50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

2. kapitola

26. července 2008 v 20:24 |  Světice bez svatozáře
A další kapitola... Je to matlanina. Kdyžtak mi prosím napište, jestli v tom má cenu pokračovat...

,,Tohle není možné. Tohle je smyšlený svět. Neexistuje... Ale co tu sakra dělám?" složila jsem hlavu do dlaní a zavřela oči.
,,Nechceš mi to...ehm...vysvětlit? Jak to, že ses objevila v zóně, kam se nejde přemístit? Jak to, že jsi mě uzdravila? A proč jsi tu?" posadil se vedle mě.
,,Já nevím... Zdál se mi sen. Strašně jsem trpěla. A když jsem se probudila, tak se mi na pravém spánku objevila rána a na koleni podlitina." začala jsem vysvětlovat svůj příběh. Bude to příběh se šťastným koncem nebo ne?
,,Taky mám na koleni podlitinu." vyhrnul si nohavici a ukázal na identické zranění.
,,Je úplně stejná..." nevěřícně jsem vydechla a pokračovala.
,,Pak jsem upadla do bezvědomí a vznášela jsem se v černé tmě. Nějaké hlasy šeptaly, ať to řeknu, ať se vzdám, ať se k nim přidám... A cítila jsem ukrutnou bolest. Jako by se mi tisíce jehel zabodávaly do svalů. Nemohla jsem dýchat..." zatřepala jsem hlavou, abych zahnala vzpomínky.
,,Zvláštní...řekl bych, že jsi prožívala Cruciatus..." promnul si bradu.
,,Proč by mě někdo mučil?" nechápala jsem to.
,,To, co jsi popsala....to jsou mé zážitky. Ty jsi prožívala to samé jako já. A ta zranění se ti také objevila..." na čele se mu utvořila vráska přemýšlení. Tohle se mi vůbec nelíbí...
,,Co kdybychom odsud vypadli?" rozhlédla jsem se po ponuré kobce.
,,Máš s sebou hůlku?" zeptal se s nadějí v hlase. Bože, on si snad myslí, že umím kouzlit...
,,Na co? Já neumím kouzlit..." rozhodila jsem rukama a temenem hlavy se opřela o ledovou zeď.
,,Ty jsi mudla?" vyvedla jsem ho z míry.
,,Toho mudlu si vyprošuji. Prostě jenom neumím kouzlit. Nikdy jsem to nepotřebovala a nikterak to nepostrádám..." uvedla jsem to na pravou míru.
,,Tak to jsme oba mrtví... Odsud se nedá dostat..." vydechl. Trocha optimismu by ti neuškodila, pomyslela jsem si.
,,Z každého místa se dá dostat a každý problém má své řešení. I když je to možná komplikované řešení. Jako ve fyzice. Každou úlohu můžeš spočítat, když plně pochopíš její podstatu..." rozřečnila jsem se. Vlastně ani nevím, proč mu to tu říkám.
,,Co je to fyzika?" podíval se na mě se zájmem v očích. Jak mu to jenom vysvětlit, když gravitace pro něho nemá smysl? Stačí pouze máchnout hůlkou, ne?
,,To je věda, která ti umožní vysvětlil nevysvětlitelné jevy. Věda, díky které si můžeš spočítat, jakou rychlostí poletíš, jestliže skočíš ze sedmého patra. A nejen to. Můžeš si spočítat, na které místo dopadneš a jaká je tvá naděje na přežití...." usmála jsem se.
,,Nechápu...proč bych to měl vědět? Vždyť pokud se rozmajznu o chodník, tak je přeci jedno, jestli spadnu o metr blíž nebo dál, ne?" netečně pokrčil rameny.
,,Taky pravda..." sklesle jsem se zhroutila podél zdi, protože překazil mé nadšení.
,,Můžeš se začít modlit, jestli chceš. Zanedlouho padneš nosem k zemi." prohlásil.
,,Jak to víš? Vždyť tady nemůžeš vědět, kolik je hodin nebo ano?" nedůvěřivě jsem oponovala, protože jsem nepoznala ani jestli je den nebo noc.
,,Když se zaposloucháš, tak uslyšíš, jak křičí vězeň v druhé kobce zprava." dal si ukazovák na ústa.
,,To přece nic neznamená..." snažila jsem se přesvědčit sama sebe o tom, že se nic neděje.
,,Ale znamená. Jsme další na řadě. A určitě se tě nebudou vyptávat jak to, že ses tu vzala..." vrátil mě do reality. Našpiclovala jsem uši a třesouc se strachy jsem naslouchala zoufalému křiku.
,,Že já sem vůbec lezla..." vydechla jsem, když se křik na chvíli přerušil, aby se posléze ozval v ještě větší míře.
,,Vlastně jsi mě ani nemusela léčit. Chcípnul bych jenom o hodinu dříve..." poděkoval mi. Ta jeho netečnost mě přiváděla k šílenství.
,,Pane bože, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé a..." přistoupila jsem na jeho radu a začala se modlit. Problém byl v tom, že jsem uměla pouze první větu.
,,Co to zase kecáš?" podíval se na mě jako na cvoka.
,,Modlím se, jak sis přál." nechtěla jsem se s ním hádat, a tak jsem nedodala nic příkřejšího.
,,To jsem řekl obrazně. Stejně to nepomůže." ušklíbl se. Musím si přiznat, že má pravdu.
,,Taky pravda." složila jsem ruce do klína a mlčela. On taky mlčel.
,,Máš sourozence?" zeptal jsem se, aby řeč nestála. Sice jsem o jeho rodině věděla díky knize naprosto všechno, ale proč se nezeptat, ne?
,,Kdysi jsem měl." odpověděl.
,,Umřel?" zeptala jsem se s lítostí v hlase, i když jsem předem znala odpověď.
,,Pro mě jo. To díky němu jsem tady. Ach, ta láska bratrská..." smutně se ušklíbl.
,,Měla jsem sestru. Natálii. Proč nevěříš na lásku?" dodala jsem.
,,Láska? Láska není nic. Lidi si ten cit jen namlouvají...blázni..." zavřel oči a ponořil se do vzpomínek.
,,Já na lásku věřím!" zamračila jsem se. Sice mám jít za chvíli do záhonku, ale urážet se nenechám ani náhodou!
,,Tady je ti láska k ničemu." odvětil chladně.
,,Dává ti naději." opáčila jsem. Přece mu nedám za pravdu!
,,Tady už žádná naděje není... Cigarety bez filtru asi nemáš, co?" zeptal se.
,,Zničíš si plíce." napomenula jsem ho okamžitě.
,,Za pár minut budu mrtvý, takže je mi upřímně jedno, jestli zemřu zdravý nebo jako mrzák." zadíval se na mne.
,,Musíš si pořád hrát na drsňáka? Těsně před smrtí?" vybalila jsem to na něho. Už mě tou svou netečností štval. Připadala jsem si jako nějaká hysterka!
,,Jo." vysmrkal se do rukávu. Nejraději bych ho naporcovala sekáčkem na led. Eh...proč si při slovech sekáček na led vzpomenu na Základní instinkt se Stoneovou?
,,Tak jak se dneska máš, bratránku? Žiješ ještě?" vpadla do místnosti černovlasá dívka, ve které jsem poznala Belatrix Blackovou.
,,Nemáš cigarety bez filtru, Bello?" zeptal se jí posměšně a postavil se na nohy.
,,Kdo je to?" vyvalila na mě oči a zavolala na chodbu, aby sem přišel někdo další.
,,Asi anděl smrti, sestřenko!" rozesmál se a posléze se rozkašlal.
,,Nebudeš drzý, ty bastarde!" přihnal se dovnitř blonďatý mladík a přimáčkl ho ke stěně.
,,Kdo je to? Jak jsi ji sem dostal?" chytil ho pod krkem. A já najednou nemohla dýchat. Cítila jsem, jak mě neviditelná ruka škrtí. Zasípala jsem a chytila se za krk. Chrčivě jsem se pokusila nabrat trochu kyslíku.
,,Luciusi! Ona se dusí taky!" Bella couvla o pár kroků a Malfoy pustil mého spoluvězně. sevření krku povolilo a já zalapala po chladném vzduchu. Black zůstal ležet na zemi stejně jako já. Ačkoli na mě moc dobrý dojem neudělal, bylo mi ho líto. Možná v tom sehrál hlavní roli fakt, že byl mojí oblíbenou knižní postavou. Teď nechápu, jak jsem mohla brečet, když ten chcípák propadl obloukem. Momentálně bych ho tím obloukem nejraději prohodila sama a ještě bych za ním plivla.
,,Zapamatuj si, že nebudeš drzý!" nakopl ho Malfoy do žeber. Na malou chvíli jsem pocítila radost. Opravdu na malililinkatou chvilililinku, protože posléze se dostavila tupá bolest na mém levém žebru. Sykla jsem bolestí a chytila se za bok.
,,Počkej! Ona cítí jeho bolest!" zarazila ho Blacková a zkoumavě se na mě podívala. Chtěla jsem na ni zařvat To ti to došlo brzo, ty krávo!, ale pokusila jsem se krotit. Přece jenom...bolesti jsem si už užila dost.
,,Radši ji zabijeme. Satanví, co je zač..." podíval se na mě Lucius a roztáhl nosní dírky. Nechutné. Nadmíru nechutné...
,,Tak moment..." zaskučela jsem, protože bolest z boku mi vystřelovala do celého těla.
,,Avada Kedavra!" namířila na mě hůlkou a pronesla smrtící slova. Sledovala jsem, jak se blíží zelený paprsek a říkala si, že takhle to přece skončit nemůže. Říkala jsem si, že nemohu umřít dvakrát za jeden den. Celou svoji pozornost jsem soustředila na blížící se paprsek.
,,Dneska ne. Ještě ne." zašeptala jsem a okolo mě se objevila temně modrá, průsvitná bublina. Čučela jsem na to jako blázen. Vážně jsem si připadala jako v laciném filmu. Paprsek se setkal s tou divnou bublinou...na moment jsem zavřela oči...ale nic se nestalo.
,,A já vůl jí věřil, že je mudla..." zaskučel Sirius. Oba Smrtijedi zůstali zkoprněle stát. S heknutím jsem se postavila a v předklonu se začala sunout po místnosti. Toho parchanta uzdravit dokážu, ale sebe ne. Zákon schválnosti...
,,Vstávej!" dokodrcala jsem se nad něj.
,,Proč bych ti měl věřit?" zaskučel.
,,Proč bys mi měl věřit?!? To myslíš vážně? Okamžitě zvedni ten svůj špinavej zadek a Z-D-R-H-Á-M-E!" nevěřila jsem vlastním uším. Já tady riskuji krk a on začne váhat!
,,Asi mi nic jiného nezbývá, co?" zašklebil se a s nečekanou mrštností vyskočil na nohy.
,,Dělej, než se vzpamatují..." nervózně jsem si skousla spodní ret, až jsem v puse ucítila hořkou pachuť krve.
,,Jau! Jsi normální?" chytil se za ústa. Žjova! Ona ta bolest funguje i obráceně! No to jsem zvědavá, jak se bude cítit až dostanu krámy...=D
,,Myslím, že nemusíme spěchat." došel až ke svým příbuzným.
,,Zcvokl jsi se?" přiběhla jsem k němu. Moment...mně už nic není! Bok je úplně v pořádku, ret je zahojený..."
,,Jsou zmrzlí. Tys je zmrazila!" rozesmál se a sebral jim hůlky. Jednu mi hodil.
,,Co já s tím? A vůbec, co je vtipného na tom, že jsem je nevědomky zmrazila?" zamračila jsem se a hůlku přelomila vejpůl.
,,Tak teď sis to u Malfoye zavařila... Tohle byla starodávná hůlka předávaná z generace na generaci..." radostně zkonstatoval. A sakra. Poočku jsem mrkla na nehybného Malfoye.
,,Nemohla bys zrušit tu bublinu?" zeptal se, když stál mezi dveřmi.
,,Mohla, ale to bych nejdřív musela vědět jak..." pokrčila jsem rameny a raději se vydala za ním.
,,Kam teď jdeš?" zeptal se mě, když jsme opustili kamennou chodbu a vyšli uprostřed lesa.
,,Za tebou." upřímně jsem odvětila. Musím najít Brumbála...
,,Hele, já mám svých starostí dost!" bolestně se chytil za bok.
,,Takže mě tu chceš jako nechat?" zalapala jsem po dechu. Já ho zachráním a on mě ponechá v opuštěném lese. Už jsem říkala, jak moc se bojím tmy?
,,Takhle bych to nenazval. Spíš bych řekl, že se naše cesty rozcházejí..." zkřivil obličej bolestí. Na malý moment jsem ho chtěla vyléčit, ale okamžitě jsem svůj názor přehodnotila. Tomuhle bezcharakternímu, sobeckému hajzlovi já pomáhat nebudu.
,,Dobře. Tak sbohem. A užij si to vnitřní krvácení způsobené zlomeným žebrem!" zaječela jsem a nazdařbůh se vydala lesem. Kretén jeden! A ještě ke všemu mě neskonale otravovala ta modrá bublina, která mě obklopovala.
,,Marie!" zahulákal někdo za mými zády. Kašlu na něj! Ani si nedokáže zapamatovat mé jméno!
,,Marie!" zaskučí. Slušný herecký výkon, ale na tohle mu neskočím.
,,Prosím!" moment....slyšela jsem dobře? On poprosil? Tak to musí být vážně zlé... S povzdechem jsem se obrátila zpět a začala si klestit cestu skrz neprostupný les.
Tohle mi byl čert dlužen....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 **** SUSSIE **** **** SUSSIE **** | Web | 26. července 2008 v 20:27 | Reagovat

Ahojík!! Chceš zvýšit návštěvnost až o 140% ? Denně mít kolem 5000 lidí? tak klikni na web a dozvíš se stručný a jednoduchý návod!! ♥ A ohodnoť můj blog !!

2 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 26. července 2008 v 21:48 | Reagovat

Angie...pro tvoji informaci...já jsem se původně měla jmenovat Máří Magdaléna =D

To valíš co?

Naštěstí zasáhl můj duchapřítomný tatínek a skončila jsem "jen" jako Kateřina Anna. =D

3 Angela Angela | Web | 26. července 2008 v 21:51 | Reagovat

WHOW! Hodně velký WHOW! Já chci další kapitolu! Prosím! Ne, fakt.. tohle je naprosto úžasný, famózní.. a Sirius je tady skvělý XD

4 Angela Angela | Web | 26. července 2008 v 21:53 | Reagovat

Agi, chudáku.. jsem vděčná za Tatianu :D

5 tonks tonks | E-mail | Web | 27. července 2008 v 14:11 | Reagovat

že či má cenu v tejto poviedke pokračovať? ak prestaneš, tak si ma neželaj! ja si ťa nájdem :D (detal, že som v čr v živote nebola :D) je to úžasné, a sirius.... :) bomba

6 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 27. července 2008 v 20:24 | Reagovat

jak tě napadá nepokračovat? vždyt je to boží!!

7 nath nath | Web | 28. července 2008 v 12:49 | Reagovat

tak tak len pokracuj :D je to super

8 Gigi Gigi | Web | 28. července 2008 v 14:10 | Reagovat

jej, už si nikdy nebudu stěžovat na to, že se jmenuju Vendula:-D...jinak opět upe úchvatná kapitola a jestli má smysl v téhle povídce pokračovat? JOOOOOOO!!! asik bych tě virtuálně kuchla,kdybys ji přestala psát

9 Dromedka Dromedka | Web | 28. července 2008 v 15:33 | Reagovat

Souhlasím s holkama... čte se to hrozně dobře, je to poutavé a patlanina to není... :) Prostě pokračuj... :D

10 Lenka Lenka | Web | 29. července 2008 v 9:25 | Reagovat

Úžasný...sice bych měla ležet a stonat, ale tohle jsem si nemohla nechat ujít!!!!

11 Lili Lili | Web | 29. července 2008 v 16:30 | Reagovat

jeziiiiiiiiis!!ja tvoje poviedky milujem!!!!!!!!!!!!!!!!su bozi:) tak si teda svihni s dalsiu kapcou pls...

12 Lili Lili | Web | 30. července 2008 v 8:57 | Reagovat

a ece som zabudla:ako sa mozes tak sproste pytat ci mas pokracovat??????jasne ze mas:)nie ty MUSIS:D som od tohto uz pomaly zavisla:)

13 Nakuta Nakuta | Web | 30. července 2008 v 13:45 | Reagovat

To je fantastický! Naprosto..Bože to je úchvatný..chci další kapitolu,prosím! na kolenou...tenhle příběh mě dostává...

14 Nakuta Nakuta | Web | 30. července 2008 v 16:51 | Reagovat

Agi máš u mě tu povídku o tobě..nezabíjej mě prosím:D

15 Hope Hope | Web | 31. července 2008 v 20:17 | Reagovat

tý jo,já se tááák strašně stydím...já jsem si tuhle kapitolku přečetla minulý týden a zapomněla nechat komentář...njn,skleróza nebo jsem spíš pospíchala na diskotéku :o) kdo ví :o) teď zpátky k povídce :o) strašlivě se mi líbí a určitě pokračuj :o)

16 Snave Snave | Web | 1. srpna 2008 v 12:06 | Reagovat

sice nemám páru, o co jde ( max. jenom trochu ), ale vypadá to nadmíru zajímavě, jen doufám, že tvoje hlavní hrdinka nebude Mary-Sue:-)

Ps: nechceš spřátelit?

17 Baruuss Baruuss | Web | 2. srpna 2008 v 22:01 | Reagovat

Víš že i tvoje matlaniny miluju?  Jsou docela fajne-eh-teda ani ne docela jako hodně moc hafo tra giga...eh víš jak to myslím

18 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 3. srpna 2008 v 10:00 | Reagovat

Tak ty se měla..no to je teda...nemám prostě slov....moc ráda čtu tvoje povídky jsou super

19 Tracy Tracy | Web | 6. srpna 2008 v 22:01 | Reagovat

Ahojky, krásná kapitolka, ale chtěla jsem se zeptat, jestli máš ještě pořád zájem o betouše(betareadera), jestli jo, tak mi další kapitolu pošli na mail, pokud ti do dvou dnů nedojde zpátky opravená.....nejsem doma.

20 tija12 tija12 | E-mail | Web | 13. srpna 2008 v 18:25 | Reagovat

Když sex-jen bezpečně,když zahulit-jen vyjimečně,když rozbít-tak na kousky,když polibek-tak francouzsky,když bavit se-jít do klubu,když natlouci-tak přes hubu,když bojovat- tak s obranou,když milovat-tak s ochranou,když zemřít-tak láskou....... pošli tohle 15 lidem a budeš mít zítra štěstí jako nikdy a když toto nepošleš tak budeš mín nejhorší období v tomto roce neposílej zpět Pošli tuto

zprávu 15 lidem a až budeš hotový/á, stiskni F6. Osoba

která je do tebe zamilovaná se ukáže na monitoru v

písmenkách!Je to šokující,ale funguje to

21 nath nath | Web | 16. srpna 2008 v 9:41 | Reagovat

heeej, tak ja dojdem skoro po dvoch tyznoch a tu ziadna nova kapitolka?????? prosiiim pridaj dalsiu

22 nath nath | Web | 17. srpna 2008 v 10:17 | Reagovat

budem ta poctivo kazdy den otravovat, az kym nepridas dalsiu xD tak honem :)

23 Envy Envy | Web | 22. srpna 2008 v 17:45 | Reagovat

tyyy voo!!!!! No to mě poser!!! To je naprosto fantastický!!! XD hej já chci honem další a víc než jakoukoli jinou!!!! Hej to je famózní!! a strááááášně se mi to líííbíííí!!!!!! Prosím další!!!

24 Envy Envy | Web | 22. srpna 2008 v 17:48 | Reagovat

jo a nechceš spřátelit?

25 tija12 tija12 | E-mail | Web | 18. ledna 2009 v 9:59 | Reagovat

:D hezké :D doufm, že se nikomu nepodaří Malfoye a Bellu rozmrazit :D

26 Alecta Black Alecta Black | Web | 8. července 2009 v 13:11 | Reagovat

samozrejme, že mááááá to cenu :D ved je to supernééé :d tak nad tými krámami som sa dobrých 5 minút ešte rehnila :D:D uplne super, to by ma ani za boha nenapadlo :D píšeš vážne dobre.. nechaj Bellu a Malfoyka umrznutých, mne ich nebude lúto :D A no.. Sirius je vážne odporný, mohol jej aspoň poďakovať hh... A zase ho zachráni, ved nemá inú možnosť, veď by to asi cítila tiež nie? no ja idem čítkať :D

27 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 15. listopadu 2009 v 11:12 | Reagovat

no looool :D:D:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama