50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

The stupid romantic story část 4.

12. června 2008 v 17:03 | Agnes Lore-Ley |  The stupid romantic story
No takže... je tady další kapitola k téhle povídce. Já osobně ji považuji za nejhorší kapitolu mé spisovatelské kariéry ... A že to je kariéra dlouhá (necelé 2 měsíce ...)...
No prostě je tahle kapitola:
na začátku: divná a nudná, protože začíná až měsíc poté, co skončila kapitola minulá...
uprostřed: trapná (zase jsem psala všechny blbosti, které mě napadly...a v konečné fázi to nemá děj a je to místy až trapárna...ale nějak mi to už nejde předělat...)
na konci: uspěchaná a nepropracovaná... A ještě ke všemu je děěěsně krátká...
Pochybuji, že se vám bude líbit, ale chci s touhle povídkou už definitivně seknout, protože mě absolutně nebaví psát, ale současně mě deprimuje, když vidím tuhle kraťárnu nedopsanou... Jsem divnej člověk...
Je to předposlední kapitola. To je definitivní rozhodnutí...romantika prostě není nic pro mě a v konečné fázi to je víc trapné než romantické...
Tak ať si to ti odvážní, kteří jsou ochotni riskovat duševní újmu, přečtou...
Věnování: Angeléééé, protože je to vyděračská mrcha, jaké není rovno
Odpočívejte v pokoji... Vaše Agnesa
PS: Komenty potěší...zaručeně potěší (nebylo to v nějaké reklamě? =D)

,,Harry, je ti doufám jasné, že se u nás o prázdninách alespoň jednou ukážeš." komandovala Emily svého bratrance.
,,Emily! Harry bude přece polovinu prázdnin u Dursleyových, a potom bude bydlet u Rona." snažila jsem (asi posté) své tvrdohlavé dcerce vysvětlit, že Harry opravdu o prázdninách nemá čas na nějaké rodinné návštěvy.
,,Ale však on si nějaký čas najde..." propalovala Harryho pohledem.
,,Emily..." začala jsem, ale ZASE mi skočila do řeči.
,,Že si čas najdeš, viď?" zeptala se hlasem, který nepřipouštěl námitky.
,,Ale týden snad vyšetřím..." vzdal se Harry, což Emily ocenila širokým úsměvem. Do toho všeho začal houkat vlak. Ano, právě se vracíme z Bradavic. Za ten měsíc se hodně věcí změnilo. Emily se skamarádila s Harrym, ale společnost jeho kamarádů nijak nevyhledávala. Hermiona (podle mě milá dívka), jí připadala moc usedlá a moc nabiflovaná. Ron jí zase připadal - cituji: ,,Jako uťáplý debil bez názoru, který nejdříve mluví a až pak přemýšlí.". Dále si udělala nepřátele v celém Zmijozelu a hádky s jejím vzdáleným příbuzným Dracem Malfoyem byly na denním pořádku. Co dodat víc? Snad jen, že z jasnovidectví dostala T...hmmm, geny se nezapřou, protože takhle jsem dopadla nejen já, ale i Sirius, který tenhle předmět považoval za naprostou ztrátu času.... No to nic, nějak jsem se potopila do vzpomínek...jednou se v nich utopím...
Vlak zahoukal a zastavil. Studenti se okamžitě začali hrnout ven, ale já nespěchala. Kdo by mě mohl na tom nádraží asi tak čekat? To mi připomíná, že Remus v Emily poznal Siriovu dceru. Prý je mu až neskutečně podobná....vzhledem, ale hlavně povahou....
Zase jsem se ponořila do vzpomínek! Já celý svůj život promrhám šťouráním se ve vlastní mysli...
S hlubokým povzdechem jsem zvedla kufr a spolu s posledními opozdilci jsem vystoupila z vlaku. Sledovala jsem rodiče, jak šťastně vítají své děti. Emily tohle nikdy nepozná... Jakýpak by byl táta? Sakra! už zase vzpomínám a uvažuji! Budu s tím muset něco udělat...
Byla jsem tak zabraná do přemýšlení, že jsem najednou ležela na zemi, ani jsem nevěděla jak. Ohlédla jsem se po příčině mého pádu a uviděla černého psa, který právě mizel za rohem. Takhle vždycky vypadal Sirius... Ne! Nebudu na něho myslet! Už jsem paranoidní a vidím svého bývalého snoubence v každém pouličním psisku!
,,O co se to tady pokoušíš?" objevil se znenadání Rem a pomohl mi na nohy.
,,Ááále, zakopla jsem o nějakého psa." mávla jsem rukou a sčítala škody na svém oblečení. Málem bych přísahala, že se Rem malinko zamračil, ale pravděpodobně se mi to jenom zdálo. Začíná se mi dávat do hlavy... Najednou mne do uší praštila hlasitá hudba.
,,Co to je?" snažila jsem se překřičet vtíravou melodii mudlovské písničky. Musela jsem svůj dotaz ještě čtyřikrát zopakovat, než Remus pochopil, na co se ptám. Pokrčil rameny. To jsem se zase zeptala toho pravého.... Společně jsme se vydali k epicentru hluku. S většími obtížemi jsem se prodrala jásajícím davem. Avšak to, co jsem spatřila, vážně stálo za tu námahu. Uprostřed nástupiště stála moje dcerunka a společně s Padmou a Parvati tancovala . Ano, Emily Blacková tancovala něco mezi břišním tancem, hip hopem a tangem. v konečné fázi z toho šla většina kluků do kolen. Jen jsem překvapeně zamrkala očima nad Emilynými akrobatickými kousky. Rem stojící vedle mě pravděpodobně nevěřil svým očím. Dcerunka a její kamarádky se pomalu začaly rozjíždět. Někdo je polil vodou. No bezva, teď tu tancují jako miss mokrá trička... Chtěla jsem jim tuhle nemravnou zábavu zatrhnout, ale dav mě zatlačil až na samý okraj dění. Rezignovaně jsem si sedla na lavičku a čekala, až se Emily uráčí hledat svou ubohou nešťastnou matku.
,,To jí to budete tolerovat?" syčel nepříjemný hlas někde poblíž mě. Pomalu jsem rozlepila jednu bulvu...druhou bulvu...a zírala jsem na za hlavu se držícího Snapea.
,,Hmmmm..." zněla má odpověď, ale nějak jsem si nebyla jistá, jestli ji slyšel.
,,COOOŽEEE????" snažil se přeřvat tu hudbu. Hehe, když křičí hodně nahlas, tak mu přeskakuje hlas jako kdyby mutoval. I když u Srábuse mě nepřekvapí už vůbec nic...
,,Že nechci přijít k úrazu!!!" začala mi docházet trpělivost. Na přednášky o tom, jak jsem špatná matka vážně nemám náladu...
Vzápětí jsem se musela rozřehtat na celé kolo, protože Srábusovi přistálo na hlavě dámské tričko. Odhaduji to na Padmu. Ale škoda toho trika...po styku se Srábkovými vlasy bude na vyhození...
,,Co to je?" hysterčil a snažil se to triku sundat dolů. Důvod proč mu to nešlo jsem spatřila ihned vzápětí. Ten Longbottom se nezdá! právě se snažil nenápadně schovat hůlku do kapsy, ale já ho viděla! Snape pořád zápasil s trikem, ze kterého už zbýval pouze potrhaný hadr. Odhaduji to na kouzlo trvalého přilnutí...jediné možné řešení bude, aby si nechal ostříhat vlasy jinak se toho nezbaví...
Muhehehe, plešoun Snape....
Nevile si byl nejspíš vědom, že jsem jeho čin postřehla a začal rudnout. Ukázala jsem na něho zdvižený palec a uznale jsem pokývala hlavou... Nevile nevěřícně vyvalil oči. Docela milý hoch, tenhle Longbottom...jen trošinku nešikovný....
Po chvíli hudba utichla (domnívám se, že Removým přičiněním) a hlavním terčem zájmu se stal zoufalý Snape.
,,Budete to muset ostříhat, kolego..." ozval se Remus se špatně skrývanou radostí v hlase.
,,To asi těžko, když se mi ten hadr přilepil na kůži!!!"
Jo jo, však jsem se zmiňovala, že Nevile pomotá většinu zaklínadel. Tohle evidentně nebylo výjimkou.
,,Pak teda zbývá jediná možnost..." uchechtla se má dcera. No hurá, konečně se uráčila všimnout si své neskonale staromódní matky.
,,Jaká?" zoufalým přeskakujícím hlasem pištěl Severus. Ten už musí být hodně vynervovaný, když bere na vědomí i rady mé dcerunky, kterou jinak okázale ignoruje.
,,Skalpovat vám hlavu, PANE PROFESORE." zašklebila se a zdůraznila poslední dvě slova. polovina nástupiště vypukla v nefalšovaný smích a druhá polovina se rozesmála ihned poté, co spatřila Snapeův přívětivý výraz ve tváři.
,,Kroťte si laskavě toho svého haranta." syčel skrz zuby Snape. Srábus nebude mé dceři říkat harant! To mohu jenom já - její biologická matka!
,,Ale já se svojí dcerou naprosto souhlasím, pane kolego...." pokrčila jsem rameny.
Snape zrudnul, zblednul a zezelenal.
,,Emily! Pojď! Musíme jít, abychom byly do večera doma..." rozhodla jsem se vyklidit pole.
Emily se ke mně vydala šouravým krokem.
,,Tak pohyb, pohyb..." netrpělivě jsem ji popohnala, ale vysloužila jsem si pouze pohled, který naznačoval, že jsem ta nejpřízemnější, nejtrapnější matka pod sluncem. Konečně jsme se dostaly k autu a vyjely směr náš nový domov...
Druhý den ráno:
,,Emily vstávej!"
,,A proč?"
,,Protože je ráno, a protože ti to říkám."
,,Vždyť je volno!"
,,Ale to neznamená, že budeš chrápat déle jak do jedenácti dopoledne."
,,Ono je teprve jedenáct?!?"
,,Jaké teprve?"
,,V jedenáct hodin normální lidé ještě spí!"
,,Ale dítě, já přece nejsem normální...a ty taky nebudeš...VSTÁVAT!" blahosklonně jsem se usmála.
,,To jsem si všimla..." zabrblala.
,,Říkala jsi něco?"
,,Níííc, mami..."
,,No proto."
,,Hmmmm."
,,Tak vstaneš už?"
,,Hmmm."
,,No tak fajn, já jenom myslela, že chceš stihnout ten nový film, co ho dávají v kině od 11:15." pokrčila jsem rameny a chtěla odejít.
,,COŽE? A to mi to říkáš až teď? Vždyť se nestihnu připravit! Nestihnu se namalovat! Nestihnu-" okamžitě se probrala k životu.
,,Jestli budeš ještě chvíli kecat, tak nestihneš ani začátek filmu..." přerušila jsem ji a vyprovázena proudem jejích nadávek jsem vyšla z pokoje. Konečně budu mít doma klid....
,,Tak já letím!" zavolala Emily na půl pusy a ani se neobtěžovala ohlédnout.
,,Ať se ti ten film líbí..." popřála jsem zabouchnutým domovním dveřím.
Emily brzy odejde a já zůstanu ve svých necelých 35ti letech sama... Nemám ráda přemýšlení... Člověk objeví až moc věcí, na které raději nechce myslet...na které chce zapomenout...
Nebude to dlouho trvat a bude za mě čtyřicetiletá babička, co žije sama, dcera se k ní kvůli jejímu povolání nehlásí a její snoubenec je zavřený v Azkabanu...omyl - její snoubenec je uprchlý azkabanský vězeň...vážně skvělé vyhlídky do budoucna. Život stojí za hovno...a přesto se každý bojí smrti jako čert kříže. Lidé jsou zvláštní tvorové... Chtějí žít i za cenu, že uvidí a protrpí tolik bolesti... Stálo mi vůbec těch šťastných 19 let života za to? Za ty roky štěstí teď platím tvrdou daň, kterou budu pravděpodobně splácet až do konce života...jak dlouho ještě?...
Z pochmurných úvah mě vytrhlo škrábání na dveře. Doufám, že se mi tam zase neválí nějaký Smrtijed. Obezřetně jsem otevřela a nikoho neviděla. Pak mě napadlo,jestli ten někdo náhodou neleží na prahu, a tak jsem sklopila oči k zemi. Okamžitě jsem se pohledem potkala s těma mnou tolik proklínanýma bouřkovýma očima. Na prahu seděl černý vypelichaný čokl. Couvla jsem o pár kroků zpět, čehož pes okamžitě využil, vklouzl za mnou do domu a přeměnil se na černovlasého muže...
Ty roky ve vězení se na něm docela podepsaly...strhané rysy ve tváři, pohaslé jiskry v očích...
Proč mi tohle dělá? Já nechci...ať jde pryč, ať zmizí, ať se už sakra jednou provždy vypaří z mého života, ať už se mi ksakru nesere do života...!!!
,,Betty..." došel až ke mně. Betty...tak mi říkal jenom on...
Ale já už si znovu nenechám ublížit! Nenechám ho, aby mi zničil život! Podruhé už ne... A já mám za co bojovat! Nenechám ho, aby ublížil mně, Emily ani komukoli jinému...znovu už ne...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 12. června 2008 v 18:30 | Reagovat

Agnesko, to mi nedělej :((( předposlední kapitola :((( bééé! Vždyť je to tak nádherný! No nic - jdu splnit svůj slib a psát Lorettu XD

2 tonks tonks | E-mail | Web | 12. června 2008 v 19:52 | Reagovat

emily bude po ockovi :)- ten tancek...

ale preco predposledna???-nahodou to je skvela poviedka a nezda sa mi az taka romanticka, citala som aj vacsie sladarne :DD

tak, ale dufam, ze napises aj epilog *prosebne sa usmieva*

3 nathalcek nathalcek | Web | 12. června 2008 v 23:11 | Reagovat

to naaaam nerooob.... ze predposledna kapca...nahodou, je to celkom fajne :D a az take sladke to neni tomu ver :D tak sem aspon chytro hod pokracko :D

4 Nakuta Nakuta | Web | 13. června 2008 v 20:51 | Reagovat

to je super:D:D

5 romuska romuska | 15. června 2008 v 21:50 | Reagovat

aaaaaaaaa takýto koniec..........snáď nás nenecháš dlho čakať.................nádherná  kapča .......ja z toho nemôžem...................pls rýchlo pokračko

6 Lenka Lenka | Web | 16. června 2008 v 17:21 | Reagovat

Nové pim´s choco magic-zaručeně potěší:-))

7 Tracy Tracy | Web | 10. července 2008 v 9:21 | Reagovat

Klása, klása, KLÁSA, fakt jsem zvědavá, co hodlá Liz dělat...no jdu si to přečíst....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama