50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

9. kapitola - Proč?

27. května 2008 v 20:07 | Agnes Lore-Ley |  Žiješ jen jednou
Dávám sem další kapitolu, ale není překontrolovaná...nějak nemám náladu....a je to taková smutná kapitola....ovšem v další se to zlomí =D
No a jinak se nám tahle povídka pomalu ale jistě chýlí ke konci...
Začnu místo ní nějakou podobnou...
prostě tady to máte =D
Limit: 5 komentářů
Věnování: Nakutě, která mě prý nezná, ale má mě ráda =D
PS: nechcete se někdo ujmout mýho ubohýho rozcestníku a grafiky tohohle blogu??? Moc moc prosím =D

,,Co to je?" zděsil se Remus.
,,Já vážně nevíííím!!!" snažila jsem se napodobit pisklavý barbínkovský hlas mého milovaného Klenota. Popravdě...slyšela jsem svůj hlas, který zněl, jako když vraždí čuníka =D. Rem zděšeně zíral na stále se přibližující postavy.
,,Měsííííčkuůůůůů na nebiiiii širokééééém....!!!!" řvala matróna, která měla ztvárňovat otylou Rusalku. Po bližším prozkoumání obličeje jsem v ní poznala madame Rosmertu...
Rem nezkoumal obličej, protože s otevřenou pusou sledoval baletící a zpívající Rusalku. Vlastně spíš spoře oděné Rusalky...těch prostorově výrazných dam se k nám hnalo asi dvacet.
,,Ty jsi tááák klááásný chlapeššššééék..." hnala se Rosmerta k Removi a rozpřahovala ruce, čímž nám dala krásný výhled na její odhalené bujaré vnady =D. Buď je madam tak dobrá herečka, anebo má pár promile v krvi. Rem zbledl, chytil mne za ruku a zamířil do Zapovězeného lesa. Nééééé!!!! Má mě táhnout do Chroptící chýše, ne do toho zadělaného lesa! Rem se ovšem hnal jako smyslů zbavený a zanedlouho jsme se již promenádovali v nám tak známém šeru =D. Takové nehorázné prachy jsem za to divadlo zaplatila a on se raději vrhne do Zapovězeného lesa, než aby se mnou vlezl do Chroptící chýše, vzdálené pár metrů! On se raděj žene víc jak kilák do lesa plného nasraných kentaurů!!! No chápete to někdo???
,,Reme? Proč jsme zase v tomhle zkurve-ÁÁÁÁÁÁ!!!" zařvala jsem, protože jsem se začala malinko propadat. Na poslední chvíli jsem chytla Rema a už jsme jeli =D.
,,Kde to ksakru jsme?" zamžourala jsem do šera.
,,Tak to vážně netuším..." oklepal si Rem hlínu z hábitu. On je tak taktní! Ani mi nenadává, že jsem ho sem strhla s sebou!
,,Vypadá to jako nějaká stará chodba..." konstatovala jsem, když mi oči přivykly tmě.
Rem se zadíval na plesnivou zeď.
,,To je úžasné!" vydechl.
Okamžitě jsem se k němu přihnala, protože vypadal jako by našel minimálně pět východů.
,,Víš co to je?" nadšeně ukázal na zeď.
,,Ehmmm...zeď?" odpověděla jsem inteligentně.
,,A co je na té zdi?"
,,Nějakej sliz?" zkusila jsem si tipnout. Removi ovšem nemohlo zkazit náladu absolutně nic.
,,A co ještě?" ptal se s až dětským nadšením.
,,Je to plesnivý..." plácla jsem poslední věc, která mě v souvislosti s tou odpornou stěnou napadla.
,,ANO!" zaradoval se Rem. Jak může být tak nadšený z toho, že je ta zeď plesnivá? Nepraštil se do hlavy?
,,Reme jsi v pořádku?" optala jsem se starostlivě.
,,Já? V pořádku? Já vůbec nejsem v pořádku! Tohle je naprosto úžasný převratný objev!" začal divoce gestikulovat, až jsem byla donucena o krok couvnout.
,,To že je ta zeď plesnivá je úžasný objev? Dochází ti vůbec, že jsme ztracený v Bradavických katakombách? Že nevíme jak ven? Že tady s největší pravděpodobností do týdne chcípnem jak krysy a naše mrtvoly tu budou hnít několik dalších stovek let? Dochází ti vůbec, že jsme v prdeli?" začala mi docházet trpělivost. Rem se zatvářil strašně zkroušeně. najednou mi bylo líto toho, co jsem řekla. To já mohu za to, že tady shnijeme...
,,Promiň...já....jen mám strach..." zadívala jsem se do zdánlivě nekonečné temné chodby. Pak jsem obrátila zrak k malinkému otvoru, který se tkvěl asi sto metrů nad námi. Je zázrak, že jsme ten pád vůbec přežili...
,,To je v pohodě. Jen jsem ti chtěl říct, že to je převratný objev! Víš co to je za plíseň?" zase se Remus začal rozplývat nad tou zdí. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.
,,Je to PLÍSEŇ KOKOSOVÁ!!!" oznámil mi rozjařeně a čekal na mou reakci.
,,To je...ehmmm....skvělé...a co je na tom divného?" upřímně jsem se snažila.
,,Plíseň kokosová napadá hlavně papáju, ananas, kakaovník, palmu olejnou a čerimoji. Ještě nikdy nebyl zaznamenán případ, že by se vyskytla v temné chodbě bez přísunu světla!..." radostně mi to vysvětlil. Na čemže? Na čerichvoji nebo jak to bylo? Já to vzdávám. Zatímco jsem přemýšlela, tak Rem vytáhl z bundy zkumavku na lektvary a s posvátnou úctou začal seškrábávat tu plíseň. No fuj. Nějak jsem si vzpomněla na to, že se umím přeměnit na pegase. Zadívala jsem se na světlo nahoře. Začínalo se šeřit, už tu asi trčíme hodně dlouho... A dnes nás nebudou hledat, protože vědí, že jsem s Remem měla na noc velké plány...
,,Nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě ze zamyšlení Rem. Jen dobře, že to neví...
,,Jak by bylo všechno jednoduché, kdybych neměla strach z výšek...prostě bych se přeměnila a doletěla až do Bradavic..."
,,A nedá se s tím strachem nic dělat?"
,,Na tohle by mi pomohla jen flaška whisky nebo lahvička lektvaru odvahy..." odvětila jsem.
Rem se rozzářil jak sluníčko a začal se přehrabovat v kapsách bundy. Po chvíli s vítězným výrazem ve tváři vytáhl poloprázdný flakónek s lektvarem odvahy.
,,Ty vole, kdes to ukrad?" vyvalila jsem oči.
,,No víš....to jsi vařím sám, protože jít do těch vtípků s tvým bráchou a Jamesem je většinou dost o hubu...tak do sebe musím něco kopnout, abych našel odvahu..." zrudl.
On dopuje lektvar odvahy! To je gól!
,,Naval!" vyškubla jsem mu lahvičku a kopla ji do sebe na ex. Ježiš, to mělo grády! Teď mi musí stoupat pára z uší...
,,Cos do toho přidal?" zachraptěla jsem, protože mi hlas vypovídal službu.
,,Pro zvýšení účinnosti jsem to smíchal s 99% vodkou." hrdě mi oznámil.
,,Tys to střelil skoro čistým lihem?" sípala jsem a utírala si slzy, které mi svévolně tekly z očí.
,,Ano!" oznámil hrdě.
,,A jsi si jistý, že se s tolikama promilema v krvi trefím do týhletý malilinkatý dírečky?" opilecky jsem se zachichotala a podívala se nahoru.
,,A do který dírečky mám jako vletět? Vždyť je jich tam...jeden- dva-pět-osm-tři-" začala jsem nadšeně počítat.
,,Julio, vzpamatuj se." zatřásl se mnou Rem. Byl tak blízko. Konečná. Už to nevydržím. Ten chlast dělá svý. Vrhla jsem se mu okolo krku a začala ho líbat...a on se k mé nezměrné radosti přidal. Nějak divně mi okusoval spodní ret...on je skvělý, doteď jsem si myslela, bůhví jaký nejsem profesionál, ale s Remem se cítím, jako bych si dávala premiéru...
,,Ne." najednou to ukončil. Nechápala jsem proč.
,,Tohle nemůžu." pokračoval.
,,Ale..."
,,Ne." odpověděl. proč se mi chce ksakru brečet? Vždyť není jedinej kluk v Bradavicích!
- Prostě ho miluješ. To se ozvalo mé druhé já. To mi tady tak chybělo...
o Nikdy jsem nemilovala! Vždycky jsem to byla já, kdo ubližoval! Vždycky jsem to byla já, kdo dával kopačky! To mě se doprošovali, abych s nimi chodila! A když o někoho fakt stojím, tak mě nechce! Jen tak! Bezdůvodně mi řekne ne!
- Bezdůvodně? Ptala ses proč?
o Ne.
- Tak se zeptej, ne? To jsi tak natvrdlá, nebo se ti do toho jen nechce?
o To budou zpomalený reakce z toho chlastu...
,,Proč?" zeptala jsem se se slzami na krajíčku.
,,Prostě to nejde. Nechci ti ublížit!"
,,To teď mi ubližuješ..." s těmi slovy jsem se přeměnila v pegase.
,,Tak nasedej." pobídla jsem ho změněným hlasem. Cítila jsem se tak divně...prázdná.
- Kašlu na něj, ať si jde za nějakým Klenotem, já se kvůli němu užírat nebudu...
o Vždyť už teď se trápíš...
- Zapomenu na něj!
o To nedáš!!!
- Asi máš pravdu...to nedokážu...
o Tak se sakra vzpamatuj! Bojuj! Já tě nepoznávám! tohle je ta Julia Blacková? Každýho jsi dostala a Remus nebude výjimka. Jen musíš zjistit, proč tě nechce!
- Máš pravdu! Já to nevzdám! I kdybych měla ksmrti umlátit všechny Klenoty z Bradavic.
o Tak se mi líbíš, holka! To dáš! Přinejhorším...vždycky existuje něco jako kletba Imperius nebo lektvar lásky...
Až teď jsem si všimla, že jsme skoro před Bradavickým hradem. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem zapomněla na strach z výšek (lektvar už přestal působit)!!!
Zastavila jsem na náměstí, nechala Rema sesednout a přeměnila se zpátky.
,,měl bys vědět, že já se tak snadno nevzdám..." jemně jsem ho políbila a odešla do hradu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Nakuta Nakuta | Web | 27. května 2008 v 20:27 | Reagovat

Skvělá kapitola :D a dík za věnování, mám u tebe ten vaječník..:D:D

2 Angela Angela | Web | 27. května 2008 v 21:05 | Reagovat

Bééé a já se těšila na porno, nebo aspoň na romantiku v lese a ono nic jo??? =DDD Ale to s tou plísní.. já z toho fakticky nemohla hele =D

3 Angela Angela | Web | 27. května 2008 v 21:06 | Reagovat

Jen tak mimochodem, bude stačit, když všechny ty komentáře napíšu já? =DDD Jsem děsně nedočkaváááááá =D

4 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 28. května 2008 v 13:03 | Reagovat

už jsem si tě přidala

5 tija12 tija12 | E-mail | Web | 30. května 2008 v 17:11 | Reagovat

Super. Bezvadné.

6 Mája Mája | 4. července 2008 v 12:33 | Reagovat

já už nevim co psát za komenty.. nádherné (a promiň žeporušuju limit xD :D )

7 Tracy Tracy | Web | 9. července 2008 v 11:10 | Reagovat

Bezvadná kapitola....mno jo no, ale taky si to ten Remík mohle nechat až na potom....

8 Gigi Gigi | Web | 23. července 2008 v 22:06 | Reagovat

krásný:-)

9 Dromedka Dromedka | Web | 27. července 2008 v 22:51 | Reagovat

jéé.. roztomiloučké... :D

10 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 30. srpna 2009 v 18:04 | Reagovat

HEY REMÍK A 99 PROCENTNÍ VODKA? DĚLÁŠ SI ZE MĚ PRDEL? :D:D:D:D ale jako ten konec is sad x(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama