50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

II. kapitola - Pomsta bude sladká...

23. dubna 2008 v 16:40 | Agnes Lore-Ley |  Nemohu s Tebou být, nemohu bez Tebe žít...
Dneska máme středu a já sem dávám další kapitolku. Moc vám děkuju za komentáře!!! Prošlo tady 11 lidí a ani jeden se nenamáhal napsat koment... =( Jestli se vám to tady nelíbí, tak napište aspoň to, ale PROBOHA NĚCO NAPIŠTE! Tomu, kdo napíše první koment tohohle blogu, věnuju další kapču (jenom jesli je o co stát...=D).

,,Siriusi, máš všechno?" ptala se Samantha a kontrolovala věci pro Amélii.
,,Jo, jasně že mám všechno. Je toho plný kufr. Teď jak blázen potáhnu DVA kufry." stěžoval si.
,,No jo, aby se ti nááááhodou něco nestalo. Byl jsi hrrrr do úplně jiných věcí, tak nechápu, proč by jsi nemohl být hrrrr do nošení kufrů." s úlisným úsměvem mu odvětila Sam.
,,Ha ha, hrooozně vtipný!" ironicky zavrčel Tichošlápek a všichni jsme vyšli před dům. Sam držela v jedné ruce kufr a v druhé Amélii. Sirius táhl dva kufry a já s Jamesem jsme nesli každý po jednom zavazadle.
Na nádraží 9 a ¾ jsme se dostali díky záchrannému autobusu. Samantha byla celá zelená, ale Amélii se jízda (stejně jako Siriusovi) očividně líbila.
,,Konečně jsme tady…" oddechla si Sam a vymotala se z autobusu.
,,Nějaká bledá!" utahoval si z ní Sirius.
,,Nějakej drzej." zpražila ho na oplátku Sam, vzala si svůj kufr a odešla do vlaku.
,,No to si ze mě dělá pr..." zíral Siri nevěřícně za odcházející postavou v tmavě modrých šatech. ,,To mám ten kufr jako tahat dál?" začal se vztekat, ale to už u něho byl jeho fanclub, a proto si ležérně prohrábl vlasy a vycenil svoje bílé tesáky. Jedna holka z toho omdlela. James jen zakroutil hlavou a následoval Sam, která se stala středem pozornosti většiny kluků.
U Sam v hlavě:
Já mu dám pacholkovi, nadávat, že je ten kufr moc těžký a moooooc velký! Obyčejná bábovka to je! Asi mu někdy dám v myslánce shlédnout svůj osmihodinový porod, aby věděl, co to znamená těžce pracovat a pořádně se zapotit... Ušklíbla jsem se a otevřela dveře do na první pohled prázdného kupéčka. Jak jsem ale zjistila, seděla tam nějaká zrzavá holka a četla přííííííšerně tlustou bichli.
,,Je tu volno?" zeptala jsem se ze zdvořilosti.
,,J-jo jasně." vykoktala a nevěřícně sledovala Amélii.
Usadila jsem se a ta holka mne pořád rentgenovala pohledem.
,,Já jsem Samantha Alison de la Fontaine." představila jsem se.
,,Lily Evansová." odpověděla a potom se nervózně zeptala: ,,To je tvoje?" a ukázala na moji zlobivou dcerunku.
,,Jo. Jmenuje se Amélie. Chceš si ji pochovat?"
,,Ráda." vzala si ode mě mimino a začala ho chovat, když vtom se rozrazily dveře do kupé a dovnitř napochodoval bábovka Black s Jamesem a Remusem.
,,Tak vidím, že ses seznámila s mojí sestřenkou." promluvil Rem jako první a předběhl dokonce i Jamese, který se už chystal poznamenat něco o krásných očích.
,,Sestřenkou?" divila se Lil.
,,Hm, jo. Nějak jsem se zapomněla zmínit." dodala jsem a vzala si od Siriuse kufr.
,,Dneska ti to sluší Evansová, nešla bys na rande?" vzpamatoval se Jimmy.
,,Ale jo, šla." překvapila je Lily, z čehož jsem usoudila, že to není častý úkaz. ,,Ale ne s tebou." dodala vzápětí a Jamesovy naděje spadly jako domeček z karet.
Pomocí telepatie jsem k Siriusovi a ostatním Pobertům vyslala myšlenku se vzkazem, aby zatím nikomu neříkali, že otcem Amélie je Sirius.
Veškeré osazenstvo kromě Lily se na mě překvapeně otočilo a Sirius se tvářil tak nějak....zklamaně?
Naši duchaplnou konverzaci utnula Amy, která začala pofňukávat.
,,Lily, dovolíš?" vzala jsem si prcka do náručí a odhodlaně jsem se vydala pochodovat po uzounké chodbičce vlaku. Každých deset sekund jsem prolítla kolem prosklených dveří s vytlemenými obličeji Pobertů. Pokaždé jsem jim gesty a posunky dala najevo, co si o jejich počínání myslím, ale jim to očividně nijak extra nevadilo. Po dvacátém kolečku se Amélie začala uklidňovat a skoro usnula, když v tom jsem to plnou rychlostí napálila do osoby, která se zjevila přímo přede mnou.
,,Sam?" ozvala se ta krásně převálcovaná holka.
,,My se známe?" od srdce jsem se podivila. Tu holku jsem nemohla nikam zařadit. Byla mi povědomá, to jo, ale...
,,Ty si na mě nepamatuješ? Vždyť ten tanec na stole mezi váženou společností z ministerstva byl nezapomenutelný..." zavzpomínala a nepřítomně se pousmála.
,,CISSO!" objala jsem jí a koutkem oka registrovala hlavy mých spolusedících z kupé, které vykukovaly ze dveří a tvářili se všelijak.
Abyste rozuměli, Narcissa Blacková byl druhý a poslední člen rodiny Blacků, který mi nevadil. Seznámili jsme se na večírku pořádaném ministerstvem kouzel, kde jsme se úplně nehorázně ožrali (pardon lidi, ale výstižnější slovo jsem nenašla =D) a potom jsme polosvlečené tancovali na stolech mezi jídlem. Starouši Blackovi by Narcissu nejspíš zabili, ovšem k jejímu štěstí se nám podařilo ztrapnit komplet celé ministerstvo, a tak nám stará Blacková ještě blahopřála... Abyste rozuměli, ministr kouzel druhý den abdikoval =D...
No nic, no, prostě s Cissou jsem se poznala malinko nevšedně =D.
,,Jak se máš Samantho?" zjišťovala a konečně jsme se přestali objímat.
,,No, jak se asi může cítit matka samoživitelka?" prohlásila jsem s úmyslem šokovat.
Cissa se na chvíli zarazila a hledala v mé pohledné tvářičce náznak toho, že si z ní utahuju. Po chvíli to vzdala a zařvala: ,,NEKECEJ!" a dnes již podruhé mě objala =D. Po jejím bouřlivém výlevu emocí začali z dalších kupé vylézat zděšení lidé. Ono se asi moc často nevidí, aby chladná zmijozelačka někoho objímala s jiným úmyslem než dotyčného uškrtit. A Cissa si většinou pečlivě kontroluje svoje pocity...ale já jsem mistr světa v šokování a provokacích. Na mě nikdo nemá =D...
Málem jsem zapomněla, že pořád držím Amélii. Chudáček malá, já se tady vášnivě objímám s Narcissou a vůbec mě nenapadlo, že Amélie musí mít hlavu vraženou hluboko v Cissině výstřihu... No, naštěstí pořád žije a dokonce ani není omráčená blondýnčinou novou voňavkou. Teda řeknu vám, pro mě to byl na první čmuch docela šok...
,,Nová voňavka?" optala jsem se zdvořile.
,,Jo, líbí se ti? Tu jsem dostala od Luciuse k narozeninám!" byla Narcissa očividně potěšěná mým zájmem o její nový smrad (takhle já říkám voňavkám, tak se neděste =D) a nadechovala se, aby mne mohla obklopit zprávami o tom, jak je Lucius hodný, milý, krásný, sexy.... Mě snad trefí, ani se nedivím, že je to tak strašný zápach, když to vybíral Lucius. Já toho ulízanýho slizkýho hada nenávidím a nikdo mne nepřesvědčí o opaku! Á, už je tady, hošánek, tak to mu malinko zvedneme mandle...
,,Nazdáááár, Malfoyi!"
Obdařil mě trpitelským pohledem a utrousil: ,,Máš nějaký problém, De La Fontaine?" hrál si na drsnýho hocha. Ale nějak mu to nevycházelo, snažil se navodit drsnej chraplák, ale místo toho chrčel jak můj praděda Edward s tuberou. A navíc to moje příjmení se opravdu do takovýhle věty stylisticky nehodí. Kdyby řekl například: ,,Máš nějaký problém,Lopezová?", tak OK, to beru, ale tahle jeho fráze, výhružný výraz, chraplák a k tomu nadzvednuté pravé obočí...to bylo i na mne moc. Poslušně jsem se složila v nefalšovaném záchvatu smíchu a nemohla jsem se vzpamatovat. Crabe a Goyle nechápali o co jde, Malfoy vypadal zaskočený mojí reakcí a Cissa se po chvíli rozesmála taky (říkala jsem už, jak mám nakažlivý smích? Ne? Tak teď to víte.), i když chudinka nevěděla čemu. Malfoy si to ovšem vyložil tak, že se jeho snoubenka směje jemu a nakvašeně odkráčel. To Cissu zaskočilo a okamžitě za ním utíkala (jestli se sprintu na jehlách dá říkat běh). Její pronásledování ubohého budoucího manžílka doprovázela žalostným: ,,Luciuskuuuu! Počkeeeeej!"
Nakonec ještě mým směrem zařvala něco na způsob: ,,Uvidíme se ve Velké síni." a zmizela mi z dohledu. Až teď mi došlo, že mne sleduje minimálně polovina vlaku a náramně se baví. Amélie zase spala. Ach jo, už aby byla starší. Mimino Amélie pořád jenom spí, jí a ...ehm...koná potřebu =D.
Smíchy jsem skoro brečela a tyhle myšlenky mě také moc neuklidnily. Najednou jsem cítila, jak mne někdo zvedl a odklidil do našeho kupé. Ten někdo byl Remus a asi nechtěl, abych dál dělala ostudu. Měl by si zvykat hošánek, ještě jsem ostudu ani dělat nezačala...=D
,,Co to mělo být?" ujal se Sirius výslechu.
,,A co jako?" zahrála jsem si na blbou Barbie, obdařila jej sexy úsměvem a koketně zamrkala.
Viditelně polkl a evidentně mu došla slova. Skvěle jsem se bavila, on je Sirius pořádnej kus...klidně bych ho klofla znova...
*SAMANTHO ALISON, SLÍBILA JSI CELIBÁT!* ozval se dotěrný hlásek v mé hlavince
-ty se do toho nepleť!- okřikla jsem ho
*Celibát,celibát,celibát DO KONCE ŽIVOTA...* pokračoval ten chcípák
-No tak dobře, máš pravdu a teď...ZMLKNI MOZKU!- zakončila jsem duchaplný rozhovor sama se sebou.
,,Ty se znáš s Narcissou Blackovou?" ujal se křížového výslechu Remus, když viděl svého nadrženého kamaráda (jako Siriuse! žádné dvojsmysly =D!!!)
,,Jo, jsme kamarádky."
,,S Narcissou Blackovou se kamarádit nebudeš!" prskl Sirius
,,A to jako proč?" stoupla jsem si před něj a svůj meganaštvaný pohled zapíchla do jeho sexy kukadel.
,,Protože je to...KRÁVA!" vítězoslavně se usmál
,,A dál?" snažila jsem se zhluboka dýchat, abych mu jednu nevrazila, nebo abych se na něj nadrženě nevrhla =D.
,,Je ze zmijozelu."
,,Tam možná budu taky... Další důvod?" konstatovala jsem a dál vyzvídala.
,,Ty nemůžeš být ve zmijozelu!" odbočil od tématu. Takovýhle lidi FAKT miluju z celého srdce!
,,A pročpak by ne? Zkazila bych ti image?" svůdně jsem nadzvedla obočí. Opět mu došla slova.
,,No prostě se s ní nebudeš bavit. Konec." zakončil debatu, ve které ztrácel na vrch. Tssss, srab! Ale já se tak snadno nevzdávám!
,,A ty mi nebudeš nic rozkazovat! Konec." houkla jsem směrem, kde jsem tušila Siriuse.
,,A ty mi nebudeš odporovat. Konec." nenechal se zahanbit, ale na mě nemá.
,,A ty se se mnou nebudeš hádat. Konec" umlčela jsem ho silenciem a otočila se na pobavené Poberty a vykulenou Lily, která neměla potuchy o co jde.
,,Ehm, ty máš s Blackem něco společného?" zeptala se nervózně a já jí s klidem mně vlastním zalhala: ,,S tímhle pučmelounem? Nechtěj mě rozesmát! Koutkem oka jsem zkoukla rozzuřeného Siria, který se mi snažil něco sdělit pěkně od plic, ale bohudík sliencio pořád ještě fungovalo.
,,No, Black nevypadá, že by s tebou souhlasil..." pokračovala Lily ve svých úvahách. no tak dobře no, vyklopím pravdu.
,,OK, máš mě přečtenou... Něco se Siriusem společného mám..."
,,Jo aha, jsi jeho další oběť?" ušklíbla se Lily a silencio nejspíš přestalo působit, protože se Tichošlap bleskurychle ohradil: ,,A vadí ti na tom něco?"
Tak to prrr, brouku, já s tebou přece nechodím!
,,Hele, zlato, my spolu přece pokud vím nechodíme... My spolu jen máme dítě!" naštvaně jsem se obrátila na Siria.
Ten se ale místo toho, aby mne napadl, zářivě usmál. Proč se ksakru směje?
,,Kurva!" ulítlo mi a hned jsem se chytla za pusu. Vždyť já právě přiznala, že s ním mám dítě!
Ten parchant mě vyprovokoval! Ten hajzl zadělanej mi to udělal naschvál!
,,Jdu na čerstvý vzduch. pohlídej Amélii TATÍNKU!" sykla jsem na něj a vypochodovala jsem kolem vychlámaného Jamese, pobaveného Remuse a nadmíru překvapené Lily ven na chodbu.
,,Já tady snad strávím víc času než vevnitř!" hlasitě jsem nadávala a vytrvale házela nepříliš potěšené pohledy směrem k pobertovskému kupé. Ale jedno plus to mělo, zamyslela jsem se, Lily byla tak v šoku, že ani nekřičela na Jammieho...
Přešla jsem k oknu a nadechla se svěžího vzduchu co proudil škvírou mezi dvěma skly. Venku bylo krásně. Typické babí léto. Vlak se plnou rychlostí hnal přes pole plná zlatých slunečnic, které ještě nikdo nesklidil, vzduch voněl po horkých letních dnech a sluníčko svítilo z plných sil...
,,Je tu krásně, viď?" ozvalo se mi těsně u ucha, až jsem sebou překvapeně trhla.
,,Siriusi, co ty tady?"
,,Amélie pořád spí, tak jsem se chtěl podívat kde vězíš. Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit..."
,,Já se nelekla!" ohradila jsem se okamžitě.
Jen se usmál a zadíval ven. Potom jsme jen mlčky stáli vedle sebe.
,,Nic už nebude jako dřív..." prohlásil nakonec a já mu rozuměla. Chápala jsem to. Ta melancholická nálada byla nakažlivá, ale i tak mě dneska Sirius udivoval. Nikdy bych ho netipovala na zamyšleného snílka s hlavou v oblacích.
,,Máš pravdu, nic už nebude jako dřív..." odpověděla jsem na nevyřčenou otázku a společně jsme se vydali zpět k ostatním, do všedního života. Ale jestli si chlapeček myslí, že jsem na ten jeho podraz zapomněla, tak to se pěkně seknul... Pomsta bude sladká =D...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 6. června 2008 v 14:38 | Reagovat

Krása

jak ty to děláš ?

xD

2 mája mája | 4. července 2008 v 10:42 | Reagovat

jj hezký ;o) :o)

3 Dromedka Dromedka | Web | 28. července 2008 v 0:29 | Reagovat

Zajímavý... :D

4 Kris Kris | Web | 1. září 2008 v 20:02 | Reagovat

Super povídka, moc se u ní bavím, jen tak dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama