50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

Jednou... - povídka na přání, pro Angelku

22. července 2008 v 11:57 |  JEDNORÁZOVKY
Zadání bylo jasné. Romantika (Bléééé) a doba Pobertů. A Lily s někým jiným, než s Jamesem. Sirius je můj, tudíž na ni zbyl Remík. =D
Je to nechutná slaďárna, ale snad to odpovídá zadání. Je to hrozné, mám chuť to smazat...posuďte sami...

,,Ahoj Remusi..." pozdravila Lily a pohledem se střetla s těma mandlovýma očima.
,,Chtěla jsi něco Lily?" nervózně se rozhlédl po prázdné knihovně. Typický zápach starých knih se ztrácel v Lilyině novém parfému.
,,No, potřebovala bych poradit s úkolem." pokrčila rameny a ukázala na starý ošuntělý stolek, zpola zakrytý pergameny.
,,Ty?" nevěřil jí a podezíravě se jí podíval do očí. Utopil se v jejich smaragdové barvě. Vznášel se v nicotě. Plaval v jejím upřímném pohledu.
,,No nějak mi to nejde..." uhnula pohledem a nervózně si promnula ruce.
,,Tak ukaž..." snažil se o ni nezavadit ani koutkem oka a posadil se na tvrdou, rozviklanou židli.
,,Tady tomu nerozumím." nahnula se mu přes rameno a ukázala doprostřed hustě popsaného pergamenu. Zrzavé vlasy se mu otřely o tvář. Hebké jako hedvábí. Zatoužil je promnout v prstech, vdechovat jejich vůni...
,,Posloucháš mě?" zamávala mu rukou před obličejem.
,,Já....ano." zmateně se rozhlédl po přítmí školní knihovny. Nikde nikdo, jen vzadu ve skladu knihovnice restaurovala staré svazky.
,,Je ti dobře? Jsi nějaký zmatený..." jemně mu položila ruku na tvář. Bezmyšlenkovitě pohnul rukou a přidržel její malou dlaň na svém obličeji.
,,Reme..." vydechla a pomalu přejela konečky prstů až k jeho bradě.
,,Nepřestávej..." zavřel oči.
,,Budeme zavírat, mládeži, ale protože vás znám, slečno Evansová, tak tu klidně můžete ještě zůstat. Jen za sebou potom pořádně zavřete!" zahulákala knihovnice a Lily poplašeně ucukla rukou.
,,Co jsi to tedy chtěla?" sklopil pohled na zaplněný stolek.
,,Já...tady tomuhle nerozumím..." roztěkaně začala hledat požadovaný pergamen a nechtěně přitom zavadila o jeho ruku. Zarazila se a vyplašeně na něho pohlédla. Jako by se ho bála. Bála toho, co udělá.
,,Lily." dotknul se jejích vlasů.
,,C-co to děláš?" vykoktala. V zadní části knihovny uslyšeli zaklapnout dveře, jak knihovnice odešla.
,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat..." pomalu přejížděl ukazováčkem po měděném pramenu až k rameni a sledoval ho pohledem.
,,Ano?" opřela se o stolek a zatajila dech. Něco je k sobě táhlo. Něco mimořádně silného.
,,Proč odmítáš Jamese?" odtáhl od ní ruku.
,,Protože ho nemiluji." zamračila se při vzpomínce na jeho nejapné poznámky.
,,Proč?" pokračoval.
,,Co proč?" prskla a pomalu se šinula podél regálů. Prsty přejížděla po kožené vazbě knih.
,,Proč ho nemiluješ?" zašeptal.
,,Nemohu milovat dva lidi zároveň." odvětila a zastavila se.
,,Kdo je to?" vstal a došel až k ní.
,,Kdo je to?" ukazováčkem jí nadzvedl hlavu tak, aby se mu dívala přímo do očí.
,,Ty." vydechla.
,,Vážně?" zašeptal, naklonil se k ní a lehce se dotkl jejích rtů. Dlouho bojoval sám se sebou. Dlouho. Nechtěl zradit opravdového přítele, ale přesně to teď dělal. Nemyslel na to. Žil touto chvílí. Tímto okamžikem. Žil kouzlem této chvilky.
Na rtech ucítila motýlí polibek. Jemný. Váhavý. Rozkošný. Instinktivně mu položila ruce na ramena a přitáhla ho blíž k sobě. Co nejblíže. Jednu paži jí ovinul okolo pasu a prsty pomalu pokračoval výš. Slábla jí kolena. Nohy jí vypovídaly službu. Opřela se o regály a levou rukou se zachytila starodávných svazků. Němých svědků jejich náhlého vzplanutí. Opustil její rty a pokračoval dolů. Pomalu. K smrti pomalu. Křečovitě zaryla nehty do jednoho ze svazků a tiše vzdychla. Přitiskl si ji k sobě ještě blíž, až se prohnula a zvrátila hlavu dozadu. Knihy pod její rukou padaly k zemi. Tupé rány se rozléhaly prázdnou místností, ale oni je nevnímali... Byli tu pouze oni dva.
Slastně přivřela oči a zhroutila se mu v náručí. Vysadil ji na jednu z bytelných polic a odkopl knihy, které mu bránily k přístupu. Shrnul jí rukáv trička o něco níže a odhalil rozkošné pihy na rameni. Rukama mu zajela do vlasů a přinutila ho, aby se jí podíval do očí. Chvíli stáli bez pohybu, ale nakonec Rem ucukl pohledem a couvl o pár kroků.
,,Myslím...myslím, že bychom se měli podívat na ten úkol." otočil se a došel ke stolku. Vytáhl jeden z pergamenů a zadíval se do míst, kam Lily před chvílí ukazovala. Před chvílí? Zdálo se mu to jako věčnost...
Vlkodlaci patří mezi jedny z nejnebezpečnějších zvířat... četl věty psané Lilyinou rukou a v očích ho tlačily slzy.
Jsou to krvelačné stvůry... uviděl na dalším z řádků a odhodil pergamen zpět na stůl. Na moment utkvěl na Lily, která stále seděla na druhém regálu a pod ní se válely podupané knihy. Trhl pohledem a zadíval se z okna. Zrovna pršelo. Velké kapky pleskaly o parapet a na nebi se objevovali tenoučké blesky.
,,Byla to chyba... Zapomeneme na to..." prohlásil čistým hlasem a svižným krokem odešel z knihovny.
Lily složila hlavu do dlaní a nahlas se rozbrečela. Byla sama v knihovně a venku zuřila bouřka. Jeden z mála svědků jejich činů. Mezitím Remus rázoval chodbou a hlavou mu stále zněla ta slova. Pořád dokola. Bez přestání. Vlkodlaci patří mezi jedny z nejnebezpečnějších zvířat... Jsou to krvelačné stvůry..Vlkodlaci patří mezi jedny z nejnebezpečnějších zvířat... Jsou to krvelačné stvůry..Vlkodlaci patří mezi jedny z nejnebezpečnějších zvířat...
Lily zoufale bouchla pěstí do police z dubového dřeva a znovu se rozbrečela. Slezla z regálu a jala se sbírat rozházené knihy. Občas se dotkla rozpálených rtů a na okamžik se jí zdálo, že ji znovu líbá. Znovu objímá.
Remus zatím došel do společenky, kde na něho čekali zbylí Poberti. Vyhnul se Jamesově pohledu a zamířil do ložnice.
,,Říkala něco?" zavolal za ním Potter.
,,Ne. Jenom že ji otravují tvé poznámky. Myslím, že jestli si to odpustíš, tak by tě možná vzala na milost... A kup jí višně v čokoládě, má je ráda..." odpověděl a zavřel za sebou dveře pokoje.
,,Co mu je?" nechápavě se James zeptal Siriuse.
,,Pozítří je úplněk..." odvětil.
Vlkodlaci patří mezi jedny z nejnebezpečnějších zvířat... Jsou to krvelačné stvůry.. s těmi slovy znějícími v uších usnul neklidným spánkem a zdálo se mu o zelených očích a zrzavých vlasech, hebkých jako hedvábí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 22. července 2008 v 12:38 | Reagovat

Nádherný konec :D Ten se ti fakticky povedl. Chudák Remus..

2 spijes spijes | Web | 22. července 2008 v 15:41 | Reagovat

ahoj máš krásní blog tak se podívej namůj jj

3 tonks tonks | E-mail | Web | 22. července 2008 v 17:18 | Reagovat

neviem, čo mám napísať-vyrazila si mi dych :-o

bolo to nádherné-prečo stále vravíš, že ti nejde romantika, hm? toto bola taká smutná romantika, ale veľmi pekná. super *ukazuje vztýčený palec* len tak ďalej ;)

4 Gigi Gigi | Web | 22. července 2008 v 21:28 | Reagovat

nemám slov...úžasné, krásné, násherné...ale ten konec...:-(

5 Nakuta Nakuta | Web | 23. července 2008 v 13:38 | Reagovat

Chdák Remus, měl to vážně těžké...ale napsané je to skvěle,ačkoli myslím že "krvelačné stvůry" je moc kruté a Lily by tohle nenapsala...Jinak výborný Agi:)

6 Lili Lili | Web | 23. července 2008 v 14:55 | Reagovat

*nemozem dychat*

uplne mi to vyrazilo dych......nikdy som ani len neuvazovala o paru R/L ale bolo to NADHERNE!!!!!!!!!!!!!!!!!!

7 Lenka Lenka | Web | 31. července 2008 v 17:30 | Reagovat

Krásný , obzvlášť ten konec se mi líbil, ale pasáž:

*,,Nemohu milovat dva lidi zároveň." odvětila a zastavila se.

,,Kdo je to?" vstal a došel až k ní.

,,Kdo je to?" ukazováčkem jí nadzvedl hlavu tak, aby se mu dívala přímo do očí.

,,Ty." vydechla.*

mi přišla trochu přeslazená, romantická snad až příliš....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama