50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

Balada dvou 1/2

26. června 2008 v 18:02 | Agnes Lore-Ley a Nakuta |  JEDNORÁZOVKY
Je to tu. Měl to být SLASH, je to spíš romantika. Ale bude pokračování....a tentokrát SLASHEM prožrané pokračování....muhehehehe!
Je to o Siriovi a Removi. Omezení žádné. Jen líbání...příště to bude horší. To vám slibuji a svatosvatě přísahám...
Rema psala Nakuta, Siria já. Je to jen romantika s trochou psychologie. Podle mě je to trochu moc něžné...ale já přece nejsem kluk...natož gay =D
No nic. Berte to jako první pokus. pokus, kde jsou jen náznaky....ale to nevadí ne? Pro začátek....=D

Remus seděl v Chroptící chýši o rukama si objímal kolena.
Byla noc...sice ne úplněk, ale Remus tu dnes chtěl být...něco ho sem táhlo...
Snad pocit viny za to, že každý měsíc pravidelně ubližuje svým přátelům...nebo možná jenom potřeboval být sám...
Seděl a naslouchal kapkám deště bubnujících o slaměnou střechu.
Najednou uslyšel jiný zvuk. A ten zvuk nepocházel zvenku...někdo se sem blížil tajnou chodbou...
Náměsíčník: Přemýšlím, přemýšlím o svém životě. Jak jen jsem zhřešil, že se teď měním každý měsíc ve stvůru? Jak jen jsem zhřešil, že jako vlkodlak mám chuť ublížit svým přátelům?
Zabít, trhat..Zničit jelena, krysu a...a psa. Z očí mi tečou slzy. Nejhorší je, když ublížím Jemu..to On mě vždycky chrání, to On se vrhá mezi Jamese, Petra, moje ostré zuby a drápy..
Nechci, aby trpěl. Ne On..prosím. Pláču jako malé děcko. Mám strach, strach z ničeho a strach ze všeho. Strach ze sebe. Slyším kroky. Do Chroptící chýše někdo vchází. Moje uplakané oči rozeznávají postavu. Kdo jen to je? Srdce mi vynechá jeden úder, když se ke mně blíží on. Sirius.
Sirius: ,,Moony?" zkusil jsem to. Nechápu proč brečí. Remus nikdy nebrečí. On je vždycky ten sarkastický, co má nadhled...ale teď tu sedí sám...a tečou mu slzy.
Jestli zjistím, že mu někdo něco udělal, tak ať si mě dotyčný nepřeje!
Jenom aby to nebyla dotyčná...zašeptal mi hlásek skrytý až v samém nejskrytějším závitu šedé kůry mozkové.
Ale co mám teď dělat? Nevím, jak se v takovéto situaci chovat...
Už mě zaregistroval...ale tváří se tak nějak...divně...jinak než normálně...tak nějak bolestně...ale má takový nevinný výraz...
Na co to myslíš? Okřikl jsem se v mysli. Co se to s tebou děje? Remus je kámoš! Co blbneš? Remus je kámoš...hodně dobrý kámoš...
A já cítím, že nemohu sledovat, jak trpí...trhá mi to srdce.
Co kdybych si k němu sednul a obejmul ho? Holky to přece tak dělají... Už jsi jako holka....zhnusil se ten protivný hlásek v mé hlavě...ale k čertu s ním...
Posadil jsem se vedle Rema.
Remus:Nepodívám se mu do očí, nebylo by to fér. Je nejistý, vím to. Neví, jak se zachovat. Já též ne. Co se to se mnou děje? Jak je to dlouho, co jsem naposledy plakal...a tenkrát jsem se tak styděl, že jsem hlavu zavrtal hluboko do polštáře.
Teď brečím, jako malý kluk, kterému sebrali hračku a nemám nutkání před Ním svoje slzy schovávat. Konečně se odhodlám a zvednu k Němu obličej, který je brázděn slanými potůčky.
Dívá se na mě, nejistě, ale dívá. Jak sedí vedle mě, je krásný, napadne mě. V duchu se mírně okřiknu, napomenu se dosti chabě.
Má krásné šedé oči, připomínají mi chladné podzimní noci, noci, kdy jsou bouřky. Bouřky stejně jako lidi schvácené touhou. Je to, co k němu cítím, doopravdy touha? Opatrně se usměji, ten úsměv je spíš hořká beznaděj. Kdybys jen věděl,
Sirius: Konečně se na mne podíval. Obličej má zmáčen potůčky slz.
Jak se k němu mám sakra chovat?
U kterékoli děvky na této škole by stačila malá pusinka...ale dát Removi pusu....to nejde...
Děsím se vlastních myšlenek. Upřímně se jich děsím. Ale ony jsou jako vodopád. Zahlcují mi mysl, šeptají mi, jak je Rem roztomilý...jak je krásný...jak je nešťastný...
Strašně moc bych mu chtěl pomoci. Strašně moc bych chtěl být mu blízko...být mu oporou...
Ale to přece nejde! Remus je můj kamarád! Na co tu pořád myslím? Hledím do těch medových, skelných očí a přeji si, abych sem nikdy nepřišel. Abych v sobě nikdy neobjevil toho druhého Siriuse. Abych neznal své touhy, svůj chtíč...
Nemohu zničit naše přátelství kvůli chvilkovému pomatení mysli...nemohu...
Ale asi to nevydržím. Je tak blízko...stačilo by se jen naklonit...
Co se to se mnou děje? Reme, co to se mnou děláš? Proč tě nemůžu jen chlapsky poplácat po zádech?
Remus: Ta sprška citu v jeho pohledu mě děsí. Ta sprška citu v mém pohledu, musí děsit jeho. Ale co když si to namlouvám?
Přišel jen z povinnosti, z povinnosti přítele, kamaráda. Copak bych chtěl víc? Remusi, prober se, prober se...prosím sám sebe. Leč nepomáhá mi to.
Sirius mi taky nepomáhá. Pramínky uhlově černých vlasů mu padají do obličeje, jsou jako plameny, plameny ohně. Jestli se mě dotkne, nejspíš se spálím, shořím. Ale on nic nedělá a ani neudělá. Jsem naivní. Proč by měl cokoli dělat? Má na každém prstě holek, kolik by chtěl. Je to hvězda, hvězda, zatímco já jsem jen hloupá oběť Měsíce.
Jeho oči jsou tak hluboké! Nejde vyjádřit slovy, jak moc se v nich ztrácím.
Dost! Pocítím touhu ublížit si, ublížit sám sobě za to, co se to se mnou děje.
Za to, co se mnou provádí blízkost jeho těla...Odvrátím svůj pohled. Nevydržím to. Kéž by odešel! Rychle, než se stane nějaká hloupost.
Odejdi, prosím! Další příval slz mi máčí řasy...
Sirius: Proč tě nemůžu jen chlapsky poplácat po zádech? Proč mám chuť tě políbit?
Děsím se toho. Děsím se sám sebe. Děsím se svých činů. Děsím se toho, co chci udělat. Děsím se toho, co udělám. A já to udělám...
Proč jen brečíš ještě víc? Chci ti pomoci, ale ty se chováš, jako bych za všechno mohl já.
Nemluvíš. Mlčíš.
Jen v tvém pohledu je znát exploze citů. Citů, kterým nerozumím. Citů, které nechápu. Citů, které neznám.
Pohledem tkvím na tvých rtech. Bože, kdy by si byl pomyslel, že Sirius Black bude romantická duše! Ale stalo se...a můžeš za to ty...
Proč já? Proč ty? Proč my? Proč teď, proč tady? Proč se právě chystám zničit naše přátelství kvůli chvilkovému pomatení mysli? Proč se chystám zničit tvoji důvěru? Proč to chci udělat? Proč?
Protože něco cítím. Něco, co jsem ještě nikdy nepoznal. Je to víc než jen touha, než chtíč...
A poznal jsem to tady - v polorozbořeném baráku, který bičují provazce deště.
Poznal jsem to díky tobě...
Políbím tě...zničím náš vztah...ale udělám to...
Pomalu se blížím k tvé hlavě. Dávám ti prostor, abys mohl uhnout. Ale ty to neuděláš.
Jen mlčky zkoprněle sedíš a koukáš. Nechci zpytovat tvůj pohled...a tak raději zavírám oči.
Zavírám oči, protože se bojím toho co uděláš.
Bojím se toho, že uhneš. Bojím se toho, že zůstaneš sedět. Bojím se...
Remus: Chvěji se.
Vím, že to udělá. Je cílevědomý, většinou ví co chce. Většinou...
Nyní to neví, stejně jako já je jistě zmatený. Často ani nemyslí na následky. Celý Sirius.
Hvězda. Moje hvězda.
Ach Siriusi...Tolik ti toho chci říct, tolik, jenže projednou nemám slov.
Vzpomenu na Jamese, na Petra...na naše kamarády. Nemůžeme zničit naše pouto, nemůžeme nás zničit.
Siriusi, ty mě nemůžeš zničit. Obrátím k němu hlavu a chystám se říct, jak je celá situace bolestně fádní..
Chystám se říct něco hloupého, třeba, že půjdeme na večeři...Ale neřeknu nic.
Dotknout se jeho tváře...Mám takovou chuť dotknout se jeho tváře!
Pomalu se blíží k mojí hlavě, dává mi šanci na únik. Ale já jen mlčky sedím, neschopenslova. Jen se dívám. Nevydrží můj pohled a zavře oči. Nejspíš se bojí, možná ještě víc než já.
Přiblíží se. Ještě o kousek. Přivřu víčka, slzy se mi chvějí na řasách a prozrazují moji nervozitu.
Pak ve mně cosi exploduje. Nevydržím sledovat jeho ostré rysy, zároveň jemnou tvář. A rty.
Jak asi chutnají? Vztáhnu k němu ruku a konečně se ho dotknu. Spálí mě přesně tak, jak jsem čekal. Hořím. Srdce mi bije jako o závod.
"Siriusi.." zašeptám konečně.
Otevře oči.
Myslí na totéž?
Tohle není kamarádské pohlazení. Konečky prstů přejíždím jemnou pleť.
Usměje se a zkrátí vzdálenost mezi námi. Musí cítit, co já. Musí to cítit! Dělí nás od sebe pár centimetrů.
Tep se mi zrychluje.
Moje srdce bije tak zběsile, až se bojím, že mi vyskočí z hrudi.
Jsem přesvědčen, že ten tlukot Tichošlápek musí slyšet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nakuta Nakuta | Web | 26. června 2008 v 18:14 | Reagovat

Agi, jak tak koukám, u tebe to vypadá méně děsivě než u mě...já to tam mám nahečmaný:D navíc se ptám, jestli to je fakt slash..a jestli nemám čekat, až půjdu se psem na procházku, nějaký poťouchlý mafiány s basebolkama. Mohli by mě za tuhle povídky zmlátit..No ale, to by vlastně museli zmlátit i tebe..super Agi, hned je mi líp:D:D Taky tě musím pochválit, Sirius se ti povedl, fkt že jo. Seš šikula..taky se docela těším, až budem psát pokráčko:D:D psina..nebo taky vlkodlačina...Jo, celkově se mi to líbí, pravda, nejdůležitější bylo, jak jsme si to na tom Icq užili:D Určitě vyhrajeme nějaký ocenění, třeba Oscara, až se budou rozdávat ..:D:Dteda...teď nevím, jestli se Oscaři rozdávaj i za povídky..:D To ty prázdniny, nějak mi to leze na mozek:D radši se mě nikdo na nic neptejte...se měj suprově Agi, mám tě ráda:-*

2 Nakuta Nakuta | Web | 26. června 2008 v 18:15 | Reagovat

Jedno hezký P.S. Kdo říká, že jsem hetero?:D

3 Lenka Lenka | Web | 27. června 2008 v 6:54 | Reagovat

Wow...Nádhera..du číst druhou část=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama