šaty. Celou hlavu jsem vrazila pod ledovou vodu, abych přišla na jiné myšlenky. Následovně jsem si kecla na vanu a do ruky si vzala jakýsi historický román, který tu pravděpodobně zapomněla paní Lupinová.
,,Kdo není na naší straně, je naším nepřítelem! Sláva králi..." přečetla jsem náhodně vybranou větu. Vztekle jsem knížku zabouchla a švihla jsem s ní dokouta. Ať se podívám, kam se podívám, tak se všechno týká Smrtijedů, plesu nebo Blacka.
Zuřivě jsem pohlédla na šaty ležící na zemi, zmuchlala jsem je jak nejvíce to šlo a nacpala do skřínky k saponátům.
,,Co tady děláš?" nakoukl dovnitř Rem a nechápavým pohledem utkvěl na kousku sukně, který čouhal z přecpané skříňky.
,,Uklízím," profesionálně jsem pohodila mokrou hlavou.
,,Uklízíš?" podivil se, když zahlédl pomuchlanou knihu ležící napravo od toalety.
,,Jo. Uklízím si v hlavě," upřesnila jsem to a ani jsem se ho nesnažila zadržet, když vytáhl ty prokleté šaty ze skříňky.
,,Proč to cpeš k přípravkům na čištění záchodů?" podivil se a hodil mi je.
,,Protože je nebudu potřebovat," přihrála jsem mu je zpět.
,,Věděl jsem, že tam nepůjdeš," oznámil mi.
,,Jsi snad jasnovidec?" ušklíbla jsem se.
,,Bylo mi jasné, že se s těmi Smrtijedy nebudeš chtít zaplést," položil šaty vedle umyvadla.
,,Jo. V noci jsem spláchla tu pozvánku. A teď toho začínám litovat. Mohla bych se podívat do mísy a zavolat na ni! Třeba se jako zázrakem objeví...," rozhodila jsem rukama a demonstrativně odklopila kryt od záchodu.
,,No to snad ne...," teatrálně jsem se podívala do mísy a zůstala jsem zírat nanavlhlý papír nalepený těsně pod prkýnkem. Štítivě jsem ho vzala mezi palec aukazováček a položila jsem ho na kachličky.
,,Nechceš tam doufám jít?" zkoumavě se na mě zahleděl.,,Ještě uvidím. Přece jenom jsem si už koupila ty šaty...," bojovala jsem sama se sebou. Sakra! Kdyby se to v noci spláchlo, tak bych to teď nemusela řešit.
,,Vzpamatuj se! Vždyť je to slet Smrtijedů!" zatřásl se mnou.
,,Včera ti to nevadilo," podezřívavě jsem se na něho zadívala.
,,Protože mi bylo jasné, že to nakonec neuděláš! Že tam nepůjdeš!" vydechl a rukou si prohrábl vlasy.
,,Chceš snad říct, že jsem srab?" zavrčela jsem.
,,Ne. Chci říct, že jsem věřil tvým instinktům! Myslel jsem, že poznáš, co je pro tebe dobré. Že pochopíš, že tudy cesta nevede...," okecával to.
,,Ty sis myslel, že to vzdám...," nevěřícně jsem vydechla.
,,Jo. Myslel jsem, že máš mozek v pořádku. Očividně jsem se spletl," tvrdě se mi podíval do očí a čekal na moji reakci.
,,Jdu tam," naštvaně jsem chytla pomuchlané šaty.
,,Ne. Nejdeš," okamžitě mi oponoval.
,,Je to jen jeden pitomý ples! Co by se mi tam asi tak mohlo stát?" založila jsem si ruce na prsou a zamračila jsem se.
,,Budou tam nalezlí všichni Smrtijedi!" zvýšil hlas.
,,A všichni lidé z ministerstva!" taky jsem zvýšila hlas. Nebudu přece zůstávat pozadu!
,,Polovina ministrů je zkorumpovaných a prodali by i vlastní dítě!" vytasil se s nepotvrzenými domněnkami.
,,Jsem ze Zmijozelu! Nic se mi tam nestane!" zaječela jsem mírně hystericky,protože mě už začínaly studit nohy.
,,Co to má společného s tím, že jsi ze Zmijozelu?" nechápal.
,,Protože devět desetin lidí ve Zmijozelu jsou Smrtijedi! Kdyby mi někdo chtěl něco udělat, tak k tomu má miliony jiných příležitostí!" zaječela jsem.
,,Buď rozumná. Stejně jsi tam nechtěla jít...," změnil tón hlasu na konejšivý.
,,Nechtěla jsem tam jít, dokud jsem nezjistila, že vy samozřejmě víte, co udělám! Ráda se rozhoduji sama!" zakřičela jsem a rukou mu naznačila, aby odešel.
,,Není normální, abys pořád měnila rozhodnutí. Měla bys navštívit psychologa,"poradil mi.
,,Takže ze mě nakonec uděláš cvoka? Ven! Ven! VEN!" zachroptěla jsem vztekle.
,,Zbytečně riskuješ a ono se ti to jednou vymstí. Navíc zapomínáš, že svými rozhodnutími ovlivňuješ i osud Amélie. Na to nezapomeň," oznámil mi strojeně a přibouchl za sebou dveře.
Posadila jsem se na záchod a hlavu složila do dlaní. Rem má pravdu. Nejdříve Blacka nenávidím, pak ho miluji, pak ho nenávidím, pak se s ním porvu, pak si ho chci vzít a pak ho nenávidím, přičemž si nejsem jistá, jestli ho nemiluju. A to samé s tím plesem. Nechci tam jít, chci tam jít s ním, chci tam jít natruc sama, nechci tam jít a nakonec tam natruc chci jít. Asi jsem se vážně zcvokla... Ale já tam půjdu. To je moje poslední slovo. Kdybych to teď vzdala, tak bych přiznala svoji porážku. A to bych těch proher přiznala až nezdravě moc...
Podél umyvadla jsem si rozložila všelijaká líčidla a voňavky. Ručníkem jsem si osušila oči a nanesla jsem podkladový make-up. Před zrcadlo jsem si přinesla kobereček, aby mě nezábly prsty u nohou. Pak jsemsi klepla na čelo a otočila klíčem v zámku. Pro jistotu. Roztřesenou pravačkou jsem linkovala modré čáry okolo očí. Řasenka, lesk na rty,růž... Vlasy jsem pomocí tužidel tvarovala do složitého drdolu, ze kterého ledabyle vykukovaly pramínky vlasů.
Ležérní a přitom elegantní. Možná je tohle jeden z důvodů, proč nechci pořád sedět doma. Chci se líbit. Chci, aby někdo ocenil moji práci...
Opatrně jsem se navlékla do již zmiňovaných šatů a na boku jsem zašněrovala korzet. Dlaněmi jsem uhladila volánovou sukni a hrdě zvedla hlavu. Do uší jsem si zavěsila drobné perličky. Párkrát jsem si zkusila staromódní pukrle a bosky jsem stiskla kliku. Až potom mi došlo, že jsem zamkla. Opět jsem otočila klíčem a vešla do ložnice. Vedle dveří jsem měla postavené bílé lodičky, do kterých jsem okamžitě skočila.
,,Týjo!" vydechl mi někdo za zády. Vyděšeně jsem se otočila a zůstala zírat na Lily sedící na mojí posteli.
,,Co tu děláš?" podivila jsem se, i když jsem odpověď znala předem. Remus.
,,Rem se stavil u nás doma, řekl Petúnii, že je vlkodlak a v případě potřeby ji bude nucen pokousat," uchechtla se.
,,Ani mě to nepřekvapuje. Ale nemusíš se namáhat, stejně tam půjdu," hrabala jsem se ve šperkovnici a hledala něco střídmého.
,,Jsi strašně nerozhodná... Nechoď tam. Mysli na Amélii. Jakmile se s nimi jednou zapleteš, tak už nebude cesty zpátky," snažila se upoutat moji pozornost.
,,Hele, já nevím, co se to se mnou děje. Jsem strašně přecitlivělá, všechno si moc beru... Ovšem to nic nemění na tom, že na ten ples půjdu. A basta. Co říkáš tomuhle náhrdelníku?" přiložila jsem si ke krku jemný šperk.
,,To, co popisuješ jsou typické problémy žen po porodu. Ten náhrdelník je krásný...," zkoukla ozdobu zkušeným okem.
,,Jo. Ten si vezmu," zapnula jsem si náhrdelník z bílého zlata okolo krku.
,,Neblázni... Blackovi nemusíš nic dokazovat!" hučela do mě.
,,Já to nedokazuji Blackovi, ale sobě," prohlásila jsem.
,,A co si, prosím tě, dokazuješ?" nedokázala to pochopit.
,,Potřebuješ ještě něco?" nakvašeně jsem se na ni obrátila.
,,Ne," odvětila a nechápavě zavrtěla hlavou.
,,Tak to abys šla," vyhodila jsem ji.
,,Až se vrátíš, tak se ozvi. A tu sázku ti odpouštím. Už takhle máš nezvykle moc věcí na rozhodování...," ohlédla se přes rameno a odešla. O co jim sakra jde? Já se o sebe dokážu postarat! A taky chci zjistit nějaké informace, které by se mohli hodit tomu Brumbálovu spolku. Pravděpodobně se k nim přidám. Být nestranný je nejhorší. Znáte to pořekadlo: Kdo není s námi, je proti nám? Roztržitě jsem se podívala na hodiny. Tři odpoledne...to jsem v té koupelně musela strávit hodně času... Čas jít...
Naposledy jsem se podívala do zrcadla, upravila jeden pramen vlasů a vyšla ven. Pozvánku vonící po záchodové lesní vůni jsem pevně držela v ruce. Má fungovat jako přenášedlo, tak uvidíme...
Trhnutí pod pupíkem mi naznačilo, že cesta začíná. Stiskla jsem pozvánku ještě pevněji, až se celá pomuchlala. Výlet začíná, vážení....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 21. září 2008 v 15:26 | Reagovat

Tak přece jen...však uvidíme, ten ples bude zajímavej!

Kapča dobrá, akorát mě mrzí ty tvé osobní problémy...:)

Jinak, Remus versus Petunie...do toho, Reme:D

2 Izabela1996 alias Meimei Izabela1996 alias Meimei | Web | 21. září 2008 v 15:47 | Reagovat

Jo to bude xD

Osobní problémy, to znám xD

Jo do toho !!!! I ty !

3 Werůů.. Werůů.. | Web | 21. září 2008 v 16:53 | Reagovat

Tjn..netusim kde tam vidis romatiku bobane..uz sem videla i horsi romanticky sra*ky :-DA s tema problemama .. ti nezavidim..:-D

4 Werůů.. Werůů.. | Web | 21. září 2008 v 16:54 | Reagovat

jinak je to moooc moooc pekny..

5 Hope Hope | Web | 21. září 2008 v 17:11 | Reagovat

krásná kapitolka...jsem hrooozně moooc zvědavá na ten ples...

přeju ti, aby se osobní problémy vyřešily, co nejdřív

6 Angela Angela | Web | 21. září 2008 v 18:32 | Reagovat

Romantika? Kde? Já žádnou nevidím. (pozor, optimista promluvil :D)

Mně se to líbilo. Bylo to hezký!!

Akorát mě zamrzela ta předmluva - opravdu doufám, že se ti ty problémy brzy vyřeší :))

7 jayne jayne | Web | 21. září 2008 v 23:09 | Reagovat

ja z tejto poviedky nemozem..z tych jej rozhodnuti a zmien som strasne zmätena..ale je to skvele..nechcem aby tato poviedka skoncila..mne sa strasne paci a mam ju rada..prosim rychlo dalsiu kapitolku nech viem ako to dopadlo na tom plese a podla mna tam pride aj Sirius..si myslim ze hej tak dufam ze ho tam privedies :D

8 tonks tonks | E-mail | Web | 22. září 2008 v 17:30 | Reagovat

jaj romantika? no čítala som aj väčšie a horšie (viď posledná kapitola KoT) kapča bola super, len ako je možné, že sa mi včera nezobrazovala??? no idem na pokračovanie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama