50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

Epilog – Realita bývá krutá... a tolik rozdílná od našich představ...

30. září 2008 v 18:44 |  Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
No takže tu je epilog....asi přesně vyjadřuje moji momentální náladu...
Co k téhle povídce říct? Zezačátku to byla sranda...pak jsem dospěla do fáze, kdy jsem přemýšlela sama nad sebou a promítlo se to i do kapitol....následovala romantika - to jsem měla takové divné nálady....a zakončil to realistický epilog....
No nebudu si nic nalhávat...takhle povídka se mi úplně vymkla z rukou....a nějak se mi zprotivila...
No a dál....co bude dál? Zbudou mi tu dvě rozepsané povídky, které bych potřebovala dopsat... Jestli je opravdu dopíšu - toť otázka.... Mám chuť psát...jenže není čas...není nálada...prostě to nejde...
Už kolikrát mě napadlo, že bych mohla skončit. Přiznejme si to - nepatřím k nějakým výjimečným spisovatelkám, jsem jen obyčejný blázen, kterého baví mlátit do klávesnice....
Jenže nerada nechávám rozdělanou práci...tudíž dopíšu ty dvě povídky a pak se uvidí....
Asi je vám jasné, že kapitoly tu teď nebudou přibývat nikterak často....
A na závěr....jestli si myslíte, že bych měla přestat zahlcovat internet svými nesmyslnými žvásty, tak hlásněte v anketě..... Dám na váš názor....sama nevím, jestli má cenu v psaní pokračovat....
PS: Prosím o hlasy do ankety a o komenty k téhle povídce....předem díky....

,,Ahoj Sam! Pojď dál!" otevřela mi Lily dveře od jejich domu. Za deset let se toho hodně změnilo. Z Lily je paní Potterová a má pětiletého synka Harryho.
,,Ne, to je dobrý. Jdu se rozloučit." v kapse bundy jsem si pohrávala s klíčky od mudlovského auta. Teď jsem byla ráda, že jsem před lety Siriuse neposlechla a tajně si udělala řidičák k mudlovskému autu.
,,Vy odjíždíte?" překvapila jsem ji.
,,Jen já a děti." ohlédla jsem se k autu, ve kterém si moje jedenáctiletá dcera četla tlustou bichli a šestiletý syn si hrál s nějakou odpornou plastovou figurkou, která měla znázorňovat obávaného bojovníka.
,,Jedete na prázdniny k moři?" vyzvídala.
,,Ne. Stěhujeme se." odvětila jsem a podívala se na ni. Manželství jí svědčilo.
,,Vy se stěhujete?!? Proč Sirius nic neřekl Jamesovi?" vyvalila oči překvapením.
,,Sirius tady zůstává a neví, že my se stěhujeme." vysvětlila jsem jí to. Zůstala na mě beze slova zírat.
,,Ty ho opouštíš?" zeptala se opatrně, jako by nechtěla věřit vlastním uším. Je pravda, že Sirius se změnil. První tři roky byl prostě úžasný. Po škole jsme spolu začali bydlet. Prostě ideální anglická rodinka. Všichni nám náš vztah záviděli. Sirius se usadil, nepodváděl mě, seknul s alkoholem a drogami, bral Amélii na dětská hřiště. Někdy to až trochu přeháněl. Časem si z něho začal utahovat dokonce i James. A já byla ráda, že jsem to tenkrát riskla.
Jenže potom se všechno začalo měnit. Koupil si létající motorku a začal stále častěji navštěvovat kamarády. Lily říkala, že to je normální fáze vztahu. Stala se z ní psycholožka u sv. Munga. Se zatnutými zuby jsem sledovala, jak se všechno kazí.
Potom jsem otěhotněla. Sirius byl zase ten milionový chlap a já naivně doufala, že mu to vydrží. Strašně moc si přál syna a já mu to přání splnila. Po dlouhé době mi připadalo, že se mnou nezůstává kvůli dítěti, ale že mě opravdu miluje. Vydrželo mu to rok. Následovaly podivně dlouhé služební cesty, telefonáty k nám domů, které když jsem zvedla, tak telefon ohluchl. Z ministerstva se vracel podezřele pozdě a byl cítit ženským parfémem. Bylo mi dvacet pět let, měla jsem na krku dvě děti a hypotéku na dům. Dělala jsem, že to nevidím a kvůli dětem si nestěžovala. Koneckonců jsem si za to mohla sama... Jak bylo krásné vzpomínat na ztřeštěná léta mládí...
Bylo mi jasné, že se mnou bydlí jenom kvůli dětem. Od narození Matthewa, našeho syna, jsme spolu nespali. Ale já jsem si nikomu nestěžovala. Hrdě jsem snášela jeho špatně skrývané nevěry.
Ale včera číše trpělivosti přetekla.
Přišla jsem domů dřív a už od hlavních dveřích jsem slyšela hlasité funění. Děti byly naštěstí ještě ve škole. Nenechala jsem je rušit a šla jsem si udělat kafe. S ledovým klidem jsem počkala, až ta ženská odejde a s kamenným výrazem jsem čekala na svého milovaného přítelíčka. Netrvalo dlouho a objevil se v kuchyni. Jen v riflích. Celý zpocený.
Zhnuseně jsem si odfrkla. Zděšeně se na mě otočil a beze slova na mě zíral. A pak jsem udělala něco, čím jsem překvapila i sama sebe...
Všechen vztek, který jsem v sobě dusila pět let, se vyvalil na povrch. Do obličeje jsem mu ječela, co si o něm myslím. A přiletěla mi facka. Nemohla jsem tomu uvěřit. Začal se omlouvat, skoro brečel, ale tohle jsem mu už odpustit nemohla. Celý život bych čekala na druhou facku, i když by možná nikdy nepřišla.
Je mi dvacet sedm let a sleduji své vrstevnice, jak zakládají rodiny. Já mám dvě děti na krku a tajně utíkám od svého přítele. Ano, jen přítele. Nikdy si mě nevzal za manželku...
Celou noc jsem strávila zamčená v koupelně a ignorovala jsem jeho doprošování skrz zavřené dveře. Myslím, že mě vážně nechtěl uhodit. Nikdy na mě nevztáhl ruku, nikdy mi nenadával. Jenom mě svým chováním ponižoval. A to bylo horší, než kdyby mě zkopal.
Celou noc jsem probrečela zamčená v koupelně a plánovala jsem si plán útěku.
Jediné, co jsem před svým odjezdem chtěla udělat, bylo rozloučit se s Lily.
A teď jsem tady a uhýbám očima před jejím soucitným pohledem. Soucit je to poslední, co potřebuji. Nesu následky svého dávného rozhodnutí, a tak to má být...
,,Je mi to moc líto..." objala mě.
,,Mně taky. Nikdy jsem mu neměla dávat šanci. Starého psa novým kouskům nenaučíš." povzbudivě jsem se na ni usmála.
,,Co mu mám říct, až se na tebe bude ptát?" popotáhla.
,,Že jsem odjela do Ameriky. Začít nový život. A...že mu odpouštím..." polkla jsem. Sakra! Nemám ráda loučení.
,,Dáš mi adresu?" zeptala se.
,,Ne. Napíšu ti. Budu si nejdříve muset uspořádat život..." povzdechla jsem si. Bude mě čekat dlouhá cesta.
,,Ty to zvládneš." povzbudivě se pousmála.
,,Jo. Snad máš pravdu. Tak...sbohem." rozloučila jsem se a chvatným krokem došla k autu.
,,Ty brečíš, mami?" zeptal se mě Matt.
,,Ne. Jenom mi něco spadlo do oka." hraně jsem se usmála a polkla slzy.
,,Na tohle si vezmi." doběhla k mému autu Lily a otevřeným okýnkem mi podala několik bankovek.
,,To nemůžu..." zavrtěla jsem hlavou.
,,Pak mi to vrátíš... Opatruj se." povzbudivě na mě mrkla.
,,Ty taky. A děkuju." nastartovala jsem staré auto a odjela.
,,Kam pojedeme, mami?" zvedla Amélie oči od knížky.
,,Kam budete chtít." pokrčila jsem rameny.
,,Do Kanady!" nadšeně mi odvětila.
,,Tak dobře. Do Kanady." usmála jsem se do zpětného zrcátka.
,,A přijede za námi táta?" zeptal se Matt.
,,Ne. Táta nepřijede." odpověděla jsem a přidala plyn. Je čas začít znovu. Od nuly...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Mám skončit?

Ano
Ne

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 30. září 2008 v 19:15 | Reagovat

Ačkoliv jsem tuhle povídku nečetla, ten epilog mě okouzlil. Rozhodně moc hezký. A opravdu ze života.

P.S.V anketě jsem hlásla samozřejmě NE.

2 nath nath | Web | 30. září 2008 v 20:40 | Reagovat

waw, no ja neviem co povedat :D proste neocakavane a super :)) tato poviedka bola presne ako si vravela :D ale kazdopadne bola super, no dufam, ze sa teraz zacnes venovat tym ostatnym :))  ugg, ya normal nemam slov, tak to je nezvyk :D:D

3 tonks tonks | Web | 30. září 2008 v 21:28 | Reagovat

toto bolo veľmi realistické, neočakávané, nezvyk, ale ukončené to bolo dobre :) proste si to neukončila ako väčšina, spravila si si po svojom a páči sa mi to, hoci si mi skazila ilúziu o siriusovi :D ale ja to zvládnem :P koniec je hoci smutný, ale zároveň aj veľmi pekný... celý príbeh prešiel ako vravíš, niekoľkými fázami, ale právo to bolo na ňom to pekné, lebo aj v živote prechádzame niekoľkým fázami a nedá sa proste byť stále len šťastný... (juj, už kecám, radšej končím, lebo zase tu niečo trepnem:D)

4 Hope Hope | Web | 30. září 2008 v 23:27 | Reagovat

krásný konec, musím bez mučení přiznat, že jsem měla na krajíčku...povídku jsem měla hrozně ráda a mrzí mě, že je konec

5 jayne jayne | Web | 1. října 2008 v 1:35 | Reagovat

musim povedat, aj ked to nerada priznavam, ze je to nadherne :)..nerada to priznavam preto, lebo taketo konce nemam velmi v laske a ja osm chcela happy-end, ale tento koniec sa ti fakt podaril a docela mi tu aj sedi..naozaj..je pravda ze happy-end je uz otrepany-zili stastne az do smrti..a toto bolo originalne, krasne, realisticke a sedelo to tam..a mne sa to strasne pacilo..proste nadhera..len ma mrzi ze tato poviedka uz skoncila, lebo osm ju mala naozaj rada..a aj ked som na niektore kusky, ktore Sam povymyslala nadavala..bolo to uzasne a pacila sa mi kazda jedna kapitola, ktoru si napisala :)

6 alex alex | Web | 1. října 2008 v 13:41 | Reagovat

Ahoj, máš moc pěknej blog a líbí se mi tvoje povídky. Nechceš se někdy mrknout ají ty na můj?

7 Werůů.. Werůů.. | Web | 1. října 2008 v 15:27 | Reagovat

no nerikam ze sem nevedela jak to zkonci..(nechci zverejnovat ze si mi to rekla na icku:-D)..ale musim rict ze se ti to povedlo..doufam ze to brzo vyresis s tou rourou (cti:tvuj kluk)a s tim ze koncis sem ani nehod..:-Dpises dobre a nevim co se ti nelibi..

8 Tracy Tracy | Web | 1. října 2008 v 19:55 | Reagovat

Ahojky, pěknej konec, fakt. Tahle povídka byla a je dobrá, krásná, super.... A teď trošku jinak, chceš toho betareadera bo ne?

9 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 1. října 2008 v 20:24 | Reagovat

ehm, ehm, jak to dopsat...no podobnej konec jsem ještě nikde nečetla...přijde mi, že to jakoby vede k dalšímu pokračování...a rozhodně si nemyslím, že bys měla přestat:)

10 romuska romuska | Web | 2. října 2008 v 13:24 | Reagovat

je to úžasné.....akože nie úžasné, ale úžasné.......chápeš, nie? no nevadí proste sa mi to páči, aj keď to určite nie je, také pozitívne, ako posledná kapča, je to oveľa realistickejšie....nie, je to až priveľmi realistické....ako keby to bol skutočný príbeh....mám rada happyendy, ale tu a teraz sa mi toto sem hodí a je to najlepší koniec, aký to mohlo mať.......

A v ankete som bez premýšľania dala NIE.....určite nechcem aby si skončila, na to píšeš až moc dobre:)

11 Meimei Meimei | Web | 4. října 2008 v 15:52 | Reagovat

Tan epilog mě dostal, chápu tě... taky se cítím špatně, tuhle povídku jsem měla ale ráda...

Ten epilog byl nejlepší...A skončit samozřejmě nesmíš ! Já si jdu pro kapeník a ty se tu opatruj

12 Lia Lia | 7. října 2008 v 23:11 | Reagovat

no teda..neviem..co si mysliet..totalne som ohromena.....ako noo teda..neviem..co si mam mysliet....ako zaujimave..tiez som mala tak troska niekedy pocit...ze si chcela ist..mozno tak troska inym smerom..a nejako sa ti ro zvrtlo.a miestami som sa aj trocha stratila.a.le newa....no ako neviem...fakt.co k tomu epilogu..ufffff..len to ze smutne..asi...mi jedine napada.:(

13 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 11. října 2008 v 20:20 | Reagovat

ehm...myslím, že výsledky v anketě mluví víc než jasně...čtyřicet ku nule...takže shrnuto a podtrženo:všichni si přejou, aby se naše Agnes znova vrátila a v plné kráse. Snad pokaždé, když zapínám kompl, vždycky se tu zastavím a čekám a čekám a ono nic a nic...

halóóóó!!!kdepak je naše Agnes?

14 Tinka Tinka | Web | 12. října 2008 v 12:20 | Reagovat

Ahoj Agi, máš u mě řetězák :-D

15 nath nath | Web | 13. října 2008 v 12:18 | Reagovat

heeeey ale kedy UZ konecne pridas kapcuuuu?? :D:D

16 Grencle Grencle | Web | 19. října 2008 v 9:05 | Reagovat

naprosto ti rozumím...mám ráda tvoje povídky a moc ráda chodím sem na blog, i když fialová jako kráva Milka, rozhodně neí moje nejoblíbenější barva...to že ti rozumím se vztahuje na to, že přemýšlíš jestli bys s tím měla seknout nebo ne...povím to takhle, dělej jak myslíš...jestli nemáš náladu a už psát nechceš, nepiš...nebo si dej pauzu...já si jí taky dala, hádám, že je to přesně rok, co jsem se rozhodla, že už psát nebudu..no a trvalo mi rok, než jsem se rozhodla, že nedokončený by se mělo dokončit a znovu jsem přidala kapitolu na blog...víš co je největší ironie? že v moment, kdy jsem oznámila, že končím, rapidně se mi zvýšila návštěvnost a u zprávy, která můj odchod oznamovala jsem měla najednou víc komentářů než u všech povídek, které jsem kdy napsala...

no ale ty píšeš moc hezky...

Grencle,  http://poterhary.blog.cz/

17 Werůů.. Werůů.. | Web | 26. října 2008 v 2:02 | Reagovat

no kde se flakas..?jako takhle zanedbavat ubohy ctenare..:-D

18 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 30. října 2008 v 9:59 | Reagovat

Hej!!! Kde je ta Agnes?

19 pindulka pindulka | 21. listopadu 2008 v 18:43 | Reagovat

nezviklej konec ,ale zajímavej a krásnej lepší bys nemohla vymyslet!!!!! :D

20 Irene Irene | Web | 20. ledna 2009 v 22:58 | Reagovat

Naprosto skvělá povídka... nevšední přitom, když vynecháš kouzla a Bradavice vůbec, realistická... druhá co jsem přečetla za jeden den a upřímně... naša rodinka může čekat požadavky tebe jako pachatele, páč jsi mě svým psaním doslova unesla...(především z toho burgu v mým pokoji a myšlenek na úkoly na zejtra...kašlu...tohle je skvělý!).

21 Dianka Dianka | 16. června 2009 v 17:26 | Reagovat

Krásná povídka , ale dej je znovu dohromady prosííííím

22 Lily Lily | 17. října 2009 v 17:30 | Reagovat

Ahoj, tak musím říct, že je tohle jedna z povídek co si dám na "zvláštní místo" pro obvzlášť povedené povídky. I když jsi psala ať to nečteme, že není dobrá líbí se mi víc než jakákoli z happyendem.. Gratuluju moc se ti povedla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama