50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

XIII. kapitola –Tohle nejsem já, aneb kašlu na ples

15. září 2008 v 3:15 |  Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Je mi blbě.
A podle toho vypadá i tahle kapitola. Důvěrně jí oslovuji: Romantická sračka...
Jsem nerozhodná.
A proto je Samantha taky nerozhodná.
Tahle kapitola je možná místy až romantická.
Co se to se mnou kur*a děje?!?
Odkdy JÁ píšu romantiku?...
Berte to prosím vás s rezervou...jsem fakt down...
Panebože...to už jsou TŘI RÁNO?....

Kráčím ke vstupním dveřím a divím se, proč sem vlastně lezu. Sněží a kousky sněhu se mi zachytávají ve vlasech. Spodní lem zelených korzetových šatů rousám v kalužích rozbředlých sněhových vloček a střevíčky mám od bláta. Natahuji ruku a masivním klepadlem zabuším na dveře. Z děravého okapu mi za krk padají kapky vody. A studí...
Otevírá mi ošklivý domácí skřítek a pokorně se klaní. Mohla jsem být paní tohohle domu, ale já nejsem jako oni. Chladná. Odtažitá. Bez srdce. Ani on nemá srdce. Jen kus ledu, který nikdy neroztaje...
Vstupuji dovnitř a naposledy se ohlížím do venkovní vánice. Doufala jsem, že přijde. Věděla jsem, že se nedostaví. Dveře se zavírají a já zírám do rozlehlého sálu, který byl určitě zvětšen kouzlem. A šaty mě škrtí. Korzet mě tlačí a naškrobené rukávy škrábou. Rukou si prohrábnu vlasy a vejdu. Špinavé střevíčky zanechávají na naleštěné podlaze blátivé otisky. Jsou Vánoce - svátky klidu, míru a pohody. Dámy s krvavě rudými rty se na mě otáčejí. Pánové se sklenkou vína v rukou ke mně obracejí pohledy. A všichni se diví, jak jsem si sem mohla dovolit přijít bez partnera. Bez muže, který má již od dávných věků vést ženu k úctě a pokoře. Stojím tu jako zmoklá myš, vlasy zplihlé roztátým sněhem a nenalíčené oči upírám ke stropu. A sama sebe se ptám, co tu dělám. A pak ho uvidím. Stojí na schodech, zády ke mně. Jako ve snách vyběhnu nahoru a poklepu mu na rameno. Otáčí se a ptá se mě, kdo jsem. Přece JÁ! JÁ! Křičím. Zavrtí hlavou a řekne, že mě nezná. Je to jako noční můra, jako sen. Beze slova na něho zírám a sama sebe se ptám, kde jsem udělala chybu. Něco zavolá přes mé rameno a za moment z nejbližších dveří vyjde dlouhonohá černovláska chovající dítě. MOJE dítě. A on se mě ptá, jestli se znám s jeho snoubenkou. A já chci křičet. Křičet, ať mi vrátí mé dítě. Křičet, proč mě nepoznává. Křičet... Ale nemohu ze sebe dostat ani hlásku. A tak stojím a mlčky na něho zírám, jak láskyplně chová to dítě. A pořád dokola se ptám: Co se to děje?
Co se to se mnou stalo? Co se to s námi stalo? Znovu se ke mně obrací a ptá se, jestli něco potřebuji. Zavrtím hlavou a položím dotaz, jak se jmenuje jeho dítě. Amélie. Amélie Blacková. Objímá svoji snoubenku a odchází. A já se musím chytit zábradlí, abych se nesvezla k zemi. Amélie. Moje dítě...
S trhnutím jsem se posadila na posteli. Mělce jsem dýchala a peřinu měla zkopanou na zemi. Hodiny v kuchyni odbíjely půl čtvrté ráno a já se znovu skácela do peřin. Ten sen byl tak živý...
,,Jsi v pořádku? Slyšel jsem tě křičet..." nahlédl do pokoje Rem.
,,Potřebuji vodku." vstala jsem.
,,To byly ty sny tak hrozné?" podivil se bratránek.
,,Moje noční můry. Kde máte likérník?" vyhrabala jsem se z postele.
,,Kojíš. Neměla bys pít." postavil se mi do cesty.
,,Fajn." hodila jsem přes sebe župan a šla se podívat k dětské postýlce. Spala jako andílek. Černé vlasy měla vyčesané do kohoutu a zuřivě cumlala dudlík.
,,Jak dlouho máš ty noční můry?" zeptal se a došel až ke mně.
,,Občas. Vždycky, když jsem ve stresu. Představuji si ty nejhorší scénáře." pousmála jsem se nad svými problémy.
,,Měla bys jít a udělat něco pro svoji duševní pohodu." poradil mi.
,,Já jsem v pohodě." opáčila jsem.
,,Jsi vynervovaná. Soustředíš se jen na svoje povinnosti. Strašně jsi se za těch posledních pár týdnů změnila..." šeptal.
,,Prostě chci být dobrá matka." zprudka jsem se na něho otočila.
,,Dřív sis to tak nebrala. Chodila jsi nakupovat oblečení, balila jsi kluky, dávala sis srazy s kamarádkami... Teď se strašně uzavíráš do sebe..." hučel do mě. V určitých bodech měl pravdu, ale zbytečně přeháněl.
,,Přeháníš." mávla jsem nad tím rukou.
,,Ne, nepřeháním. Co se to s tebou děje?" zatřásl se mnou.
,,Každý máme své problémy. Tak bychom si jich měli hledět." vzpurně jsem se mu podívala do očí.
,,Jinak řečeno mě posíláš pryč. Ale já neodejdu, dokud z tebe nedostanu, co se děje." posadil se na postel.
,,Co mám udělat, abych ti dokázala, že je všechno v pořádku?" zeptala jsem se naštvaně.
,,Zasměj se." poručil.
,,To je vtip?" nadzvedla jsem obočí a ušklíbla se.
,,Ne. Prostě se od srdce rozesměj." s kamennou tváří zopakoval svůj požadavek.
,,A proč?" nechápala jsem.
,,Vidíš? Ta Sam, kterou jsem znal, by se rozesmála jen mému požadavku. Tak co se děje?" naznačil mi, abych se posadila na postel vedle něj.
,,Mám nervy z toho plesu." vážně jsem prohlásila.
,,A to je všechno? Jeden blbej ples?" překvapeně zamrkal.
,,Co když se tam ztrapním? Co když tam něco provedu? Co když..." začala jsem mu vykládat svoje obavy.
,,A já jsem myslel, že je to kvůli Tichošlápkovi..." sdělil mi.
,,Proč?" hrála jsem udivenou. Kdyby jen věděl, že i Sirius v tom hraje určitou roli...
,,Zdálo se mi, že to mezi vámi jiskřilo..." poočku se na mě podíval.
,,Tak to se ti asi zdálo." pokrčila jsem rameny a očima zkoumala palce u nohou.
,,Sam, já nejsem slepý." ušklíbl se.
,,Ty jsi jenom vlezlý." rozpustile jsem se zašklebila.
,,Takhle mluvíš se svým nejoblíbenějším bratrancem?" dělal, že natahuje moldánky.
,,Takhle mluvím se svým jediným bratrancem." nenápadně jsem se odsunula z jeho dosahu.
,,Co budeš zítra dělat?" obrátil.
,,Budu se připravovat na ten ples." povzdechla jsem si.
,,Ty tam vážně půjdeš? Vždyť Tichošlápkovi nemusíš nic dokazovat..." nechápal to.
,,Sama sobě musím dokázat, že necouvnu. Navíc to nebude smrtijedský sraz. Je tam pozvané i celé ministerstvo. Budou ten barák muset nafouknout kouzlem..." zauvažovala jsem.
,,Mně se to stejně nezdá..." snažil se mě zviklat Remus.
,,No dobře. Ještě si to rozmyslím... Jo a nepřišla včera nějaká pošta?" odvedla jsem řeč jinam.
,,Ne. Čekáš nějaký dopis?" mrknul na mě.
,,Od Lily." s úsměškem na rtech jsem ho vyvedla z omylu.
,,Škoda, už jsem myslel, že nasbírám nějaké drby." hraně si povzdechl.
,,Už běž, zítra budu mít dlouhý den..." dělala jsem, že zívám a málem jsem si přitom vyhodila čelist z pantu.
,,Hlavně, prosím tě, neudělej nějakou blbost, ano?" pohrozil mi ukazováčkem.
,,Jo a mimochodem - zítra v pět máš rande s Claire od sousedů. No víš která přece, ne? Ta, jak je tady na prázdninách." vítězně jsem se zazubila.
,,Tys mi domluvila rande?" nemohl to vstřebat.
,,Netvrď mi, že se ti nelíbí! Proč bys jí jinak pořád čučel do okna?" vystrkovala jsem ho z pokoje.
,,Já jí nešmíruji!" odporoval mi bleskově.
,,To jsi řekl ty, ne já." vyšoupla jsem ho ze dveří.
,,Ještě něco...spolu s Jamesem a Siriusem jsem se přidal k Fénixovu řádu. A Sirius utekl z domu. Bydlí teď u Jamese. Měla bys to vědět, ať se rozhodneš jakkoli..." naposledy se otočil a vrátil se do svého pokoje. Strnule jsem poslouchala, dokud jsem neuslyšela zaklapnutí dveří jeho pokoje. Oni si myslí, že bych byla schopná se přidat k NIM? Já a Smrtijedka? Spadli z jahody?
Ze skříně jsem vytáhla obrovské pouzdro na šaty a odnesla ho do koupelny. Opatrně jsem přibouchla dveře, abych nevzbudila Amélii a zadívala jsem se na sebe do zrcadla. Žádné překvapení se nekonalo a pořád na mě zírala ta holka se špičatou bradou a nadměrně velkýma očima.
Posadila jsem se na zem a před sebe rozprostřela blankytně modré šaty. Zamyšleně jsem na ně zírala a bříšky prstů přejela po jemné látce. Shodila jsem ze sebe župan s noční košilí a navlékla jsem se do nich. Vlasy jsem si vyčesala do volného drdolu a oči si orámovala výrazně modrou tužkou. Okem jsem zavadila o poblikávající žárovku, která mlela z posledního. Potom jsem na tváře nanesla trochu růže, abych skryla pobledlost. Rty jsem obtáhla nenápadným leskem a na tvář si nakreslila falešnou pihu. Nakonec jsem řasy několikrát projela řasenkou.
Opřela jsem se o lokty a sledovala se v zrcadle. Sledovala jsem tu cizí holku. A tak jsem stála půl hodiny. Půl hodiny jsem na sebe smutně zírala. Půl hodiny. Půl hodiny mi trvalo, než mi došlo, že tohle není to, co chci. Půl hodiny, než mi docvaklo, že takhle nikdy nebudu šťastná. Půl hodiny jsem se sledovala, abych poznala, jestli je tohle to pravé. Kamenná tvář. Ledový výraz. Krásné šaty...
Posadila jsem se na kraj vany a usmívala se nad svým chováním. Ve čtyři ráno jsem se líčila a složitě šněrovala do šatů, abych si dokázala, že tudy cesta nevede.
Rozmotala jsem si vlasy a obličej strčila pod studenou vodu. Znovu jsem se na sebe podívala do zrcadla. Místo falešné pihy mi na tváři zbyl šedavý flek a z očí mi stékaly černé potůčky vody obarvené řasenkou. Opět jsem strčila obličej pod vodovodní kohoutek a smyla zbytky líčidel. Zmáčené pramínky vlasů se mi lepily na tváře, ale já jsem si takhle připadala hezčí. Normálnější. Víc lidská. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a všimla si malé mezírky mezi spodními řezáky. A připadalo mi to roztomilé. Vždyť krása jsou jen milimetry mezi očima a nosem. Co na tom záleží?
Pracně jsem se vysoukala z volánovitých šatů a přehodila je přes záchod. Už mi nepřipadaly tak nádherné jako ve dne. Byl to jen hezký hadr.
Znovu jsem si oblékla noční košili a zápěstím setřela modrou šmouhu pod levým okem. Zhasla jsem a počkala, až mé oči přivyknou tmě. Potom jsem pomalu otevřela dveře od koupelny a proklouzla do pokoje pro hosty. Po hmatu jsem našla postel a lehla si do ní. Budík na nočním stolku ukazoval několik minut po půl šesté. A já jsem opět změnila své rozhodnutí. Kašlu na nějaký škrobený ples. Maximálně mě vydědí. No a co? Jsou i horší věci...
Proč bych si měla pořád něco dokazovat? Nikam nejdu.
Na poslední chvíli jsem změnila své rozhodnutí a zase jsem nevěděla, jestli později nebudu litovat... Opět jsem vstala a z nočního stolku vytáhla pozvánku na ples. Bez ní mě tam nevpustí. Potmě jsem došla do koupelny, šaty shodila ze záchodu a pozvánku spláchla. A už nyní jsem věděla, že za pár hodin si za to budu chtít namlátit...
S povzdechem jsem ulehla do postele a do pár minut jsem usnula, aniž bych věděla, že Rem stojí za pootevřenými dveřmi na chodbu a spokojeně se usmívá... Asi od začátku věděl, jak to nakonec skončí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 15. září 2008 v 9:48 | Reagovat

Pěkný, asi fak dostává rozum. Ne, dělám si srandu. Fakt hezky napsané. Celé se to mění, jwstli chápeš, co tím myslím.

2 romuska romuska | Web | 15. září 2008 v 11:41 | Reagovat

peknučké......ten sen bol hrozný..........chudinka.............som dosť zvedavá na pokračko........čo bude robiť a či to bude ľutovať.......pls rýchlo pokračko:)

3 Lia Lia | 15. září 2008 v 11:54 | Reagovat

nooo velmi pekne:)

4 tonks tonks | E-mail | Web | 15. září 2008 v 13:22 | Reagovat

ďalšia zložitá poviedka :D no celé to bolo také tajomné... páčilo sa mi to... no proste bolo to super :)

5 Werůů.. Werůů.. | Web | 15. září 2008 v 16:08 | Reagovat

co to kdakas..?je to naprosto super..

6 alex alex | Web | 15. září 2008 v 17:02 | Reagovat

Móc pěkná kapitolka!! Nechceš si o de mě též běco přečíst?

7 Hope Hope | Web | 15. září 2008 v 17:10 | Reagovat

páni, nádherná kapitolka, naprosto skvělá a úžasná...jsem zvědavá, jak to bude pokračovat...moc se těším na pokračování

8 Arianna Arianna | E-mail | Web | 15. září 2008 v 18:12 | Reagovat

Strašne moc sa mi táto poviedka páči... hlavne táto vydarená kapitolka :)

9 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 15. září 2008 v 18:42 | Reagovat

ha, mozek funguje! pí pí pí pí pí (srdce taky) a i jinak, super, vydařená...a jestli je ti blbě, tak je to skvělý:D

10 Izabela1996 alias Meimei Izabela1996 alias Meimei | Web | 16. září 2008 v 15:51 | Reagovat

Krása !!!

11 Angela Angela | Web | 16. září 2008 v 16:41 | Reagovat

Zamotáváš to. Jak to teda nakonec skončí? :D:D Super dílek.

12 Baruuss Baruuss | Web | 20. září 2008 v 12:49 | Reagovat

wow, docela slušně zamotaný, ty asi ráda hlavolamy, že?

Jinak se omlouvám, ale nějak jsem neměla ani chuť ani čas brouzdat po HP stránkách, což si můžeš všimnout i u mě:D

Ale jsem zase tu abych ti řekla, že ten nový vzhled je fakt ulítlej:) a taky, že tahle kapča je dost dobrá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama