50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

6. kapitola - Zbraně těžkého kalibru

18. května 2008 v 12:03 | Agnes Lore-Ley |  Žiješ jen jednou
No, je tu další kapitola...co k ní dodat...jen že je taková o ničem (musela jsem už zakončit ten les). Je tam jen jedna šílenost (inspirovala jsem se vlastními schopnostmi =D), na kterou se Nakuta už určitě těší =D. Tak limit dva komentáře, které nebudou od Nakuty, prasátka Wilbura, ani ovečky =D. Dobře se bavte a K-O-M-E-N-T-U-J-T-E, protože mi připadá, že tuhle povídku píšu soukromě pro Nakutu =D. Jo, a věnování: pro Lili, která mě zachránila komentářem (už jsem chtěla skočit z okna =D)...Nakuta se určitě zlobí, že věnování nedostalo její prasátko ani ovečka =D...snad příště...=D

Pochodujeme lesem a kentauři nám nejspíš chtějí udělat akupunkturu zad, protože do nás pořád píchají (žádné dvojsmysly =D) těmi svými slavnými oštěpy (zdůrazňuji - žádné dvojsmysly =D). Ale mám pro vás super novinku! jsme s Remusem k sobě přivázaní a mně se, když nás spoutávali, povedlo (čistě náhodou) dát mu ruku na zadek. Ale něco se těm koním musí nechat - uvázali ty provazy tak pevně, že rukama vůbec nemohu hýbat, a proto moje ručička zůstala tam kde byla, tj. na Remově zadku. Remus vypadá jako ředkvička a já mám co dělat, abych jedním trhnutím nepřervala provazy a nevrhla se na něj...
Jinak nás naši šestikončetináři (šest končetin...jedno pohlaví sedm...víme?...no prostě kentauři =D) seznámili s programem na dnešní večer. Chtějí nás přivázat ke stromu a nechat malé kentauříčky, aby na našich krásných, sexy tělíčkách (=D) trénovali střelbu z kuše...celkem slušné vyhlídky...
Kentauři nás rozvázali, ale jen proto, aby nás mohli přivázat k těm stromům. (pozn. aut. a teď to přijde, Nakuto =D) a mě najednou napadla spásná myšlenka. Použiji svou zbraň nejtěžšího kalibru - zpěv =D.
,,Ještěěěěě žeee těěě láááááááááááááásko máááááááám, na mou duši přííííííísahááááááám..." začala jsem a koníčkům vstávaly ocasy (ty z žíní =D) hrůzou (nebo se jim možná chtělo na záchod... =D).
Remus pochopil mou taktiku a přidal se s jinou písničkou.
,,Stříííííhali dohola malého chlapečka..." řval. Ty jo, on je talent jak já =D!
,,Máš chuť stejnou, zůstaň se mnou!"
,,...kadeře padaly na zem..."
Kentauři se začali tvářit vyděšeně... Sakra, jak jsou ty písničky dál??? Oba dva jsme ztratili nit a koníčci naši milovaní se pomalu ale jistě vzpamatovávali.
,,Hoooodný, koníček, hodný....Koupím ti cukříček..." zkusila jsem to, ale jen je to rozzuřilo ještě víc.
Remus opět zachránil situaci: ,,Stíííín katedráááál, sen, co si dááááááávááááám zdááááát..."
,,Chytila jsem na pasece motýlka, protože měl bleděmodrá křidýlka. On bude lííítat a jááá s níím, od něj se líííítat naučíííím..." připojila jsem se.
....kentauři odhodili kuše....
A Rem to dorazil: ,,Ze zdi na mě tupě zííírá po trezóóóru temnááá dííííra..."
,,,koníčci se dali na zběsilý úprk, přičemž se rukama drželi za uši. Božského Káju prostě nevydejchali =D...
Okamžitě jsme se rozeběhli na druhou stranu a po chvíli dorazili na palouk, kde byl uprostřed umístěn pařez. Nadšeně jsem se k němu řítila, abych konečně ulevila svým ubohým zhmožděným nožičkám. Najednou jsem však ucítila tlak na pravém kotníku, a než jsem stihla říct co-to-kurva-je, už jsem ležela na zemi a v noze mi tepla ostrá bolest.
,,AAAAUUUU!!!" zařvala jsem a do očí mi vyhrkly slzy.
,,KTEREJ KRETÉN TADY NATÁHL DRÁT???" křičela jsem a snažila jsem se pohnout palcem u nohy (pozn. aut. nevím proč zrovna palcem...nějak mne to napadlo =D). Jenže to nešlo...
To už ke mně doběhl Remus a pokusil se ten drát uvolnit.
,,ÁÁÁÁ!" vřískala jsem a zarývala mu nehty do ruky.
,,Už to bude..." snažil se mě bezúspěšně uklidnit a ihned poté vítězoslavně zvedl to železo nad hlavu.
,,Co to je?" ukázala jsem prstem (byl od Removy krve...asi jsem mu ty nehty neměla do ruky zabývat tak aktivně...áááá, já mám na ruce Removu krev! R-E-M-O-V-U KREV! Děkuji ti bože, jen škoda, že si ji nemohu uchovat v nějaké ampulce...=D)
,,Pytlácké oko."
,,Který blbec by pytlačil v tomhle prokletém lese, kde jde v jednom kuse o krk?" ťukla jsem si na čelo.
,,Hagrid. Chytá do těch ok kentaury. Jeho kentauří steaky jsou výtečné...hlavně ty krvavé..." zatvářil se zasněně.
Fuj, kentauří steaky....bléééé!
Potom se starostlivě podíval na moji zuboženou nožičku.
,,Máš to vykloubený, ale bez hůlky to nespravím..." oznámil mi věcně.
,,A co s tím teda mám dělat?"
,,Nic...chodit s tím stoprocentně nemůžeš..."
,,A jak se odsud dostaneme?" nadhodila jsem se skrytým úmyslem.
,,Budeme tady čekat, dokud nás někdo nenajde..." pokrčil rameny.
,,Ale já se tu bojím!!!" fňukla jsem a začala nenápadně intrikařit. Rem nevěděl, jak má reagovat.
,,A nemohl bys mě nést?" navrhla jsem. A můj super plán je venku...
,,No..." zaváhal.
Nahodila jsem psí pohled a vypnula hruď (příště ji zkusím zapnout =D).
,,...tak zkusit to koneckonců můžeme..." dokončil větu a zvedl mě ze země, jako bych vážila jen několik gramů...
Přitulila jsem se k němu a fetovala vůni jeho sprchového gelu.
Jak šel, tak se mu pod košilí hýbaly svaly...polk...ten je musí mít obrovský, když je cítím přes tři vrstvy oblečení...
A pak mě něco napadlo (zase =D)... Remus je přece taky jen kluk ne? (pozn. aut. Ještě aby byl holka =D)
Natočila jsem se tak, aby měl krásný výhled do mého výstřihu. Koutkem oka se podíval, polkl, zrudl a začal čumět všude možně vyjma mé osoby.
Asi to bude chtít těžší kalibr...
Malinko jsem sebou zavrtěla a sukně vyjela o centimetr výš. Snažila jsem se rafinovanými pohyby docílit vyhrnutí sukně. Jestli to vyjde, tak už fakt začnu posilovat břišní svaly...
,,Proč sebou tak cukáš?" zeptal se Rem a podíval se na mne. Pohledem utkvěl na sukýnce sahající do první pětiny stehen. Rozšířily se mu zorničky. Jen tak dál, holka...
Začala jsem ho hladit po ruce, on se nade mnou sklonil....zavřela jsem oči a-
"Sláááááva, děcka, tady jste!!!" ozvalo se z levé strany.
Nepříčetně jsem škubla hlavou, praštila čelem Rema do nosu a spatřila Hagrida, jak se k nám blíží a přitom vyvrací vzrostlé borovice... Remus se narovnal a snažil se zastavit krev crčící z nosu. On je snad chudokrevný či co! To je krve jak z prasete! Nakonec to krvácení nějak zastavil a dělal, jako by se nic nestalo...a ono se taky bohužel nestalo...
,,Konečně jsme vás našli!" doběhl k nám udýchaný a zpocený Hagrid (smrděl jak Siriusovy ponožky...).
,,Konečně jste nás našli...To jste si ksakru nemohli trochu pospíšit???" vyjela jsem na něj, protože jsem byla strašně vytočená. Hagrid se zarazil, ale pak mu pohled padl a můj kotník a ihned se k němu vrhnul.
Zděšeně jsem Removi šeptala do ucha: ,,Prosím tě, zachraň mě, utíkej, on mi chce utrhnout nohu!!"
Ale než se Remus stihl pohnout, byl už u nás Hagrid a okamžitě mi škubnul kotníkem.
,,,ÁÁÁÁ!" zařvala jsem a kousla Rema do ramene (chudák, ten je ze mě už celej dobitej...=D).
Ovšem účinek trhnutí se dostavil okamžitě...už jsem ten kotník cítila! Heuréka, oslavujme, bouchněte šampáňo!!!
,,Dí-díky." poděkovala jsem a nevěřícně kroutila kotníkem, který ale ještě pořád bolel jak čert. Remus si mezitím s útrpným výrazem ve tváři kontroloval prokouslou zakrvácenou košili na rameni.
A jak jsme šli směr Bradavice (Hagrid s Remem šli, já se nesla =D), tak jsme probírali novinky z Bradavic.
,,No a tvůj brácha úplně nepříčetně zuřil, když zjistil, že tě Morrison poslal do Zapovězeného lesa a normálně ho ve Velké síni brutálně napadl." informoval nás hajný. Njn, brácha je zlatíčko =D.
,,On napadl školníka na veřejnosti?" ujišťoval se Remus.
,,Jo, školník leží u Munga, McGonnagalová si poprvé za celou kariéru učitelky (a že to byla dloooouhá kariéra =D) vzala volno a Sirius s Jamesem mají do konce školního roku trest."
,,I James?" optala jsem se.
,,Jo, James si došlápl na Malfoye, jestli ve vašem zmizení nemá prsty a úspěšně zdemolovali Velkou síň tak, že ji celý učitelský sbor opravoval dvě hodiny." pousmál se Hagrid.
,,A jak to nesla Lily?" zjišťovala jsem dál.
,,Lily rozeslal vaše fotky do všech kouzelnických i mudlovských novin."
,,Cože udělala?" zděsil se Remus.
,,Poslala vaše fotky do všech redakcí se vzkazem, že se pohřešujete." bavil se poloobr naším zděšením. Víc jsme zjistit nestihli, protože jsme dorazili k hájovně.
,,Nedáte si kentauří plecko?" pozval nás Hagrid dál.
,,Snad ani ne, jsem vegetarián." odmítla jsem a ignorovala Rema, který se smíchy začal dusit. Najednou někdo rozrazil dveře a zuřivě se mi vrhl okolo krku.
,,Lil?" zasípala jsem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co zatím říkáš na mojí slátaninu?

Super
Dobrý
Ujde
Hrůůůza
Smaž to

Komentáře

1 čikita čikita | 18. května 2008 v 12:49 | Reagovat

njn,Lily bych zabila...za tu fotku v novinách XD a to stim zpěvem nemělo chybu...

2 Nakuta Nakuta | Web | 18. května 2008 v 14:03 | Reagovat

Hééém:D no uplně fantastický eňo ňuňo:D zase jednou mám výtlem...prostě super...nechceš napsat další?:D Bych tě mohla vydírat s tou Vofcí že?:D:D

Tvá milovaná Ovečka(vi vi)

3 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 18. května 2008 v 14:19 | Reagovat

odkdy dělá ovečka ,,vi vi" ??? =D

4 čikita čikita | Web | 18. května 2008 v 17:10 | Reagovat

PS:Kdy bude další??

5 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 19. května 2008 v 6:54 | Reagovat

zítra, anebo možná dneska večer...

6 tija12 tija12 | E-mail | Web | 30. května 2008 v 16:53 | Reagovat

No.. začínám Rema docela dost litovat.

7 Nessa Nessa | Web | 2. června 2008 v 18:26 | Reagovat

Fakt super, mám z toho totálně dost

8 Tracy Tracy | Web | 9. července 2008 v 10:41 | Reagovat

Krásná kapitola, je to i docela doře napsaný. Proč musí Juli Remuse tak demolovat, dyť je tak dokonalej......začínám ho litovat!!!!

9 Gigi Gigi | Web | 23. července 2008 v 21:44 | Reagovat

tak a dost:-D jako já už fakt nemůžu a moje mamina taky ne...prej: zbláznilo se mi, dítě...ale jako kdo se mi může divit, když v HP FF čtu, jak někdo zpívá písničky od koláře a gotta a pak ještě kentauří steaky...ne,to je na mě moc....tohle je naprosto neskonale dokonalý...já se budu chlamat i ze spaní:-D

10 Maya Maya | 14. února 2009 v 20:56 | Reagovat

Tak tohle nevydejchám, fakt ne! Nevím, kde na to chodíš, ale já už zaručeně chodit nemůžu, protože se válim po podlaze a smíchy jsem se ještě třískla do stolu, takže mě maminečka chce poslat na psychiatrii a tatíček na pohotovost, protože tam mám bouli jako kráva (tím je mysleno na hlavě mám bouli jako kráva).

Jseš vážně úžasná, první kapitolky mi přišlo divný psát komentáře už k dokončený povídce, chtěla jsem to napsat až na konec, ale já už prostě nemůžu :-D

I když... nejspíš bych nechtěla bejt Remusem. Nevím, jestli ho tak nenávidíš, nebo jestli mu to děláš schválně, ale mám strach, aby za chvíli neměl něco amputovanýho :-D

Krásný, krásný, krásný.... Jen tak dála, jen tak dál, jen tak dááál...

Maya

11 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 30. srpna 2009 v 17:40 | Reagovat

S-K-V-Ě-L-Í :D:D:D

12 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 30. srpna 2009 v 19:11 | Reagovat

ty vole to tu musim popsat... já sem si uhryzla kousek delisy nic netušící, co mě čeká a jakmile jsem došla ke zpívání já se začala smíchy skoro dusit a na božského káíju sem spadla ze židle a musel sem jit vychlustnout tu delisu :D a cestou sem se řehtala jako kokot a prostě mělůa by sis tu dát upozornění, že nemáme žrát úpři čtení povídek jo? :Dtý jo, ale ty jsi prostě uplně užasna take hlody :D

13 Sasanka Sasanka | Web | 1. září 2009 v 18:44 | Reagovat

ty.... vole... Co... to... je??? :D:D:D Asi se počůrám smíchy :D Před pár minutama se mě dokonce maminka zeptala, jestli jsem v pořádku... :D Asi si myslela, že mi přeskočilo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama