50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

Slzy andělů

23. června 2008 v 13:33 | Agnes Lore-Ley |  JEDNORÁZOVKY
Tohle jsem napsala těsně po tom, co jsme se dozvěděla o smrti již zmiňovaných známých. Nelíbí se mi to. Nevím, proč jsem to napsala. Původně jsem chtěla hlavní postavu zabít, ale nakonec jsem jí nachystala horší osud. Zůstane naživu, ale bude trpět. Její svědomí ji nakonec nedá spát...možná by se dalo napsat i pokračování, ale já rozhodně nebudu ten, kdo jej napíše (jestli ho vůbec někdy někdo napíše...).
Prostě jsem sesmolila první jednorázovku. Každý, kdy mě zná, možná očekává nějakou komedii. Opak je pravdou. Povedlo se mi napsat povídku o ničem. Dvě stránky popsané zbytečnými slovy, která postrádají význam... Vlastně ani nevím, proč to sem dávám...
Je to něco jako rozloučení s událostmi posledních dní. Už na to nebudu vzpomínat. Už na to nechci vzpomínat.... Asi brzy napíšu pokráčko k některé z kapitolovek...
No nic no, tak kdo chce, tak ať si ty hámotiny přečte...
PS: Věříte na anděly? Já občas... když jsem byla malá, tak jsem v ně věřila celým srdcem. Potom mě to přešlo. Ale teď...někdy mám pocit, že nejsem na všechno sama. Někdy mám pocit, že je tu někdo se mnou, že někdo hlídá mé kroky...asi jsem blázen...asi určitě....andělé jsou jen pověry...nebo ne? Co myslíte?

Stála na okraji skály. Dívala se dolů. Jen jeden krok...nedokáže to...
Posadila se na špinavý kámen a hlavu složila do dlaní. Zaposlouchala se do zvuků lesa. Někde daleko zazpíval pták. Daleko...
Nejraději by byla co nejdál odsud. Nejraději by utekla...utekla pryč...utekla z tohoto světa...
Ale nemůže. Nesmí. Osud to chce jinak. To ona musí být ta silná. Všichni to po ní chtějí....všichni to od ní očekávají...
Zabila. Ano, už zabila. Musela. On křičel. Byl jen o něco málo starší než ona...ale byl to nepřítel...
Je ve válce. Přežije nejsilnější. Přežijí nejsilnější a jejich věrní. Ona také přežije...musí...nevzdá se...
,,Já to dokážu...já jsem ta silná...já budu mít vše...přežiju...a svět mi bude ležet u nohou..." zakřičela do ticha. Možná se chtěla ujistit. Chtěla obelhat sama sebe...
Ležet u nohou...ten, kterého zavraždila, jí také ležel u nohou. Ležel a prosil...ležel a křičel...a nakonec jen ležel. Bez života. Smrt si ho odnesla na druhý břeh.
Kdyby to neudělala, tak mohl ještě žít...ale ona to udělala. Věděla, že by zaplatila vlastním životem. Taková cena pro ni byla moc vysoká...
Zatřepala hlavou, jako by chtěla zahnat tyto myšlenky...jako by chtěla vyhnat vzpomínky...
Nešlo to. Pořád tam byly. Pořád ji trýznily. Pořád jí připomínaly její činy.
Zahleděla se do dáli. Na obzor. Po pravé straně spatřila Bradavice. nechtěla se tam vrátit...tady jí bylo dobře. Tady - hluboko v lese, kam se báli zavítat i samotní kentauři.
Milovala tenhle zapomenutý kousek země. Milovala to ticho. Milovala tu samotu, ten klid...
Ještě pár dní a už se sem nikdy nevrátí. Odjede z Bradavic a začne nový život. Život, který si nezvolila sama. Život, o kterém rozhodli jiní...
Bude se jí po téhle skále stýskat...
,,Ne, stesk je jen pro slabochy!" okřikla se okamžitě. Možná si ta slova chtěla říci v duchu,ale nakonec křičela nahlas. Křičela do ticha. Křičela do prázdnoty. Křičela do nicoty. Křičela do bezedné propasti a bojovala sama se sebou...
Vítr jí jednotlivá písmena-jednotlivé hlásky odnášel od úst. Vítr...kde se tu vzal? Nebe se zatáhlo. její duše souzněla s přírodou. Z oka jí ukápla slza. Co na tom, že silní lidé nepláčou? Co na tom, že ona teď brečí?
Nikdo ji nevidí. Nikdo ji nevidí slabou a zranitelnou. Nikdy ji nevidí takovou, jaká doopravdy je.
Ta, kterou všichni znají, nikdy nebrečí. Vždycky je to ta hrdá, silná a sebejistá....ochotná přijmout svůj osud takový, jaký má být. Ta, co se ničeho nebojí...
Po tváři jí stekla další slza, další krůpěj bolesti. Zamračené nebe plakalo spolu s ní. Na zem se počaly snášet první kapky deště, které se posléze rozprskly o ohlazenou pískovcovou skalku. Slzy andělů. andělé brečeli spolu s ní.
,,Děkuji..."
Nevěděla, proč to řekla. Netušila to. Prostě to tak mělo být...
Jen andělé ji vidí takovou, jakou doopravdy je. Jako tu, co trpí. Jako tu slabošskou, co se nedokáže postavit svému vlastnímu osudu. Jako tu, co bude raději trpět, než aby se vzepřela.
Postavila se, rozpustila si dlouhé blond vlasy z těsného drdolu a rozpřáhla ruce. Déšť jí bičoval obličej a ona se usmívala. Létat. Chtěla létat. Vítr jí čechral dlouhé vlasy a zároveň rozevlál volné, smaragdově zelené šaty.Chtěla létat. Jako andělé. nyní vypadala jako anděl. chtěla létat, přidat se k nim. Chtěla doletět až do nebe. Do ráje. Pryč odsud....
Ale nedokáže to skončit. Nedokáže se zabít. Ona ne. Bude čelit trpkému osudu a uvnitř bude trpět. Bude se schovávat za ledovou masku a trpět. Možná že opravdu je ta špatná a zaslouží si bolest... Chce tak moc? Chce jen normální život...
Ten jí však nebyl dopřán. A ona se nedokáže vzepřít...a proto bude trpět....
Ani si nepovšimla, že déšť ustal a zemi ozářily první paprsky slunce. tenoučké paprsky naděje...
Odhrnula si mokré vlasy z čela a pokusila se urovnat šaty, které se jí zákeřně lepily na stehna.
Nelitovala. nelitovala toho, že jsem dnes šla. nelitovala toho, že ukázala svoji slabost.
Nelitovala....ale už se to nestane.
Znovu ne.
Z kapsy šatů vytáhla hůlku a pomocí kouzla vyryla do kamene jakási slova.
Naposledy se podívala do bezedné propasti. Mohla by skočit...jednou provždy všechno vyřešit...vždyť přesně to chtěla... Ale namísto toho se otočila a pomalu odcházela.
Dnes tu byla naposledy. Její poslední pohled patřil popsané skále. Smutně se usmála a začala nahlas odříkávat:
,,Tady zemřela ta opravdová Narcissa Black. Tady skonala a už nikdy nespatří světlo světa. Už nikdy se nevydere na povrch. Bude pevně uzamčena v mém kamenném srdci. Andělé ať ji odpustí. Andělé ať ji ochrání. Andělé ať ji neopustí. Andělé nechť ji přijmou mezi sebe..."
Na chvíli se odmlčela a zrakem přejela po horizontu. Chtěla si zapamatovat každičký strom, každičký mráček...
,,Andělé ať mi odpustí..." naposledy v životě se usmála upřímným úsměvem, a ihned nato nasadila ledovou masku.
Masku, kterou už nikdy neodložila.
Masku, která ji později doprovázela celý život.
Ta hodná Narcissa zemřela v tomhle lese a zůstala tu jen ta zlá část její osobnosti. Ta hodná Narcissa už nikdy nespatřila denní světlo. Navždy se skryla do stínů. Zemřela. Zmizela...
Nová Narcissa si opět stáhla vlasy do drdolu a vydala se směrem k Bradavicím. Těšila se tam. Čekal tam na ni její snoubenec, díky kterému dobude svět. Vyčistí ho od té mudlovské pakáže. Bude jedna z nejsilnějších. Už nepochybovala. Přidá se k němu - k Pánovi zla. Co nejdříve...
A andělé plakali. Plakali spolu s tou hodnou Narcissou Black. Plakali nad tím, že dnes zemřela ta hodná část duše a na Zemi po ní zbylo pouze zlem nasycené srdce. Plakali nad tím, že dnes zemřela Narcissa Blacková...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Mám někdy v budoucnu napsat něco podobného?

Ano
Ne

Komentáře

1 tonks tonks | E-mail | Web | 23. června 2008 v 17:15 | Reagovat

nadhera...neviem preco si pisala, ze to nema ziaden vyznam- ja som tam nejaky nasla :) ..... nemam slov...najprv som si myslela, ze to bude bella....je to cis-originalne :)

pis taketo veci castejsie-viem, ze sa to neda napisat len tak, ale ak ta nieco taketo napadne-tak to hned 'hod na papier'

IT IS REALLY BEAUTIFUL :DDD

ps: k tej tvojej otazke-na anjelov som kedysi verila aj ja, ci verim teraz? -neviem. ale ponam par ludi, ktori su pre mna takymi anjelmi :)

2 Lili Lili | Web | 23. června 2008 v 17:17 | Reagovat

boze , normalne som sa zamyslela nad zivotom........pani si 1.ktorej sa podarilo prinutit Lili rozmyslat:D ale bolo to nadherne!!naozaj depresivne ale nadherne!!najskor som si myslela ze je to Bella a vysla z toho Narcissa .....

mno a ty anjeli???urci jestvuju..............su tu medzi nami a prizivaju splu s nami kazdu radost ale aj kaudy zial a bolest......a uz sa netrap so straty tych urco uzasnych ludi ,......uz su v nebi a  spolu s anjelmi davaju na teba a tvojho kamarata pozor......tak drzim palce nech sa z toho co najskor spametas a pustis sa do kapitoloviek.........mna by najviac potesila kapcu ku Blackovia idu do neba ale urco potesi vsetko:)

3 Angela Angela | Web | 23. června 2008 v 17:38 | Reagovat

Tohle že nemá žádný význam? Má.. pro mě ano.. Tuhle povídku jsem napsala jedním dechem. Troufám si říci, že je jednou z tvých nejpovedenějších. Nádherně procítěná a vůbec.. ani se to nedá popsat... Andělé? Nevím. Asi existují. Ale ano, určitě. I když občas.. občas o tom pochybují. Přeci když existují, tak proč nechávají lidstvo trpět? Otázka, na kterou nikdy (nebo aspoň dokud budeme naživu) nenalezneme odpověď. Stejně jako odpovědi na spousty další a dalších otázek. Já na anděle věřím. Nechce se mi moc rozpovídávat o tom, proč na ně věřím.. zkrátka je má odpověď ano :))

4 tija12 tija12 | E-mail | Web | 23. června 2008 v 18:30 | Reagovat

Velice kráásné. Je to velmi zajímavé téma.

5 Lenka Lenka | Web | 24. června 2008 v 7:35 | Reagovat

Krásný...

*Tleská*

Opravdu moc krásný-určitě napiš něco podobného!!!

6 Gigi Gigi | Web | 22. července 2008 v 21:17 | Reagovat

to bylo úžasný:-) poznala jsem, že to je Cissa podle těch blond vlasů, nevím jak,prostě mě to napadlo...fakt to bylo strašně moc krásný...já mám Narcissu ráda, měla jsem kdysi u tuhle přezdívku...prostě nádherná jednorázovka

7 Dianka Dianka | 11. července 2009 v 20:27 | Reagovat

Tahle povídka mě doopravdy chytila za srdce.. Je tak procátěná a popsaná do nejmenšího detajlu, já bych nic takového napsat nikdy nedokázala, bylo to opravdu nadherny, řekla bych, že na to neexistují slova... *Nice*...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama