50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

XI. kapitola - Ještě jsem neřekla poslední slovo...

9. září 2008 v 17:30 |  Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Tak tahle kapitola mi nepříjemně připomíná venezuelskou telenovelu. Neptejte se proč, prostě to tak je...
Jinak jste opět nedodrželi limit komentářů, ale já vám ho opět odpouštím...
No a dál jsem dneska dostala ze slohu za pět, takže mi povážlivě kleslo mé "spisovatelské" sebevědomí...
Toť asi vše, co jsem měla na srdci.
Jinak je mi jasné, že tahle povídka nepatří k vašim nejoblíbenějším, ale už ji konečně musím dorazit...tak mi pls pořád nepište na ICQ, kdy budou Blackovi a Světice...
Věnování: Nakutce k dnešním patnáctinám...

,,Ahoj Samantho! To je škoda, že nemůžeš jít do těch Prasinek..." otevřely se dveře a do nově uklizené ošetřovny napochodoval obrovský pugét vínových lilií. Black ležící na druhém konci pokoje si znechuceně odfrkl. Kytice lilií došla až ke mně a za ní se objevil dvoumetrový Robin Bell. Špinavě blond vlasy, modré oči...prostě pravý opak Blacka.
,,Děkuji." zářivě jsem se usmála a po Siriovi jsem střelila pohrdlivým pohledem.
,,Ale to nic není." mávl rukou nad kyticí, kterou musel položit na zem, protože se na noční stolek prostě nevešla. Přisunul si vedle mé postele židli a posadil se.
,,Ty nejdeš do Prasinek?" podivila jsem se a pokusila jsem se také posadit.
,,Chtěl jsem jít s tebou... Stejně bych myslel jenom na tebe..." zbožně se na mě zadíval.
,,Tak to...ehm...jo." stočila jsem pohled jinam a zamračila se na Blacka, který se nepokrytě bavil.
,,Máš krásné oči..." usmál se na mě. Panebože, co to kecá? Black se na svém lehátku svíjel smíchy.
,,Eeeee...díky." rozpačitě jsem se zazubila a z celého srdce jsem si přála, aby zmizel.
,,Nepotřebuješ něco?" starostlivě se zeptal.
,,Ošetřovatelka tvrdí, že klid na lůžku..." nenápadně jsem se ho snažila vykýblovat.
,,Aha...no tak to půjdu." neochotně se zvedl a odešel.
,,Máš klááášné oči." pitvořil se Black.
,,Díky za kompliment." dětinsky jsem na něho vyplázla jazyk a otočila jsem se na bok. Mám levou nohu v sádře, protože mě tou překližkou prohodil tak nešikovně, že jsem si ji nadvakrát zlomila. Nikdo nechápe, jak jsem s tím mohla stát, ale přisuzují to mému psychickému stavu.
,,He-he-he-he-hepčíííííí!" kýchla jsem.
,,Někdo se nám nachladil! Že ty ses v noci někde toulala, místo abys spinkala jako hodná holčička?" provokoval mě Black. Neskutečně mě štve. Nádech, výdech...
,,Mohu tě o něco požádat?" zeptala jsem se ho klidně a naprosto ho tím vyvedla z míry.
,,Jde o to, co to bude." vykoktal ze sebe.
,,Odnes prosím ty lilie co nejdál ode mě, ano?" usmála jsem se a otočila se k němu zády.
,,Proč si je neodneseš sama?" dal si ruce pod hlavu.
,,Fajn." přetočila jsem se na záda, zkopala jsem přikrývku na zem a posadila jsem se.
,,Co to děláš?" natahoval krk.
,,Jdu odnést ty lilie." zaryčela jsem vztekle.
,,Nehysterči pořád..." líně vstal z postele a došel až ke mně. Vršek pyžama mu byl trochu krátký, takže se mi poodhalovaly válečky na břichu. Sam, prober se a NEČUM MU POŘÁD NA BŘICHO!
,,Tak kam s tím?" chytil kytici a zvedl ji.
,,Co nejdál. Hepčíííí!" znovu jsem kýchla.
,,Tak jo." otevřel okno a vyhodil lilie ven.
,,Co jsi to udělal?" vyskočila jsem a po jedné noze doskákala až k oknu.
,,Chtěla jsi, abych je dal co nejdál." ušklíbl se a šel si lehnout.
,,Accio lilie." vyklonila jsem se z okna a přivolala si pochroumané kytky zpět. Po jedné noze jsem dohopsala k lůžku a květiny pohodila vedle postele.
,,Radši hebnu na alergii, než abych ti ty kytky znovu půjčila do rukou." zasyčela jsem.
,,Jsi dobrá herečka." okomentoval to hned.
,,Nemůžete se už přestat hádat? Jste jak manželé po třiceti letech!" ozval se zpod peřiny Potter.
,,Á, jde ti funclub!" zaradovala jsem se, když jsem za prosklenou částí dveří uviděla nastoupenou letku slepic.
,,Co to tam dělají?" přimhouřil oči.
,,Píší rtěnkou na sklo." rozesmála jsem se.
,,A proč?" nechápal.
,,Sdělují ti, že se za tebou bojí přijít na ošetřovnu, aby něco nechytily, ale prý tě milují...a tři srdíčka jako bonus. Moment...ještě si každá natře pusu krvavě rudou barvou a obtisknou ji na sklo. To je úchylné..." skvěle jsem se bavila.
,,Ale nešly kvůli mně do Prasinek!" pochlubil se.
,,Už odcházejí. Neměj obavy, Prasinky stihnou..." věnovala jsem mu bělostný úsměv.
,,Brečí ti dítě." oznámil mi Black.
,,Jo? To je smůla, že nemohu chodit..." usmála jsem se na něho.
,,A co s tím hodláš udělat?" nepřestával vyzvídat.
,,Nic. Počkám, až přestane." vytáhla jsem si z nočního stolku detektivku a začetla jsem se do ní. Po pár minutách začal skučet Potter.
,,Tichošlape, jestli si to dítě neuklidníš do pěti sekund, tak už se vážně neznám!" zacpal si uši polštářem.
,,Slyšíš, udělej s ní něco!" zakřičel na mě Sirius.
,,Já se nejmenuji Tichošlap." broukla jsem, aniž bych přestala číst.
,,Ale je to tvoje dítě." chtěl mít poslední slovo.
,,Tvoje taky." zvedla jsem oči od napínavé kapitoly.
,,Ale ty jsi její matka." okamžitě opáčil ten mezek. Jestli si myslí, že bude mít poslední slovo, tak se šeredně plete...
,,A ty jsi její otec." nevzdávala jsem se.
,,Ale ty jsi žena." štěkl. Jo jo, tonoucí se stébla chytá...
,,Emancipovaná žena." opravila jsem ho.
,,Proč ji sakra nemůžeš jít uklidnit?" vypěnil.
,,Protože mám nohu v gypsu." třískla jsem knihou o noční stolek.
,,Hlavně se, prosím vás, zase nepoperte." po dlouhé době promluvil Remus.
,,My se nehádáme!" ohradila jsem se okamžitě.
,,My si jenom vyměňujeme názory a poznatky." přizvukoval mi Sirius. No konečně jsme se na něčem shodli...
,,Což znamená, že se hádáte." vykoukl zpod polštáře James a zase zalezl.
,,Hele, nemohli byste už vážně uklidnit Amélii?" zachrčel Rem.
,,Já nemohu chodit." pokrčila jsem rameny a začala hledat stránku, na které jsem přestala číst. Něco takového, jako jsou záložky, já prostě nevedu...
,,Tak fajn." vstal z postele a zamířil si to přímo ke mně.
,,Nechci ti nic říkat, jistě máš skvělý orientační smysl, ale postýlka je přesně na druhou stranu." ukázala jsem za něj.
,,Vstávej." hrubě mi strhl peřinu a přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor.
,,Prasklo ti v té makovici něco?" pokusila jsem se dostat na zem.
,,Ne, já jsem naprosto v pořádku." postavil mě na zem vedle dětské postýlky.
,,Co to má znamenat?" nechápala jsem to pořád.
,,Výměna postelí. K Amélii to teď máš dva metry. To doskáčeš." stručně mi vysvětlil situaci.
,,To mám jako spát v tvojí posteli?" ujistila jsem se, jestli to dobře chápu.
,,Jo. A ty nevkusné kytky ti přinesu." šel k lůžku, které bývalo moje.
,,A taky mi sem vezmi tu knížku!" zavolala jsem za ním a začala uklidňovat Amélii.
,,Jak zabít nepřítele: krok za krokem? Co to je?" přečetl si název knihy.
,,To je snad moje věc. Jo a mimochodem-Amélii stačilo dát dudlík a ztichla by." vzala jsem si od něho lilie a knihu.
,,Doufám, že nejsem tvým nepřítelem..." zažertoval, když očima zavadil o knížku.
,,Tak to tě nepotěším. Jsi nepřítel číslo jedna." zářivě jsem se na něho zazubila a dohopsala jsem do postele. Skepticky se na mě zahleděl a konečně odešel. Otočila jsem se na bok a nenápadně fetovala jeho vůni po holení, která táhla z polštáře.
,,To tady držíme bobříka mlčení?" posadil se Potter a začal si házet se zlatonkou.
,,Ano a ty jsi ho právě porušil." oznámila jsem.
,,Takže jsem vítěz." okamžitě se o slovo přihlásil Sirius.
,,Omyl, Rem je vítěz." vyplázla jsem na něho jazyk.
,,Musíš mi pořád ukazovat svoje mandle?" zabručel rozmrzele Black.
,,Ne. Mandle mi vytrhli v pěti letech..." provokativně jsem vyplázla jazyk.
,,Musíš mít pořád poslední slovo?" zabrumlal.
,,Já? To ty tady všechno komentuješ!" nenechala jsem si to líbit.
,,TICHO!" přerušil nás Potter.
,,Co je?" obrátila jsem se na něho.
,,Jo, co je?" zajímalo i Blacka.
,,Běžte se laskavě hádat někam jinam!" těkal pohledem z jednoho na druhého.
,,My se nehádáme!" opravila jsem ho.
,,Jistě. Vy si jenom vyměňujete poznatky a náááázory." teatrálně protáhl obličej.
,,Copak se s ním dá normálně diskutovat?" ukázala jsem na Blacka.
,,Prstem se neukazuje. To tě doma neučili?" vítězně se usmál.
,,No vždyť to říkám! S ním se prostě nedá normálně mluvit!" rozhořčeně jsem rozhodila rukama.
,,Pozóóór, madam promluvila. Potlesk." zatleskal.
,,Idiote." shrnula jsem to do jednoho slova.
,,Krávo." odvětil.
,,A DOST!" zařval Potter a seslal na nás Silencio.
Zdviženým prostředníčkem jsem Blackovi ukázala, co si o něm myslím a zrušila jsem kouzlo.
,,TY už na mě nemluv!" střelila jsem pohledem po uraženém Blackovi.
,,Nápodobně, SLEČNO." zavrčel.
,,Ahoj, Sam! Vrátila jsem se z Prasinek o něco dříve, protože Luciusek dostal trest." dramaticky vpadla dovnitř Narcissa Blacková.
,,Ahoj, Ciss." uvítala jsem její přítomnost, poněvadž na ošetřovně začínalo být nepříjemné dusno. Navíc mě už přešel ten nápad s vdáváním. Kašlu na Blacka, ať se třeba postaví na hlavu, to není moje věc.
,,Normálně si jdu takhle do sovince a najednou mě klofne do hlavy černá sova s dopisem. Nejdřív jsem si myslela, že jde o dopis pro mě nebo Bellu, ale pak jsem zjistila, že je to PRO TEBE." dramaticky se odmlčela.
,,A kdopak mi píše?" rozvalila jsem se na posteli.
,,No to je právě to divné! Je to s pečetí rodu Blacků. Ale nějak nechápu, co by ti matka s otcem mohli chtít." pokrčila rameny a hodila mi masivní obálku na postel.
,,Tak to teda netuším..." strčila jsem si roh obálky do pusy a škubnutím jsem ji roztrhla. Black se snažil nenápadně poslouchat a Potter se svůj zájem ani nesnažil skrývat.
,,COŽE? TAK TO ANI NÁHODOU! NE NE NE!!!" zařvala jsem, jen co jsem dočetla a švihla jsem dopisem po Cisse, která se usadila na vedlejším lůžku.
,,Ale to je přece naprosto báječné!" zaradovala se, jen co přelétla očima po zdobném písmu.
,,Co to je?" spolkl Black svou hrdost a zeptal se.
,,Dopis od tvojí matky." zavrčela jsem a zaskřípala zuby. Tohle mi tak chybělo...
,,Od MOJÍ MATKY?" vyvalil oči a za chvíli už stál u mojí postele a očima rychle přelétával řádky textu.
,,Aby bylo jasno, tak já nikam nejedu." prohlásil jsem pevně.
,,Oni tě zvou k nám na vánoční svátky?" zděsil se při představě, že by se mnou musel strávit víc dní, než je nezbytně nutné.
,,Jo. Prý je všechno zařízené. ALE JÁ NIKAM NEJEDU! Nikdo mě nedostane do toho hadího doupěte!" vztekala jsem se.
,,Jmenovala by ses Blacková a..." začala Cissa.
,,CO TO ZASE PLÁCÁŠ? Já si nikoho z rodu Blacků brát nebudu a navíc NIKAM NEJEDU! Pro ty, kteří to ještě nepochopili, TAK JÁ NIKAM N-E-J-E-D-U!" zavřeštěla jsem hystericky.
,,Takovéhle pozvání se neodmítá. Urazila bys jednu z nejváženějších čistokrevných rodin."
vemlouvavě se ozvala Narcissa.
,,To je mi absolutně jedno. Ať ho klidně vydědí, ale já nikam nejedu." kývla jsem hlavou směrem k naštvanému Blackovi. Mimořádně jsem nebyla důvodem vzteku já, ale jeho milovaná rodinka.
,,Tohle už přehnali." rozerval dopis vejpůl a hodil ho na zem.
,,Jo. Tohle přehnali. A já nikam nejedu. Zařiď si to, jak chceš, ale mě tam nikdo nedostane ani násilím!" zakončila jsem debatu a dala tak najevo, že se o tom nebudu více bavit. Ovšem ve skrytu duše mi bylo jasné, že tentokrát to nejsem já, kdo diktuje pravidla. Koutkem oka jsem zavadila o bezradného Siriuse. A navíc bych měla skvělou možnost, jak mu pěkně zatopit... Uvidíme, uvidíme...možná na tu návštěvu ještě změním názor...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 9. září 2008 v 18:05 | Reagovat

hehe...to skončilo v nejlepším:) už se nemůžu dočkat další kapči:) fakt moc hezký a zábavný:)

2 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 9. září 2008 v 18:07 | Reagovat

a ten název se k tomu hodí:D

3 romuska romuska | Web | 9. září 2008 v 18:17 | Reagovat

ouuu tak to bolo dobré....som zvedavá, či tam nakoniec pôjdu....dúfam, že hej...mohla by byť sranda:D.........síce pri tejto poviedke je sranda vždy, čo znamená, že sa pri nej vždy rehním ako idiot:DDD už sa teším na pokračko:)

4 tonks tonks | E-mail | Web | 9. září 2008 v 18:54 | Reagovat

:DDD jajáj :D takže predsa len tam niečo s tou svadbou bude :D ale chudinka amélia :(

nádherná kapitolka ;)

5 Kris Kris | Web | 9. září 2008 v 18:55 | Reagovat

No teda, fakt krása, v jedný chvíli jsem si poprskala monitor - chudáček.

Jinak, bomba. Kde na ty nápady chodíš?

6 jayne jayne | Web | 9. září 2008 v 22:16 | Reagovat

tak to je perfektne..ja sa vzdy pri tejto poviedke tak nasmejem..je to uzasne..nechapem preco si myslis ze tato poviedka nie je oblubena..ja ju milujem najviac zo vsetkych a nechcem aby skoncila..je perfektna..tato poviedka ma inspiruje a pri jej citani ma vzdy napadne par skveych napadov na pokracovanie mojej poviedky..neboj sa neberiem ti napady, to nie..len ma velmi inspiruje :))..neviem co budem robit, ked skonci..fakt neviem

7 jayne jayne | Web | 9. září 2008 v 22:16 | Reagovat

prosim prosim rychlo dalsiu kapcu :)

8 Hope Hope | Web | 9. září 2008 v 22:29 | Reagovat

skvělé :o) to jsem tedy zvědavá, jak to nakonec dopadne :o) já tuhle povídku miluju :o))) honem další :o)

9 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 10. září 2008 v 14:11 | Reagovat

Super !!!!!

10 Angela Angela | 11. září 2008 v 14:15 | Reagovat

Skvělá kapča :D Fakt by mě zajímalo, jak to dopadne.

11 Nakuta Nakuta | Web | 11. září 2008 v 17:15 | Reagovat

woooow Agi, díky mooc...fkt že jo:) kapitola to byla bezvadná:)

12 Nath Nath | Web | 14. září 2008 v 11:48 | Reagovat

krasna kapitolka :D TEda kapitolky lebo som dohanala asi tri zameskane :D ya vyem hambim hambim xD rychlooo dalsiuuuu :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama