50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

4. kapitola – Hermína, Hermelína nebo Hedvika?

21. července 2008 v 19:40 |  Blackovi jdou do nebe...
Napsala jsem kapitolu. Normálně to po sobě vůbec nečtu, protože bych neměla odvahu to zveřejnit, ale tentokrát jsem to po sobě přelouskala. A zjistila jsem, že píšu čím dál tím větší kraviny....a jako bonus ještě bez děje. Ale děsně mě to baví... =D
Začátek kapitoly je celý složený z rozhovorů, konec naopak. Netuším proč. =D
A navíc mi připadá, že v téhle povídce má každý dvě tváře. Ale o to je to zajímavější. Bože, jsem zvědavá, co z toho nakonec vzejde =D.
Ale to je jedno.... A ještě k tomu všemu jsem zjistila, že nemám ráda Hermionu a Ginny. =D
Původně jsem ze Sáry a Hermiony chtěla udělat kamarádky, ale nějak to nevyšlo. Ginny jsem tam projistotu ani nedávala, protože by se z ní určitě vyklubala zrádkyně, či něco podobného. Ano, až do takové míry ji zbožňuji...=D
Varování: jsou to výplody choré mysli a smyslů omámených smradem od sousedových oslů
Věnování: všem lidem, kteří se tímhle trefeným příběhem prokousali až sem (upřímně vás lituji....) =D

,,Siriusi!"
,,Harry! Ahoj Rone, Hermiono!" odpověděl Sirius a seběhl dolů.
,,Dobrý den." způsobně pozdravila Hermiona.
,,Dobrej!" zavolala Sarah ze schodů a sjela po zábradlí.
,,Kdo to je?" vyvalil Ron oči.
,,To je...ehm...má dcera." odpověděl Black.
,,Dcera? Ty máš dceru?" vysoukal ze sebe Harry.
,,Sarah Cynthia Blacková, těší mě." představila se a pohodila hlavou, až se jí dlouhé vlasy rozpustile rozletěly okolo hlavy.
,,Hermiona Grangerová." odpověděla jí Hermiona.
,,Fajn, takže Mia." shrnula to Sára a podle svého zvyku drze vyfoukla sytě růžovou bublinu.
,,Ne Mia! Hermiona!" ohradila se Grangerová.
,,Snad nechceš, abych ti říkala zdlouhavě Hermiono? Vždyť si na tom zlomím jazyk!" podivila se Sára a samým překvapením málem vdechla již zmiňovanou žvýkačku.
,,Říkej mi prosím Hermiono." požádala Hermiona.
,,Dobře. Tak jakou jsi měla cestu, Hermíno?" pokusila se Sarah o přátelskou konverzaci.
,,Hermiono." opravila ji Grangerová upjatě.
,,Vždyť říkám - Hermíno!" nechápala Sarah, co se jí snaží její vrstevnice vysvětlit.
,,Her-mi-O-no." nahláskovala jí to Hermiona a nasadila útrpný výraz.
,,Hmmm...a ty jsi?" zapíchla zděšenému Ronovi pěstěný nehet do hrudníku.
,,R-Ron W-Weasley." vykoktal a bedlivě sledoval Sářin nebezpečný nehet.
,,Konečně nějaké normální jméno. Ne jako ta Hedvika." řekla si pro sebe a části také pro Hermionu Grangerovou. Sarah si samozřejmě její jméno zapamatovala hned napoprvé, ale děsně ji bavilo provokovat. A Hermi byla snadný cíl.
,,Hermiona!" zavyla Grangerová a zoufale padla na kolena.
,,Bolí tě nohy, Hermelíno?" starala se okamžitě. Ron si myslel, že si to jméno prostě nepamatuje, a tak ji znovu opravil.
,,Jmenuje se Hermiona." řekl.
,,Můžu ti říkat Mio?" zeptala se Sarah a předem znala odpověď.
,,Ano..." rezignovala Hermiona a podezřívavě si Sáru prohlížela.
,,A ty jsi Harry Potter." konstatovala a ani se neobtěžovala na chlapce podívat.
,,Jo, já jsem Harry Potter." nenechal se odbýt.
,,Všimla jsem si." podívala se na něho. Vypadal trochu jinak, než jak ho popisovali v novinách, ale první dojem byl jasný - hodný chlapeček.
,,Vypadáš, jako by tě majzli po palici sekáčkem na maso." zadívala se na jeho vyhlášenou jizvu.
,,To potěší." reagoval a Sáře začínal pěkně lézt na nervy.
,,A máš děsné vlasy." pokračovala.
,,Sáro!" zamračil se její otec.
,,Co zase já?" škubla vzpurně hlavou.
,,Ještě jsem ti chtěl říct, že u tebe v pokoji bude spát Hermiona. A žádné námitky!" nekompromisně oznámil Sirius Black.
Hermiona zbledla hrůzou, Sarah zrudla vzteky.
,,No fajn. Mně to nevadí. Ale Mína nesmí v noci vstávat, protože bych ji byla nucena zastřelit." stanovila si podmínky.
,,Zastřelit?" zděsil se Ron.
,,Zastřelit?" zděsila se Hermiona.
,,Zastřelit." potvrdila jim Sarah.
,,Tvrdá holka?" zeptal se Harry.
,,Drzý kluk?" odvětila mu Sára.
,,Tak moment. Nikdo se střílet nebude." vložil se do toho její otec.
,,Proč by se mělo střílet?" zeptal se Harry pobaveně. Ta holka ho bůhvíproč vůbec neděsila.
,,Zvyk." pokývala hlavou.
,,Zvyk?"
,,Jo. Památka na výzvědnou misi u Voldemorta. Nejdřív střílíš a až potom uvažuješ." oblažila je hollywoodským úsměvem.
,,Ona byla na misi u Ty-víš-koho?!?" couvl ustrašeně Weasley.
,,Jo. Mám tam pár zvědů." lhostejně odvětila.
,,Chci vlastní pokoj!" hystericky se ozvala Hermiona.
,,To nepůjde." rozpačitě odpověděl Sirius Black.
,,Proč ne?" zajímalo Harryho.
,,Protože v jednom pokoji spí Baby a z druhého jsme si s Jackem udělali střelnici."
,,Kdo je Jack?" nabyl Ron ztracenou rovnováhu.
,,Nechtěj to vědět. Nemohl bys v noci usnout a museli bychom ti zavolat maminku, aby ti četla pohádky..." opřela se o zeď a provokativně si přehodila nohu přes nohu. Ron zrudl a pomalu tu holku začínal nenávidět.
,,Sáro..." vložil se do toho Sirius.
,,,Fajn. Fajn. Už mlčím." zvedla ruce nad hlavu a připravila se k odchodu.
,,Jo a dneska mě nečekejte na večeři, mám nějakou práci." mrkla na Rona a vyběhla do schodů.
,,Chová se takhle často?" zeptala se Hermiona s obavami v hlase.
,,Ne. Dneska byla nějaká moc milá..." střílel si z nich Sirius.
,,Milá? Vždyť se chová jako chiméra!" nasadil Ron útrpný výraz.
,,Náhodou...docela ujde." prohlásil Harry a vysloužil si dva nevěřícné a jeden děkovný pohled.
,,Myslíte, že se někdy učí?" zeptala se Mia na věc, která jí už hezkou chvíli vrtala hlavou.
,,Chiméra je můj vzor a učení je podle mě nanic." objevila se na schodech Sára a s touto větou ztratila i zbytky sympatií, které k ní Hermiona Grangerová chovala. Pokud jí měla v úmyslu dát šanci, tak teď si to rychle rozmyslela. A Sarah Blackové to ani trochu nevadilo.
,,Posloucháš cizí hovory? To tě doma neučili, že cizí hovory se neposlouchají?" utrhl se na ni Ron.
,,Možná tě to překvapí, ale neučili. Když tebe učili mluvit, tak já běhala okolo domu s prakem a střílela do Smrtijedů, kteří se potloukali okolo." usmála se na něho a cílevědomě se blížila ke dveřím.
,,Ehm...Sáro..."
,,Ano, tati?" otočila se.
,,Jsi si jistá, že je to oblečení...ehm...vhodné?" rozpačitě se zeptal Sirius při pohledu na její ultrakrátkou sukni a kozačky nad kolena.
,,Jo. Jsem. Pa tati." zamávala a snažila se rychle vypadnout.
,,Vždyť vypadá jako šlapka!" vypálil Ron. Sára se zarazila uprostřed pohybu a nevěřícně se na něho obrátila.
,,Udělej mi tu radost a ignoruj mě. Ignoruj moje oblečení, ignoruj celou moji osobu! Znám tě deset minut a s radostí bych ti jednu napálila! Jdu zjišťovat informace, aby tu takoví jako ty mohli ještě nějakou chvíli mořit vzduch. Jdu se mrknout, co dělá náš kámoš Voldy a abych se do té jeho pevnosti dostala, tak se musím maskovat jako děvka. Tak buď hodný chlapeček a nezlob..." zadívala se mu do očí, poplácala ho po tváři, pocuchala mu vlasy a s úšklebkem odkráčela pryč.
,,To jí to dovolíš?" překvapeně se Siriuse zeptala Hermiona.
,,Ona se neptá." pokrčil rameny Sirius. Najednou se okolo opět prohnala Sára.
,,Sorry, že ruším, ale zapomněla jsem si hůlku." zakřičela přes rameno a letěla do svého pokoje.
,,Sáro! SÁRO!" zahulákal její otec, když běžela zpět k domovním dveřím. Přibrzdila, i když ji to stálo poměrně hodně námahy. Ono je totiž náročné běhat na vysokých podpatcích, natož v nich brzdit...
,,No? Co je? Spěchám. Mám sraz s jedním špehem..." neochotně se zastavila.
,,Já jenom...abys nebyla dlouho pryč. Do deseti ať jsi doma." snažil se chovat jako rodič.
,,Tak to nemohu sloužit...v deset to teprve začne..." ďábelsky se zašklebila a odhrnula si vlasy z čela.
,,Já se tě neptám, já ti to přikazuji...jako rodič!" nelíbilo se to jejímu otci.
,,Když jsi byl v mém věku, tak jsi byl ještě horší než já. Tudíž bys měl být vděčný, že jsem zodpovědnější než ty a s trochou štěstí budu doma UŽ ve dvě ráno. Dobře se bavte!" zasalutovala a zanechala za sebou čtyři vyjevené tváře.
Jen co za ní zabouchly vchodové dveře a ona odběhla o pár ulic dál, tak se opřela o chladnou zeď domu a vdechovala chladný vzduch. Dnes se jí vůbec nechtělo pryč z bezpečí. Voldemort něco chystal a svatba to nebude... Ze zamyšlení ji vytrhlo až zatroubení auta. Otevřela oči a zírala na otlučený automobil, ve kterém seděl postarší pán. Nejdřív nechápala, co chce, ale potom jí docvaklo, že si ji nejspíš spletl s jednou ze šlapek, kterými byl noční Londýn doslova přeplněný. Zdviženým prostředníčkem vše uvedla na pravou míru a uvítala, když si šel hledat jinou oběť. Další zdržení si nemohla dovolit, protože i tohle přemýšlení ji stálo moc drahocenného času. S povzdechem se vydala dál Londýnskými ulicemi až na místo setkání. Upřednostňovala výměnu informací pomocí kouzel a techniky. Schůzky neměla ráda, byl to velký risk.
,,Slečna Sarah?" nachomýtla se k ní vyumělkovaná žena středních let.
,,Ano." odpověděla a v ruce ucítila složený papír. Stejně rychle jak se neznámá žena objevila, tak stejně rychle zmizela v temných zákoutích londýnských uliček. Sáře tohle prostředí až moc připomínalo povídku Jack Rozparovač. Jen málokdo ví, že ten slavný Jack Rozparovač nebyl nikdo jiný, než zaběhnutý vlkodlak...
Byla chladná noc. Tenounké sáčko si přitáhla blíž k tělu a vydechovala obláčky páry, které se posléze rozplývaly ve vzduchu.
Zašla pod nejbližší pouliční lampu, pod kterou se neválel žádný podnapilý bezdomovec a přečetla si vzkaz na papíře. Sdělení bylo jasné. Stará márnice, jedenáct večer.
Sarah zlostně vyfoukla obláček páry. Márnice byla na druhé straně města. Zrovna v té největší zimě bude jezdit po celém Londýně. Na druhou stranu chápala, že utajení je důležité. A ona ty informace potřebovala...
Na náladě jí nepřidával ani fakt, že je úplněk. Znovu se otřásla zimou a nastoupila do prázdné tramvaje. Postarší zářivky vydávaly mdlé světlo, podnapilá žena si něco mumlala a řidič nahlas klel. Usadila se na jednom ze zadních sedadel, rukama si objala kolena a děkovala za tu trochu tepla, kterou poskytovalo umělé vytápění. Skrz ušmudlané okýnko sledovala pouliční, noční život na turisticky známých třídách. Předražené bary, moderní diskotéky...a najednou si připadala odstrčená. Unášené davem. Jen jeden z mnoha lidí na přelidněné planetě. Z melancholické nálady jí vytrhlo až prudké přibrzdění tramvaje a hlas ohlašující její výstupní stanici. Pomalu vystoupila a rozhlédla se po chodníku obíhajícím hřbitov. Příhodné místo k setkání...
Tramvaj jí s ohlušujícím rachotem projela za zády. Rozvážným krokem se vydala k bráně, která by měla být zamčená. Přesně podle jejího očekávání, byla mírně pootevřená. Ráno se nad tím budou mudlové podivovat a nakonec usoudí, že nejspíš zapomněli zamknout. Sára se občas podivovala nad jejich zaslepeností. Nad tím, že nedokáží prohlédnout ten druhý svět parazitující vedle toho jejich "normálního". V celé zemi zuří válka a oni nic netuší...
Než se nadála, tak po štěrkovité cestičce došla až k tújemi lemované márnici. Vzala za kliku a dveře se s vrzáním rozevřely. Obezřetně vešla do dávno nepoužívané budovy a očima přejela po zaprášeném interiéru.
,,Jdeš přesně na čas." ozvalo se jí za zády, až sebou leknutím mírně trhla. Na potvrzení slov neznámého se rozezněly zvony na kostelní věži. Pomalu se otočila a pohlédla na něho.
,,Vždycky chodím na čas." odvětila a pořádně si prohlédla svého spojence. Od jejich minulého setkání se téměř nezměnil. Až na malou jizvičku nad levým okem. Sledoval její pohled a vysvětlil: ,,To ten Lupin bojoval až moc aktivně..."
,,Ani se mu nedivím. Umím si moc dobře představit, že jsi okolo sebe metal kletby jako šílený..."
,,Možná...ale proto tu nejsme. Jaké zprávy chceš slyšet jako první, Sarah?"
,,Začni hezky od začátku, Draco..." dala mu volný prostor a posadila se na zaprášenou, starou rakev.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tonks tonks | E-mail | Web | 21. července 2008 v 20:59 | Reagovat

hmm. mala by som ťa karhať za to, že si to takto utla-ale po 1. sekám aj ja :P a za 2.je tu hneď ďalšia kapča, tak idem hneď na ňu

a aby som nezabudla-sirius ako ocko-pecka :D a hermelína...:DDDD ešte večšia

2 tonks tonks | E-mail | Web | 21. července 2008 v 20:59 | Reagovat

*väčšia

3 Angela Angela | Web | 21. července 2008 v 21:03 | Reagovat

Draco? Whow, jdu číst dál :D A chudák Hermelína :D

4 Nakuta Nakuta | Web | 22. července 2008 v 14:42 | Reagovat

Draco?! :D wooow! Mína..bože to mě dostává,tenhle příběh miluju:D prej jak šlapka...Ron to má spočítaný!:D:D

5 Tinka Tinka | Web | 22. července 2008 v 15:23 | Reagovat

To s tou Hermionou bylo fakt super :-D A Sirius jako vzorný rodič...to si nedovedu představit. :-D

6 Lili Lili | Web | 22. července 2008 v 15:44 | Reagovat

Draco?????to co ten tam hlada?:D

ale super a Siri bol svetovy:D

7 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 14. listopadu 2009 v 0:09 | Reagovat

dracek xD oh xD tak to bude zajimavy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama