50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

The stupid romantic story část 5. - POSLEDNÍ

20. června 2008 v 17:24 | Agnes Lore-Ley |  The stupid romantic story
Ahoj lidi, jsem tu s další kapitolou. Nenapsala jsem ji sama, pomáhal mi s ní kámoš. Potřebovali jsme přijít na jiné myšlenky a tohle byl učiněný balzám na duši...
To byste nevěřili, jaké šílené nápady jsme vymýšleli...nakonec jsme z toho udělali šlaďouškou romantiku. A to doslova.
Na chvíli jsme zapomněli na to, co se stalo.
Nečekejte žádné extra dílo - potřebovali jsme jen něco dělat, a tak jsme se vrhli na psaní....
Věnování: jednomu skvělému člověku, který umřel dneska ráno v 6 hodin.
Kdo četl včerejší oznámení, tak ví, že to byla kámošova sestra. Zase jsem brečela. Sára byla skvělá holka...byla jako má starší sestra...
Pamatuju si, jak jsme za ní v deseti letech přišla s kondomem v ruce a chtěla vědět, na co to je =D.
Je to strašný, že už není.... nemám ráda pohřby...asi se tam složím...
No to nic no...
Valete lettori a ať vás tohle nikdy nepotká...
Agnes Lore-Ley
PS: Ještě napíšu Epilog (snad už sama...)
PPS: Děkuji za ty komenty...opravdu potěšily...

,,Betty..." zopakoval tiše.
,,C-co chceš?" chtěla jsem říci pevným hlasem, ale vyšlo ze mě pouhé zašeptání. Co se to se mnou děje?
Udělal ještě jeden krok vpřed, ale já couvla. Zády jsem narazila do zdi. Má mě v šachu. Připadám si jako v laciné telenovele......
,,B-běž pryč." vykoktala jsem a po tváři mi stekla slza. Položil mi ruku na tvář a palcem tu slzu setřel. Trhla jsem hlavou a on jen v bezmocném gestu spustil paži podél těla.
,,Co teda chceš? přišel jsi zabít i mě?" začala jsem zuřit a do očí mi vyhrkly další slzy. razantně jsem je setřela a nenávistně se na něho zašklebila. Ta změna ho zaskočila. Z ustrašené dívky se stala rozzuřená žena. Ale já už si nenechám zasahovat do života! Už mám všeho tak akorát po krk! Budu se k němu chovat hnusně...zaslouží si to, parchant...
Tak proč mám sakra výčitky svědomí? Proč se mi chce brečet? Proč mě bolí u srdce (pozn.aut. asi má infarkt =D)? Proč to všechno?
,,Betty já-" začal, ale já ho nenechala domluvit.
,,PROČ?!?"
,,Betty, já to nebyl!" zatvářil se zkormouceně. Kdybych ho neznala, tak bych mu na to snad i skočila...vždycky byl dobrý herec a manipulátor....
,,Aháááá! Tak ti jsi to nebyl! I ty chudáčku! Všichni ti křivdí, což?" teatrálně jsem se zašklebila. Věděla jsem , že mě může kdykoli zabít, ale proti němu stejnak nemám šanci...když už chcípnout, tak se ctí a podle vlastních pravidel...
,,Já nebyl strážce tajemství!"
,,Ještě mi řekni, že jím byl Pettigrew a budu si připadat jako v béčkovém filmu!" ječela jsem.
,,Ale já to nebyl!"
,,A kdo teda?" netrpělivě jsem se optala.
,,No Pettigrew!"
Hlasitě jsem se rozesmála. Dělá si ze mě srandu či co? Příště se vytasí s tím, že je do mě zamilovaný Voldemort a já se tu už vážně složím...
,,Tak Pettigrew...a nebyl tím strážcem tajemství sám Voldemort?" ušklíbla jsem se.
,,Já ti říkám, že to byl Pettigrew!" stiskl mi paži.
,,Pusť mne!" sykla jsem nenávistně.
,,Pettigrew....byl to Pettigrew...to on zradil....sehrál svoji smrt...a teď se objevil..." překotně vysvětloval a dál mi drtil pažní kost.
,,Kecy!" skočila jsem mu do řeči. ,,Všechno co říkáš, jsou jen kecy!"
,,Sakra Betty!" zatvářil se zoufale. Asi si myslel, že mě oblbne stejně jako před lety...ale to se přepočítal...teď už nejsem žádná naivní husička...
,,Vždyť to, co se mi tu snažíš namluvit jsou jen prachsprosté lži.." zakroutila jsem hlavou a smutně se podívala. Proč mě to je ksakru líto? Kéž by všechno, co mi tu říká byla pravda...kéž by...
,,A co mám udělat, abys mi uvěřila? Mám skočit s okna? Mám na sebe poslat Imperius? Mám ti tady složit neporušitelný slib, že všechno, co ti řeknu je pravda?" rozhodil rukama.
,,Ano."
,,Cože? Ano, jakože mám skočit z okna?" zděsil se.
,,Ne! Ano, jakože máš složit ten neporušitelný slib..."
,,Tak ano nebo ne?"
,,Ten slib!" přerušila jsem rozbíhající se konverzaci. Chvíli jsem si připadala, jako před dvaceti lety...
,,Fajn!" chytl mě za ruku a začal něco mumlat. sem tam jsem mu něco odsouhlasila a po chvíli byl slib stvrzen.... Najednou jsem znejistěla. Já to vlastně ani vědět nechci. Nechci zjistit, že vše, čemu jsem po dvacet let věřila, byly pouhopouhé lži... Nechci znát pravdu...
Přeju si jen, aby zmizel. Aby odsud vypadl....ale už je pozdě. Kostky jsou vrženy....
,,Je všechno, co jsi mi před chvílí řekl o vraždě Jamese a Lily pravda?" rozklepaně jsem položila první otázku. Prosím, ať řekne, že mi teď celou dobu lhal...PROSÍM.... Psychicky jsem se připravila na to, že jestli zalže, tak uvidím zemřít člověka. Ale on není člověk...on je jen bastard bez srdce....
,,Ano." odpověděl...a stále žil.
,,Byl jsi strážcem tajemství domu Jamese a Lilyan Potterových?" pokračovala jsem s náznakem paniky v hlase. musela jsem tu první otázku nějak divně položit, protože tohle není možné...prosím, ať to není pravda....
,,Ne." zněla jeho neochvějné odpověď.
,,Donášel jsi Voldemortovi zprávy? Byl jsi jeho špehem?" dolovala jsem ze sebe plačtivým hlasem. Znovu mi padá svět. Opět za to může on. Ale on za to vlastně nemůže...proboha! Co jsem komu udělala! Pravda je někdy krutější než lži! Já ho odsuzovala...a on za nic nemohl...
,,Ne..." odpověděl mi na poslední otázku. Nevinný...nevinný...nevinný...nevinný...
,,Už mi věříš?" zašeptal a přitiskl se na mne.
Jde to nějak rychle...před hodinou bych byla schopná ho zabít, ale teď...copak mohu? Když vím, jak to všechno bylo?
Zmateně jsem přikývla a zadívala se mu do očí. Pomalu se přiblížil a políbil mě. V tu chvíli jsem byla ztracená... Mozek mi radil, ať toho nechám, ale já se namísto toho zapojila do líbání.
Nevinný...jediné slovo...a tolik toho změnilo...tolik toho znamená...
POZN.AUT. TEĎ PŘEJDU DO TŘETÍHO RODU, PROTOŽE POPISOVÁNÍ POCITŮ Z JEJÍHO ÚHLU POHLEDU BY BYLO MOC ZDLOUHAVÉ.... BUDU MLUVIT, JAKO BY TAM S NIMI BYL NĚJAKÝ ŠMÍRÁK A SLEDOVAL DĚNÍ V MÍSTNOSTI...=D
Začala mu třesoucíma rukama rozepínat košili. On mezi jednotlivými polibky svlékal ji. Co na tom, že se dlouho neviděli...evidentně je to momentálně nezajímalo. Existovali jen oni dva. Celý svět se rozplynul do mlhavých obrysů...
,,Si-siriusi?" zašeptala, zatímco ji líbal na krku.
,,Hmmm?" jemně ji kousl do klíční kosti (pozn aut. čokl se nezapře =D).
,,Co když se vrátí Emily?" zafuněla a vůbec ji nenapadlo, že by o jejich dceři vůbec neměl vědět.... Beze slova vytáhl za zadní kapsy kalhot hůlku a seslal na dveře jí neznámé kouzlo.
,,Co to bylo?" odstrčila ho a zvědavě se zadívala na dveře.
,,Dům je obestřen matoucím kouzlem..." políbil ji na rty.
Eliz sice vůbec nechápala, co tím matoucím kouzlem myslel, ale rozhodla se předstírat chytrou a dál se k tomu nevracela.
Na okamžik se zastavili, aby si toho druhého prohlédli. Stoupla si na špičky a objala ho okolo krku.
,,Druhé dveře vpravo." stačila špitnout, než ji k sobě pevně přivinul. Hladově ji líbal na rty a vychutnával si jejich sladkou chuť. Samozřejmě ho nenapadlo, že za tu chuť může lesk s příchutí lesních plodů....
Liz chtěla vyslovit jeho jméno, ale jediný zvuk, který vydala, bylo něco mezi zasténáním a blaženým vzdychnutím.Elizabeth jej něžně hladila po těle a nakonec mu zabořila ruce do vlasů. Cítila sílu jeho touhy po ní. Proč odolávat? Milovala ho...ano, nyní si to připouštěla a doufala, že toto celé není jen krutý sen...
Chtěla - potřebovala - být u něho co nejblíže. Vzal ji do náruče a odnesl ji do její ložnice (druhé dveře zprava =D).
Do ucha jí šeptal něžnůstky a věřil, že jim rozumí, i když nedávaly moc smyslu. Položil ji na úzkou postel a lehl si vedle ní.
Laskal její tělo od ramen až k pasu, od pasu ke kolenům a zase zpět.
K zbláznění pomalu. Svádivě. Něžně. Láskyplně.
Eliz jej hladila po zádech a občas mu do nich zarývala nehty. problémy minulosti byly rozptýleny a před nimi ležely sliby do budoucna.
,,Potřebuji tě." zašeptal chraptivě.
,,Ano..." přisvědčila Beth. Dýchala přerývavě.
,,Chci tě."
,,Ano!"
,,Miluji tě!" mezi slovy ji oblažoval motýlími polibky. Postel byla úzká. Moc úzká pro dva rozvášněné lidi.
Liz vykřikla, když ucítila dotek jeho ruky mezi svými stehny. Znal ji dokonale. zasténala a zcela se oddala pocitům, které v ní vyvolával.
,,Ach, Siriusi!" zcela se mu oddala. Cítila, jak do ní vnikl. On se mezitím pohyboval na hranici mezi bolestí a radostí.
,,Lásko..."
,,Lásko..."
Okolní svět se rozplynul. Čas se zastavil. Oba stoupali k výšinám vesmíru. Společně. Ruku v ruce. Pro jednou navždy spolu...
Ani jeden z nich si neuvědomil, že mezitím spadli z postele.
,,Neměl bys zrušit to kouzlo?" po chvíli se vzpamatovala Liz, opřela se o lokty a zadívala se na oblečení rozházené po celém pokoji. Na malinký moment ji napadlo, jestli neudělala chybu, ale okamžitě tuto myšlenku odsunula na druhou kolej.
Po dlouhé době byla šťastná...doopravdy šťastná...
Sirius se zvedl a šel hledat kalhoty, do kterých neprozřetelně uklidil hůlku. Cestou posbíral jejich svršky a téměř okamžitě se vrátil zpět k Eliz.
Zavřel za sebou dveře a otočil klíčem v zámku. rozvalil se vedle ní.
,,Kdy to řekneme Emily?" zeptala se a sledovala, jak leží a klidně oddechuje.
,,Ona i Harry už to ví..."
,,COŽE???" vyletěla. Aby ji umlčel, tak přitiskl svá ústa na její. Evidentně se jí to líbilo a vypadala, že bude křičet častěji, aby ji mohl znovu a znovu líbat.
Po chvíli se do ní odtrhl, ale jen proto, aby se mohl zeptat: ,,Kde jsme to skončili?"
,,Není to jedno? Máme dva měsíce..." zapomněla na své rozhořčení a převalila se na něj...
,,Co je to?" shodil ji dolů. Elizabeth to nečekala a spadla z postele.
,,Co co je?" načuřeně se posadila co nejdál od něj a trucovala.
,,Tohle." ukázal na fotografii.
,,Já a Emily."
,,Proč se ale nehýbete?" vzal fotku do ruky a zuřivě s ní zaklepal.
,,Máte to nějaké rozbité...ale...můžu si to nechat?"
,,Je to mudlovská fotografie-tam se lidé nehýbou! Ale klidně si to nech..." mávla rukou.
,,Dobře." vrátil ji na její noční stolek.
,,Kdy že jsme to skončili?"
,,Skončili jsme tím, že jsi mě skopl na zem."
,,Tak pojď sem, ty citlivko, já ti to bebí pofoukám..." přitáhl si ji k sobě.
,,Šašku..." zasmála se a než se nadála, tak ležela pod ním. Tohle bude dlouhý den, napadlo ji.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 20. června 2008 v 18:07 | Reagovat

Ne.. nechápu to. Odmítám chápat! Jak nespravedlivé! Proč umřít musí vždy lidé, kteří byli dobří, mezitímco padouši, co nám všem ničí životy klidně žijí dál? Proč?!... Tak vám oběma - tobě Agnes i tvému kamarádovi - přeji hodně síly. Já.. jsem věřící. Z principu. Vychovávali mě k tomu rodiče.  Ale i přesto mám občas pocit, že Bůh neexistuje. Protože proč by - když je tak spravedlivý - nechával umřít lidi které máme rádi? Proč jsou tedy války, proč denně umírají milióny lidí?! ... Vím, že tohle je rouhání. Já jen nenávidím nespravedlnost. Nespravedlnost, která teď byla spáchaná i na vás... no nic...

Aspoň něčím vás potěším - kapitolka se mi moc líbila. Jen škoda, že je poslední. Ale je pravda, že dál už by to bylo trošku o ničem. Takhle je to fakticky nádherný. Agnesko, a pak že ti romantika nejde. Jde, a jak! Tuhle povídku jsem si upřímně užívala.

Tak že.. opakuju se, vím.. i přesto.. držte se. Oba.

2 tonks tonks | E-mail | Web | 20. června 2008 v 18:52 | Reagovat

prajem uprimnu sustrast -aj tebe aj tvojmu kamosovi :( svet je nespravodlivy, zivot je nespravodlivy..... neverim v boha, ale verim v to, ze aj ked su veci, ktore nie su najkrajsie, da sa z nich nieco tazit. a ked prezijeme taketo tragicke udalosti, vazime si potom viac tie pekne a stastne (viem o com hovorim)

a teraz ku kapitole: bola nadherna, tie tvoje poznamky... ja nemozem :D skoda ze bola posledna. hoci chapem, ze nema zmysel pokracovat, ale aj tak. jedna taka mala otazocka: nechcela by si niekedy v buducnosti napisat nieco podobne?

3 nath nath | Web | 20. června 2008 v 20:45 | Reagovat

waw to je uzasne.... obdivujem, ako si v takej situacii mohla nieco taketo napisat... prajem uprimnu sustrast...tebe aj tvojmu kamosovi, aj ked ho nepoznam, ale to neva... svet je proste nespravodlivy... prideme sem, prezijeme par krasnych rokov a zomrieme...vsetci... niekto skor, niekto neskor, ale aj tak sa tomu nevyhneme... snaz sa si z nich zapametat len to najlepsie... tak vam obom drzim palce ju?

4 Nakuta Nakuta | Web | 21. června 2008 v 10:03 | Reagovat

Agi, my spolu mluvili na icq..a tak nebudu psát znova, že je mi to líto..:( Tobě i kamarádovi přeju hodně síly.

Poud jde o tuhle romantickou povídku, no já zírám Agi, ty se překonáváš:) Tvůj názor na romantiku je nám všem znám, tak se musím uculovat, když si čtu, jak k sobě byli něžní..heh:) Tvým podáním získá všechno naprosto nový směr, což je super. Těším se na epilog. S přáním šťastné budoucnosti, Vaše Nak:)

5 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 21. června 2008 v 10:48 | Reagovat

Vzkaz: netěšte se na epilog...budu zlá....moooc zlá...=D

6 romuska romuska | 21. června 2008 v 22:39 | Reagovat

prajem úprimnú sústrasť...............ale nádherná kapča:)

7 Tracy Tracy | Web | 10. července 2008 v 9:31 | Reagovat

Skvělý, já vím, že asi píšu furt to stejný, ale prostě mě nic jinýho nenapadá, úplně jsi mě odrovnalal.....je to BOŽÍ

8 Baruuss Baruuss | Web | 15. července 2008 v 11:33 | Reagovat

Jen pro Angela: Jednou jsem dostala e-mail s příběhem, kde si povídá holič a jeho zákazník o Bohu. Holič v Boha nevěří s přesně stejného důvodu, z jakého jsi napsala ty. Války, úmrtí......a pak jde zákazník pryč a před kadeřnictvím uvidí nějakého zarostlého bezdomovce. Vrátí se a povídá:

,,Něvěřím, že existují holiči! Proč by jinak byli takoví lidé zarostlí?"

,,Holiči existují, já jsem toho žijícím důkazem, ale tihle lidé je nevyhledávají!" odpověděl rozhořčeně holič.

,,Vy Boha taky nevyhledáváte!"

---------------

Tak jako takhle nějak to bylo a objasňuje to vše. :-D

Jen nemám ráda tokový lidi, co furt říkají, jak je ten svět nespravedliví a že jak to může Bůh dopustit......já jsem si tyhle otázky taky kladla, ale po přečtení tohohle se to snažím omezovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama