50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

The stupid romantic story - Epilog

23. června 2008 v 17:28 | Agnes Lore-Ley |  The stupid romantic story
Toto je mé druhé zakončené dílko. Nepsala jsem ho dobrovolně, ale nějak mě k tomu donutila situace... O to víc mě překvapilo, že se vám docela líbila...(soudím podle komentářů =D)
Snad mě za ten konec nezabijete...ale prostě to sem nějak sedělo. Každé štěstí se jednou pokazí...přišla jsem na to teprve nedávno....
V anketě mi prosím hlásněte, jestli mám někdy nacvakat něco podobného, nebo raději ne. Nejsem žádná spisovatelka, ale docela by mě zajímalo, jestli by mělo smysl se do něčeho podobného pouštět...
Jinak moc prosím, abyste mi do komentů sepsali pocity z téhle povídky. Limit komentů nedávám, protože se mi to začíná protivit. Komu se to líbilo (nebo naopak), tak snad může zanechat alespoň jedno mizerné slovíčko ne?
PS: Ten konec se mi nepovedl. neumím psát depresivně. Já raději ty komedie...ale tohle jako komedie skončit nemohlo, to snad bylo jasné odzačátku...
PPS: Elizabeth na konci neumře, jen omdlí! =D (to mě jen tak napadlo, aby si ten konec někdo nevyložil špatně =D...)
PPPS: Celou povídku věnuji Ditě za to, že jsem ji vlastně psala jen kvůli jí a dementním sázkám...=D
PPPPS: Zjistila jsem , že mám nějak málo SB (opravdu překvapivé zjištění =D), takže jestli by se chtěl někdo z PRAVIDELNÝCH komentátorů (to je divné slovo =D) spřátelit, tak fofím napište...díky...vážně už mlčím =D
PPPPPS: nepředpokládám, že by se chtěl někdo spřátelit s tímhle hrozným blogem, ale zmínit jsem se musela (aby měla dušička pokoj =D)
Agnes Lore-Ley

,,Siriusi?" radostně jsem dohopsala domů a kopnutím jsem za sebou zabouchla dveře.
,,Siri?" nakoukla jsem do kuchyně.
,,Siriusi?" vešla jsem do obýváku, kde jsem slyšela šramot. Byl to ale jen Emilyn papoušek.
Kde může být? Nesmí přece vycházet z domu! Nesmí! Chytili by ho...a znovu zavřeli...
Slíbil mi, že neodejde...
Vždyť jsme byli poslední měsíc jako normální rodina...bylo to krásné...přece neodešel...
Nebo ještě hůř, jestli ho nechytili... Napadaly mě ty nejhorší scénáře.
Zazvonění u dveří. Vstala jsem a rychlým krokem jsem se vydala otevřít. Prosím, ať je to on...prosím...
Panebože, nikdy jsem od tebe nic nechtěla...nikdy...teď tě prosím, jestli existuješ, tak ať se vrátí. Ať je to on... Prosím...
Otevřela jsem dveře a na prahu stál Rem.
,,Co ty tady?" upřímně jsem se podivila. Rem nechodil na návštěvy často a takhle brzy po úplňku už vůbec ne... To býval s Nymphadorou...
,,Mohu dál?" na otázku mi odpověděl otázkou.
Přikývla jsem na souhlas a zadívala se do prázdné ulice. Nikde nikdo. Není tu...
Otočila jsem se do domu a s povzdechem následovala Rema do obývacího pokoje. Proč jenom přišel?
,,Tak co potřebuješ?" opřela jsem se o skříň.
,,Nechceš si raději sednout?" zeptal se nervózně.
,,Jestli si myslíš, že se mnou ty tvoje požadavky seknou, tak proč ne..." pokusila jsem se zvednout a odehnat tíživou náladu, která zavládla v pokoji. Neúspěšně.
Posadila jsem se do křesla stojícího naproti tomu Removu a začala okusovat slanou tyčinku, která tu zbyla po návštěvě Emilyných kamarádek.
Rem si mnul klouby na rukou, poklepával nohou...těkal pohledem po místnosti...instinktivně se vyhýbal mému pohledu...a co bylo nejhorší - mlčel...
Tohle nebyl ten vždy vyrovnaný Remus, kterého znám...tohohle Remuse něco rozhodilo...něco strašného...
,,Co se stalo?" zeptala jsem se rozklepaným hlasem. Ať to není to, co myslím...prosím...
,,Jak to víš?" vyvalil oči.
,,Tak co se stalo?" rozhodila jsem rukama v bezmocném gestu. Mám takový divný pocit...a to neznačí nic dobrého...
,,Eliz...je mi to líto..." začal, ale mě tím ještě více vyděsil.
,,Co se stalo? Tak už se sakra vymáčkni!" vyskočila jsem na nohy a tušila, že se stalo to nejhorší. To, čeho jsem se bála. Hrozně moc bála...
Vlastně jsem to věděla od první chvíle, co jsem Rema spatřila...jenom jsem si to nechtěla připustit...
,,Siriuse chytili...měl dostat mozkomorův polibek...ale je mrtvý...promiň Liz..."
----------ooooooooooOOOOOOOOOOooooooooo----------
O pár hodin dříve v azkabanské věznici:
Klečel na podlaze...nic jiného tu ani není... Proč jen neseděl doma na zadku? Proč? Konečně měl všechno, co vždycky chtěl. Rodinu. A on to zahodil, nechal to být, nevážil si toho...pořád mu něco chybělo...prokletá svoboda!!!
Neměl chodit ven...neměl...
Přejel mu mráz po zádech, vzpomínky na rodinu, jako by z něho někdo vysával. Mozkomoři. Kradou mu vzpomínky - to poslední co mu zbylo... Vytáhl z kapsy fotku. Jeden roh měla utržený. Stála na ní dívka s ženou. Matka s dcerou. Fotka se nehýbala. jak je to dávno, co je viděl? Co asi dělají? Jestlipak už vědí, že je tady?
Ani se s nimi nerozloučil...už je nikdy neuvidí...
Zlostně nakopl zeď.
,,Táhněte k čertu vy kancelářský krysy! Vy nevíte, jak to všechno bylo! Chcete jen obětního beránka, aby jste měli co napsat do výroční zprávy! Jste jen zkorumpované améby!" řval do ticha vězeňské cely. Odpovědí mu však bylo pouze stereotypní kapání dešťové vody stékající po zdech.
Rozhlédl se okolo sebe. V koutě kobky se válela špinavá sláma, která tu ležela již bezpočet let. Jinak tu nebylo nic. Jen slizké, nazelenalé, mokré zdi, ze kterých se šířil nepříjemný zápach. Do cely proniklo několik málo paprsků slunce. Sirius se zadíval k malému zamřížovanému "oknu". Musí naposledy vidět slunce. Prostě musí. I kdyby si měl při lezení za světlem vyvrátit nehty....
Po pár marných pokusech se mu podařilo vydrápat po zdi téměř až k otvoru. překonal poslední metr a zadíval se na rozbouřené moře ozářené slunečními paprsky. Zkusmo zalomcoval mřížemi, ale ty držely pevně.
Chvíli jen mlčky zíral ven a užíval si poslední hodiny života. Potom si všiml malého zrcátka - zřejmě majetku bývalého obyvatele cely.
Vzal ho do ruky a otočil. na zadní straně bylo vyryto jediné slovo. Elizabeth.
Vztekle zrcátkem mrštil na zem. To se ihned po dopadu roztříštilo na několik střepů. Střepy přináší štěstí...ale jenom někdy a jenom někomu...
Seskočil zpět na špinavou podlahu cely a svezl se podél zdi. Už nemohl dál...
Čekání na smrt, co vlastně nebude úplnou smrtí bylo úmorné...
,,Raději zemřít se ctí..." zašeptal a sám se podivil nad tím, jak jeho hlas zní staře. Vězení mu přidávalo léta. Vězení ho ničilo...
,,Než potupně čekat na smrt nesmrt..." pokračoval rozhodně a pevně věřil svým slovům.
,,Tak raději zemřít vlastní rukou..." dokončil a bez rozmýšlení si do zápěstí zarazil střep, který předtím náhodně nahmatal pod pravou rukou. Na moment se zděsil svého činu, potom se ale bolestně ušklíbl a sledoval krev tryskající z jeho žil a tepen.
,,Matinka by neměla radost, že tu prolévám čistou krev..." vzpomněl si na svoji drahou matičku a dál pozoroval zvětšující se kaluž krve, která se pomaličku rozlévala po podlaze.
Cítil, že ho pozvolna opouští síly. K smrti pomalu... Chtěl zemřít rychle...než si stačil promyslet plán, už si zabodl další střep do druhého zápěstí.
,,Takhle skončil ten slavný krvezrádce Sirius Black. Matka by měla radost..." zmoženě se opřel o zeď. Dělaly se mu mžitky před očima a začínal vidět rozmazaně.
,,Elizabeth, Emily, odpusťte. Prosím, odpusťte..." zašeptal z posledních sil a hlava se mu zvrátila dopředu. Pramen černých vlasů mu spadl do čela, ale už nebyl nikdo, kdo by jej elegantně odhodil nazpět...
Siriův duch sledoval mrtvé tělo v místnosti. Své tělo. Pozoroval stále se zvětšující kaluž červené lepkavé tekutiny. Ačkoli jeho srdce už nebilo, krev stále vytékala z jeho těla.
Siriův duch věděl, co musí udělat. Naposledy se podívat za svojí rodinou. Naposledy...
Stačilo na to pouze pomyslet a ocitl se v obýváku pokoje. Nevěděl, kolik uplynulo času od jeho smrti. Čas, jako by se pro něho zastavil. Jako by přestal existovat...
Akorát zaslechl, jak Rem dokončuje větu: ,,Ale je mrtvý...promiň Liz."
Podlomila se jí kolena. Jako v mrákotách padala k zemi. Sirius jí chtěl pomoci, chtěl jí zachytit, říct, že je tady...dotkl se jí, ale ruka jako by prošla jejím tělem.
,,Liz! Vzpamatuj se! Liz, no tak, dýchej! Tohle nám nedělej! Slyšíš Liz?" vrhnul se k ní okamžitě Remus.
,,S tímhle nic nenaděláš, brácha. Pojď, musíš pokračovat v cestě..." objevil se po Siriově pravé ruce James.
,,Musím?" optal se zcela zbytečně. Sám moc dobře věděl, že musí.
,,Ano. Všichni musí. Stejně do událostí, co se stanou po tvé smrti, zasahovat nemůžeš, takže je lepší jít..." díval se James na svoji mátožně se zvedající sestru, které Rem pomáhal do křesla.
,,Jen se rozloučím..." zamumlal Sirius a přistoupil k Elizabeth.
,,Sbohem Betty, uvidíme se v jiném světě..." obejmul ji a snažil se ignorovat fakt, že se jejich těla prolnula.
,,Siriusi?" mátožně pootevřela oči.
,,To bude dobrý, Liz..." odpověděl jí Rem.
,,Sbohem." odpověděla do prázdné místnosti a ignorovala Remův ustaraný pohled. Prostě věděla, že tu s ní teď byl. Věděla, že se přišel rozloučit...
,,Sbohem..." zopakovala ještě jednou a pomalu jí začala padat víčka. Navzdory situaci, navzdory všemu...bylo toho na ni prostě moc...
,,Spi sladce..." usmál se Sirius a společně s Jamesem se rozplynul ve vzduchu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Mám někdy v budoucnosti napsat něco podobného - romantického?

Ano
Ne

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 23. června 2008 v 17:54 | Reagovat

Já si ze začátku doopravdy myslela, že ta Liz umřela. Ale popravdě řečeno jsem - už když jsi psala, že to neskončí nijak dobře - tušila, že to dopadne nějak takhle. Ostatně jsem ráda, že to tak skončilo. Happyend by byl až moc sladký. A děsně sentimentální. U téhle kapitolovky jsem si prostě už od samého jejího začátku nemohla představit něco jako šťastný konec. Takhle to skončilo moc pěkně. A přestaň už o sobě konečně říkat, že neumíš psát romantiku a depresivní. Já si totiž troufám říci, že ti to jde ještě lépe než komedie. Tudíž jsem rozhodně hlásla pro to, abys něco podobného ještě napsala. Dodatek: A ZVEŘEJNILA. To jen kdyby tě náhodou napadlo, že to napíšeš a nezveřejníš XD XD To bys ale přeci Angelce neudělala, viď? :)) Tak že - moc hezká povídka, fakt se ti povedla.

2 tonks tonks | E-mail | Web | 23. června 2008 v 19:28 | Reagovat

Toto bola nádherná poviedka, aj keď mala len pár kapitol, ale bola VYNIKAJÚCO napísaná. Myslím, že práve takýto žáner ti ide (hoci tebe idú, podľa toho, čo som čítala, všetky ;))). Zo začiatku som si myslela, že necháš Elizabeth umrieť, dokonca ma napádali take debiliny, ako že ju zabije Sirius (ja viem, je to blbosť :D), ale koniec bol fakt pekný. Hoci ešte predýchavam Siriusovu samovraždu. to bolo trochu kruté, ale neviem čo je horšie. Samovražda, alebo dementorov bozk? No to je teraz už jedno. Myslím, že by si v žiadnom prípade nemala nepísať tekéto poviedky, lebo by to bola veľká škoda. Máš talent a to fakt veľký. Vidno, že píšeš od srdca a je v tom plno citu, myšlienok, úvah.... Nepíšeš lenprázdne slová, ako poniektorí. Je v tom viac, ako si myslíš. Je v tom kúsok teba. Ďakujem, že som ťa mohla spoznať aspoň prostredníctvom tvojich poviedok. A som rada, že som našla tvoj blog (už ani neviem ako, ale som veľmi rada). Tvoje príbehy sa čítajú veľmi dobre a tento sa mi veľmi páčil. Zatiaľ patrí medzi moje najobľúbenejšie (uvidíme, či mu toto miesto nevezme nejaká ďalšia tvoja poviedka XD)Neviem, čo viac k tomu dodať. Možno len toľko: Teším sa na všetko ďalšie, čo napíšeš a ak by si náhodou niekedy v budúcnosti vydala knihu, tam na mňa nezabudni ;)))

3 tonks tonks | E-mail | Web | 23. června 2008 v 19:29 | Reagovat

upss. som sa trochu rozpísala :)

dúfam, že nevadí

4 Lenka Lenka | Web | 24. června 2008 v 13:20 | Reagovat

Juj!To bylo krásný...=)

*Ale ne že bych si libovala v povídkách končících sebevraždou jednoho či více hlavních hrdinů-ach ja já jsem morbidní...*

5 nath nath | Web | 24. června 2008 v 22:26 | Reagovat

waw to bolo nadherne :) ta poviedka bola cela kraaasna a posobila takym zvlastnym dojmom... proste smutnym, romantickym a aj veselym... ja som si myslela, ze to sa ani neda skombinovat, ale ty si to dokazala :) ta poviedka bola uuzasna...a ten epilog tiez... este teraz to cele predychavam :) mala sice malo kapitol, ale aj tak... a myslim si, ze pisanie takychto poviedok ti ide a aj ja som za, aby si daco podobne napisala:)

inak kukam, ze ja ta nemam v SBeckach:( ... preto sa ta pytam ci by si nechcela spriatelit? :))

6 Nakuta Nakuta | Web | 25. června 2008 v 16:13 | Reagovat

Když opominu tvůj "happyend":D...je to napsáno skvěěěěěle!:)

7 Tracy Tracy | Web | 10. července 2008 v 9:39 | Reagovat

To bylo krásný, skvělý, super, bombastický, nechutně dobrý, úžasný, mno nic dalšího už asi nevymyslím, prostě smutně romantická povídka....je to fakt k nevíře, ty dokážeš psát romantiku, ale i vtipný kapitoly k uřehtání(Krásná to smrt- uřehtáním XD). Prostě multifunkčí človíček co!

8 Baruuss Baruuss | Web | 15. července 2008 v 12:19 | Reagovat

Ty vado, po všech tvých komediích si přečtu takovouhle- eh nevím ani jak to nazvat. Je to nádherný, fakt jsem si myslela, že nic podobnýho nenapíšeš, ale to jsem se hluboce zmýlila. Je to vážně překrásné a přitom tolik smutné. Vlastně ani ne, vždyť by umřel tak jako tak, ale já tak nenávidím sebevrahy......psychouši za to nemůžou, ale sebevrazi jo....no nic, bylo to vážně sovětské :D

9 Hope Hope | Web | 26. července 2008 v 15:24 | Reagovat

bééé :o( já tady řvu,jako želva :o( ten konec se mi nelíbí :o( proč jen nemohl žít?chjo :o(

10 Dianka Dianka | 16. června 2009 v 22:07 | Reagovat

Ten konec je strašnej, ta povídka krásná, al ten konec mě dostal.... proč to tak muselo skončit já tu bulím a bulím chjooooo připadám si jak ve špatnym filmu..

11 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 30. srpna 2009 v 19:28 | Reagovat

hey už nic takového nepiš jasný!!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama