50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

2. kapitola - Jako v kýčovitém, akčním filmu...

27. června 2008 v 22:00 | Agnes Lore-Ley |  Blackovi jdou do nebe...
Pořád se loučím, ale zároveň stále přidávám nové a nové věci =D.
Jsem blázen. =D
Ale tohle je už vážně poslední, tak to pořádně okomentujte. Za ty dva měsíce by se tu tak 15 komentů objevit mohlo, ne?
Prostě je tu kapitola k Blackovi jdou do nebe.
Kýčovitá kapitola.
jako z mexické telenovely křížené s nepovedeným, akčním filmem. Ale potřebovala jsem to tam.
Je to přeplácaná kapitola, ale už mám všechno, co potřebuji, abych tu povídku mohla rozjet naplno. Objevuje se tam několik AUTP. Budou důležité pro další děj.
S touhle kačou nejsem spokojená. Není tam žádný vtip. Mám divnou náladu...ale je to lepší než nic, ne? =D (ale nějak si tím nejsem jistá....nic by možná bylo lepší...)
Prostě je to děěěěěěěěsnýýýýý!!!!!!!
Tak mi to pořádně zdrbněte =D

,,Ty-ty-ty malá proradná obludo! Chcípni!" zavrčel skrz stisknuté zuby Voldemort.
,,Máš chudou slovní zásobu, HOCHU..." zkonstatovala a čekala, co udělá.
Členové Fénixova řádu zalapali po dechu, a dokonce i několik Smrtijedů značně znejistělo. Voldemort byl rudý vzteky. Pod blanitou, tenkou, oslizlou, bílou kůží mu divoce tepaly žíly. (pozn. aut. vím, že žíly netepou, ale slovní spojení ...mu divoce tepaly tepny... asi není stylisticky moc dokonalé...=D)
Aby mu dala najevo, jak moc ji jeho řeči a činy unavují, tak začala točit hůlkou. Jako mažoretka. Konečně využila své dovednosti, které se ji její matka snažila naučit.
Voldemorta to na okamžik úplně pohltilo...jak jen to dělá? Ale po chvilce se vzpamatoval a zaútočil. Jako by tím dal pokyn k útoku, začali jeho přívrženci zuřivě metat kletby. Jejich pán byl nejistý...a oni to cítili...
,, Wsje ekzamieny dawno uże zdany
I ucziebniki ciepier´ mnie nie nużny
I nie nado rano utrom mnie wstawatć´
Na ucziobu ubiegaaat´... O-o-o..." zpívala si nahlas a odrážela kletby. Když na ni začaly létat i kletby zakázané, tak vše doprovodila skvostným tanečkem skládajícího se z akrobatických cviků nutných k vyhnutí již zmiňovaným třem kletbám.
,,Ona mluví rusky, či co to je za jazyk?" zakřičel Sirius na Fénixův řád a vykryl jedno obzvláště nebezpečné neverbální zaklínadlo.
,,Od té doby co chodila s šéfem mudlovské mafie tak ano! Naučila se mluvit rusky, španělsky, francouzsky a polsky!" zahulákala mu v odpověď Melanie a jentaktak uskočila před zeleným paprskem.
Boj byl vyrovnaný. Moc vyrovnaný. Síly obou stran byly rovnaké a ubývaly všem stejně rychle.
Když už pomalu začínali ztrácet naději na rychlé zakončení boje, tak se mezi Fénixe začaly přemisťovat jakési postavy.
,,No to je dost, že jdete!" utrhla se Sarah na vedoucího početné skupinky.
,,Drzá jako vždy?" ušklíbl se na oplátku.
,,Vtipný jako vždy?" zářivě se na něho usmála.
,,Vtipný a vždy ochotný přispěchat na pomoc příslušníkům slabšího pohlaví." odvětil a vyčaroval okolo nich štít.
,,Jaké slabší pohlaví? Já ti dám slabší pohlaví až se ti palice orotuje kolem vlastní osy! To že jsem tě stanovila svým zástupcem neznamená, že si budeš vyskakovat." našpulila vzpurně pusu.
,,Tak se hned neurážej..." smířlivě na ni mrkl. Evidentně pro ni měl slabost, ale ona to neviděla. Neviděla, nebo vidět nechtěla. Ale pravděpodobně neviděla, protože poslední rok žila jenom prací. Ač na to nevypadala, rozhodla se nést na svých bedrech všechny problémy světa. A na to jeden člověk prostě stačit nemohl....
,,Já se neurážím!" urazila se ještě víc.
,,No dobře...co kdybychom nejdříve vyřešili tohohle mamlase a až potom se šli hádat?" podíval se na fanaticky se tvářícího Voldyho.
,,Dobře..." rozhlédla se okolo sebe a vystoupila z ochranné bubliny. Okamžitě ji obklopily zvuky svištících kouzel. O pár stupňů pootočila hlavu a těsně vedle ucha jí prosvištěla zakázaná kletba. A to ji dodělalo. Tenhle den byl už od rána divný. Nelíbil se jí. Pořád nějaké zvraty a změny. A tohle ji dosralo. Útočit zezadu! Kdo to kdy slyšel!
Vytočená na nejvyšší míru pohodila hlavou a otočila se na útočníka. Parchant mizernej. Bude čuchat ke kytkám zespodu až s ním skončí....
Pořádně si svého protivníka prohlédla. Sledovala jeho pohyby, jeho gesta...chtěla ho nejdříve poznat. Poznat jeho slabiny. Poznat jeho slabé stránky...
U tohoto soupeře ji k vyhodnocení slabých stránek stačila asi jedna sekunda. Růžový hábit bijící do očí, kobylí úsměv, černé mikádo, prostorově výrazná postava a dementní výraz v obličeji. Okamžitě poznala, že slabým místem této ženy...pardon dívky...je demence. Vysoká demence. Možná kretenismus. V tomhle se nikdy nevyznala. Biologie jí nešla, raději se přihlásila do kurzů vrhání sekerou. Jeden nikdy neví, kdy se mu to bude hodit...
Sářin mozek pracoval na plné obrátky a snažil se vzpomenout si na informace o této odporně růžové persóně.
Byla si jistá, že o této Smrtijedce již slyšela... jak jen jí může Voldemort trpět tu odpornou barvu? Vkradla se jí do přemýšlení otázka.
Protože je z čistokrevné rodiny. Docvaklo jí okamžitě. A jediná čistokrevná dívka zhruba odpovídající proporcím její protivnice byla Pansy Parkinsonová. Mentálně stižená Voldyho přívrženkyně. Její mentální zaostalost se projevila už tím, že zaútočila na Sarah Blackovou. Každý, kdo má špetky mozku v lebce nikdy neútočí na Sarah Blackovou, protože ví, že by špatně skončil.
Sarah se ďábelsky zašklebila. Tuhle slepici si vychutná...
,,Ahoj Pansy..." slušně pozdravila.
,,T-t-tys mě poznala?" kvikla Pansy a honem si nasadila smrtijedskou masku, kterou si předtím zapomněla obléci.
,,Jo." odpověděla jí Sára a udivovala se nad mozkovou kapacitou její soupeřky.
,,A teď už mě nepoznáváš, co?" s dobře znatelnou pýchou v hlase zamumlala Pansy přes neprodyšnou smrtijedskou masku. Sarah si nebyla zcela jista, jestli to myslí vážně, nebo jestli si z ní dělá srandu.
,,Ha! Teď jsi v koncích co? Nevíš, kdo proti tobě stojí co?" vytahovala se Pansy.
Sarah usoudila, že to ta obludka nejspíš myslí vážně.
,,No to jsem teda v koncích..." ušklíbla se Sára a založila si ruce v bok.
,,Já jsem si to hned myslela..." zaradovala se Pansy a radostně povyskočila. Sára zauvažovala, jestli by ji nebylo lepší omráčit hned. Ale kupodivu zjistila, že je jí dívky s inteligencí šimpanze líto. Sarah měla zvířata docela ráda a nechápala lidi, kteří jim záměrně ubližovali...
,,Heleď, Pansy, já tě teď budu muset omráčit. Když budeš hodná holka a nebudeš se hýbat, tak to možná přežiješ..." učinila Sára nabídku, která se neodmítá.
Bylo vidět, že Pansy usilovně přemýšlí. Sarah ji už už chtěla omráčit bez varování, když vtom se blízko ozval výbuch.
Sarah zanechala hluboce přemýšlející Smrtijedku svému osudu a rozeběhla se k epicentru výbuchu. Doběhla právě včas, aby uviděla přemisťujícího se Voldemorta s popáleným ksichtem. Zbylí Smrtijedi následovali svého pána a brzy na bojišti zbyli pouze vyčerpaní Brumbálovi přívrženci.
,,Dobrá akce, Sarah..." poplácal ji po zádech jeden z nečekaných pomocníků z Ameriky.
,,,Ahoj Marthy...neviděl jsi Jacka?" odpověděla mu a divoce se rozhlížela okolo.
,,Ne....vlastně jsem ho naposledy viděl, když bojoval s Voldemortem..." pokrčil rameny a šel si po svých.
,,Když bojoval s Voldemortem..." zopakovala si potichu a pohlédla na trosky domu, ze kterých před chvílí vyšel Voldemort.
,,Když bojoval s Voldemortem..." odříkala ještě jednou, jako by nemohla pochopit význam těch slov. Ještě jednou se rozhlédla po téměř prázdném bojišti. Nikde nebyl. A on by bez rozloučení nikdy neodešel. On nikdy...její největší soupeř a zároveň nejlepší kamarád....
S nově nabytou energií se rozeběhla k troskám domu. Stály už jenom holé zdi, střecha se spolu s prvním patrem propadla.
Běžela a rozrážela lidi. Udiveně se za ní otáčeli. A ona si přála, aby to všechno byly jen plané obavy. Aby na ni vybafl někde zpoza rohu...
Proč se jenom zahazovala s tou blbou Pansy? Měla mu přijít na pomoc...ON by jí pomohl...
Utíkala stále dál, až najednou stála před troskami domu.
Kdosi na ni volal, ať jde pryč, že hrozí nebezpečí úrazu. Kašlala na to. Chtěla se ujistit, že Jack neleží v bezvědomí pod troskami domu. Nad tím, že dává v sázku svůj vlastní život, raději nepřemítala. Zhluboka se nadechla a vběhla dovnitř. Všude okolo se prášilo, jak se postupně drolily zdi. Dala si před obličej rukáv, aby se jí lépe dýchalo a uslzenýma očima se rozhlížela okolo.
K čertu s alergií na prach...pomyslela si a rozkašlala se. Rychlou chůzí se prodrala do dalšího pokoje, který byl taktéž prázdný. Tedy....skoro prázdný. Společnost jí dělala mrtvola jednoho mudly. Zvedl se jí žaludek. Nikdy si nezvykne na ty hrůzou vypoulené oči bez života...nikdy. Už jenom kvůli tomuhle bojovala. Kvůli tomu, aby nemuseli umírat nevinní lidé...
Vydala se dál, snažila se dívat všude okolo, jen ne na napůl zavalené mrtvé tělo a proklínala rozlehlost vily.
Naštěstí se ukázalo, že následující místnost je poslední. Nikde neviděla živou duši. Na jednu stranu se jí ulevilo, ale na druhou stranu netušila, kde by mohl Jack být. Chtěla opustit pokoj, když vtom se ozvalo tiché zašustění. Rychle vytáhla hůlku a obezřetně se rozhlížela, nervy napjaté k prasknutí. Až teď jí došlo, že by to celé mohla být léčka. Zděsila se té myšlenky a snažila se věnovat nastolené situaci.
Pomalým rozklepaným krokem se vydala hledat příčinu toho zvuku. V mysli se jí vybavovaly scény z hororů, jako je například Kruh. Proklínala samu sebe za to, že se na takové filmy vůbec dívala. jako by snad hrůz nezažila sama dostatek...
Šustění vycházelo z prostoru za pohovkou. Její opatrnost postupně polevovala, smysly však zůstávaly v plné pohotovosti. Prudkým trhnutím, při němž se jí napjaly všechny svaly na těle, odtáhla pohovku kousek stranou. Naskytl se jí úděsný pohled. Na zemi ležela mladá žena a v náručí svírala malou holčičku. Šustění pocházelo od toho, jak si batole hrálo s máminou blůzou. Skelné oči ženy se upíraly na děťátko v jejím náručí. Sarah z toho bylo do breku. Matka zemřela pro své dítě...chránila ho vlastním tělem...
Znovu se rozkašlala a začínala vidět rozmazaně. To ta debilní alergie...ale tady zůstat nemůže...
Zrakem přejela po vrzajícím domě, který hrozil okamžitým zhroucením. Překročila spadlou stojací lampu a poklekla k ženě. Sarah nevěřila v boha. Nevěřila v něho, protože kdyby existoval, tak by tohle nedopustil...
Opatrně vzala miminko z matčina objetí. Mrtvola byla ještě teplá. Znovu se jí udělalo nevolno. Po mírném zaváhání zatlačila ženě oči a zhoupla mimino v náručí. V domě to hrozivě zapraskalo. Na malou chvíli v ní byla malá dušička. Naposledy se podívala na ležící ženu a rychlou chůzí se vydala k východu.
Právě když procházela okolo mrtvoly muže, ze stropu se začala sypat omítka. Se srdcem až v krku se rozeběhla napříč místností. V domě to křupalo a ona nepochybovala, že zřícení budovy je v dohledu. Nasadila rychlé tempo. Běžela s větrem o závod, se srdcem divoce bušícím a s vědomím, že si zahrává se smrtí.
Jedna místnost...půl místnosti...pár metrů...už viděla ven...dítě měla zachumlané ve vrstveném triku, aby nevdechovalo tolik prachu. Snažila se nemyslet na to, jestli má dost kyslíku. Celou myslí - celým tělem se soustředila na to, aby vyběhla včas...
Vyletěla na světlo. Srdce jí hrozilo, že vyskočí z hrudi. Dech měla krátký, mělký. Dávivě kašlala a angorsky červené, nateklé oči upírala do země. Stihla to. Tahle dvě slova naplnila celý její mozek zoufale toužící po kyslíku...
Svalila se do trávy a sotva registrovala blížící se postavy. Životní funkce se jí pomalu dostávaly do normálu, a tak když jí někdo zprudka postavil na nohy, zůstala stát. Zvedla oči a dívala se do Jackovy rozzuřené tváře. V domě se s děsivým zapraskáním propadl zbytek horních pater. V mysli jí vytanuly tváře mladého mrtvého páru, který zemřel zbytečně.
,,CO SIS JAKO KURVA MYSLELA ŽE DĚLÁŠ?!?!?!?" zařval nepříčetně. A ji to mrzelo. Mrzelo ji to, protože to dělala kvůli němu. Tvrdě vzdorovala jeho navztekanému pohledu. nelitovala ničeho.
,,NA CHVÍLI TĚ PUSTÍM Z OČÍ A TY SE HNED LETÍŠ ZABÍT DO POLOROZBOŘENÉHO BARÁKU? CO JSI TÍM JAKO ZÍSKALA? TO MI PROZRAĎ!" křičel jí do obličeje a nevěděl, co ji k tomu všemu vedlo. Nevěděl to a Sára si usmyslela, že se to ani nikdy nedozví.
,,Tohle jsem tam získala..." rezignovaným hlasem odpověděla a z trička vymotala holčičku. Na to mu došla slova. Možná že nyní litoval již pronesených vět, ale stalo se...
Sára se k němu otočila zády a dívala se do vyděšené tváře svého otce.
,,Tohle už nedělej..." vyvalil oči.
,,SARAH CYNTHIO BLACKOVÁ!" přihnala se k ní její matka a tvářila se jako bohyně pomsty. Sáře už otrnulo, a tak se bůhvíproč rozesmála. Celé jí to přišlo jako z laciného akčního filmu...
,,Blázen..." zkonstatoval to Marthy a nevěřícně zavrtěl hlavou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nakuta Nakuta | Web | 28. června 2008 v 10:05 | Reagovat

Tak to je bezvadnýýý:D Hrozně mrtě moc se mi tahle povídka líbí..ne že se budeš někde flákat, vymýšlej pokračování aspoň na papír:D:D Jinak se měj krásně Agi, :-*

2 tija12 tija12 | E-mail | Web | 28. června 2008 v 12:35 | Reagovat

Bezvadný. Co více říci??

3 tonks tonks | E-mail | Web | 28. června 2008 v 12:58 | Reagovat

veľmi vydarená kapitola :D , a sarah chodila so šéfom mafie??? :DDD

ešte raz ti prajem príjemné prázdniny :) uži si ich a nazbieraj plno nových nápadov na poviedky ;)

4 Baruuss Baruuss | Web | 28. června 2008 v 15:16 | Reagovat

Tak tahle povídka je fakt dost dobrá. J8 nevím jak ti to napsat, ale já ji fakt žeru.

Btw. Nechtěla bys spřátelit? Kdyžtak se ozvi na blog až se vrátíš......

5 Lili Lili | Web | 28. června 2008 v 17:29 | Reagovat

ja nevydrzim bez tvojich poviedok cele 2 mesiace!!!!!!!!!!!proste nie!musis sem obcas nieco hodit!ale ku kapci-bola vynikajuca , taka plna napatia a ten Jack ako na nu vrestal a ten koniec............no bomba!

moc sa tesim na hocico co sem pridas a uzi si prazky:)

6 latrinka&elda latrinka&elda | Web | 28. června 2008 v 19:43 | Reagovat

Ahojky máš supééér blogísek :o) nehcceš se spřátelit??jestli jo tak mi pls napiš na blog ju :DD

7 Tinka Tinka | Web | 29. června 2008 v 14:23 | Reagovat

Tak to bylo úžasný. Ta Pansy... :-D No fakt super. Takže doufám že bude pokráčo co nevidět ;)

8 nath nath | Web | 29. června 2008 v 22:33 | Reagovat

kraaasne :D vlasne to je u teba secko, co :D

9 Angela Angela | Web | 1. července 2008 v 17:07 | Reagovat

Dva měsíce.. na celý dva měsíce nám odjedeš?! To ne! To nejde :((  A tahle kapitolka.. nádhera. Já tu Sarah zbožňuju. I když je chvílemi je až moc dokonalá je skvělá... jako celá tahle povídka.

10 Nakuta Nakuta | Web | 5. července 2008 v 12:49 | Reagovat

Pofňukávám, chybíš mi:'-( béé

11 Werůů.. Werůů.. | Web | 7. července 2008 v 21:21 | Reagovat

tak to bylo fakt drsny..uz se moc tesim na dalsi..;-)

12 Angela Angela | Web | 9. července 2008 v 19:58 | Reagovat

Jo a ještě něco.. tu písničku, tu jsi napsala spíš polsky XD Jelikož v Rusku se W vůbec nepoužívá.

13 Denisa Denisa | 13. července 2008 v 13:33 | Reagovat

nádherný :-) doufám že bude brzy další kapitola

14 romuska romuska | 14. července 2008 v 23:42 | Reagovat

super ....krasa:DDD

15 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 13. listopadu 2009 v 23:27 | Reagovat

moc arogantni holka :D

16 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 13. listopadu 2009 v 23:29 | Reagovat

ale angelo, sak to je polsky :D sakra dyk tam neni azbuka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama