50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

IX. kapitola - Moc si věříš, hochu...

1. září 2008 v 18:38 | Agnesa pohoršující důchodce na náměstí =D |  Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Mám skvělou náladu, a tak vám sem dávám další kapitolku. Když jsem ji psala, tak jsem zrovna měla chuť někoho zakousnout. Proto se nedivte, když se bude kousat.
Jednání hlavní hrdinky tohoto příběhu je sice naprosto nepochopitelné, ale co....když už napsat patlaninu, tak pořádnou...
A proč mám skvělou náladu? Protože mi bylo blbě a kámoška mě vytáhla do města, abych prý přišla na jiné myšlenky. Nakonec jsme na hlavním náměstí zpívaly oplzlé texty ještě oplzlejších písniček a skvěle jsme se bavily pohoršenými pohledy několika důchodců. Znáte tu písničku Máš nejhezčí zadek na světě? Nebo ještě známější Viagru od Zoombie...eee....to jsem se nějak rozkecala...
Každopádně jsem HAPPY a snad vám tahle kapitola vyloudí na tváři alespoň náznak úsměvu...

,,Tichošlápku...co? To? Jak? Kde?" vykoktal jelen, ze kterého se určitě vyklube Potter a zašilhal na moji vrčící maličkost.
,,Co to je?" kývl Black hlavou směrem k parohům, ve kterých jsem byla uvězněná ve své psí podobě.
,,Ajajaj... Spíš kdo to je..." došlo to Potterovi a shodil mě na zem.
,,Ani nežertuj, že jsi sem přitáhl cizího zvěromága! Vždyť to mohou být Zmijozeláci! A pokud se to provalí, tak letíme ze školy!" zděsil se Sirius.
,,Vymažeme jí paměť." navrhl James a přeměnil se do své lidské podoby.
,,Vždyť jsme to ještě nikdy nedělali! Moment...to je HOLKA?" vyvalil oči Black a zabrousil očima k mojí mikroskopické maličkosti, která využila jejich chvilkové nepozornosti a právě mizela ve dveřích.
,,Zdrhá!" zařval Black a okamžitě se za mnou vrhl. Nabrala jsem ještě větší rychlost a hnala jsem chodbou jako o závod. Neměla jsem náladu nic vysvětlovat a navíc mi docvaklo, že pokud je nechám tápat v nevědomosti, tak je pěkně vytrestám. A o to tu jde. Soukromá válka.
Vylítla jsem z chodby a úspěšně se vyhnula prvním dvěma útočícím větvím. Třetí jsem trochu nevychytala a čtvrtá mě slušně nabrala a odhodila dobrých sto metrů. Po dopadu a zjištění, že žiju, jsem se dala na zběsilý úprk napříč školními pozemky.
,,Okamžitě zastav!" ozvalo se za mnou chrčivě. Jo jo, kdybys hochu nekouřil, nechrčel bych jako starej větrák...
,,No jasně, abyste si na mně mohli cvičit kouzla zapomnění, ne?" odpověděla jsem a rozeběhla se ještě větší rychlostí. Na to, jak strašně kouří, má až moc dobrou kondičku.
,,Okamžitě stůj nebo z toho nevyjdeš ve zdraví!" vyhrožoval.
,,Už se ce-celá třesu strachy!" zafuněla jsem, protože mi začal docházet dech.
,,Měla bys." zasyčel a skočil mi na záda.
,,Jau!" zareagovala jsem okamžitě a zahryzla se mu do tlapy.
,,Tak ty budeš kousat, ty svině mrňavá?" seknul mě přes čumák.
,,Tohle si nenechám líbit!" drápla jsem ho na břiše a snažila se ignorovat ostrou bolest vystřelující do obličeje.
,,Nech toho nebo ti budu muset vážně ublížit!" vyslal poslední výstrahu. Ale já teď necouvnu. Teď si hezky anonymně vyřídíme účty...
,,Už se celá klepu hrůzou!" posměšně jsem si odfrkla a přitom ucítila krev stékající po tlamě.
,,Kdo vlastně jsi?" zeptal se a stejně jako já obezřetně kroužil okolo svého protivníka.
,,No to ti určitě řeknu!" rozesmála jsem se štěkavým smíchem.
,,Vždyť to je vlastně jedno. Stejně to za pár minut poznám..." sebevědomě mi oznámil.
,,Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil." ušklíbla jsem se jeho sebedůvěře a nepřerušovala chvilkovou přestávku v boji.
,,Co to je? Mudlovské pořekadlo?" povýšeně se pousmál.
,,Něco na ten způsob, Blacku." odvětila jsem mu a dál se soustředila na točení v kruhu - tváří v tvář protivníkovi. Levá přední úkrok, pravá zadní překřížit úkrok, levá zadní úkrok, pravá přední překřížit úkrok...
,,Znám tě?" odbočil od tématu. Ou, teď budeme hrát na poli svého soukromí.
,,Až moc dobře." rozhodla jsem se nelhat.
,,Z jaké jsi koleje?" pokračoval ve výslechu. To si tu hrajeme na Hádej kdo jsem, či co?
,,Kdo se moc ptá, moc se dozví." odpověděla jsem vyhýbavě.
,,To je má poslední otázka. Z jaké jsi koleje?" nenechal se odbýt.
,,Odkud myslíš?" zvítězila má zvědavost.
,,Nevím...Havraspár?" zkusil to.
,,Těsně vedle. Zmijozel, chlapče, Zmijozel..." rozesmála jsem se a uskočila před jeho rozvášněným útokem.
,,A neznáš náhodou moje milované sestřenky?" zasyčel a hledal má slabá místa.
,,Náhodou ano. Jsou to moc moc moc prima holky!" dala sem tomu poslední kapku a hrdě vzdorovala jeho útoku. Stejně je to romantické. Dva lidé, kteří spolu mají dítě, pocházející ze dvou znepřátelených kolejí, proti sobě stojí v jasné noci. Úplněk ozařuje jejich kroky a jejich krev smáčí orosenou trávu. A na obzoru začíná svítat. Málem jsem se nad svou podivnou náladou rozesmála. Melu tady blbosti. Já a romantika? To nejde k sobě...
,,Úsměv přejde." chladně prohlásil.
,,Mě nikdy." usmála jsem se na něho.
,,Slečna je vtipná?" utrousil.
,,Pán je naštvaný?" přisadila jsem si.
,,Jsi mi povědomá." pozorně se na mě podíval.
,,Ale ne? Vážně? To by jeden neřekl!" protočila jsem oči.
,,Já tě odněkud znám..." pořád na mě zíral.
,,Jo, to je možné. Jo a mimochodem, v posteli jsi byl děsný." ušklíbla jsem se. Taková malá lež...
,,Alé! Slečna je světaznalá! Můžeš si vyměňovat zážitky s tou potvorou Samanthou." poradil mi. Tohle ale už přehnal!
,,Dobrý nápad. Podělím se s ní o své traumatizující zážitky, které jsem získala díky tvé postelové scéně! Nebo bych to rovnou mohla probrat s těmi největšími drbnami na škole, nemyslíš?" zavrčela jsem skrz zuby. Místo odpovědi po mně skočil a pokusil se mi zakousnout do krku. Odkopla jsem ho zadníma nohama a přední prackou jsem mu dala políček.
,,Srabe! Útočit na krk! Pchm!" odfrkla jsem si.
,,Náno!" zasyčel a držel se za čumák.
,,A teď mě prosím omluv, musím se jít dospat!" otočila jsem se k němu zády. Zezadu snad dneska neútočí ani ti největší hajzlové...
,,Au!" zařvala jsem, když mě zezadu napadl. Blackovi to očividně nedělá žádný problém... Rozeběhla jsem se k Zapovězenému lesu, protože na otevřeném prostoru proti němu nemám sebemenší šanci.
,,Utíkáš?" ozvalo se těsně vedle mě.
,,Ne. Měním terén." odvětila jsem a rozmáchla se proti němu tlapou. Skočil po mně, přirazil mě ke stromu a přeměnil se do lidské podoby. Tím pádem jsem byla víte kde. Hůlkou mi namířil na hlavu a dost neomaleně mě vyzval, abych se přeměnila na člověka.
,,Tak fajn. Ale předem tě upozorňuji, že budeš litovat." odfrkla jsem si, protože jsem prohrála. A já neprohrávám ráda...
,,Jsi snad Smrtijedka?" rozesmál se a vlasy mu spadly na rozseknuté čelo. Navzdory tomu, že je domlácený jak boxovací pytel, vypadá nadmíru dobře.
,,Něco mnohem horšího!" oznámila jsem pyšně a nabrala lidskou podobu. Jeho šokovaný výraz si budu pamatovat do konce života. Škoda, že jsem sebou neměla fotoaparát, protože ten jeho výraz překvapení neměl chybu.
,,Ty?" sklopil hůlku a o krok couvl.
,,Já. Jak jsi to říkal? Jo...POTVORA Samantha!" založila jsem si ruce v bok. Kdyby alespoň nebyl tak vysoký...
,,Hele, klid, já to tak nemyslel." zvedl obranně ruce.
,,Ale mně je úplně jedno, jak jsi to myslel! Já ti jenom zanedlouho přinesu takový papír s razítkem, na kterém bude napsané hodně vysoké číslíčko, kterému se říká ALIMENTY!" sladce jsem se usmála a olízla si krev z koutku úst.
,,Hele, jsi rozrušená. Nevíš, co říkáš. Jsi šokovaná tím, že tvůj bratranec je vlkodlak a navíc jsme se teď docela ošklivě porvali..." snažil se odvést pozornost. Já ti dám, že jsem rozrušená!
,,Já vůbec nejsem rozrušená!!!" zaječela jsem a ještě dupla.
,,Jistěže nejsi rozrušená, ale co kdybychom to vyřešili zítra, co?" přiblížil se ke mně, ruce stále nad hlavou.
,,Žádný takový! Čím víc dnů, tím víc prachů z tebe vyždímám. Zruinuji tě!" zamávala jsem mu ukazováčkem před nosem.
,,Uklidni se! Dneska toho na tebe bylo moc. Vyspíš se a ráno si o tom rozumně promluvíme!" chytil mě za ruku. Vzpurně jsem se mu podívala do očí.
,,Seberu ti poslední vindru! A teď už musím jít! Zítra jsou Prasinky a já mám rande s Robinem Bellem z Mrzimoru. Narozdíl od někoho, to se mnou myslí vážně a nemluví se mnou jako s malým chorým dítětem!" vyškubla jsem mu ruku ze sevření a s hlavou hrdě vztyčenou jsem se obrátila k odchodu.
,,Proč zrovna s tím chudinkou?" nafoukl se.
,,Chudinkou? Nepovažuji ho za chudinku. Je chytačem za mrzimorské družstvo, nekouří, nepije a klidně by se pro mě rozkrájel. Když porovnám vás dva, tak se divím, jak jsem o tebe mohla jen pohledem zavadit..." ohlédla jsem se přes rameno a věnovala mu jeden pokřivený úsměv.
,,Není tvůj typ!" zavolal za mnou. Co si myslí? Že jsem jeho majetek, či co?
,,Co ty víš, kdo je můj typ..." rozverně jsem na něho mrkla a začala se vzdalovat.
,,Já jsem tvůj typ!" zareagoval okamžitě. Strnula jsem uprostřed pohybu a s otevřenou pusou se na něho obrátila.
,,Cože? Já jsem se asi přeslechla..." zamrkala jsem vyjeveně, ústa stále dokořán.
,,Že JÁ jsem tvůj typ." okamžitě mi odpověděl.
,,Nezdá se ti, že už to trochu přeháníš? Chováš se ke mně, jako bych ti patřila a ještě ke všemu mi budeš diktovat, s kým si mám začít a s kým ne?" založila jsem si ruce na prsou a vrátila se k němu.
,,Stejně vím, že mě miluješ." povýšeně mi oznámil a já jen zalapala po dechu.
,,To už mám radši Malfoye než tebe!" prskla jsem a už vážně jsem chtěla odejít. Samozřejmě mě zase zadržel.
,,Nač ta silná slova? Já vím, že po mně toužíš." sebevědomě se usmál a olízl si rty. Ten narcista! Ten chcípák! Co si o sobě sakra myslí?!?
,,Jo, je jedna věc, kterou už dlouho toužím udělat..." usmála jsem se tím nejnaivnějším způsobem, jaký jsem dokázala vykouzlit a rozpačitě jsem k němu přistoupila.
,,A jaká?" svůdně mi odpověděl.
,,TOHLE! A sbohem!" flákla jsem mu takovou facku, za kterou by se nemusel stydět ani profesionální boxer. A protože to náš donchuán nečekal, dal si druhou ještě o strom. Navztekaně jsem se otočila a rázně vypochodovala na školní pozemky. Tohle už přehnal!
Já jsem tvůj typ! Já vím, že mě chceš! Bla bla blááááá....!!! V duchu jsem si přehrávala celý náš "rozhovor".
,,Počkej!" vyřítil se z lesa Black a málem se přerazil o starou větev. Okázale jsem ho ignorovala a dál pokračovala v cestě. Začínalo svítat a brána do školy už byla otevřená.
,,Tak stůj! Omlouvám se!" zafuněl za mnou.
,,Omluva se nepřijímá." zrychlila jsem krok.
,,Fajn, možná jsem to trochu přehnal..." zkusil si to vyžehlit.
,,Sejdeme se večer u učebny lektvarů. Vysvětlím ti tam pojem alimenty." houkla jsem přes rameno a podle toho, že utichlo to jeho popobíhání jsem usoudila, že se zastavil. Navzdory všemu má asi pravdu. Není mi úplně lhostejný. Asi si ho budu muset dostrkat tam, kde ho budu chtít mít. Ještě mě bude prosit, abych se s ním dala dohromady. A alimenty budou jenom začátek..... Je čas začít intrikařit... Muhehehehe....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | 1. září 2008 v 19:12 | Reagovat

Ta kapča je skvělá :D Opravdu jsem se bavila :D:D:D Tak sem honem hoď další, jj? :)

2 tonks tonks | E-mail | Web | 1. září 2008 v 20:05 | Reagovat

tiež som sa riadne zabávala :D záchvaty smiechu boli každú chvíľu. super :)))

3 jayne jayne | Web | 1. září 2008 v 21:03 | Reagovat

tak to je paradni..tak skvele som sa bavila..najmä ta ich bitka bola skvela..ale aj ten ich ,rozhovor,..tato kapca nemala chybu..prosim prosim rychle dalsiu :)

4 Hope Hope | Web | 2. září 2008 v 8:33 | Reagovat

mně tahle kapitolka na tváři nevyloudila jenom náznak úsměvu, já se tady tlemím jako blb :o))) skvělá kapča :o) moc se těším na další :o)

5 Izabela1996 Izabela1996 | 2. září 2008 v 13:19 | Reagovat

Jo tak tady jsem se pobavila :D

6 qattty qattty | Web | 2. září 2008 v 16:09 | Reagovat

prosím pomoz mi orekord v komentýřích kažý 30 komentík vyhráva dostaneš diplom ne bo tak něco plosím pomoz takly ti pak můžuhlásnout plosíííííímmmm..jen tam něco napiš děkuju

7 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 2. září 2008 v 22:37 | Reagovat

boží!!!čímdál lepší!!! ty alimenty ho budou ještě mrzet! skvělý, pobavilo mě to, zejména ta jejich hádka:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama