50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

Září 2008

Epilog – Realita bývá krutá... a tolik rozdílná od našich představ...

30. září 2008 v 18:44 Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
No takže tu je epilog....asi přesně vyjadřuje moji momentální náladu...
Co k téhle povídce říct? Zezačátku to byla sranda...pak jsem dospěla do fáze, kdy jsem přemýšlela sama nad sebou a promítlo se to i do kapitol....následovala romantika - to jsem měla takové divné nálady....a zakončil to realistický epilog....
No nebudu si nic nalhávat...takhle povídka se mi úplně vymkla z rukou....a nějak se mi zprotivila...
No a dál....co bude dál? Zbudou mi tu dvě rozepsané povídky, které bych potřebovala dopsat... Jestli je opravdu dopíšu - toť otázka.... Mám chuť psát...jenže není čas...není nálada...prostě to nejde...
Už kolikrát mě napadlo, že bych mohla skončit. Přiznejme si to - nepatřím k nějakým výjimečným spisovatelkám, jsem jen obyčejný blázen, kterého baví mlátit do klávesnice....
Jenže nerada nechávám rozdělanou práci...tudíž dopíšu ty dvě povídky a pak se uvidí....
Asi je vám jasné, že kapitoly tu teď nebudou přibývat nikterak často....
A na závěr....jestli si myslíte, že bych měla přestat zahlcovat internet svými nesmyslnými žvásty, tak hlásněte v anketě..... Dám na váš názor....sama nevím, jestli má cenu v psaní pokračovat....
PS: Prosím o hlasy do ankety a o komenty k téhle povídce....předem díky....

14. spřátelení - spřátelení s Ivi

29. září 2008 v 20:50
No tak tahle holka je magor .
Je to už sakra dlouho, co jsem četla její povídky, ale dennodení konverzace na ICQ to jistí
No takže její blog je TADY.
Určitě se tam koukněte....a já se jako loučím. Teda já se neloučím jen JAKO, já se loučím jako fakt. Teda ne jako fakt, ale fakt...
PS: Dokud nevyřeším svoji soukromou válku, tak další kapitolu nečekejte....

XV. kapitola – Kdo nic neriskuje, nic nezíská...

22. září 2008 v 16:44 Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...

Je tu POSLEDNÍ MINIkapitolka (fakt mini, má asi stránku a půl ve Wordu)....
Ach, já jsem TÁÁK moc happy, že už s touhle povídkou mohu švihnout....
Já tu romantickou sračku nemohu ani vidět....
A kdy tu romantiku přehlédl v kapitole minulé, tak tady se mu to stoprocentně nepovede. Tady vás ta romantika doslova nakope do pr...eee...do zadku....
Dále všichni komentující čekali v téhle kapitole průběh plesu....heh....tak jsem to natruc přeskočila....
PS: Osobní problém nadále přetrvává, takže nečekejte nic světoborného...asi ten PROBLÉM brzo nakopu do zadku....
PPS: Je normální, aby mi jeden kluk nechal 400 nepřijatých hovorů?
PPPS: Je normální, aby mi můj kluk koupil těhotenský test?
PPPPS: Je normální, aby mi vyšel pozitivní těhotenský test, ačkoli nejsem těhotná?
PPPPPS: Je normální, aby když tuto informaci sdělím třem lidem, aby mi všechny tři (Ivi, Weruu a Sára) řekly, že chtějí jít za kmotru?
PPPPPPS: Je normální, aby mi jeden test vyšel pozitivně a dva negativně?
PPPPPPPS: Je normální, že tohle musím řešit?
PPPPPPPPS: Jsem magor já nebo oni (můj kluk, Viviene alias Ivi, Werůů a ségra mého kluka alias Sára)????
PPPPPPPPPS: Je normální, že mi z toho hrabe?
PPPPPPPPPPS: JSEM NORMÁLNÍ????
PPPPPPPPPPPS: Prosím o odpovědi....fakt mě to zajímá....

XIV. kapitola - Změna plánu...ale už vážně naposledy...!!!

21. září 2008 v 14:49 Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...

Ach bože, mám osobní problémy a píšu takovéhle píč*viny...
Tohle je kapitola, kterou by měli číst jen naprostí romantici, jinak hrozí nebezpečí toho, že se z té romantiky poblijete....taky jsem se málem pozvracela...
Ale dodělám tuhle povídku a vrhnu se na úchylárny....
PS: Děkuji Angelce za opravení....

XIII. kapitola –Tohle nejsem já, aneb kašlu na ples

15. září 2008 v 3:15 Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Je mi blbě.
A podle toho vypadá i tahle kapitola. Důvěrně jí oslovuji: Romantická sračka...
Jsem nerozhodná.
A proto je Samantha taky nerozhodná.
Tahle kapitola je možná místy až romantická.
Co se to se mnou kur*a děje?!?
Odkdy JÁ píšu romantiku?...
Berte to prosím vás s rezervou...jsem fakt down...
Panebože...to už jsou TŘI RÁNO?....

XII. kapitola - Vyhrál jsi...

12. září 2008 v 15:23 Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Tak tahle kapitola je DIVNÁ. Hlavně ta druhá polovina je divná. A to proto, že tam není žádný vtip...
Já ale myslím, že jste se dost natlemili nad novým vzhledem a novým motem...
"Čistokrevná blondýna" mi nepřezdívají zbůhdarma. Připadám si jako Malfoy...
Taky jsem matce řekla, že chci tetování. To byl doma řev! Prý až mi bude osmnáct, že se klidně mohu nechat počmárat od hlavy až k patě, ale dříve ne. Až matka zjistí, že si chci nechat na předloktí vytetovat znamení zla, tak to s ní sekne. A tatínek mě vydědí.
Vlastně budu jako Sirius Black křížený s Malfoyem...nj, blondýna se nezapře...
No nic no, nechám úvah a pustím vás ke čtení kapitolky. Je divná...ale to už jsem říkala...
Věnování: Pro Werunku (toho hybrida z Broučků ).....jinak řečeno je to pro Werůů za bezvadné konverzace na icku...

Bloček má nový "vohoz" =D

10. září 2008 v 20:08 OZNÁMKA
Asi jste si všimli, že mám nový design, co?
Ono si nejde nevšimnou té miloučké Samarky, která vypadá, jako by chtěla Siria zezadu odkráglovat...asi právě vylezla z televize...
A opovažte se kritizovat ten vzhled, protože jsem ho vymýšlela JÁÁÁ! (hmmm...lépe řečeno: Já jsem ho vymýšlela a pořád buzerovala Tonks, aby ho vyrobila...)
Ale co, mně je vlastně jedno, jestli se vám líbí nebo ne, protože hlavní je, aby se líbil mně.
A mně se líbí, takže v tom není žádný problém, ne? (PS. Ať žije demokracie...)
No nic no, už mluvím z cesty...možná jsem si neměla namíchat ten Kared (to není droga, lidi...)... (Tonks, však ty víš...)

XI. kapitola - Ještě jsem neřekla poslední slovo...

9. září 2008 v 17:30 Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Tak tahle kapitola mi nepříjemně připomíná venezuelskou telenovelu. Neptejte se proč, prostě to tak je...
Jinak jste opět nedodrželi limit komentářů, ale já vám ho opět odpouštím...
No a dál jsem dneska dostala ze slohu za pět, takže mi povážlivě kleslo mé "spisovatelské" sebevědomí...
Toť asi vše, co jsem měla na srdci.
Jinak je mi jasné, že tahle povídka nepatří k vašim nejoblíbenějším, ale už ji konečně musím dorazit...tak mi pls pořád nepište na ICQ, kdy budou Blackovi a Světice...
Věnování: Nakutce k dnešním patnáctinám...


X. kapitola - Klid na lůžku

3. září 2008 v 16:22 | šiblá Agnes Lore-Ley |  Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Takže mě vaše komentáře opět moc potěšily a za odměnu vám sem dávám další (jubilejní) kapitolu. Tahle se líbí i mně, takže si ji snad užijete.
Je to ještě větší ptákovina než normálně...
A věnuji jí...třeba...
1) Angele za to, že mi DOBROVOLNĚ věnovala dvě kapitoly k Dceři smrtijedů (PS. taky tě mám ráda )
2) Nakutě, protože ji mám prostě ráda
3) Tonks za pravidelné komentování
4) Envy za její komentáře, ze kterých prostě nemůžu
5) Hope za to, že mi v každém komentáři píše, že se strašně tlemí
Pokud jsem na někoho zapomněla, tak nebojte, tahle povídka bude mít ještě 3 kapitoly a Epilog, tudíž mám fůůůru času na další věnování...
PS: Protože začala škola a já nic nestíhám, poněvadž mám v úterý odpoledko a ve středu a ve čtvrtek taky, takže tu nebudou kapitoly přibývat nijak extrémně často. Tudíž dávám po dlouhé době limit komentářů na 17. Je to sice divné číslo, ale mně se líbí...

IX. kapitola - Moc si věříš, hochu...

1. září 2008 v 18:38 | Agnesa pohoršující důchodce na náměstí =D |  Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Mám skvělou náladu, a tak vám sem dávám další kapitolku. Když jsem ji psala, tak jsem zrovna měla chuť někoho zakousnout. Proto se nedivte, když se bude kousat.
Jednání hlavní hrdinky tohoto příběhu je sice naprosto nepochopitelné, ale co....když už napsat patlaninu, tak pořádnou...
A proč mám skvělou náladu? Protože mi bylo blbě a kámoška mě vytáhla do města, abych prý přišla na jiné myšlenky. Nakonec jsme na hlavním náměstí zpívaly oplzlé texty ještě oplzlejších písniček a skvěle jsme se bavily pohoršenými pohledy několika důchodců. Znáte tu písničku Máš nejhezčí zadek na světě? Nebo ještě známější Viagru od Zoombie...eee....to jsem se nějak rozkecala...
Každopádně jsem HAPPY a snad vám tahle kapitola vyloudí na tváři alespoň náznak úsměvu...