50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

VI. kapitola - Poprvé a naposledy

18. srpna 2008 v 13:14 | Agnesa propláchnutá aspirinem |  Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Napsala jsem kapitolu. Dříve to nešlo, protože jsem stanovala. To byl hukooooot! Eééé...to nic, to ta kupa aspirinu...
Jinak vím, že tahle povídka nepatří k vašim nejoblíbenějším, a proto ji chci konečně tzv. dodělat (čti podělat).
Představte si, že už ji mám napsanou celou...asi jsem se zcvokla... Psala jsem bez přestávky celou noc a bláznivé komedie se někdy ve tři ráno stal příběh o psychicky nevyrovnané holce s poporodní depresí, která si nakonec totálně posere život. To mi připomíná, že bych měla přepsat rozcestník...jenže dneska mi nezbývá čas...
Jinak tahle kapitola je dost divná...vlastně i příští dvě kapitoly jsou divné, ale mám omluvu. Byla jsem ještě trochu nametená z oslavy kámošových patnáctin....
Jinak Tracy mi napsala, abych jí tuhle kapitolu poslala na mail. Problém je, že neznám její mail . Takže, Tracy, jestli tohle čteš, tak se mi prosím ozvi na icq uvedené v profilu autora.
Tak toť asi všechno...
PS: Mám pro vás radu...nikdy nezapíjejte aspirin vodkou, bude vám ještě víc blbě.
PPS: Dala jsem vám sem anketu, tak se budu těšit na její výsledky... Fakt jsem zvědavá, na co mě tipnete...

,,Blacku! Blacku! Siriusi, kurva, otoč se!" přetekly mi nervy a já, zhluboka dýchajíc, doběhla Siriuse Blacka. Funěla jsem jako parní lokomotiva. A měla jsem na to právo! Táhla jsem celou Améliinu výbavičku a ještě samotné mimino! A ten debil Black mě okázale ignoroval. Asi mi ještě neodpustil, že jsem ho nechala napospas Removi...
Ale řekněte, no nezasloužil si to snad?
Překvapeně mě sledoval, znuděně přežvykoval a očima rentgenoval můj náklad.
,,Co to je?" kývl hlavou ke kupě věcí, které jsem naházela na hromadu.
,,Tak jsem si uvědomila, že jsem mladá, celkem hezká...a že mám celý život před sebou. A tak nějak mě napadlo, že bych si měla taky trochu užívat života jako NĚKDO a ne jenom pořád vysedávat u dětské postýlky. Konec konců za všechno stejně můžeš ty....
O dítě se nemusíš starat, alimenty mi neplatíš....prostě si žiješ jako v bavlnce a jenom děláš problémy. Amélie by taky někdy chtěla vidět tátu....a proto jsem se rozhodla, že se o ni budeš týden starat. Potřebuji si oddechnout a trochu se zrelaxovat. Poper se s tím, jak chceš, to nechám na tobě. Jenom chci, aby sis taky vyzkoušel, co to obsahuje být rodič..." sladce jsem se usmála.
,,T-to je vtip?" vyvalil zděšeně oči.
,,Ne. Ber to jako fakt. A jestli se ti to nelíbí, tak se připrav na to, že tě zažaluji za neplacení alimentů. A protože nemáš ani penny, tak nevím, co bys dělal...." vážně jsem mu odpověděla, hodila mu tu horu krámů k nohám a rozesmátou Amélii mu strčila do rukou.
,,To mi nemůžeš udělat!" zaječel mírně hystericky.
,,Ale můžu!" zakřičela jsem v odpověď, zanechala ho stát na chodbě a kvapně se vzdalovala.
,,Samantho, PROSÍM!!!" slyšela jsem ho ještě, ale samozřejmě jsem se nevzdala. Trochu volna už potřebuji jako sůl...
,,Jen se starej, TATÍNKU!!!" houkla jsem za sebe. Studenti sledující naši debatu zalapali po dechu a jali se rozšiřovat právu o Blackově otcovství. Posměšně jsem se uchechtla a zamířila na hodinu Kouzelných formulí. Doufám, že to oba dva ve zdraví přežijí...
Jen co jsem došla do učebny, upřely se na mne pohledy všech lidí uvnitř. Jak Nebelvířanů, tak i Zmijozeláků. Klidně jsem zamířila směrem k Lily a Snapeovi. Pohledem jsem zavadila o místo, kde chyběli všichni Pobertové. Sirius, Remus a James asi řešili nastálou situaci...
,,Je to pravda, že jsi dala Blackovi Amélii do opatrování?" zeptala se Lily se špatně skrývaným pobavením.
,,Jo. Ať si taky užije, chlapeček..." radostně jsem jí odpověděla a společně jsme vybuchly smíchy při představě Blacka jako ,,indiánské babičky" (pozn.aut. viděli jste film S tebou mě baví svět, ne? =D)
,,Jenom lituji Rema..." nezapomněla Lily na svého kamaráda.
,,Však on už se z toho nějak vyvlíkne..." mávla jsem rukou.
,,Ale Potterovi to přeji jako nikomu!!!" potutelně se usmívala.
,,Chudák, docela ho lituji..." reagovala jsem.
,,Pottera lituješ, ale Blacka ne?" rozesmála se Lily.
,,Bingo!" přidala jsem se k ní a pokoušela se ignorovat Snapeovy našpiclované uši.
,,Třeba zažádá o mateřskou...teda otcovskou dovolenou." fantazírovala dál Lilka.
,,Ten? Ten se spíš vybodne na školu..." pokusila jsem se na to podívat realisticky.
,,Taky možná..." zamyslela se nad tím.
,,A hele, už jde...a přímo k nám! Jaká to pocta!" škodolibě jsem se ušklíbla a zhoupla na židli.
,,Tak tohle si s tebou ještě vyřídím! Takhle mě znemožnit před celou školou! A ještě navíc se mám starat o toho haranta! Ale ono se ti to jednou vymstí..." díval se na mě z dvoucentimetrové vzdálenosti a já na krku cítila jeho dech. Copak se můžu soustředit na to, co říká, když mi funí za krk?
,,Já to risknu. A měl by sis pospíšit, brzy začne hodina..." koketně jsem zamrkala a odvrátila se od něho. Možná bych neměla být tak škodolibá, ale když ho vidím...
,,Fajn." zavrčel a rázně odešel pryč, načež za sebou nezapomněl prásknout dveřmi. Tentokrát jsem to asi trochu přehnala...
,,Tentokrát jsi to asi trochu přehnala. Měla jsi se s ním nejdřív domluvit na tom, jak se o ni budete starat, a ne jednat na vlastní pěst..." zašeptala Lily. Ještě ona ať začíná!
,,Já vím, já vím, já vím!" chytila jsem se za spánky a v duchu si rekapitulovala, co jsem za dnešek udělala.
  1. Odevzdala jsem Amélii do rukou zděšeného Siriuse.
  2. Udělala jsem mu přednášku tom, že on si jenom užívá, zatímco já dřu jako mezek.
  3. Rozhlásila jsem to po celé škole, a tím pádem ho totálně ztrapnila.
  4. Cestou jsem si domluvila rande s jedním klukem z Mrzimoru.
  5. Pošklebovala jsem se rozběsněnému Blackovi.
Když to shrnu, tak jsem se musela úplně zbláznit! Panebože, co jsem to zase provedla.....
,,Hele, já vím, že to zezačátku byla sranda. Pošklebovat se Blackovi, že je z něho tatínek na plný úvazek, ale nemyslíš, že už toho bylo dost? Tady už jde o to, aby to Amélie vůbec přežila, protože Black s Potterem se nedokáží postarat ani sami o sebe, natož o malé dítě. Měla by ses pokusit o nějaký kompromis. Třeba, že by si bral Amélii na víkendy..." udělala mi přednášku Lily. Sice měla pravdu, ale mne strašně naštvalo, že mě nejdřív podporuje, a teď chce najednou dělat kompromisy...
,,Dobře...po škole se zastavím u nich na pokoji..." povzdechla jsem si.
,,Pchlmbhg..." odfrkl si Snape vedle mně. Málem jsem zapomněla, že celou dobu odposlouchával...
,,Udělej mi tu radost a nekomentuj moje výroky, ano?" nakvašeně jsem se na něho podívala. Než mi stihl něco odpovědět, přikvačil si to do třídy učitel.
,,Pst!" přísně po mně střelila pohledem Lily a začala se věnovat učitelově výkladu. Jo jo, jak jde o učení, tak je Lily učiněný rapl...
Po pár minutách čisté nudy mi začaly vrtat hlavou Lilyina slova. Tady už jde o to, aby to Amélie vůbec přežila, protože Black s Potterem se nedokáží postarat ani sami o sebe, natož o malé dítě. Začala jsem si představovat ty nejhrůznější scénáře. Sirius s Amélií třese tak vehementně, až na následky uvolnění mozku umírá (umírá Amélie, ne Sirius =D). Sirius si Amélie nevšímá a ona se udusí vlastní hračkou. Amélie přestává dýchat a Sirius si toho ani nevšimne.
,,Je ti něco? Jsi celá vyděšená..." starostlivě se na mne obrátila Evansová. Musím vypadat opravdu hrozně, když si dokonce na moment přestala psát poznámky.
,,Ale to nic. Jen mám strach, co se děje s Amélií. Neměla jsem mu ji nechávat..." vyčerpaně jsem stiskla víčka.
,,Hele, já to nemyslela tak doslova. Možná, že je to dobře, že jsi mu ji na chvíli dala. Alespoň si vyzkouší, co musíš každý den zvládat..." pokusila se mě uklidnit Lily a pravděpodobně litovala toho, jak mi před chvílí udělala přednášku o tom, co se všechno může stát.
,,Možná máš pravdu... Ale pro jistotu se tam hned po hodině půjdu podívat..." snažila jsem se uvěřit jejím slovům a nelitovat činů, které nemohu vzít zpátky.
,,Nemyslím si, že je dobrý nápad, vynechávat vyučování..." okamžitě reagovala Lily.
,,Stejně se nemohu ani trochu soustředit..." praštila jsem hlavou o lavici.
,,Uspává vás můj výklad hodně, slečno?" okamžitě se ke mně přihnal učitel.
,,Poměrně ano." odvětila jsem upřímně. Zalapal po dechu.
,,Vykazuji vás na zbytek hodiny ze třídy a dnes večer máte školní trest!" zavřískal a odpochodoval pryč. Místo doprošování jsem smetla všechny učebnice do tašky a zvedla se k odchodu.
,,Snad vážně nechceš odejít?" zašeptala mým směrem Lily.
,,Chci. Dneska toho mám plné zuby..." zabručela jsem a zavzpomínala na svoji vynikající náladu ihned po tom, co jsem předala Amélii do rukou naštvaného Siriuse Blacka. Přehodila jsem si brašnu přes jedno rameno a opustila učebnu. Mé kroky směřovaly k Nebelvírské věži.
,,Kyselý prášek." řekla jsem heslo růžové matróně a vešla dovnitř. Teď se mi hodilo, že jsem z Rema vypáčila heslo od jejich koleje... Místnost byla celá laděná do červeno-zlaté barvy a prosvětlená mnoha vysokými okny. Pokoji dominoval obrovský krb, obklopený velkým množstvím pohovek. Po pravé straně jsem uviděla dvě schodiště. Lily se jednou zmiňovala, že dívky chodí nalevo (pozn.aut. nejsem si jistá, na kterou stranu kdo chodí, tak mi to promiňte...=D).
Zamířila jsem po pravém schodišti a četla cedulky na dveřích. Po chvíli mě do očí praštila tabulka s nápisem: Black Sirius, Lupin Remus, Potter James. Rázně jsem otevřela dveře a málem se skácela z toho množství kouře, které se vyvalilo ven. Rukou jsem si zamávala před obličejem, abych zahnala zápach cigaret a marihuany a štípla jsem se do ruky, jestli se mi to nezdá. Nezdálo. Uprostřed neskonalého bordelu se válel poblitý Remus, usměvavý James a ožralý Black. Začala jsem vidět rudě.
,,Travičkááá zelenááá, to je moje potěšenííí, travičkááá zelenááá, to je moje peřina!" hulákal Sirius a kouřil trávu. Přímou čarou jsem si to zamířila k oknu a naštvaně ho rozrazila. Ranní vzduch mě doslova praštil do nosu.
,,CO SI JAKO MYSLÍTE, ŽE DĚLÁTE?" zaječela jsem a vytáhla Amélii z postýlky.
,,Klíííd, baby. Kterápak ty seš? Co kdybychom si šli někam vrznout?" připitoměle se usmál Black.
,,JÁ TI JEDNU VRZNU! Už to bude dobré, broučku, já tě už víckrát tomuhle debilovi nepůjčím..." nevěřícně jsem se rozkřikla a pohladila Amélii po hlavě. Čelo jí doslova hořelo. Horečka jako trám. To mi ještě chybělo.
,,MYSLELA JSEM SI, ŽE SE O NI DOKÁŽEŠ STARAT ALESPOŇ HODINU, ALE TY NEDOKÁŽEŠ ANI TO! TOHLE BYLO NAPOSLEDY, CO JSI JI MĚL U SEBE! ŽE JÁ KRÁVA TI JI VŮEC DÁVALA DO RUKOU!" zařvala jsem na něho, vyškubla mu brko z ruky, hodila ho na zem a podpatkem rozdupala na kaši.
,,SBOHEM!" houkla jsem přes rameno a s gestem za sebou třískla dveřmi, až se odrolila omítka okolo dveřního rámu. Prohnala jsem se společenskou místností jako uragán a doslova rozkopla vstupní dveře. Že se ožral Black s Potterem, to mě nijak neudivuje, ale že se k nim přidal i Remus, tak to už je vrchol.
,,Madam?" strčila jsem hlavu do ošetřovny a rozhlédla se po bílé místnosti.
,,Přejete si, slečno?" vyběhla mi naproti hyperaktivní ošetřovatelka.
,,Má horečku." vyjádřila jsem se stručně a podala jí brečící Amélii.
,,Opravdu..." sáhla jí na čelo a pokud cítila ten zápach alkoholu a trávy, tak to nedávala najevo. Zato já se cítila jako ta nejhorší máma pod sluncem...
,,Co je jí?" zeptala jsem se a posadila se na čistě povlečenou postel.
,,Vypadá to na obyčejné nachlazení, ale raději si ji tu ještě chvíli nechám..." poslechla si tlukot jejího srdíčka.
,,Mohu tu zůstat?" sledovala jsem, jak ukládá mimino do postele pro dospělé. Vypadala tak maličká....
,,Kdyby se něco dělo, dám vám vědět." slušně mi sdělila, abych vypadla. Beze slova jsem vstala a odešla. Stejně bych tu nebyla nic platná...
Nazdařbůh jsem se toulala chodbami. Na vyučování se mi nechtělo, celá Zmijozelská kolej byla prázdná a na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Chodila jsem po schodištích, která se neustále přesouvala a objevovala jsem staré, zaprášené chodby. Dvakrát jsem prošla okolo ošetřovny, ale dovnitř jsem se nepodívala. Chodila jsem temným sklepením a naslouchala vodě, která se po kapkách rozprskávala o kameny. A po celou dobu jsem se zaobírala myšlenkami na Blacka, Amélii a mě. Půjčím mu Amélii a on, místo aby se o ni pokusil postarat, tak se ožere. Má vůbec cenu, snažit se ho změnit, když to nejde? Vztekle jsem nakopla kus pískovce, který se odkudsi vydrolil. Naivně jsem doufala, že se dokáže změnit. I já jsem se změnila... Asi chci moc... Posadila jsem se v neznámé části sklepení a zády se opřela o navlhlou, chladivou zeď. Kap kap kap... Ty zvuky mě uspávaly. Monotónní odkapávání vody. Zavřela jsem oči a na moment vypnula mozek. Po chvíli jsem usnula. Sama. V neznámé chodbě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tak by mě zajímalo, jaké byste si tipli moje budoucí povolání...=D

Spisovatelka
Scénáristka
Právnička
Doktorka
Veterinářka
Novinářka

Komentáře

1 tonks tonks | E-mail | Web | 19. srpna 2008 v 16:36 | Reagovat

:DDD čo napísať? neviem, možno len úžasné. idem na ďalšiu :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama