50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

Prolog...nebo spíš info

26. července 2008 v 20:18 |  Světice bez svatozáře
Ano vážení, s konečnou platností mi šiblo. Ačkoli mám rozdělané dvě povídky, začínám další. Ale ne z rozmaru nebo že bych neměla nápady...prostě mě k tomu donutily okolnosti. Koupila jsem si nový notebook a jsem na mizině. A nejlepší kamarádka Dita má narozeniny. A já jsem v loji, protože nemám na dárek. Tak jsem jí sehnala kotě. Roztomilé, s flíčkem přes pravé oko. Jenže mě to nic nestálo, a tak jsem se zeptala Dity, co by chtěla navíc, ale že to něco musí být levné. A Dita si poručila..........nevšední romantickou povídku. Což byl problém, protože já s romantikou kouzlit neumím. Popravdě ji upřímně nenávidím. Ale poslušně jsem psala a psala...a vyšel z toho tenhle úvod. je to jen informativní, děj bude až v první kapitole. Ta se mi celkem povedla...no uvidím, jak se to bude vyvíjet. Každopádně se teď na počítač čtrnáct dní nedostanu. Béééééééééééé! A chci komenty, co na tu povídku říkáte. Sice je to děs, ale zatím mám jen úvod a první kapitolu.....ovšem já to rozhýbu...muhehehehe =D......
PS. začíná to jako příběh z normálního světa, ale v další kapitole už budou kouzla. Opět jsem se vrhla na svět HP...=D

Ahoj Naty,
Budu doma o hodinu později. Nějak nestíhám...
Dopsala jsem tato primitivní slova a kriticky se na své dílo podívala. Psaní dopisů mi nikdy moc nešlo. Vlastně, když se zamyslím, tak mi nešlo nikdy nic...
Vložila jsem "dopis" do obálky a olízla lepivou část. Ihned nato jsem se zašklebila, protože ta chuť byla opravdu ODPORNÁ. Co mě na tom pořád překvapuje? Vždyť je to jen další z desítek dopisů, které napíšu. A proč v dnešní době píšu dopisy? Protože jsem poslední člověk v republice, který nemá mobil...
Hodila jsem psaní na stůl, aby si ho sestra všimla, posadila jsem se na postel a přemýšlela. Přemýšlela o tom, co dnes musím udělat, co musím zařídit, na co nesmím zapomenout a navíc jsem si pokusila vybavit věci, na které jsem již zapomněla. Co se mi někdy ztratí v závitech šedé kůry mozkové, tak to už obvykle nikdy neobjevím...
Rozvalila jsem se na posteli, hlavu si opřela o chladivou, mírně usmolenou zeď, letmým pohledem zkontrolovala čas na prehistorickém budíku a nakonec zavřela oči...
Pomalinku jsem se propadala do říše snů. Byl to takový příjemný pocit, jako když se vznášíte v nicotě a v danou chvíli je vám všechno jedno...
Je to jedna z mých dalších zvláštních vlastností. Vždy si pamatuji své sny. Je to šikovná věc a je to lepší než superdrahé televize mých spolužáků. Stačí jen zavřít oči, propadnout se prostorem a snít... Nebo snít s otevřenýma očima...
S trhnutím jsem otevřela oči, věnovala rychlý pohled budíku a s povzdechem se vyhrabala z peřin. Čas jít do školy. Na poslední chvíli jsem nakoukla do skříňky s učebnicemi, vylovila pár zapomenutých sešitů, ještě jednou vše zkontrolovala, hodila si tašku na záda a šouravým krokem jsem se sunula pryč z bytu.
Právě když jsem míjela pevnou linku, tak zazvonil telefon. Byla jsem si jistá, že volá matka. Koneckonců, nikdo jiný mi nikdy nezavolal.
,,Halo?" znuděně jsem protáhla obličej.
,,Už jsi odešla do školy?" zachrčel náš telefon, kterému jsme s mladší sestřičkou svorně říkali Bohouš.
,,Tak trochu..." odvětila jsem popravdě, protože říkat mé matce, že ruší a zdržuje, by udělal snad jedině sebevrah...
,,Tak si pospěš, ať nic nezameškáš!" odpovědělo mi sluchátko Bohouš a s mírným zapraskáním se odmlčelo. Nevýhodou tohoto telefonu bylo, že jste nikdy nepoznali, jestli někdo ten hovor ukončil, nebo jestli se rozbil telefon.
,,Tak si pospěš, ať nic nezameškáš..." zamumlala jsem nezřetelně. Matce je jedno, jestli mě někde něco přejede, nebo jestli si na domovním schodišti zlomím nohu. Hlavně nic nezameškat! Hlavně nedělat ostudu a chovat se slušně. Hovory s matkou pokaždé končí její strohou frází: ,,Tak si pospěš, ať nic nezameškáš."
V lepším případě zní asi takto: ,,Raději už běž, ať všechno stihneš!"
Jsem jenom část jejích plánů, část jejích ambicí. Bylo v módě mít děti, a tak jsem se narodila já a má nevlastní sestra Natálie. A jaké je mé jméno? Nesmějte se, prosím vás, protože se jmenuji Máří Magdaléna. Dodnes nechápu, jak mohla má matka, která se drží vždy těch nejmodernějších trendů, která se obléká podle nejnovějších módních kolekcí, která poslouchá jedině vážnou hudbu, která odsuzuje veškeré technické vymoženosti (právě se vysvětlilo, proč nemám mobil), která žije jen svojí prací a povinnostmi a navíc která je ateistka, dát svému prvorozenému dítěti jméno po lehké dívce z jakési části bible. Má matka je zvláštní člověk. Často mívám pocit, že jí na mně vůbec nezáleží. Že jsem domácí mazlíček, kterému musí dát nažrat, aby nepošel...
No dobře, možná trochu přeháním, ale občas to tak doopravdy vypadá.
A můj otec? Ani nevím, kdo to byl. neznám jeho jméno, nevím jestli ještě žije... pro matku je tohle téma tabu číslo jedna. Doma se o něm nesmí mluvit, nesmím se o něm zmiňovat...
A táta Natálky? Kdoví, kde je mu konec... Na toho si moc dobře vzpomínám. A nelituji, že odešel, poněvadž to byl ukázkový případ povaleče. Nic nedělal, jen se válel na našem starém gauči a sledoval televizi. Odešel, když máma nastoupila na mateřskou a nemohla ho dál živit. Tehdy utekl i s naší televizí z bazaru. Od té doby je máma ještě přísnější než obvykle. Nikdy se neusmívá, nikdy nevtipkuje. Svůj úžasný kostýmek nikdy nesundává. Moji mámu nikdy neuvidíte v teplákách, protože ji ten její slavný kostýmek nejspíše přirostl ke kůži.
A jak vypadám já? Nenápadně. Mým posláním je vypadat nenápadně. Nenápadně se oblékat, nenápadně se usmívat, nenápadně se chovat.
Nenápadná Máří Magdaléna Genezaretská. To je zvláštní jméno, že? Opravdu jako biblická postava.
Jsem zelenooká tmavovláska. Zvláštní kombinace barev. Vzhledem se nejspíš opět podobám tátovi, protože matka má blond vlasy a modré oči. Jsem poměrně malé postavy. Potřebovala bych vyrůst ještě o několik málo centimetrů, abych si mohla vyzkoušet bungee-jumping.
Ale teď už vážně musím smažit do školy, jinak mě naše třídní přerazí vejpůl.
,,Hej! Mařeno!" zavolá na mě spolužák, jen co vyjdu na ulici.
,,Ignorace!" zahulákám v odpověď. Beztak chce dát opsat úkol.
,,Máří! Počkej!" doběhne ke mě a chytí mě za ruku.
,,Co je?" zamračím se a nenápadně se vymaním z jeho sevření.
,,Máš tu esej?" zeptá se. Jako bych to neříkala! Chce dát opsat úkol.
,,Ke tvé smůle jsem to odevzdala už včera." usměji se vítězně. Ani jsem nedoufala, že by mohl chtít něco jiného než úkol... Ne že bych byla ošklivá, právě naopak, ale kamarádka Sára tvrdí, že jsem moc nepřístupná a ledová. Něco na tom možná bude, protože nerada dávám najevo své city...
,,Aha." hlesne a odejde na druhý chodník. Sice jdeme stejnou cestou, ale proč jít spolu, že? Přidám na kroku a pohledem přejíždím po špinavém, zaplivaném chodníku. Ruce si vrazím hluboko do kapes pláťáků a pokračuji v cestě.
Před školou se potkám se Sárou a společně se vydáme dovnitř. Sára je má nejlepší kamarádka. Považuje se za feministku a pořád na nástěnku vyvěšuje plakáty s hesly STOP mužům, Jsme rovnocenné nebo Vystačíme si samy...
Prostě jsme třídní podivínky. No a? Nevadí mi to. Místo chození po nákupech se raději začtu do knížky. Nejraději do Harryho Pottera. Prostě jsem blázen...
Ale nemyslete si, že jsem nějaká naivní stydlivka. Prostě jen nerada upoutávám pozornost. A lidi si dávají moc velký pozor, aby se nestali mými otevřenými nepřáteli. I já umím být mrcha. A to pořádná. Stačí vám to jako hrubý popis mého já? Už nemám, co o sobě dodat.
Prostě si v tomhle světě občas připadám jako mimozemšťan...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 26. července 2008 v 21:39 | Reagovat

Máří Magdaléna :D:D:D Tohle mě dostalo :D:D Jsem zvědavá, jak z tohohle uděláš romantiku.. hlavní hrdinka zatím na zamilovanou nevypadá :D

2 tonks tonks | E-mail | Web | 27. července 2008 v 13:47 | Reagovat

tá posledná veta pasuje na veľa ľudí, aspoň myslím

začína to zaujímavo, no uvidíme ďalej :)

3 Gigi Gigi | Web | 28. července 2008 v 13:49 | Reagovat

chich:-D tak to nemá chybu...a jako to její jméno:-D ty seš teda zlá, teda vlastně její matka:-D prostě upe cool, jdu dál:-)

4 Dromedka Dromedka | Web | 28. července 2008 v 15:12 | Reagovat

Chudák holka... :D

5 Lenka Lenka | Web | 29. července 2008 v 9:10 | Reagovat

Máří Magdalena=)

6 Lili Lili | Web | 29. července 2008 v 15:59 | Reagovat

no zacina to moooc pekne tak sa idem vrnut na 1.kapcu:)

7 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 3. srpna 2008 v 9:41 | Reagovat

To jméno mě dostalo :-p

8 Vivi Vivi | 23. listopadu 2008 v 12:52 | Reagovat

Náš kostel je Máří Magdalény.Já bych se tak nechtěla menovat.

9 tija12 tija12 | E-mail | Web | 18. ledna 2009 v 9:31 | Reagovat

hezké

10 Alex Alex | Web | 13. února 2009 v 19:18 | Reagovat

To jméno :D to si mohla dát jedině ty:D zatím to nějak na romantiku nevypadá ale tak co:D to příde:D jinak slíbila semti že se do světice začtu tak začínám dvojče moje milované xD

11 Angela Dumbledore Bleck Lupinova Angela Dumbledore Bleck Lupinova | Web | 7. dubna 2009 v 22:04 | Reagovat

to ma biť romanticke

12 Alecta Black Alecta Black | Web | 8. července 2009 v 12:47 | Reagovat

no, tak mne to pripadá ako moja Marry Sue.. také meno, obi dve sú chudátka :D Inak poviedka dobrá, viem si ju živo predstaviť :) mala by sa otvoriť svetu, napokon aj na som k ostatným chladná, teda bola ale teraz som ok a je mi omnoho lepšie ked komunikujem s ľuďmi a dám najavo čo cítim. Pôsobí do pozitívne na ludí okolo :D idem na dalšiu, rozhodla som sa, že ti to skomentujem :)

13 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 15. listopadu 2009 v 10:50 | Reagovat

mimozemstan xD no to asi fakt je xD ale libi se mi jeji zmijozelska postava xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama