50% lidí vidí svět růžově....ti ostatní drogy neberou...

2. kapitola - První trapásky

20. dubna 2008 v 19:12 | Agnes |  Žiješ jen jednou
No a druhá kapča. Je krátká, ale celkem dost se tam toho děje. Začala jsem to psát, ALE nakonec mě to přestalo bavit. Jsem velice nestálý člověk, víte? Na druhou stranu jsem to chtěla uveřejnit, i když to není hotový ani překontrolovaný... Tak to zkousněte a jestli se vám to nebude líbit, tak už další kapitoly raději nečtěte, protože lepší to fakt nebude (a já vím, o čem mluvím...=D).

Tak jo, jedu na lodičkách. Všichni špunti okolo mě jsou unešení krásou Bradavic, na což já ale nemám čas - pozorovat nějaký blbý hrad. Abyste rozuměli, mám mořskou nemoc. Asi je to na mně hodně vidět, protože moji spolucestující se odklidili do bezpečné vzdálenosti...
No, už mi je dobře. Sice jezerní lidé nebudou zrovna nadšením bez sebe, až uvidí můj vyblitý dárek na přivítanou, ale co se dá dělat, no...........
Stojíme před velkými - co velkými, obrovskými dveřmi a nějaká stará megera kecá o Moudrém klobouku. Všichni jí visí na rtech a já nasazuji výraz ,,zdvořilého zájmu". Poslední co bych potřebovala, je poštvat si proti sobě profesorku. Už takhle se můžu zítra těšit na megahuláka od Lacerty za ten incident ve vlaku... Po minutě přestávám tu profesorku McGonagalovou poslouchat. Co může být těžkého na tom, narazit si na hlavu starej klobouk a počkat, až vás někam pošle...teda zařadí...do koleje samozřejmě....kam jinam by mě měl taky poslat, že?
Všichni v síni na mě čumí....většinou zvědavě, ale pár zelenáčů (zmijozelů oblečených v zelené barvě) spíš malinko nenávistně.....dobře, přiznávám, vraždí mne pohledem....
Mám jít jako poslední, tak znuděně očumuju kolem, až jsem ze své melancholie vytržena hlasem McGonagalky: ,,Blacková Julia Lyra Lucia Catherine."
Mám malinko delší jméno, ale Minerva to zvládla na jeden nádech. Hmmmm, fakt třída...
Sedám si na mrňavou stoličku a poslouchám klobouk trpící samomluvou.
5 minut (svědí mě na nose, asi se budu muset podrbat...)
7 minut (ne nepodrbu se, vydržím to!)
10 minut (nos už mě nesvědí, ale mám přesezenej zadek)
15 minut (mravenčí mi nohy...BOŽE POMOC!)
Klobouk se konečně probral, nadechl a já čekala kam mě pošle.
,,Já nevím.." promluvil
Bože, tohle se může stát jen mně. Chytla jsem klobouk pod lemem, začala jsem vejrat do míst, kde by podle mě měli být oči a malilinko jsem mu vyhrožovala jistou újmou na látce.
,,D-dost." zasípal. Jsi muž, nebo spíš žena činu. Ať je to tedy Nebelvír!"
Spokojeně jsem ho pustila a mašírovala si to k zlatočervenému stolu, odkud se ozval nejistý potlesk. Kecla jsem sebou vedle Siriuse a otočila se na Brumbála, který měl podle mých zaručených informací pronést řeč. Ten ale místo toho zíral s otevřenou pusou na mou milou osůbku a asi nenacházel slova. Nejspíš jsem první, kdo škrtil Moudrý klobouk... napadlo mě.
Naštěstí se ředitel i se zbytkem učitelského sboru brzo vzpamatoval, něco vykoktal a kooooonečně se objevila večeře.Začala jsem si nakládat na talíř: dvě naběračky bramborové kaše, 5 řízků....,,Lily, prosím, podáš mi tu vepřovou kotletu???"
Spolu se Siriusem jsme úspěšně vyžrali celý stůl.
Když jsem odložila příbor, ptal se nejistě Remus: ,,Juli, nebude ti špatně?"
,,Nebude, možná budu mít v noci hlad, ale to víš, s tím musí člověk počítat, když drží dietu..."
Po večeři jsme si to spolu s Pobertama a Lily štrádovali k Nebelvírské společenské místnosti. Docela jsem si oddechla, když se ukázalo, že mám ložnici společnou s Lily a nějakou Annou. Říkala jsem vám jakej jsem strašnej smolař??? Ne??? Ani jsem se nezmínila o tom, že jsem si už dvakrát stihla přišlápnout hábit a hodit držku před skupinku krásných kluků??? Vážně jsem to neříkala??? Tak to radši necháme na jindy...
Hmmmm, držím rekord. Na tomhle hradě jsem strávila asi hodinu a už mám školní trest... To se ještě nepovedlo ani Siriusovi... A víte proč??? Kvůli normální kravině! Jdu si takhle po chodbě a mířím k místu, kde se údajně nachází knihovna a v ní Lily. Do večerky samozřejmě času dost (když poběžím, tak to stihnu)... No to nic, prostě jdu, jdu, jdu a vtom vidím odpornou mourovatou kočku, jak chce sežrat úplně malilinkou roztomilou myšičku. Samozřejmě jako zarputilý ochránce němých myších tváří jsem zakročila a kočičku vyhodila z okna. Bohužel to na mě práskla ta zmijozelská prasata a já zjistila, že to byla školníkova kolegyně. Nakonec jsem si neodpustila narážku na zoofilii a body letěly dolů. Ale zpět ke školnímu trestu...každý si řekne - kočka, ta má 9 životů, ta přežije všechno. Chyba lávky, buď ta míca měla vyčerpaný limit nebo to prostě nepřežila kvůli tomu, že jsem ji z toho okna vyhodila já... Ano přátelé, podařilo se mi nemožné - zabít nesmrtelnou kočku. Koho to zajímá, tak se nezabila pádem na zem, ale napíchla se na takovou špičku věžičky... Tři čtvrtiny bradavických studentů mě zbožňují, protože Filch se psychicky zhroutil a dal výpověď. (Ta jedna čtvrtina jsou zmijozeláci, těm se nezavděčíte nikdy).
Ách, konečně postýlka. Mně se chce táááák spinkat...Lil se ještě učí, chápete to? UČÍ! No nic radši budu chrupat, kdoví co mne zítra čeká...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tija12 tija12 | E-mail | Web | 30. května 2008 v 16:19 | Reagovat

To je taky bezva. jen chudák kočička.

2 Nessa Nessa | Web | 2. června 2008 v 18:07 | Reagovat

Ten konec byl super :-)

3 Tracy Tracy | Web | 8. července 2008 v 22:00 | Reagovat

Supo, jdu na další.....čteš vůbec tyhle komenty...u starých kapitol...no doufám že jo, abych to sem nepsala zbytečně.

4 Gigi Gigi | Web | 22. července 2008 v 21:43 | Reagovat

:-D:-D:-D společně se Siriusem jsme úspěšně vyžrali celý stůl...*dusím se smíchy* skvělýýýýýý

5 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 30. srpna 2009 v 12:53 | Reagovat

:D:D:D:D:D:D:D

6 Sasanka Sasanka | Web | 1. září 2009 v 14:42 | Reagovat

bez komentáře, tohle je dokonaléééééé!!!!! Už dlouho jsem se tak nezasmála... Fakt bomba!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama